Gilbertův syndrom

Gilbertův syndrom
Bilirubin
Bilirubin
Klasifikace
MKN-10E80.4
MeSHD005878
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gilbertův syndrom, zkráceně GS, někdy též Meulengrachtův nebo Gilbert-Meulengrachtův syndrom, je dědičná vzácná porucha metabolismu žlučového barviva bilirubinu v krvi. Toto onemocnění se neléčí, nezkracuje délku ani nesnižuje kvalitu života. Onemocnění bývá nejčastěji diagnostikováno mezi 15.–30. rokem života. Syndrom se projevuje především zežloutnutím kůže a očního bělma v důsledku ukládání přebytečného bilirubinu do tkání.

Historie

Gilbertův syndrom byl popsán roku 1901 Francouzem Augustin Nicolas Gilbertem a jeho spolupracovníky v Paříži. V německé literatuře je objev GS spojován se jménem Jens Einar Meulengrachta.

Patogeneze

GS je způsoben sníženou aktivitou (20–30% aktivita oproti normálu) enzymu UDP-glucuronosyltransferasa, který je kódovaný genem UGT 1A1. V důsledku toho je v krevní plazmě přebytek nekonjugovaného bilirubinu (nerozpustný ve vodě), který je pomaleji konjugován s kyselinou glukuronovou než u zdravých jedinců. Konjugovaný bilirubin je rozpustný ve vodě, a tudíž může být vyloučen žlučí z těla.

Projevy

Mírná žloutenka, jejíž projevy mohou zesílit po prodělané infekci, půstu, požitím většího množství alkoholu a větší fyzické nebo psychické zátěži. Projevy GS se mohou zesílit při detoxikaci určitých drog, které jsou metabolizovány také UDP-glucuronosyltransferasou. Nemocní mohou také pociťovat únavu, slabost a tlak pod pravým žeberním obloukem. Podle nových výzkumů [1] může zvýšená hladina bilirubinu v krvi napomáhat v prevenci proti ateroskleróze. Interpretace výsledků studie je založená na tom, že bilirubin působí jako antioxidant. Zmiňuje se i o možném využití bilirubinu v terapeutické praxi.

Protože si někteří pacienti s Gilbertovým syndromem stěžovali na vážnější příznaky, jako dlouhotrvající únava, problém s udržením soustředění, ztráta chuti k jídlu, bolesti v břišní oblasti, hubnutí, svědění pokožky (bez viditelných změn na kůži) a jiné, bylo provedeno několik studií, které nepotvrdily jednoznačnou souvislost těchto symptomů se zvýšenou hladinou nekonjugovaného bilirubinu u dospělých. Opakovaně se diskutuje o tom, jestli by měl být Gilbertův syndrom klasifikován jako nemoc. Onemocnění je spojováno s vyšší pravděpodobností vzniku žlučníkových kamenů.

Diagnóza

V krevní plazmě pacientů s GS je větší koncentrace nekonjugovaného bilirubinu, přičemž hladina konjugovaného může být zvýšena jen mírně a do 20% z celkového bilirubinu. Referenční hodnota celkového bilirubinu je 2–21 μmol/l. Pacienti s GS dosahují hodnot cca 21–100 μmol/l.

Léčba

Gilbertův syndrom nelze vyléčit, mnohdy to ani není nutné vzhledem k asymptomatickému průběhu. V terapii případných projevů se používá celá řada látek s různou účinností:

Dědičnost

Gilbertův syndrom je zřejmě autozomálně recesivní odchylkou, která se objevuje u 3–15 % indoevropské populace (v ČR 5 % populace). Genotypová frekvence onemocnění je u obou pohlaví stejná, avšak u mužů a žen se GS projevuje v poměru 4:1. To je způsobeno zřejmě vlivem mužských pohlavních hormonů (testosteronu) na snížení aktivity enzymu UDP-glucuronosyltransferasy. Kvůli genetické podstatě onemocnění se objevuje familiární výskyt GS. Z genetického hlediska je onemocnění způsobeno inzercí skupiny nukleotidů TA do promotorové oblasti UGT 1A1 genu, který je umístěn na druhém chromozomu v oblasti 2q37 (má 5 exonů, dlouhý 218 kb). Normální alela obsahuje 6 TA sekvencí, avšak u mutované alely se po inzerci zvýší počet TA sekvencí na 7. Gilbertův syndrom tudíž lze také diagnostikovat metodou PCR.

Odkazy

Reference

  1. ↑ SCHWERTNER, HA; VÍTEK, L. Gilbert syndrome, UGT1A1*28 allele, and cardiovascular disease risk: possible protective effects and therapeutic applications of bilirubin. Atherosclerosis. Květen 2008, roč. 198, čís. 1, s. 1–11. Dostupné online. ISSN 0021-9150. [nedostupný zdroj]
  2. ↑ BU-ABBAS, A; CLIFFORD, MN; IOANNIDES, C, Walker R. Stimulation of rat hepatic UDP-glucuronosyl transferase activity following treatment with green tea. S. 27–30. Food Chem Toxicol [online]. 1995. Roč. 33, čís. 1, s. 27–30. Dostupné online. ISSN 0278-6915. [nedostupný zdroj]

Literatura

  • EHRMANN, Jiří, et.al. Ikterus - diferenciální diagnostika. Praha: Grada, 2003. ISBN 80-247-0506-0. 
  • POKRIVČÁK, Tomáš. Syndromy a symptomy. Praha: Triton, 2009. 187 s. ISBN 978-80-7387-136-9. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Bilirubin.svg
Structure of bilirubin