Giovanni Mpetshi Perricard

Giovanni Mpetshi Perricard
Mpetshi Perricard v kvalifikaci US Open 2023
Stát	Francie Francie
Datum narození	8. července 2003 (21 let)[1]
Místo narození	Lyon, Francie[1]
Výška	203 cm[1]
Hmotnost	98 kg[1]
Profesionál od	2021[1]
Držení rakety	pravou rukou, bekhend jednoruč
Výdělek	1 736 814 USD
Tenisová raketa	Babolat
Dvouhra
Poměr zápasů	18–15
Tituly	2 ATP, 4 challengery, 1 ITF
Nejvyšší umístění	30. místo (4. listopadu 2024)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	1. kolo (2025)
French Open	1. kolo (2023, 2024)
Wimbledon	4. kolo (2024)
US Open	1. kolo (2024)
Čtyřhra
Poměr zápasů	2–5
Tituly	0 ATP, 3 ITF
Nejvyšší umístění	266. místo (6. ledna 2025)
Čtyřhra na Grand Slamu
French Open	1. kolo (2023, 2024)
US Open	1. kolo (2024)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20250114a14. ledna 2025 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Giovanni Mpetshi Perricard (* 8. července 2003 Lyon) je francouzský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál dva singlové turnaje. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal pět titulů ve dvouhře a tři ve čtyřhře.^[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v listopadu 2024 na 30. místě a ve čtyřhře v lednu 2025 na 266. místě. Trénuje ho Emmanuel Planque.^[1]

Na juniorském grandslamu vyhrál čtyřhru French Open 2021 s krajanem Arthurem Filsem,^[3] jemuž na stejném majoru podlehl v semifinále dvouhry. Po skončení dosáhl maxima na juniorském kombinovaném žebříčku ITF, když mu v červenci 2021 patřilo 4. místo.^[4]

Pochází z rodiny bývalého fotbalisty Ghislaina Mpetshiho, narozeného v Kinshase, v Konžské demokratické republice, a Sylvie Perricardové. Jeho otec hrál naposledy za FC Bourg-Péronnas (2002-2003). Giovanni začal s tenisem ve čtyřech letech v klubu l'AS Caluire u Lyonu. Poté, co zkoušel basketbal a plavání, rozhodl se v osmi letech definitivně pro tenis.

Na grandslamu debutoval jako devatenáctiletý v singlu French Open 2023 poté, co mu organizátoři udělili divokou kartu. Již v letech 2020 a 2021 nepostoupil na Roland Garros z kvalifikace. Na úvod ročníku 2023 podlehl grandslamovému spoludebutantovi Genaru Albertu Olivierimu z třetí stovky žebříčku. Proti Argentinci ztratil vedení 2–1 na sety.^[5] Mimo grandslam si první dvouhru na okruhu ATP Tour zahrál v červnu 2023 po skončení French Open. Po zvládnuté kvalifikaci však na úvod travnatého Libéma Open v 's-Hertogenboschi podlehl Australanu Jordanu Thompsonovi z počátku druhé stovky klasifikace.^[6] Na túře ATP pak nestartoval až do říjnového European Open 2023 v Antverpách. Z pozice kvalifikanta prošel poprvé do čtvrtfinále přes Roberta Carballése Baenu a Davida Goffina.^[7] V něm jej zastavil pozdější vítěz Alexandr Bublik z Kazachstánu.^[8] Bodový zisk jej po skončení 23. října 2023 poprvé posunul do Top 200,^[9] kdy mu patřila 194. příčka žebříčku.

Do premiérového finále okruhu ATP Tour postoupil na květnovém Lyon Open 2024. Z pozice 117. hráče klasifikace musel získat divokou kartu od pořadatelů. V soutěži postupně vyřadil světovou padesátku Lorenza Sonega, před druhým kolem odstoupil jeho soupeř Nišioka, dále vyřadil kvalifikanta Huga Gastona a v semifinále světovou devatenáctku Alexandra Bublika, znamenající první kariérní výhru nad členem z elitní světové třicítky.^[4][10] Ve finále přidal druhé takové vítězství, když zdolal dvacátého devátého muže klasifikace Tomáse Martína Etcheverryho z Argentiny po třísetové bitvě. Během závěrečného tiebreaku přitom odvrátil mečbol. Stal se tak nejníže postaveným šampionem Lyon Open a v probíhající sezóně třetím vítězem dvouhry figurujícím mimo elitní stovku, po Darderim v Córdobě a Berrettinim v Marrákeši. Bodový zisk jej katapultoval do první světové stovky a 27. května 2024 se posunul o padesát jedna míst na 66. příčku.^[11][12]

