Giovanni Di Lorenzo
| Giovanni Di Lorenzo | ||||||||||||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 V roce 2021 | ||||||||||||||||||||||||||||
| Osobní informace | ||||||||||||||||||||||||||||
| Datum narození | 4. srpna 1993 (30 let) | |||||||||||||||||||||||||||
| Místo narození | Castelnuovo di Garfagnana,  Itálie | |||||||||||||||||||||||||||
| Výška | 183 cm | |||||||||||||||||||||||||||
| Hmotnost | 83 kg | |||||||||||||||||||||||||||
| Klubové informace | ||||||||||||||||||||||||||||
| Současný klub | Neapol | |||||||||||||||||||||||||||
| Číslo dresu | 22 | |||||||||||||||||||||||||||
| Pozice | Fotbalový obránce | |||||||||||||||||||||||||||
| Mládežnické kluby* | ||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||
| Profesionální kluby* | ||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||
| Reprezentace** | ||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||
| Úspěchy | ||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||
| → Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. * Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k 17. 11. 2023 ** Starty a góly za reprezentaci aktuální k 17. 11. 2023 | ||||||||||||||||||||||||||||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | ||||||||||||||||||||||||||||
Giovanni Di Lorenzo 4. srpen 1993, Castelnuovo di Garfagnana, Itálie) je italský fotbalový obránce, který hraje na pozici pravého obránce za italský Neapol a za italskou reprezentaci.
Přestupy
Kariéra
Klubová
Počátky kariéry v Reggině a hostování v Cuneu
Di Lorenzo začal svou fotbalovou kariéru v mládežnickém týmu Regginy v roce 2009. Dne 29. května 2011 poprvé nastoupil za seniorský tým v zápase Serie B proti týmu Sassuolo. V sezóně 2012–13 odešel na hostování do týmu Cuneo v nižší italské soutěži Lega Pro Prima Divisione, kde odehrál 27 zápasů a zaujal svými nadějnými výkony.
Matera a Empoli
V letech 2015 až 2017 hrál Di Lorenzo za tým Matera, kde odehrál 58 zápasů a vstřelil 3 góly.[2]
V srpnu 2017 přestoupil do týmu Empoli.[3] Po pomoci týmu k postupu do Serie A debutoval 19. srpna 2018 v italské nejvyšší lize proti týmu Cagliari; v odvetném zápase proti stejnému soupeři vstřelil svůj první gól v Serii A.[2]
Napoli
Dne 7. června 2019 přestoupil Di Lorenzo do týmu Napoli za 8 milionů eur.[4] Během svého prvního roku v Neapoli se Di Lorenzo stal základním hráčem a pomohl týmu k sedmému místu v lize Serie A. Dále se podílel na vítězství proti týmu Juventus ve finále Coppa Italia.[5] Napoli také postoupilo do osmifinále Ligy mistrů,[6] kde Di Lorenzo zaznamenal 2 asistence a odehrál všechny zápasy. Ve své druhé sezóně v klubu pomohl týmu postoupit do šestnáctifinále Evropské ligy, avšak tým vypadl proti Granadě,[7] celkovým skóre 3–2 pro soupeře. Napoli skončilo v lize páté. Di Lorenzo vstřelil 7 gólů za Napoli v lize a domácích pohárech.[8]
Dne 15. července 2020 se spekulovalo o možném přestupu Di Lorenza do týmu Manchester United,[9] ale nakonec podepsal pětiletou smlouvu s Napolí, která ho váže k týmu až do roku 2026.[10]
Dne 14. července 2022 byl Di Lorenzo jmenován novým kapitánem týmu Napoli poté, co odešli Lorenzo Insigne a Kalidou Koulibaly.[11] Dne 4. října vstřelil svůj první gól v Lize mistrů během výhry 6–1 venku nad Ajaxem během sezóny 2022–23.[12]
Reprezentační
Di Lorenzo reprezentoval italský tým na mládežnických úrovních U20 a U21.[13]
Dne 14. srpna 2013 debutoval Di Lorenzo za italský tým do 21 let pod vedením trenéra a bývalého italského reprezentanta Luigi Di Biagio v přátelském zápase proti týmu Slovenska U21, který Itálie vyhrála 4–1.
