Globální stmívání

Znečištění atmosféry nad východní Čínou může představovat snížení intenzity dopadajícího světla až o pětinu.

Globální stmívání (anglicky Global dimming) označuje pokles globálního přímého ozáření na zemském povrchu, který byl pozorován od zahájení systematických měření v 50. letech 20. století. Účinek se liší podle místa, ale celosvětově se odhaduje na 4–20% snížení. Po odečtení anomálie způsobené erupcí hory Pinatubo v roce 1991 však byl pozorován velmi mírný obrat v celkovém trendu.[1]

Předpokládá se, že globální stmívání bylo způsobeno nárůstem množství pevných částic nebo aerosolů, například síranových aerosolů v atmosféře v důsledku lidské činnosti. To zasáhlo do hydrologického cyklu tím, že se snížil výpar, a v některých oblastech mohlo dojít ke snížení srážek. Globálnímu stmívání se přisuzuje hlavní podíl na hladomoru v Etiopii v roce 1984, protože snížilo ohřev v tropických oblastech, který je hnacím motorem ročního monzunu neboli období dešťů.[2]

Příčiny

Předpokládá se, že globální stmívání je pravděpodobně způsobeno zvýšeným výskytem aerosolových částic v zemské atmosféře, které jsou způsobeny znečištěním, prachem nebo sopečnými erupcemi. Aerosoly a další částice pohlcují sluneční energii a odrážejí sluneční světlo zpět do vesmíru.[3] Znečišťující látky se také mohou stát jádry mračných kapek. Vodní kapičky v mracích se kolem částic srážejí.[4] Zvýšené znečištění způsobuje větší množství částic, a tím vznikají mraky složené z většího počtu menších kapiček (to znamená, že stejné množství vody je rozprostřeno na více kapiček). Díky menším kapičkám jsou mraky odrazivější, takže se více dopadajícího slunečního světla odráží zpět do vesmíru a na zemský povrch ho dopadá méně. Stejný účinek má také odrážení záření z nižších vrstev atmosféry, které se tak zachycuje ve spodních vrstvách atmosféry. V modelech tyto menší kapičky také snižují množství srážek.[5]

Při nedokonalém spalování fosilních paliv (např. nafty) a dřeva se do ovzduší uvolňuje černý uhlík. Ačkoli černý uhlík, jehož většinu tvoří saze, je na úrovni zemského povrchu extrémně malou složkou znečištění ovzduší, ve výškách nad dva kilometry má tento jev významný vliv na ohřev atmosféry. Rovněž zatemňuje povrch oceánu tím, že pohlcuje sluneční záření.[6]

Pokusy na Maledivách (porovnávající atmosféru nad severními a jižními ostrovy) v 90. letech 20. století ukázaly, že vliv makroskopických znečišťujících látek v atmosféře v té době (zavátých jižně od Indie) způsobil asi 10% snížení slunečního záření dopadajícího na povrch v oblasti pod asijským hnědým mrakem – mnohem větší snížení, než se očekávalo od přítomnosti samotných částic[8]. před provedením výzkumu se předpokládal 0,5-1% vliv částic; odchylku od předpovědi lze vysvětlit tvorbou mraků s částicemi působícími jako ohnisko pro tvorbu kapek.[7]

Jev, který je základem globálního stmívání, může mít také regionální účinky. Zatímco většina Země se oteplila, regiony, které jsou po větru od hlavních zdrojů znečištění ovzduší (konkrétně emisí oxidu siřičitého), se obecně ochladily. To může vysvětlovat ochlazení východní části Spojených států oproti oteplující se západní části.[8]

Některé výzkumy však ukazují, že černý uhlík bude globální oteplování zvyšovat, a to hned na druhém místě za CO2. Domnívají se, že saze budou pohlcovat sluneční energii a přenášet ji do jiných oblastí, například do Himálaje, kde dochází k tání ledovců. Mohou také ztmavit arktický led, čímž se sníží odrazivost a zvýší se absorpce slunečního záření.[9]

