Giuseppe Porsile

Giuseppe Porsile
Narození5. května 1680
Neapol
Úmrtí29. května 1750 (ve věku 70 let)
Vídeň
Povoláníhudebník a hudební skladatel
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Giuseppe Porsile (psáno také jako Porsile, Borsile, Borsilli, Persile, Porcile, Porsille, Porzille) (5. května 1680, Neapol - 29. května 1750, Vídeň) byl italský hudební skladatel, představitel neapolské operní školy.

Život

Giuseppe Porsile pocházel z hudební rodiny. Jeho otec, Carlo Porsile, byl např. autorem opery Nerone, která byla uvedena v Neapoli roku 1686.

Jeho učitelem na konzervatoři Conservatorio dei Poveri di Gesu Cristo v Neapoli byl mj. Gennaro Ursino. Po studiu byl jmenován zástupcem hlavního kapelníka ve Španělské kapli v Neapoli. V roce 1695 byl králem Karlem II. povolán do Španělska, aby organizoval hudební život v Barceloně. Zůstal zde i za vlády jeho nástupce Karla III., rakouského uchazeče o španělský trůn. Sloužil rovněž jako učitel zpěvu jeho manželky Alžběty Kristýny. Do jaké míry byl aktivní i jako učitel a skladatel v Neapoli před rokem 1713 není příliš jasné. Skutečností však je, že zde byla v roce 1707 uvedena jeho raná opera Il ritorno di Ulisse (Odysseův návrat). Ve válkách o španělské dědictví se Karlu III. získat definitivně španělský trůn nepodařilo, nicméně byl v roce 1711 jmenován Karlem VI., císařem Svaté říše římské. Porsile ho následoval do Vídně v roce 1713.

Porsile se ihned po příjezdu do Vídně stal učitelem zpěvu císařovny vdovy Amálie Vilemíny . Na počest jejích narozenin a jmenin zkomponoval nejméně tři dramatická díla. Narozeninovou kantátu z roku 1717 před celou císařskou rodinou provedly její dcery arcivévodkyně Marie Josefa Bavorská a Marie Amálie Habsburská.

Počátek jeho pobytu ve Vídni provázely finanční problémy. Slibovaný plat mu údajně nebyl vyplácen. Obrátil se se stížností na císaře a vzápětí se mu dostalo jmenování dvorním skladatelem s platem 1440 florinů. Ve funkci nahradil Gregoria Genuesi.

Ve Vídni prožil Porsile svá nejplodnější léta. V letech 1717 až 1737 vytvořil pro habsburský dvůr nejméně 21 světských dramatických děl a 13 oratorií. Jen několik prací bylo provedeno mimo Vídeň, nejčastěji v Praze. Pro korunovaci Karla VI. a jeho manželky Alžběty českým králem a královnou zkomponoval korunovační operu Il giorno felice, která byla uvedena v Praze roku 1723.

V roce 1726 zkomponoval Porsile kantátu Il giorno natalizio di Giove, která byla provedena v paláci francouzského velvyslance na počest narozenin francouzského krále Ludvíka XV. V témže roce zkomponaval na počest Ludvíka XV. kantátu i další dvorní skladatel Francesco Conti. Tato mimořádná zdvořilost byla patrně součástí plánu rakouského císaře na zlepšení vztahů z Francií. V předchozím roce se totiž navíc konal sňatek Ludvíka XV. s polskou princeznou Marií Leszczyńskou (5. září 1725).

V letech 1725 až 1727 byl Porsile aktivním členem Společnosti sv. Cecilie ve Vídni jejímiž děkany byli skladatelé Johann Joseph Fux a Antonio Caldara. Po smrti Karla VI. byl skladateli sice snížen plat na 1200 florinů, ale zůstal v přízni habsburského dvora. 1. dubna 1749 byl pensionován, ale obdržel doživotní rentu.

Porsile byl dobře znám i v Praze. V roce 1723 měla v Praze premiéru jeho opera Il giorno felice a v roce 1729 se zde dokonce angažoval ve sporu mezi Matteo Luchinim a sopranistkou Margheritou Gualandi, zpěváky Šporkovy opery v Praze. Gualandi opustila Prahu před koncem operní sezóny aniž by zaplatila autorský honorář za 12 árií.

