Giro d'Italia 1984

Itálie Giro d'Italia 1984
Datum17. května - 10. června
StartLucca
CílVerona
Počet etap22 + prolog
Celková délka3808 km
Celkový čas vítěze98h 32' 20”
Konečné pořadí
Celkový vítězItálie Francesco Moser (ITA)
DruhýFrancie Laurent Fignon (FRA)
TřetíItálie Moreno Argentin (ITA)
Trikoty
Vítěz bodovací soutěžeŠvýcarsko Urs Freuler (SUI)
Nejlepší vrchařFrancie Laurent Fignon (FRA)
Nejlepší mladý jezdecFrancie Charly Mottet (FRA)
Nejlepší týmRenault–Elf
← 1983
1985 →

67. ročník cyklistického závodu Giro d'Italia se konal mezi 17. květnem a 10. červnem 1984. Vítězem se stal Ital Francesco Moser, jenž porazil vítěze Tour de France 1983 Laurenta Fignona a krajana Morena Argentina.

Švýcar Urs Freuler (Atala–Campagnolo) vyhrál bodovací soutěž, Laurent Fignon vyhrál soutěž vrchařů a Charly Mottet vyhrál soutěž mladých jezdců. Nejlepším týmem se stal tým Renault–Elf a bodovací soutěž týmů vyhrál tým Metauro Mobili–Campagnolo.

Týmy

Celkem 19 týmů se zúčastnilo Gira d'Italia 1984.[1] Každý tým poslal na Giro 9 jezdců, celkem se tedy na start postavilo 171 jezdců.[2] Na start se postavili jezdci z 18 zemí. Týmová prezentace se konala 16. května na Piazza San Marco v Lucce. Týmová manažerka týmu Gianna–Motta–Linea Robin Morton byla první ženskou týmovou manažerkou na Giru d'Italia. Do cíle ve Veroně dojelo 143 jezdců.

Týmy, které se zúčastnily závodu, byly:

  • Alfa Lum–Olmo
  • Ariostea
  • Atala–Campagnolo
  • Bianchi–Piaggio
  • Carrera–Inoxpran
  • Cilo–Aufina
  • Del Tongo–Colnago
  • Dromedario–Alan
  • Fanini–Wührer
  • Gianna–Motta–Linea
  • Gis Gelati–Tuc Lu
  • Malvor–Bottecchia
  • Metauro Mobili–Pinarello
  • Murella–Rossin
  • Renault–Elf
  • Sammontana–Campagnolo
  • Santini–Conti–Galli
  • Supermercati Brianzoli
  • Zor–Gemeaz–Cusin

Trasa a etapy

Trasa Giro d'Italia 1984 byla odhalena veřejnosti hlavním organizátorem Vincenzem Torrianim 18. února 1984.[3] Trasa dlouhá 3803 km zahrnovala 4 časovky (tři individuální a jednu týmovou) a 11 etap s hodnocenými stoupáními, na nichž bylo možné získat body do vrchařské soutěže. Pět z těchto 11 etap mělo vrcholový finiš: 3. etapa do Madonna di San Luca, 5. etapa do Blockhausu, 16. etapa do Bardonecchie, 19. etapa do Selva di Val Gardena a 20. etapa do Arabby. Organizátoři se rozhodli zahrnout 2 dny odpočinku. Ve srovnání s předchozím ročníkem byl závod o 114 km kratší a zahrnoval stejné množství časovek i dnů odpočinku. Zároveň také zahrnoval stejné množství etap.

