Giuseppe Leanza
Jeho Excelence Giuseppe Leanza | |
---|---|
Arcibiskup | |
Církev | římskokatolická |
Svěcení | |
Kněžské svěcení | 17. července 1966 |
Biskupské svěcení | 22. září 1990 |
Osobní údaje | |
Datum narození | 2. ledna 1943 (81 let) |
Místo narození | Cesarò, Sicílie, Itálie |
Povolání | katolický kněz |
Alma mater | Papežská diplomatická akademie |
Řády a ocenění | Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třída (2018) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Mons. Giuseppe Leanza (* 2. ledna 1943, Cesarò) je italský katolický duchovní, diplomat Svatého stolce a titulární arcibiskup lilibejský. Od 15. září 2011 do roku 2018 byl apoštolským nunciem v České republice a doyenem diplomatického sboru České republiky.
Biografie
Pochází ze sicilského města Cesarò, na kněze byl vysvěcen 17. července 1966. V roce 1970 začal studovat Papežskou církevní akademii v Římě, na níž se připravují ke službě diplomaté Svatého stolce a představitelé Státního sekretariátu papežské kurie. Po získání doktorátu kanonického práva v roce 1972 vstoupil do vatikánských diplomatických služeb a sloužil na nunciaturách v Paraguayi, Ugandě a Spojených státech amerických a v sekci pro vztahy se státy Státního sekretariátu papežské kurie.
Papež Jan Pavel II. ho 3. července 1990 jmenoval titulárním arcibiskupem lilibejským (biskupské svěcení přijal 22. září 1990 z rukou kardinála Casaroliho) a současně apoštolským nunciem na Haiti. Od 4. července 1991 působil jako pronuncius v Malawi a současně apoštolský nuncius v sousední Zambii. Poté byl ustanoven apoštolským nunciem v Bosně a Hercegovině (29. dubna 1999) a po rezignaci Mariana Oleśe ze zdravotních důvodů rovněž ve Slovinsku (15. května 2002) a Makedonii (18. května 2002). Od 22. února 2003 pak působil jako apoštolský nuncius v Bulharsku a od 22. února 2008 v Irsku. Koncem července 2011 byl povolán ke konzultacím zpět do Vatikánu a následně oznámen záměr jeho jmenování apoštolským nunciem v České republice, jímž ho papež Benedikt XVI. jmenoval 15. září 2011. Do Prahy přicestoval 13. října, předáním pověřovacích listin prezidentu republiky dne 17. října 2011 se ujal úřadu.[1][2] Funkci opustil až v roce 2018 kvůli dovršení limitního věku 75 let. Při té příležitosti mu prezident České republiky Miloš Zeman udělil Řád T. G. Masaryka.[3]
Kontroverze
Jezuitský kněz a filosof Václav Umlauf na svém blogu upozornil na kontroverzní souvislosti, v nichž Leanza ukončil předchozí diplomatické působení ve funkci nuncia v Irsku. Umlauf uvádí, že Leanza „byl v pondělí 25. 7. urychleně povolán do Vatikánu na konzultace, protože vyšla vládní zpráva o zneužíváních v diecézi Cloyne, hrabství Cork. Nuncius v Irsku skončil, ale oficiálně mu stejně vypršel termín diplomatické mise, takže se vlastně nic nestalo.“[4] Obdobně o pozadí této události informovala i Česká televize.[5]
Vyznamenání
- Řád Tomáše Garrigua Masaryka, I. třídy (2018)
Odkazy
Reference
- ↑ www.mzv.cz. www.mzv.cz [online]. [cit. 22-06-2009]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22-06-2009.
- ↑ ČR má nového vatikánského velvyslance. Lidové noviny. 2011-10-17. Dostupné online.
- ↑ Zeman udělil končícímu papežskému nunciovi řád T. G. Masaryka za rozvoj demokracie a humanity. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2018-03-21 [cit. 2018-09-21]. Dostupné online.
- ↑ UMLAUF, Václav: Zase ta pedofilie, Umlaufoviny.com (on-line) Archivováno 31. 8. 2011 na Wayback Machine.
- ↑ hab. Nový vatikánský nuncius přijede do České republiky z Irska. Česká televize. 2011-07-28. Dostupné online.
Externí odkazy
Předchůdce: Diego Causero | 4. apoštolský nuncius v České republice 2011 – 2018 | Nástupce: Charles Daniel Balvo |
Média použitá na této stránce
Stužka: Řád Tomáše Garrigua Masaryka I třídy – Česká republika (od roku 1994).
Coat of arms of the Holy See with gold key in bend as described in Donald Lindsay Galbreath, A Treatise on Ecclesiastical Heraldry (W. Heffer and Sons, 1930), p. 9; Bruno Bernhard Heim, Heraldry in the Catholic Church: Its Origin, Customs and Laws (Van Duren 1978 ISBN 9780391008731), p. 54; Heraldry Society of Great Britain; Michel Pastoureau, "Keys" in Philippe Levillain, The Papacy: An Encyclopedia (Routledge 2002 ISBN 9780415922302), vol. 2, p. 891.