90. ročník Giro d'Italia byl poprvé představen 2. prosince2006 v Teatro degli Arcimboldi v Miláně. Zahajuje se 12. května v Caprera, aby se peloton po 21 etapách a 3442 km dostal do cílového města, kterým je jako obvykle Milán.
Znovu se začne udělovat Bílý trikot, jako hodnocení cyklistů, kteří se narodili do roku 1982. Tento trikot se naposled uděloval v roce 1994, a posledním držitelem se stal Eugeni Berzin .
198 cyklistů zapsaných do startovní listiny (197 startovalo), rozdělených do 22 týmu (19 týmu z UCI ProTour, 3 přizvané).
Startovní číslo jedna, které nosí obhájce prvenství z předešlého ročníku Gira, tento rok bylo přiděleno Bettinimu (nositel duhového trikotu mistra světa), na místo Bassa , který se z letošního ročníku odhlásil.
Jsou vypsany bonusi v hodnotě 20, 12 e 8 sekund pro první tři klasifikované v každé etapě a pro Traguardi Garibaldi (6", 4" a 2").
Časovka družstev, se uskutečnila na mírně zvlněné trati (maximální stoupání 10% v polovině trasy) položené mezi ostrovy Caprera a La Maddalena, spojené mostem.
Etapu vyhrála formace Liquigas vedená kapitánem Danilo Di Lucou, která v závěrečné fázi překonala tým Astana s favoritem Paolo Savoldellim, který tak ztratil 13". Růžový trikot získal Enrico Gasparotto, další člen Liquigas, který celý tým přivedl do cíle. V etapě došlo k několika pádům, z favoritů spadl pouze Jaroslav Popovič (Discovery Channel), vše se obešlo bez vážnějších zranění.
Rovinatá etapa sledující severozápadní pobřeží Sardinie. Po průjezdu městem Alghero, několik technických stoupání s vrcařskou prémii na Villanova Monteleone.
Skupinka uprchlíků z první hodiny závodu, byla dojeta necelých 10 km před cílem v Bosa. Několik pokusů o únik je vidět do posledního kilometru, ale formace Milram vše koriguje na hrotu pelotonu a připravuje svého lídra Petacchiho k závěrečnému spurtu. V závěrečných metrech dochází k nebezpečně vyhlížejícímu pádu. Z perfekní práce týmu Milram nakonec vytěžil Robbie McEwen, který zvítězil před Paolo Bettinim a Alessandro Petacchim. Danilo Di Luca, díky dobrému umístění v etapě oblékne růžový trikot.
Etapa zahajovala v provincii Medio Campidano, aby dovedla cyklisty do cílového města Cagliari. Po průjezdu Villasimius, mírně zvlněné trasy , peloton zamířil do dlouhé nížiny, která končila až v cílovém městě.
Etapa byla pod vlivem pěti uprchlíků od samého počátku. Z nichž dva (Giovanni Visconti - QuickStep - Innergetic - e Michail Ignaťjev - Tinkoff -) vydrželi nejdéle a teprve čtyři kilometry před cílem je dohonil peloton. Alessandro Petacchi v závěrečném spurtu nedal nikomu šanci a dojel si jak pro etapové vítězství tak pro fialový trikot nejlepšího spurtéra. Růžový trikot se znovu vrátil Gasparottovi, a to jen díky lepšímu umístění v etapě, stále platí rozdíly z první etapy, časovky družstev.
Etapa projížděla pobřežím Amalfi a Sorrenta, kde byla vrchařská prémie třetí kategorie na Picco Sant'Angelo. Potom se peloton vydal stoupaním na Avellino, k vrcholu Santuario di Montevergine: 14 km s 5%. Posledním vítězem byl Damiano Cunego v roce 2004.
V etapě zvítězil Danilo Di Luca (oblékl se tak do růžového) v závěrečné spurtu porazil Ricca e Cunega. Asi 70 km před cílem došlo k hromadnému pádu 60 cyklistů mezi jinímy i Axel Merckx, Enrico Gasparotto a Paolo Bettini. V závěrečném stoupání se o trhák pokusil i František Raboň, ale brzy byl dojet, hned za ním se vydal Mexičan Julio Perez Cuapio. Únik ale do konce nedotáhl. Peloton se roztrhal na skupinky a v čele první si pro vítězství dojel Danilo Di Luca.
Flag of Ireland.svg Zelený pruh má znázorňovat většinové katolické obyvatelsto Irska, oranžový pruh reprezentuje protestantskou menšinu a bílý pruh uprostřed znázorňuje mír a harmonii mezi nimi.
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.