Svůj debut v seniorské reprezentaci absolvoval 15. října 2019, kdy nastoupil jako základní hráč v zápase kvalifikace na ME 2020 proti Lichtenštejnsku. Itálie zvítězila venku 5–0.[14]
V červnu 2021 byl zařazen do italského týmu na Mistrovství Evropy 2020 trenérem Roberto Mancini.[15] Po výhře nad Belgií 2. července Di Lorenzo upoutal pozornost tím, že oslavil vítězství tak, že si svlékl kraťasy a běhal kolem ve svých spodním prádle.[16] Dne 11. července získal s Itálií titul na Mistrovství Evropy po výhře 3–2 penaltovým rozstřelem nad Anglií na Wembley Stadium ve finále, po 1–1 po prodloužení; během finále odehrál Di Lorenzo celý zápas.[17][18]
Dne 8. září vstřelil Di Lorenzo svůj první gól za italský seniorský národní tým, byl to poslední gól v zápase, ve kterém Itálie porazila Litvu doma 5–0 v kvalifikaci na Mistrovství světa 2022; také přispěl k prvnímu gólu Giacomo Raspadoriho, který byl třetím gólem v zápase.[19][20][21]
Statistika
Klubová
| Sezóna | Klub | Liga | Ligové poháry | Kontinentální poháry | Celkem | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Soutěž | Zápasy | Góly | Soutěž | Zápasy | Góly | Soutěž | Zápasy | Góly | Zápasy | Góly | ||
| 2008/09 |  Lucchese | Serie D | 1 | 0 | - | 0 | 0 | - | 0 | 0 | 1 | 0 |
| 2009/10 |  Reggina | Serie B | 0 | 0 | - | 0 | 0 | - | 0 | 0 | 0 | 0 |
| 2010/11 | Serie B | 1 | 0 | IP | 0 | 0 | - | 0 | 0 | 1 | 0 | |
| 2011/12 | Serie B | 1 | 0 | IP | 0 | 0 | - | 0 | 0 | 1 | 0 | |
| 2012/13 |  Cuneo | Lega Pro 1 Divisione | 28 | 0 | IP | 0 | 0 | - | 0 | 0 | 28 | 0 |
| 2013/14 | Reggina | Serie B | 20 | 0 | IP | 0 | 0 | - | 0 | 0 | 20 | 0 |
| 2014/15 | Lega Pro | 38 | 0 | IP | 1 | 0 | - | 0 | 0 | 39 | 0 | |
| Celkem za Regginu | 60 | 0 | - | 1 | 0 | - | 0 | 0 | 61 | 0 | ||
| 2015/16 |  Matera | Lega Pro | 33 | 2 | - | 0 | 0 | - | 0 | 0 | 33 | 2 |
| 2016/17 | Lega Pro | 27 | 2 | IP | 4 | 0 | - | 0 | 0 | 31 | 2 | |
| Celkem za Materu | 60 | 4 | - | 4 | 0 | - | 0 | 0 | 64 | 4 | ||
| 2017/18 |  Empoli | Serie B | 36 | 1 | IP | 0 | 0 | - | 0 | 0 | 36 | 1 |
| 2018/19 | Serie A | 37 | 5 | IP | 1 | 0 | - | 0 | 0 | 38 | 5 | |
| Celkem za Empoli | 73 | 6 | - | 1 | 0 | - | 0 | 0 | 74 | 6 | ||
| 2019/20 |  Neapol | Serie A | 33 | 3 | IP | 5 | 0 | LM | 8 | 0 | 46 | 3 |
| 2020/21 | Serie A | 36 | 3 | IP+IS | 4+1 | 1+0 | EL | 8 | 0 | 49 | 4 | |
| 2021/22 | Serie A | 33 | 1 | IP | 1 | 0 | EL | 8 | 0 | 42 | 1 | |
| 2022/23 | Serie A | 37 | 3 | IP | 0 | 0 | LM | 10 | 2 | 47 | 5 | |
| 2023/24 | Serie A | ? | ? | IP+IS | ? | ? | LM | ? | ? | ? | ? | |
| Celkem za Neapol | 139 | 10 | - | 11 | 1 | - | 34 | 2 | 184 | 13 | ||
| Celkově | 361 | 20 | - | 24 | 1 | - | 34 | 2 | 419 | 23 | ||
Reprezentační
Statistika na velkých turnajích
| Reprezentace | Rok | Zápasy | |||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Fáze turnaje | Datum | Soupeř | Odehraných minut | Vstřelené branky | Výsledek | ||
 Itálie | ME 2020  | 1 zápas ve skupině | 11. 6. |  Turecko | 45 | 0 | 3:0[22] |
| 2 zápas ve skupině | 16. 6. |  Švýcarsko | 90 | 0 | 3:0[23] | ||
| Osmifinále | 26. 6. |  Rakousko | 120 | 0 | 2:1 v prodl.[24] | ||
| Čtvrtfinále | 2. 7. |  Belgie | 90 | 0 | 2:1[25] | ||
| Semifinále | 6. 7. |  Španělsko | 120 | 0 | 1:1, 4:2 na pen.[26] | ||
| Finále | 11. 7. |  Anglie | 120 | 0 | 1:1, 3:2 na pen.[27] | ||
Reprezentační branky
 | Datum | Stadion | Soupeř | Skóre | Výsledek | Soutěž |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1 | 8. 9. 2021 | Mapei Stadium - Città del Tricolore, Reggio Emilia, Itálie | Litva | 5:0 | 5:0  | Kvalifikace na MS 2022 |
| 2 | 12. 11. 2021 | Stadio Olimpico, Řím, Itálie | Švýcarsko | 1:1 | 1:1 | Kvalifikace na MS 2022 |
| 3 | 16. 11. 2022 | Stadion Qemal Stafa, Tirana, Albánie | Albánie | 1:1 |  1:3 | Přátelské utkání |
Úspěchy
Klubové
Národní
vítěz 1. italské ligy (1x)
Neapol: 2022/23
vítěz 2. italské ligy (1x)
Empoli: 2017/18
vítěz italského poháru (1x)
Neapol: 2019/20
Reprezentační
- 1× na ME (2020 – zlato)
- 2× na LN (2020/21 – bronz, 2022/23 – bronz)
Vyznamenání
Řád zásluh o Italskou republiku (16. 7. 2021) z podnětu Prezidenta Itálie[28]
Odkazy
Reference
- ↑ https://www.transfermarkt.de/giovanni-di-lorenzo/profil/spieler/169880
- ↑ a b REDAZIONE. Giovanni Di Lorenzo, primo acquisto del Napoli! 10 milioni all'Empoli [online]. 2019-05-27 [cit. 2023-08-30]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ Calciomercato Empoli, preso il difensore Di Lorenzo a titolo definitivo. tuttosport.com. 30. srpna 2017. Dostupné online [cit. 23. června 2021]. (italsky)