Kondenzační stopy a mraky

V jedné studii se objevila teorie, že se na regionálním ochlazování podílejí letadlové kondenzační stopy, ale kvůli neustálým změnám v letecké dopravě to dříve nebylo možné ověřit. Téměř úplné zastavení civilního leteckého provozu během tří dnů po útocích z 11. září 2001 poskytlo jedinečnou příležitost pozorovat klima Spojených států bez vlivu kondenzačních stop. Během tohoto období bylo v některých částech USA pozorováno zvýšení denních teplotních výkyvů o 1,1 °C, tzn. že letecké kondenzační stopy mohly zvyšovat noční a/nebo snižovat denní teploty mnohem více, než se dosud předpokládalo.[10] Autoři uvedli: „Změny vysoké oblačnosti, včetně kondenzačních stop a cirrusů vyvolaných kondenzačními stopami, slabě přispívají ke změnám denního teplotního rozsahu, který se řídí především oblačností v nižších výškách, větrem a vlhkostí vzduchu.“[11][12]

Otočení trendu

Wild a kol. na základě měření nad pevninou uvádějí zjasňování od roku 1990[13][14][15] a Pinker a kol.[16] zjistili, že mírné stmívání pokračuje nad pevninou, zatímco nad oceánem dochází k zjasňování.[17] Nad pevninským povrchem se tedy Wild a kol. a Pinker a kol. neshodují. Studie z roku 2007 sponzorovaná NASA na základě družicového měření vrhá světlo na záhadná pozorování jiných vědců, že množství slunečního světla dopadajícího na zemský povrch v posledních desetiletích neustále klesalo, kolem roku 1990 se začalo obracet. K tomuto přechodu od trendu „globálního stmívání“ k trendu „rozjasňování“ došlo právě v době, kdy začaly klesat globální hladiny aerosolů.[3][18]

Je pravděpodobné, že alespoň část této změny, zejména nad Evropou, je způsobena poklesem znečištění ovzduší. Vlády většiny vyspělých zemí přijaly opatření ke snížení množství aerosolů vypouštěných do atmosféry, což přispívá ke snížení globálního stmívání.[19]

Sulfátové aerosoly se od roku 1970 výrazně snížily díky zákonu o čistotě ovzduší ve Spojených státech a podobné politice v Evropě. Zákon o čistotě ovzduší byl v letech 1977 a 1990 posílen. Podle agentury EPA klesly v USA od roku 1970 do roku 2005 celkové emise šesti hlavních látek znečišťujících ovzduší, včetně částic PM, o 53 %. V roce 1975 se konečně začaly projevovat maskované účinky zachycených skleníkových plynů, které od té doby dominují.[20]

Základní síť pro měření povrchového záření (Baseline Surface Radiation Network, BSRN) shromažďuje měření na povrchu. BSRN byla zahájena na počátku 90. let 20. století a v této době aktualizovala archivy. Analýza nejnovějších dat ukazuje, že povrch planety se za poslední desetiletí zjasnil přibližně o 4 %. Trend zjasňování potvrzují i další údaje, včetně družicových analýz.[21]

Vztah ke globálnímu oteplování

Někteří vědci se nyní domnívají, že účinky globálního stmívání významně maskují vliv globálního oteplování a že řešení globálního stmívání proto může vést ke zvýšení budoucího růstu teploty.[22][23] Podle Beate Liepertové „jsme žili ve světě globálního oteplování plus globálního stmívání a nyní vyřazujeme globální stmívání. Takže skončíme ve světě globálního oteplování, který bude mnohem horší, než jsme si mysleli, že bude, mnohem teplejší.“[2] Rozsah tohoto maskovacího efektu je jedním z hlavních problémů současné změny klimatu s významnými důsledky pro budoucí změny klimatu a politické reakce na globální oteplování.[23]

