Gilbert von Hohenwart

Gilbert hrabě von Hohenwart
Rakousko-uherský vyslanec v Portugalsku
Ve funkci: 10. září 1905 – 21. března 1909
Předchůdce	Albert Eperjesy
Nástupce	Leopold hrabě Bolesta-Koziebrodzki
Rakousko-uherský vyslanec v Mexiku
Ve funkci: 18. června 1901 – 10. září 1905
Předchůdce	obnovení diplomatických styků
Nástupce	Karl baron Giskra
Rakousko-uherský Generální konzul v Maroku
Ve funkci: 23 července 1896 – 18. června 1901
Předchůdce	Karl Boleslawski
Nástupce	Viktor hrabě Folliot de Crenneville
Narození	10. února 1854 Lublaň
Úmrtí	4. července 1931 (ve věku 77 let) Vídeň
Titul	hrabě
Rodiče	Karl Sigmund von Hohenwart
Příbuzní	Rudolf Graf Hohenwart (sourozenec)
Profese	diplomat
Ocenění	Řád železné koruny 3. třídy (1888) Jubilejní pamětní medaile 1898 (1898) velkokříž Řádu Františka Josefa (1908) Řád červené orlice 3. třídy velkokříž Řádu neposkvrněného početí Panny Marie z Vila Viçosa … více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gilbert Josef hrabě von Hohenwart (německy Gilbert Maria Josef Andreas Graf von Hohenwart zu Gerlachstein) (10. února 1854 Lublaň – 4. července 1931 Vídeň) byl rakousko-uherský diplomat. Ve službách ministerstva zahraničí působil od roku 1875, zastával nižší diplomatické posty v evropských zemích a v severní Africe. V letech 1896–1901 byl rakousko-uherským vyslancem v Maroku, později v Mexiku (1901–1905) a nakonec v Portugalsku (1905–1909). ^[1][2] Před první světovou válkou byl delegátem v Egyptě, penzionován byl po zániku monarchie v roce 1918.

Pocházel ze starého rakouského šlechtického rodu Hohenwartů (uváděného též jako Hohenwarth)^[3] povýšeného v roce 1767 do hraběcího stavu.^[4] Narodil se jako druhý syn vlivného politika Karla Hohenwarta (1824–1901), který byl krátce také rakouským předsedou vlády. Gilbert byl původně předurčen ke kariéře v c. k. armádě, ale v letech 1871–1875 studoval na Orientální akademii. Službu v diplomacii začal jako konzulární elév v Istanbulu, později zastával niží posty v Kodani, Berlíně, Římě a Mnichově. V letech 1892–1894 byl velvyslaneckým radou v Petrohradě^[5] a v letech 1894–1896 v Madridu.^[6][7]

V letech 1896–1901 působil jako generální konzul v Tangeru,^[8] přičemž již v roce 1896 obdržel titul vyslance pro Marocký sultanát.^[9] V letech 1901–1905 byl rakousko-uherským vyslancem v Mexiku^[10][11] a nakonec v letech 1905–1909 v Portugalsku.^[12][13] Od roku 1909 byl rakousko-uherským delegátem u mezinárodní komise pro kontrolu egyptského státního dluhu, přímo v Káhiře působil do roku 1914. S titulem vyslance a zplnomocněného ministra zůstal ve stavu disponibility na ministerstvu zahraničí až do konce první světové války, v listopadu 1918 byl penzionován.

Zemřel ve Vídni v roce 1931 ve věku 77 let, spolu se svou druhou manželkou je pohřben na hřbitově ve vídeňské čtvrti Hütteldorf.^[14]

Po smrti staršího bratra Huga užíval od roku 1905 čestný titul dědičného nejvyššího stolníka v Kraňsku, tento post náležel rodině od 15. století. Během své diplomatické služby obdržel několik vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.^[15]

• velkokříž Řádu Františka Josefa (1908)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Řád železné koruny III. třídy (1888)

• velkokříž Řádu Isabely Katolické (Španělsko)
• velkokříž Řádu neposkvrněného početí Panny Marie z Vila Viçosa (Portugalsko)
• Řád červené orlice III. třídy (Německo)
• rytíř Řádu slona (Dánsko)
• komandér Řádu sv. Mořice a sv. Lazara (Itálie)
• Řád Osmanie IV. třídy (Osmanská říše)

Byl dvakrát ženatý. Poprvé se v roce 1896 oženil v Madridu se španělskou šlechtičnou Mercedes de Montalvo (1860–1917), dcerou hraběte Raimunda di Macurice.^[16] Po ovdovění se podruhé oženil s baronkou Franziskou Widmannovou (1872–1945), dcerou Bohuslava Widmanna (1836–1911), politika a místodržitele v několika rakouských zemích.^[17] Franziska byla před sňatkem čestnou dámou Ústavu šlechtičen u sv. Andělů v Praze.^[18] Obě manželství zůstala bezdětná.

Gilbert měl devět sourozenců, z nichž pět zemřelo v dětství. Nejstarší bratr Hugo (1849–1905), sloužil v armádě, dosáhl hodnosti rytmistra a převzal rodové dědictví v Kraňsku. Další bratr Rudolf (1855–1940) byl důstojníkem c. k. námořnictva a nakonec byl fregatním kapitánem. Sestra Marie Terezie (1858–1939) byla manželkou hraběte Maxmiliána Seilern-Aspanga (1845–1889), který také působil v diplomacii a zemřel v Haagu.^[19]

• DEUSCH, Engelbert: Die effektiven Konsuln Österreich (-Ungarns) von 1825–1918. Ihre Ausbildung, Arbeitsverhältnisse und Biografien; Vídeň, 2017; s. 346–347 ISBN 978-3-205-20493-0
• SKŘIVAN, Aleš: Císařská politika. Rakousko-Uhersko a Německo v evropské politice 1906–1914; Praha, 2022; 512 s. ISBN 978-80-278-0059-9