- ↑ Empoli, Di Lorenzo: "Per tutti ero Bati. Sogno l'azzurro, ma prima la salvezza". La Gazzetta dello Sport. 6. dubna 2019. Dostupné online [cit. 22. dubna 2019]. (italsky)
- ↑ Match Report | 2019-20 | Finale | Lega Serie A [online]. [cit. 2021-07-15]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ UEFA.COM. Barcelona-Napoli 2020 History | UEFA Champions League [online]. [cit. 2021-07-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ UEFA.COM. Granada-Napoli 2021 History | UEFA Europa League [online]. [cit. 2021-07-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Giovanni Di Lorenzo Domestic League Stats [online]. [cit. 2021-07-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Di Lorenzo's agent responds to Man Utd transfer talk after successful Euro 2020 campaign | Goal.com [online]. [cit. 2021-07-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Official: Di Lorenzo extends with Napoli - Football Italy [online]. 15. července 2021 [cit. 2021-07-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Spalletti on Kim, Kvicha and New Napoli Captain - Football Italy [online]. 14. července 2022. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ CHURCH, Ben. 'Even Maradona would have been proud,' says coach as Napoli thrashes Ajax 6-1 in Champions League [online]. CNN, 5. října 2022. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Inter go for Di Lorenzo? [online]. Football Italia staff [cit. 2019-02-08]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ Historic manita in Liechtenstein [online]. Football Italia, 2019-02-08 [cit. 2019-02-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Mancini names uncapped striker Raspadori in final Italy Euro 2020 squad. Reuters. 1. června 2021. Dostupné online [cit. 5. června 2021]. (anglicky)
- ↑ Italy strips down to underwear in odd celebration after Euro 2020 win over Belgium [online]. 3. července 2021. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MCNULTY, Phil. England lose shootout in Euro 2020 final. BBC Sport. 11. července 2021. Dostupné online [cit. 11. července 2021]. (anglicky)
- ↑ Italia-Lituania 5-0: Kean, Raspadori e Di Lorenzo rimettono gli azzurri sulla strada per i Mondiali. la Repubblica. 8. září 2021. Dostupné online [cit. 12. září 2021]. (italsky)
- ↑ Italy-Lithuania [online]. UEFA.com [cit. 2019-02-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Kwin68, KWIN, [cit. 12. září 2021].
- ↑ L'Italia torna a vincere: 5-0 show alla Lituania. sport.sky.it. Dostupné online [cit. 12. září 2021]. (italsky)
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3287199
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3287207
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3586029
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3590599
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3598434
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3605575
- ↑ https://www.quirinale.it/elementi/59113
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Giovanni Di Lorenzo (calciatore) na italské Wikipedii.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Giovanni Di Lorenzo na Wikimedia Commons - Profil hráče na Transfermarkt.com (italsky)
- Profil hráče na National Football Teams.com (anglicky)
Média použitá na této stránce
An icon that represents a gold medal
An icon that represents a bronze medal
Autor: Blackcat, Licence: CC0
Flag with the left half equally divided in two halves in turn, the upper white, the lower red; on the right half is black and red striped
Autor: Blackcat, Licence: CC0
White cross on red background
Autor:
White letter "N" on pale blue circle on blue background
.svg)
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Autor: Derived from image:soccer ball.svg, this version made by User:Ed g2s., Licence: CC0
A soccer ball with shade.
The Scudetto, a small shield with the Italian flag (Il Tricolore) worn by sportspeople (either individual or in team) who is the incumbent title holder of the Italian championship of any sports ocmpetition any Italian champion any Italian sports competition.
Badge of the Coppa Italia. Originally from it.wikipedia, description page is/was here.
An icon that represents a silver medal
Coppa Ali della Vittoria
Ribbon bar: Order of Merit of the Italian Republic – Officer (since 2001).
Autor: Blackcat, Licence: CC0
Blue flag with two vertical white stripes
Meeting with the Italian national team, winner of the UEFA Euro 2020 European football championships and the tennis player Matteo Berrettini, finalist at the Wimbledon Tournament.
flag of #8D0000 colour
Autor: Blackcat, Licence: CC0
Diagonally divided flag by a blue stripe