Byly také studovány interakce mezi oběma teoriemi o změně klimatu, protože globální oteplování a globální stmívání se vzájemně nevylučují ani si neprotiřečí. V článku publikovaném 8. března 2005 v časopise Geophysical Research Letters Americké geofyzikální unie výzkumný tým pod vedením Anastasie Romanou z katedry aplikované fyziky a matematiky Kolumbijské univerzity v New Yorku také ukázal, že zdánlivě protichůdné síly globálního oteplování a globálního stmívání mohou probíhat současně.[24] Globální stmívání interaguje s globálním oteplováním tím, že blokuje sluneční světlo, které by jinak způsobilo výpar, a pevné částice se vážou na kapičky vody. Vodní pára je hlavním skleníkovým plynem. Na druhou stranu globální stmívání ovlivňuje výpar a déšť. Déšť má za následek vyčištění znečištěné oblohy.[24]

Podle Veerabhadrana Ramanathana, atmosférického chemika ze Scrippsova oceánografického ústavu v kalifornské La Jolle, hnědé mraky zesilují globální oteplování. „Tradiční názor je, že hnědé mraky maskují až 50 procent globálního oteplování způsobeného skleníkovými plyny prostřednictvím tzv. globálního stmívání ... To sice platí globálně, ale tato studie ukazuje, že nad jižní a východní Asií částice sazí v hnědých mracích ve skutečnosti zesilují trend oteplování atmosféry způsobený skleníkovými plyny až o 50 procent."[25]

Někteří vědci navrhli použití aerosolů k odvrácení účinků globálního oteplování jako nouzové geoinženýrské opatření.[26] V roce 1974 Michail Budyko navrhl, že pokud by se globální oteplování stalo problémem, planetu by bylo možné ochladit spalováním síry ve stratosféře, což by vytvořilo opar.[27][28] Zvýšení planetárního albeda o pouhých 0,5 % stačí ke snížení účinku zdvojnásobení CO2 na polovinu.[29]

Nejjednodušším řešením by bylo jednoduše vypustit více síranů, které by skončily v troposféře – nejnižší části atmosféry. Pokud by se to podařilo, Země by stále čelila mnoha problémům, jako např.:

  • Používání síranů způsobuje ekologické problémy, jako jsou kyselé deště.[30]
  • Používání sazí způsobuje problémy s lidským zdravím.[30]
  • Stmívání způsobuje ekologické problémy, jako jsou změny ve výparu a ve struktuře srážek.[30]
  • Sucha a/nebo zvýšené srážky způsobují problémy v zemědělství.[30]
  • Aerosol má relativně krátkou životnost.[30]

Obhajovaným řešením je transport sulfátů do další vyšší vrstvy atmosféry – stratosféry. Aerosoly ve stratosféře vydrží roky namísto týdnů – bylo by tedy nutné pouze relativně menší (i když stále velké) množství emisí síranů a vedlejší účinky by byly menší. To by vyžadovalo vyvinout účinný způsob dopravy velkého množství plynů do stratosféry, kterých bylo navrženo mnoho, ačkoli žádný z nich není znám jako účinný nebo ekonomicky životaschopný.[31]

Gavin Schmidt ve svém blogu uvedl, že „myšlenky, že bychom měli zvýšit emise aerosolů, abychom čelili globálnímu oteplování, byly popsány jako 'faustovská dohoda', protože by to znamenalo stále větší množství emisí, aby odpovídaly nahromaděnému množství skleníkových plynů v atmosféře, se stále většími finančními a zdravotními náklady“.[32]

Určité pochybnosti

Srovnáváním velkého množství dat o zemědělské produkci (včetně lokálně působících místních rolníků, u nichž nelze očekávat výrazné rozdíly v intenzifikaci zemědělství), neukázalo žádný signifikantní pokles výnosů. Ovšem produkce lanýžů jasně vykazuje velké ztráty pouze kvůli zhoršování životního prostředí. Francie za posledních 100 let vykazuje v produkci lanýžů ztráty z 2000 tun ročně na dnešních 20 tun ročně.[33] Primární produkce se významně neliší ani v jiných typech ekosystémů, včetně otevřených oceánů.[34]

Dle některých informačních zdrojů[35][36] nebyl zaznamenán významný rozdíl v odrazu slunečního záření od mraků.