Etapy a vítězové[4]
EtapaDatumTrasaVzdálenostTypVítěz
P17. květnaLucca5 km (3 mi)Individuální časovkaItálie Francesco Moser (ITA)
118. květnaLucca - Marina di Pietrasanta55 km (34 mi)Týmová časovkaRenault-Elf
219. květnaMarina di Pietrasanta - Firenze127 km (79 mi)Rovinatá etapaŠvýcarsko Urs Freuler (SUI)
320. květnaBologna - Madonna di San Luca110 km (68 mi)Horská etapaItálie Moreno Argentin (ITA)
421. květnaBologna - Numana238 km (148 mi)Rovinatá etapaŠvýcarsko Stefan Mutter (SUI)
522. květnaNumana - Blockhaus194 km (121 mi)Horská etapaItálie Moreno Argentin (ITA)
623. květnaChieti - Foggia193 km (120 mi)Rovinatá etapaItálie Francesco Moser (ITA)
724. květnaFoggia - Marconia di Pisticci226 km (140 mi)Rovinatá etapaŠvýcarsko Urs Freuler (SUI)
825. květnaPolicoro - Agropoli228 km (142 mi)Horská etapaŠvýcarsko Urs Freuler (SUI)
926. květnaAgropoli - Cava de' Tirreni104 km (65 mi)Horská etapaNorsko Dag Erik Pedersen (NOR)
27. květnaDen odpočinku
1028. květnaCava de' Tirreni - Isernia209 km (130 mi)Horská etapaFrancie Martial Gayant (FRA)
1129. květnaIsernia - Rieti243 km (151 mi)Rovinatá etapaŠvýcarsko Urs Freuler (SUI)
1230. květnaRieti - Città di Castello175 km (109 mi)Rovinatá etapaItálie Paolo Rosola (ITA)
1331. květnaCittà di Castello - Lerici269 km (167 mi)Horská etapaItálie Roberto Visentini (ITA)
141. červnaLerici - Alessandria204 km (127 mi)Horská etapaItálie Sergio Santimaria (ITA)
152. červnaCertosa di Pavia - Milan38 km (24 mi)Individuální časovkaItálie Francesco Moser (ITA)
3. červnaDen odpočinku
164. červnaAlessandria - Bardonecchia198 km (123 mi)Horská etapaNorsko Dag Erik Pedersen (NOR)
175. červnaBardonecchia - Lecco249 km (155 mi)Rovinatá etapaŠvýcarsko Jürg Bruggmann (SUI)
186. červnaLecco - Merano252 km (157 mi)Horská etapaItálie Bruno Leali (ITA)
197. červnaMerano - Selva di Val Gardena74 km (46 mi)Horská etapaŠpanělsko Marino Lejarreta (ESP)
208. červnaSelva di Val Gardena - Arabba169 km (105 mi)Horská etapaFrancie Laurent Fignon (FRA)
219. červnaArabba - Treviso208 km (129 mi)Rovinatá etapaItálie Guido Bontempi (ITA)
2210. červnaSoave - Verona42 km (26 mi)Individuální časovkaItálie Francesco Moser (ITA)
Celková délka3 808 km (2 366 mi)

Průběžné pořadí

Průsmyk Pordoi byl Cima Coppi Gira d'Italia 1984.

Během Gira d'Italia 1984 byly nošeny 4 různé dresy. Lídr celkového pořadí, kalkulovaného sčítáním časů dojezdů jednotlivých jezdců do cíle a přidáváním bonusů pro první 3 jezdce v cíli etapy s hromadným startem, nosil růžový dres. Tato soutěž je nejdůležitější, a její vítěz je obecně považován za celkového vítěze závodu.[5] Časové bonusy 20, 10 a 5 sekund byly udělovány prvním 3 jezdcům v cíli etapy.

Body do bodovací soutěže, jejíž lídr nosil fialový dres, bylo možné získal za dokončení etapy mezi prvními 15 cyklisty. Další body bylo možné získat na sprinterských prémiích. Zelený dres byl udělován lídrovi vrchařské soutěže. V této klasifikaci byly body udíleny za dosažení vrcholu před ostatními závodníky. Každé hodnocené stoupání bylo klasifikováno jako první, druhé nebo třetí kategorie. Na prémiích vyšší kategorie bylo možné získat více bodů. Na Cimě Coppi, nejvyšším bodu trasy, bylo možné získat více bodů než na normálních prémiích první kategorie. Cima Coppi tohoto ročníku měl být původně průsmyk Stelvio, ale nakonec to bylo změněno na průsmyk Pordoi. První jezdec, jenž se na tento průsmyk dostal, byl Francouz Laurent Fignon. Bílý dres nosil lídr soutěže mladých jezdců. Pořadí této soutěže bylo určováno stejným způsobem jako celkové pořadí, ale této klasifikace se mohli zúčastnit pouze neo-profesionálové (jezdci, kteří byli profesionály 3 a méně let). Existovala zde také soutěž týmů. V této soutěži se po každé etapě přičetly časy 3 nejlepších jezdců. Vedoucí tým této soutěže byl ten s nejnižším celkovým časem.

Průběžné pořadí po etapách
EtapaVítězCelkové pořadí
Bodovací soutěž
Vrchařská soutěž
Soutěž mladých jezdců
Soutěž týmů
PFrancesco MoserFrancesco Moserneudělenoneudělenoneudělenoneuděleno
1Renault-ElfLaurent FignonRenault-Elf
2Urs FreulerUrs Freuler??
3Moreno ArgentinMoreno ArgentinFranco Chioccioli
4Stefan MutterUrs Freuler?
5Moreno ArgentinFrancesco MoserMoreno ArgentinCarrera–Inoxpran
6Francesco Moser
7Urs FreulerUrs Freuler
8Urs FreulerMoreno Argentin
9Dag Erik Pedersen
10Martial Gayant?
11Urs Freuler
12Paolo Rosola
13Roberto Visentini
14Sergio Santimaria
15Francesco Moser
16Dag Erik Pedersen
17Jürg Bruggmann
18Bruno LealiFlavio Zappi
19Marino Lejarreta?
20Laurent FignonLaurent FignonLaurent FignonRenault-Elf
21Guido BontempiJohan van der Velde
22Francesco MoserFrancesco MoserUrs Freuler
FinalFrancesco MoserUrs FreulerLaurent FignonCharly MottetRenault-Elf

Konečné pořadí

Legenda
    Označuje vítěze celkového pořadí.    Označuje vítěze bodovací soutěže.
    Označuje vítěze bodovací soutěže.    Označuje vítěze soutěže mladých jezdců.