Na úvod travnatého cinch Championships 2024 v londýnském Queen's Clubu porazil čtrnáctého hráče žebříčku Bena Sheltona, než jej před kulisou osmi tisíců diváků centrkurtu vyřadil 162. muž pořadí Billy Harris.^[13] V následné klasifikaci, v závěru června 2024, debutoval mezi elitní světovou šedesátkou. První zápasy na grandslamu vyhrál ve Wimbledonu 2024. Do hlavní soutěže postoupil až jako šťastný poražený z kvalifikace. Přestože v ní startoval jako nejvýše nasazený, podlehl v jejím závěru krajanu Maximu Janvierovi. Místo ve wimbledonské dvouhře získal po odstoupení zraněného Davidoviche Fokiny.^[14] V úvodním duelu přehrál za 3:21 hodiny světovou jednadvacítku Sebastiana Kordu. V pětisetovém zápase nastřílel 51 es a odvrátil všech jedenáct brejkbolů.^[15][4] Nezastavili ho ani Japonec Jošihito Nišioka s Finem Emilem Ruusuvuorim.^[16] Během prvních tří utkání zahrál 105 es.^[17] Ve Wimbledonu se stal prvním šťastným poraženým osmifinalistou od Dicka Normana v roce 1995.^[18] Ve čtvrtém kole mu však v den 21. narozenin stopku vystavil Ital Lorenzo Musetti, přestože ovládl úvodní sadu.^[17] V následné klasifikaci ATP poprvé figuroval mezi Top 50, když mu 15.července 2024 patřila 44. pozice.^[18] Do série Masters premiérově zasáhl na Cincinnati Open 2024, kde mu časnou porážku přivodil Číňan Čang Č’-čen.^[19][20]

Druhou kariérní trofej, a první v úrovni ATP 500, vybojoval na říjnovém Swiss Indoors 2024 v Basileji. Do Švýcarska přicestoval se šňůrou čtyř porážek, z čínských turnajů Chengdu Open, China Open a Shanghai Masters, a antverpského European Open. Basilejskou soutěží prošel bez ztraceného podání. O jediný set přišel ve čtvrtfinále s Denisem Shapovalovem, který ovládl úvodní tiebreak. Sám v každém z pěti zápasů zkrácenou hru vyhrál. Do finále postoupil přes dánskou světovou čtrnáctku Holgera Runeho. V souboji o titul pak zdolal dvacátého třetího muže klasifikace Bena Sheltona. Američana porazil i podruhé, když jej vyřadil i v úvodu londýnského cinch Championships 2024. Na Swiss Indoors se stal jako 50. hráč žebříčku nejníže postaveným šampionem, když překonal nejnižší postavení 44. muže pořadí Jiřího Hřebce z roku 1975. V Basileji rovněž představoval prvního nenasazeného vítěze od Jiřího Nováka z ročníku 2004. Z členů elitní světové padesátky učinil v sezóně 2024 největší pokrok, když mu po skončení – 28. října 2024 – poprvé patřila 31. příčka a do ročníku vstoupil až na 205. místě.^[21][22][23]

Stav	č.	datum	turnaj	kategorie	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Vítěz	1.	květen 2024	Lyon, Francie	ATP 250	antuka	Tomás Martín Etcheverry	6–4, 1–6, 7–6(9–7)
Vítěz	2.	27. října 2024	Basilej, Švýcarsko	ATP 500	tvrdý (h)	Ben Shelton	6–4, 7–6(7–4)

Č.	datum	turnaj	okruh	povrch	poražený finalista	výsledek
1.	červenec 2021	Uriage, Francie	World Tennis Tour	antuka	Arthur Fils	6–3, 4–6, 7–6(7–4)
2.	duben 2023	León, Mexiko	Challenger	tvrdý	Juan Pablo Ficovich	6–7(5–7), 7–6(8–6), 7–6(7–3)
3.	únor 2024	Nottingham, Velká Británie	Challenger	tvrdý (h)	Matteo Martineau	7–6(7–2), 6–4
4.	duben 2024	Cuernavaca, Mexiko	Challenger	tvrdý	Nicolas Mejia	7–5, 7–5
5.	duben 2024	Acapulco, Mexiko	Challenger	tvrdý	Adam Walton	6–3, 6–3

Č.	datum	turnaj	okruh	povrch	spoluhráč	poražení finalisté	výsledek
1.	duben 2021	Reus, Španělsko	World Tennis Tour	antuka	Arthur Fils	Hunter Johnson Yates Johnson	6–4, 7–5
2.	červenec 2021	Uriage, Francie	World Tennis Tour	antuka	Arthur Fils	Allan Deschamps Maxime Mora	7–6(7–5), 6–2
3.	červenec 2022	Uriage, Francie	World Tennis Tour	antuka	Eliakim Coulibaly	Adrien Burdet Alexandre Reco	6–3, 7–5

Stav	rok	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Vítěz	2021	French Open	antuka	Arthur Fils	Martin Katz German Samofalov	7–5, 6–2

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Giovanni Mpetshi Perricard na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Giovanni Mpetshi Perricard na Wikimedia Commons
• Giovanni Mpetshi Perricard na stránkách ATP Tour (anglicky)
• Giovanni Mpetshi Perricard na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
• Giovanni Mpetshi Perricard na Instagramu