Ukazuje se také, že albedo Země, měřené jako množství záření dopadajícího na přivrácený povrch Měsíce, bylo v období 1984-2003 výrazně nejnižší v období 1999-2001.[37]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Global dimming na anglické Wikipedii.

  1. IPCC AR4 WG1 Ch 9 2007
  2. a b BBC - Science & Nature - Horizon. www.bbc.co.uk [online]. [cit. 2022-11-10]. Dostupné online. 
  3. a b NASA - Global 'Sunscreen' Has Likely Thinned, Report NASA Scientists. www.nasa.gov [online]. [cit. 2022-11-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-12-22. (anglicky) 
  4. What is Cloud Seeding?. DRI [online]. [cit. 2022-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. The Sky Is Not Falling: Pollution in eastern China cuts light, useful rainfall. phys.org [online]. [cit. 2022-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Transported Black Carbon A Significant Player In Pacific Ocean Climate. ScienceDaily [online]. [cit. 2022-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. SRINIVASAN, J.; SULOCHANA, Gadgil. Asian Brown Cloud – fact and fantasy [online]. [cit. 2022-11-10]. Dostupné online. 
  8. Crichton Thriller State of Fear. web.archive.org [online]. 2006-06-14 [cit. 2022-11-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2006-06-14. 
  9. RAMANATHAN, V.; CARMICHAEL, G. Global and regional climate changes due to black carbon. Nature Geoscience. 2008-04, roč. 1, čís. 4, s. 221–227. Dostupné online [cit. 2022-11-10]. ISSN 1752-0894. DOI 10.1038/ngeo156. (anglicky) 
  10. TRAVIS, David J.; CARLETON, Andrew M.; LAURITSEN, Ryan G. Contrails reduce daily temperature range. Nature. 2002-08, roč. 418, čís. 6898, s. 601–601. Dostupné online [cit. 2022-11-10]. ISSN 0028-0836. DOI 10.1038/418601a. (anglicky) 
  11. HONG, Gang; YANG, Ping; MINNIS, Patrick. Do contrails significantly reduce daily temperature range?. Geophysical Research Letters. 2008-12-12, roč. 35, čís. 23, s. L23815. Dostupné online [cit. 2022-11-10]. ISSN 0094-8276. DOI 10.1029/2008GL036108. (anglicky) 
  12. STANĚK, Roman. Po 11. září se nebe vyčistilo. Na chvíli. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2006-09-04 [cit. 2011-03-31]. Dostupné online. 
  13. PNNL: News - Earth lightens up. www.pnnl.gov [online]. [cit. 2022-11-10]. Dostupné online. 
  14. WILD, Martin; GILGEN, Hans; ROESCH, Andreas. From Dimming to Brightening: Decadal Changes in Solar Radiation at Earth's Surface. Science. 2005-05-06, roč. 308, čís. 5723, s. 847–850. Dostupné online [cit. 2022-11-10]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.1103215. (anglicky) 
  15. WILD, Martin; OHMURA, Atsumu; MAKOWSKI, Knut. Impact of global dimming and brightening on global warming. Geophysical Research Letters. 2007-02-20, roč. 34, čís. 4, s. L04702. Dostupné online [cit. 2022-11-10]. ISSN 0094-8276. DOI 10.1029/2006GL028031. (anglicky) 
  16. PINKER, R. T.; ZHANG, B.; DUTTON, E. G. Do Satellites Detect Trends in Surface Solar Radiation?. Science. 2005-05-06, roč. 308, čís. 5723, s. 850–854. Dostupné online [cit. 2022-11-10]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.1103159. (anglicky) 
  17. RealClimate: Global Dimming may have a brighter future [online]. 2005-05-15 [cit. 2022-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. KERR, Richard A. Is a Thinning Haze Unveiling the Real Global Warming?. Science. 2007-03-16, roč. 315, čís. 5818, s. 1480–1480. Dostupné online [cit. 2022-11-10]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.315.5818.1480. (anglicky) 