Celkové pořadí

Konečné pořadí (1–10)[6]
PořadíJezdecTýmČas
1Itálie Francesco Moser (ITA) Gis Gelati-Tuc Lu98h 32' 20"
2Francie Laurent Fignon (FRA) Renault-Elf+ 1' 03"
3Itálie Moreno Argentin (ITA)Sammontana+ 4' 26"
4Španělsko Marino Lejarreta (ESP)Alfa Lum-Olmo+ 4' 33"
5Nizozemsko Johan van der Velde (NED)Metauro Mobili+ 6' 56"
6Itálie Gianbattista Baronchelli (ITA)Murella-Rossin+ 7' 48"
7Belgie Lucien Van Impe (BEL)Metauro Mobili+ 10' 19"
8Švýcarsko Beat Breu (SUI)Cilo-Aufina+ 11' 39"
9Itálie Mario Beccia (ITA)Malvor-Bottecchia+ 11' 41"
10Norsko Dag Erik Pedersen (NOR)Murella-Rossin+ 13' 35"

Bodovací soutěž

Konečné pořadí (1-5)
PořadíJezdecTýmBody
1Švýcarsko Urs Freuler (SUI) Carrera–Inoxpran178
2Nizozemsko Johan van der Velde (NED)Metauro Mobili172
3Itálie Francesco Moser (ITA) Gis Gelati-Tuc Lu166
4Norsko Dag Erik Pedersen (NOR)Murella-Rossin160
5Francie Laurent Fignon (FRA) Renault-Elf150

Vrchařská soutěž

Konečné pořadí (1-5)
PořadíJezdecTýmBody
1Francie Laurent Fignon (FRA) Renault-Elf53
2Itálie Flavio Zappi (ITA)Metauro Mobili40
3Itálie Moreno Argentin (ITA)Sammontana30
4Nizozemsko Johan van der Velde (NED)Metauro Mobili29
5Španělsko Jesús Rodríguez Magro (ESP)Zor-Gemeaz Cusin28

Soutěž mladých jezdců

Konečné pořadí (1-5)
PořadíJezdecTýmČas
1Francie Charly Mottet (FRA) Renault-Elf99h 02' 11"
2Dánsko Jens Veggerby (DEN)Fanini-Wührer+ 3' 59"
3Itálie Giocondo Dalla Rizza (ITA)Supermercati Brianzoli+ 10' 19"
4Itálie Elio Festa (ITA)Santini-Conti-Galli+ 10' 52"
5Španělsko Jesús Ignacio Ibáñez Loyo (ESP)Zor-Gemeaz Cusin+ 15' 47"

Časovkářská soutěž

Konečné pořadí (1-5)
PořadíJezdecTýmČas
1Itálie Francesco Moser (ITA) Gis Gelati-Tuc Lu1h 43' 10"
2Švýcarsko Urs Freuler (SUI) Carrera–Inoxpran+ 4' 26"
3Francie Laurent Fignon (FRA) Renault-Elf+ 4' 27"
4Švýcarsko Daniel Gisiger (SUI)Atala+ 5' 10"
5Itálie Moreno Argentin (ITA)Sammontana+ 5' 47"

Soutěž Trofeo Fiat Uno

Konečné pořadí (1-5)
PořadíJezdecTýmBody
1Itálie Dante Morandi (ITA)Atala18
2Nizozemsko Johan van der Velde (NED)Metauro Mobili12
3Francie Laurent Fignon (FRA) Green jerseyRenault-Elf10
4Španělsko Marino Lejarreta (ESP)Alfa Lum-Olmo9
5Itálie Mario Noris (ITA)Atala8
Itálie Bruno Leali (ITA)Carrera–Inoxpran

Soutěž Premio dell'Agonismo

Konečné pořadí (1-4)
PořadíJezdecTýmBody
1Švýcarsko Daniel Gisiger (SUI)Atala24
2Itálie Giovanni Renosto (ITA)Murella-Rosin15
3Dánsko Steen-Michael Petersen (DEN)Fanini-Wührer11
4Švédsko Alf Segersall (SWE)Atala8
Španělsko Juan Fernández (ESP)Zor-Gemeaz Cusin

