Gija Kančeli

Giya Kancheli
Rodné jméno	გია ყანჩელი
Narození	10. srpna 1935 Tbilisi
Úmrtí	2. října 2019 (ve věku 84 let) Tbilisi
Místo pohřbení	Didubský pantheon
Bydliště	Berlín (1991–1995) Antverpy (od 1995)
Alma mater	Státní univerzita v Tbilisi (do 1959) Tbiliská státní konzervatoř (do 1963)
Povolání	hudební skladatel a skladatel filmové hudby
Ocenění	Wolfova cena za umění (2008) Řád cti Shota Rustaveli State Prize národní umělec Gruzínské SSR národní umělec SSSR … více na Wikidatech
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gija Alexandrovič Kančeli (gruzínsky გია ყანჩელი, rusky Ги́я Алекса́ндрович Канче́ли, anglicky Giya Alexandrovich Kancheli, 10. srpna 1935, Tbilisi – 2. října 2019) byl gruzínský hudební skladatel žijící v Belgii. Je především představitelem moderní klasické hudby (minimalismus, duchovní minimalismus), ale také scénické a filmové hudby. Dříve komponoval i šansony a pop.

Život

Pocházel z rodiny lékaře. Původně začal studovat geologii na univerzitě v Tbilisi, ale později přešel na tbiliskou konzervatoř, kterou vystudoval v letech 1959–1963 (prof. Iona Tuskia). Poté se živil jako skladatel filmové a scénické hudby, většinou na volné noze. V roce 1970 byl jmenován hudebním ředitelem Státního akademického divadla opery a baletu v Tbilisi. Po vypuknutí konfliktu mezi Gruzií a Ruskem na přelomu 80. a 90. let Kančeli emigroval. Nejprve přesídlil do Německa, později do belgických Antverp. Exil byl také zlomem v procesu jeho mezinárodního docenění.

Dílo

Končeli napsal přes tři sta skladeb^[1]. Jádro tvorby leží v jeho sedmi dokončených symfoniích. Na rozdíl od tradičně chápaného makrocelku symfonické řady, kdy mezi sebou jednotlivé symfonie komunikují svou rozdílností, odlišným zaměřením, případně kontrastním obsazením, Kančeliho symfonie jsou neseny v duchu stylové jednoty a redukce kontrastu mezi nimi – při prvním poslechu jsou jedna od druhé takřka k nerozeznání. Kontrast se naopak maximálně projevuje v mikroformě jako hlavní výrazový prvek jeho kompoziční techniky: obrovské masy zvuku jsou bez přechodů střídány maximálně ztišenými, často jednohlasými pasážemi.

Symfonie

Kančeliho hudba je v symfonických dílech většinou modální, z atonálních kompozičních technik si autor bere pouze prostředky pro ozvláštnění výrazu a témbru. Kančeliho symfonie jsou ukázkou duchovně orientované postmoderní tvorby postsovětských autorů, jakými jsou například Alfred Schnittke, Sofia Gubajdulina anebo Valentin Silvestrov.

• Symfonie č. 1 byla dokončena roku 1967.
• Symfonie č. 2 je z roku 1970. V obou kritika nacházela zejména vliv ruského skladatele Igora Stravinského a tradiční gruzínské duchovní hudby. Především je v nich však možno sledovat vliv Dmitrije Šostakoviče, případně Arama Chačaturjana.
• Symfonii č. 3 dokončil Kancheli v roce 1973, je psána pro dětský hlas a velký orchestr, přičemž zpěvák je po celou dobu symfonie odkázán pouze na jednoduchý pětitónový motivek.
• Za symfonii č. 4, In memoria di Michelangelo, připomínající 400 let od narození Michelangela, získal Kančeli roku 1976 Státní cenu SSSR.
• Symfonie č. 5, dokončená roku 1977 pokračuje ve zvukovém světě Čtvrté symfonie jako její pandán. Kontrastnost jejich ploch a střihová technika připomíná chvílemi filmovou hudbu. Kancheli ostatně napsal hudbu k více než 30 sovětským filmům.
• Symfonie č. 6 z roku 1979 je považována za hudební protest proti útlaku lidského ducha a za hledání vyšší duchovní síly. Je vrcholnou Kančeliho symfonií.
• Symfonii č. 7, nazvanou Epilog, dokončil autor v roce 1986, formálně je pozoruhodná absencí reprízy v tématech – ta se střídají od začátku do konce bez jakéhokoliv náznaku návratu.

Jiné skladby

Kančeli v pozdějších letech napsal rovněž řadu symfonických básní, vesměs vydávaných vydavatelstvím ECM v Mnichově, další komorní hudbu a jednu operu.

Filmová hudba

Kančeli psal hudbu k filmům, a také jeho orchestrální díla jsou využívána ve filmu. Kromě deseti gruzínských filmů se objevuje také ve filmu Amputace ukrajinských režisérů Igora Pomeranceva a Charkov Lydie Starodubcevové (2017).

Ocenění

• 1980 Národní umělec Gruzie
• 1986 Státní cena SSSR
• 1988 Národní umělec SSSR
• 2008 Wolfova cena za umění

Hodnocení

Encyklopedie Contemporary Musicians ho roku 2003 označila za „nejdůležitějšího gruzínského skladatele posledních padesáti let, a jednoho z nejvýznamnějších světových skladatelů minulého století,“ jehož „bohatě strukturovaná hudba je prostoupena vlivy gruzínské lidové hudby, amerického jazzu a ruských skladatelů dvacátého století.“^[2]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Giya Kancheli na Wikimedia Commons
• Kančeliho webové stránky (en)