  19. XU, Yangyang; RAMANATHAN, Veerabhadran; VICTOR, David G. Global warming will happen faster than we think. Nature. 2018-12, roč. 564, čís. 7734, s. 30–32. Dostupné online [cit. 2022-11-10]. ISSN 0028-0836. DOI 10.1038/d41586-018-07586-5. (anglicky) 
  20. Continued Progress Through 2005 | AirTrends | Air & Radiation | US EPA. web.archive.org [online]. 2007-03-17 [cit. 2022-11-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-03-17. 
  21. COMMUNICATOR, Shani Cairns, MLIS, Science. Global Dimming Dilemma [online]. 2020-06-04 [cit. 2022-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ROSENFELD, Daniel; ZHU, Yannian; WANG, Minghuai. Aerosol-driven droplet concentrations dominate coverage and water of oceanic low-level clouds. Science. 2019-02-08, roč. 363, čís. 6427, s. eaav0566. Dostupné online [cit. 2022-11-10]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.aav0566. (anglicky) 
  23. a b ANDREAE, Meinrat O.; JONES, Chris D.; COX, Peter M. Strong present-day aerosol cooling implies a hot future. Nature. 2005-06, roč. 435, čís. 7046, s. 1187–1190. Dostupné online [cit. 2022-11-10]. ISSN 0028-0836. DOI 10.1038/nature03671. (anglicky) 
  24. a b ALPERT, Pinhas; KISHCHA, Pavel; KAUFMAN, Yoram J. Global dimming or local dimming?: Effect of urbanization on sunlight availability: SOLAR DIMMING. Geophysical Research Letters. 2005-09, roč. 32, čís. 17. Dostupné online [cit. 2022-11-10]. DOI 10.1029/2005GL023320. (anglicky) 
  25. "Brown Cloud" Particulate Pollution Amplifies Global Warming | NSF - National Science Foundation. www.nsf.gov [online]. [cit. 2022-11-10]. Dostupné online. (English) 
  26. BROAD, William J. How to Cool a Planet (Maybe) [online]. New York: New York Times, 2006-06-27 [cit. 2022-11-10]. Dostupné online. 
  27. Aerosols: Volcanoes, Dust, Clouds and Climate. web.archive.org [online]. [cit. 2022-11-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-06-29. 
  28. CRUTZEN, Paul J. Albedo Enhancement by Stratospheric Sulfur Injections: A Contribution to Resolve a Policy Dilemma?. Climatic Change. 2006-08, roč. 77, čís. 3–4, s. 211. Dostupné online [cit. 2022-11-10]. ISSN 0165-0009. DOI 10.1007/s10584-006-9101-y. (anglicky) 
  29. RAMANATHAN, V. The Greenhouse Theory of Climate Change: A Test by an Inadvertent Global Experiment. Science. 1988-04-15, roč. 240, čís. 4850, s. 293–299. Dostupné online [cit. 2022-11-10]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.240.4850.293. (anglicky) 
  30. a b c d e RAMANATHAN, Veerabhadran. Atmospheric brown clouds: health, climate and agriculture impacts [online]. 2006 [cit. 2022-11-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-30. 
  31. ROBOCK, Alan; MARQUARDT, Allison; KRAVITZ, Ben. Benefits, risks, and costs of stratospheric geoengineering. Geophysical Research Letters. 2009-10-02, roč. 36, čís. 19, s. L19703. Dostupné online [cit. 2022-11-10]. ISSN 0094-8276. DOI 10.1029/2009GL039209. (anglicky) 
  32. RealClimate: Global Dimming? [online]. 2005-01-18 [cit. 2022-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. Archivovaná kopie. www.czech-press.cz [online]. [cit. 2012-07-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-04. 
  34. BBC - Science & Nature - Horizon. www.bbc.co.uk [online]. [cit. 2022-08-08]. Dostupné online. 
  35. Archivovaná kopie. www.atmos.ucla.edu [online]. [cit. 2005-01-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2005-05-30. 
  36. Evidence for Strengthening of the Tropical General Circulation in the 1990s. pubs.giss.nasa.gov [online]. [cit. 2010-11-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-10-15. 
  37. Big Bear Solar Observatory - Science May 28: Earthshine. www.bbso.njit.edu [online]. [cit. 2022-08-08]. Dostupné online. 