Soutěž týmů

Konečné pořadí (1-5)
PořadíTýmČas
1Renault-Elf293h 48' 45"
2Murella-Rossin+ 2' 34"
3Carrera-Inoxpran+ 27' 41"
4Del Tongo-Colnago+ 40' 30"
5Alfa Lum-Olmo+ 40' 46"

Bodovací soutěž týmů

Konečné pořadí (1-3)
PořadíTýmBody
1Metauro Mobili351
2Atala-Campagnolo336
3Murella-Rossin281

Kontroverze

Po konci závodu byli organizátoři závodu několikrát obviněni z napomáhání Francescu Moserovi. Moser byl hned několikrát přistižen při jízdě za týmovým autem, které mu pomáhalo v jízdě do kopce, což však není povoleno v pravidlech závodu. Moser nebyl nikdy penalizován, vzhledem k tomu, že se vždy přiznal, ale několik dalších jezdců, kteří stejně podváděli, bylo potrestáno. Týmový manažer Renaultu Cyrille Guimard byl obzvláště rozčilen nedostatkem penalizací Mosera, protože jeho jezdec, Fignon, dostal dvacetisekundovou penalizaci za obdržení jídla mimo stravovací zónu. Další kontroverzní situace se objevila, když se organizátoři rozhodli zrušit přejezd průsmyku Stelvio během 18. etapy. during the eighteenth stage. Na Stelviu napadl sníh a bylo zamýšleno ho uklidit v den etapy. Avšak den před etapou nebyl stále sníh odklizen. Existuje spekulace, že vládní úředník z Trentu – Moserova rodného města – nepovolil přejezd Stelvia. Etapa byla převedena na průsmyky Tonale a Palade. Změny v etapě vyústily v další hromadný dojezd favoritů na vítězství, tímpádem se nezměnily časové mezery mezi závodníky, což hrálo do karet Moserovi. Vítěz Gira z roku 1986 Roberto Visentini odstoupil ze závodu, protože měl pocit, že už bylo jasné, kdo vyhraje. V poslední etapě, individuální časovce, byly obviněný televizní helikoptéry z toho, že letěly příliš nízko za Moserem, čímž ho poháněly dále a zvyšovaly jeho rychlost. Fignon, jenž před etapou vedl závod, řekl médiím, že helikoptéry letěly před ním, aby ho zpomalily.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1984 Giro d'Italia na anglické Wikipedii.

  1. ↑ http://www.archiviolastampa.it/component/option,com_lastampa/task,search/mod,libera/action,viewer/Itemid,3/page,23/articleid,1015_01_1984_0115_0023_22676327/
  2. ↑ http://bikeraceinfo.com/giro/giro1984.html
  3. ↑ http://hemeroteca-paginas.mundodeportivo.com/EMD01/HEM/1984/02/19/MD19840219-021.pdf
  4. ↑ http://www.archiviolastampa.it/component/option,com_lastampa/task,search/mod,libera/action,viewer/Itemid,3/page,15/articleid,1375_02_1984_0133_0015_19943498/
  5. ↑ http://autobus.cyclingnews.com/road/2008/giro08/?id=/features/2008/giro_classifications08
  6. ↑ https://archivio.unita.news/assets/main/1985/05/14/page_004.pdf

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Time Trial.svg
Autor: unknown - public domain, Licence: CC0
Stopwatch icon for time trial stages
Plainstage.svg
Icon for plain stage in cycling stage race. Modeled after (but not taken from) http://www.letour.fr/2009/TDF/COURSE/us/le_parcours.html.
Mountainstage.svg
Icon for mountain stages in bicyling stage races. Modeled after (but not taken from) http://www.letour.fr/2009/TDF/COURSE/us/le_parcours.html.
Jersey pink.svg
Autor: Iivq - Tijmen Stam, Licence: CC BY-SA 3.0

Differenty colored cycling jerseys as used in different cycling contests

pink jersey. Used by:

Jersey green.svg
Autor: Iivq - Tijmen Stam, Licence: CC BY-SA 3.0

Differenty colored cycling jerseys as used in different cycling contests green jersey. Used by:

Jersey white.svg
Autor: Iivq - Tijmen Stam, Licence: CC BY-SA 3.0

Differenty colored cycling jerseys as used in different cycling contests

white jersey. Used by:

Flag of Belgium.svg

Belgická vlajka

This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.

Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Jersey violet.svg
Autor: Tijmen Stam (User:IIVQ), Licence: CC BY-SA 3.0

Differenty colored cycling jerseys as used in different cycling contests.

Passo Pordoi 2007.jpg
Autor: Varus111, Licence: CC BY 3.0
Alpen, Passo Pordoi, 2239m