Význam

Pro jeho dílo jsou charakteristické expresivní árie. Nekladl důraz na koloraturní ozdoby, ale spíše na harmonické provedení a výraznou úlohu kontrapunktu. Oratoria obsahují vynikající chorály komponované v době, kdy již komponování chorálů bylo na ústupu. Příležitostně užíval i instrumentálních efektů, jako jsou trombonová sóla, koncertantní flétnový part, či časté obligátní violoncello.

Byl silně ovlivněn svými vídeňskými kolegy Fuxem a Caldarou, obdivoval Johanna Adolfa Hasse, nicméně zůstal věrný tradicím severoitalské hudby a principům neapolské barokní opery. Nesporný je jeho význam pro rozvoj předklasického hudebního stylu ve Vídni.

Dílo

Jevištní díla

  • Il ritorno di Ulisse in Patria (lib. Giovanni Andrea Moniglia, 1707, Neapol, Teatro di Fiorentini);
  • Il Giorno natalizio dell’imperatrice Amalia Wilhelmina (lib. Pietro Pariati; Vídeň, 1717);
  • La Virtù festeggiata (lib. Pietro Pariati; Vídeň, 1717);
  • Alceste (lib Pietro Pariati; Vídeň, 1718);
  • Meride e Selinunte (lib. Apostolo Zeno; Vídeň, 1721);
  • Il tempo fermato (1721, Vídeň)
  • La Virtù e la Bellezza in lega (1722 Vídeň, Großes Hoftheater)
  • Il giorno felice (lib. Pietro Pariati, 1723, Praha)
  • Componimento a due voci (1725 Vídeň, Favorita)
  • Il giorno natalizio di Giove (lib. Giovanni Claudio Pasquini, 1726, Vídeň)
  • Il Tempio di Giano, chiuso da Cesare Augusto (lib. Giovanni Claudio Pasquini, Vídeň, 1726);
  • Spartaco (lib. Giovanni Claudio Pasquini; Vídeň, 1726);
  • La clemenza di Cesare (1727, Vídeň, Favorita)
  • Telesilla, festa teatrale (lib. Giovanni Claudio Pasquini; Vídeň, 1729);
  • Scipione Africano, il maggiore (1730, Vídeň, Favorita)
  • Dialogo tra il Decoro e la Placidezza (1732, Vídeň)
  • Dialogo pastorale a cinque voci (1732, Vídeň, Favorita)
  • Dialogo tra la Prudenza e la Vivacità (lib. Giovanni Claudio Pasquini, 1732, Vídeň)
  • La Fama accresciuta dalla Virtù (1735, Vídeň)
  • Sesostri, re d' Egitto, ovvero Le feste d'Iside (1737, Vídeň)
  • Il giudizio rivocato (lib. Giovanni Claudio Pasquini), (1737, Vídeň)
  • Psiche (nedatováno)

Oratoria

  • Sisara (lib Apostolo Zeno; Vienna, 1719);
  • Tobia (lib. Apostolo Zeno; 1720);
  • Il zelo di Nathan (lib. G. Velardi; 1721);
  • L’anima immortale creata e redenta per il cielo (lib. B. Maddali; 1722);
  • Il Trionfo di Giuditta (lib. B. Maddali; 1722);
  • Assalone, nemico del padre amante (1726);
  • L’esaltazione di Salomone (lib. B. Maddali; 1727);
  • L’Udienza a Dio (lib. A. M. Lucchini; 1730);
  • La madre de’ Maccabei (1737).

Sakrální skladby

  • Il sacrificio di Gefte (1724);
  • Mosè liberato dal Nilo (1725);
  • Due Re, Roboamo e Geroboamo (1731);
  • Giuseppe riconosciuto (1733).

Komorní skladby

  • Il Tempo fermato (1721);
  • Il Giorno Felice (1723);
  • Componimento a due voci (1725);
  • Dialogo pastorale a 5 voci (1732);

Odkazy

Literatura

  • Daniel E. Freeman: The opera theater of Count Franz Anton von Sporck in Prague, Studies in Czech Music No. 2, Stuyvesant, N.Y., Pendragon Press, 1992, ISBN 0945193173

Externí odkazy