Literatura

IPCC AR4
  • IPCC AR4 SYR, 2007. Climate Change 2007: Synthesis Report. Contribution of Working Groups I, II and III to the Fourth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change [online]. Geneva, Switzerland: Intergovernmental Panel on Climate Change, 2007 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. ISBN 92-9169-122-4. 
  • IPCC AR4 WG1, 2007. Climate Change 2007: The Physical Science Basis. Contribution of Working Group I to the Fourth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change [online]. Příprava vydání Solomon, S.; Qin, D.; Manning, M.; Chen, Z.; Marquis, M.; Averyt, K.B.; Tignor, M.; and Miller, H.L.. Cambridge University Press, 2007 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. ISBN 978-0-521-88009-1. 
  • IPCC AR4 WG2, 2007. Climate Change 2007: Impacts, Adaptation and Vulnerability. Contribution of Working Group II to the Fourth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change [online]. Příprava vydání Parry, M.L.; Canziani, O.F.; Palutikof, J.P.; van der Linden, P.J.; and Hanson, C.E.. Cambridge University Press, 2007 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. ISBN 978-0-521-88010-7. 
  • IPCC AR4 WG3, 2007. Climate Change 2007: Mitigation. Contribution of Working Group III to the Fourth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change [online]. Příprava vydání Metz, B.; Davidson, O.R.; Bosch, P.R.; Dave, R.; and Meyer, L.A.. Cambridge University Press, 2007 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. ISBN 978-0-521-88011-4. 
  • Ohmura, A., Gilgen, H., Wild, M.: Global Energy Balance Archive GEBA, World Climate Program—Water Project A7, Report 1: Introduction, Zuercher Geografische Schriften Nr. 34, Verlag der Fach-vereine, Zuerich, 1989, str 62.
  • Stanhill, G., Cohen, S.: Global Dimming: a review of the evidence for a widespread and significant reduction in global radiation with discussion of its probable causes and possible agricultural consequences. Agricultural and Forest Meteorology, 2001, str. 107, 255-278.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Pollution over east China.jpg

This true-color image over eastern China was acquired by the Moderate Resolution Imaging Spectroradiometer (MODIS), flying aboard NASA’s Aqua satellite, on Oct. 16, 2002 [1]. The scene reveals dozens of fires burning on the surface (red dots) and a thick pall of smoke and haze (greyish pixels) filling the skies overhead. Notice in the high-resolution version of this image how the smog fills the valleys and courses around the contours of the terrain in China’s hilly and mountainous regions. The terrain higher in elevation is less obscured by the smog than the lower lying plains and valleys in the surrounding countryside.

This scene spans roughly from Beijing (near top center) to the Yangtze River, the mouth of which can be seen toward the bottom right. Toward the upper right corner, the Bo Hai Bay is rather obscured by the plume of pollution blowing eastward toward Korea and the Pacific Ocean. Toward the bottom right, the Yangtze River is depositing its brownish, sediment-laden waters into the Yellow Sea.