Gloriola (meteorologie)
Gloriola nebo glórie[1] je v meteorologii fotometeorický optický úkaz sestávající z bílého středu a koncentricky uspořádaných duhovitých prstenců z nichž ty nejvnitřnější jsou barevně posunuty směrem k modré a fialové části barevného spektra. Vzniká odrazem, lomem a difrakcí světla kvůli které připomíná svatozář.[2][3]
Tento druh ohybu světla připomínající kruhovou difrakci popisuje rozptylová funkce (resp. Mieův rozptyl) kde střed a barevné prstence glorioly tvoří ve vzestupném pořadí Airyho disky -tého řádu.[4]
Samotná tato skutečnost však neobjasňuje jakým způsobem tento vzor u glorioly vzniká – pro přesné modelování se proto používají Maxwellovy rovnice a Einsteinovy-Debyovy rovnice pro rozptyl světla.[5]
Termín kruhová duha není synonymem pro gloriolu - od tohoto jinak podobně vypadajícího jevu se gloriola liší jiným způsobem vzniku a také tím, že není halovým jevem.
Podmínky vzniku závisí na přítomnosti zdroje bílého světla a také prostředí se stejnoměrně velkými kapkami, které jsou schopné rozložit světlo ze zdroje na jednotlivé spektrální barvy. Gloriola má stejně jako duha svůj střed v antisolárním bodě. Z toho plyne, že aby byla gloriola vidět, musí být médium umožňující vznik tohoto jevu buď přímo před pozorovatelem nebo blízko pod ním. Proto lze tento jev často pozorovat v mlze ve vysokých horách nebo například při letu letadlem na svrchních částech mraků (nejčastěji u středně velkých typů jako je altostratus a altocumulus) – kvůli stejnému důvodu lze také vidět v centru glorioly stín pozorovatele.[6][7]
Výskyt glórií není omezený jen na pozemskou atmosféru – například v roce 2011 byla ve výšce 70 km nad povrchem Venuše evropskou sondou Venus Express zaznamenána a pořízena fotografie glorioly (v UV, near-infrared a viditelném světle) vyvolané stejnoměrně velkými kapkami kyseliny sírové ze kterých jsou utvořeny tamější mraky.[8]
Data získaná družicemi CHEOPS a TESS zase podle studie astronomů z roku 2024 nasvědčují o pozorování tohoto jevu v atmosféře exoplanety WASP-76b. Pokud by se tato hypotéza ukázala jako pravdivá, byl by to první doložený případ výskytu glorioly mimo Sluneční soustavu.[9]
Galerie
- Gloriola pozorovaná z klesajícího letadla
Gloriola a vidmo pozorované na Crib Gochu
Gloriola pozorovaná z vesmíru. Protáhlý tvar glorioly je způsobený kompozitní povahou snímku a tudíž neodpovídá reálnému pozorování.![Historická kresba glorioly z 19. století pozorované z vodíkového balónu.[10]](//upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/98/Tissandier_Glory.jpg/67px-Tissandier_Glory.jpg)
Historická kresba glorioly z 19. století pozorované z vodíkového balónu.[10]
Gloriola pozorovaná z ISS
Odkazy
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Glory (optical phenomenon) na anglické Wikipedii a Gloria (optyka) na polské Wikipedii.
- ↑ Elektronický meteorologický slovník [online]. Česká meteorologická společnost [cit. 2024-12-09]. Dostupné online.
- ↑ HyperPhysics***** Light and Vision. Glories [online]. Georgia State University [cit. 2021-09-16]. Dostupné online.
- ↑ Optické úkazy v atmosféře - ohybové jevy [online]. Česká astronomická společnost [cit. 2024-12-20]. Dostupné online.
- ↑ Petr Lindner. Oživujeme: Otestujte si svůj objektiv – difrakce aneb ohybová vada. Nikonblog.cz [online]. 2022-05-20 [cit. 2024-12-17]. Dostupné online.
- ↑ Glory formation, Debye theory & surface waves [online]. Atmospheric Optics [cit. 2024-12-19]. Dostupné online.
- ↑ Optické úkazy v atmosféře [online]. Západočeská univerzita v Plzni [cit. 2024-12-17]. Dostupné online.
- ↑ Glory Features [online]. Atmospheric Optics [cit. 2024-12-19]. Dostupné online.
- ↑ Venus glory [online]. Evropská kosmická agentura [cit. 2024-12-17]. Dostupné online.
- ↑ Demangeon, O. D. S.; Cubillos, P. E.; Singh, V.; Wilson, T. G.; Carone, L.; Bekkelien, A.; Deline, A.; Ehrenreich, D.; Maxted, P. F. L.; Demory, B.-O.; Zingales, T.; Lendl, M.; Bonfanti, A.; Sousa, S. G.; Brandeker, A. (1. dubna 2024) Asymmetry in the atmosphere of the ultra-hot Jupiter WASP-76 b. Astronomy & Astrophysics. 684: A27. doi:10.1051/0004-6361/202348270. hdl:20.500.11850/669708. ISSN 0004-6361.
- ↑ G. Tissandier, Histoire de mes ascensions (1887), s. 133.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu gloriola na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Autor: Brocken Inaglory, Licence: CC BY-SA 4.0
The picture was taken from Golden Gate Bridge. The picture shows solar glory, Spectre of the Brocken and Fog Bow as well as the North Tower of Golden Gate Bridge.
Description: Glory encountered during a hike in An Teallach, Scotland Date: 2005-08 Author: AndiW 13:01:40, 2005-09-04 (UTC)
Permission: picture taken by myself
(c) Photograph by Mike Peel (www.mikepeel.net)., CC BY-SA 4.0
A solar glory and Brocken spectre from the top of Crib Goch.
19th century drawing of a glory observed from a hydrogen balloon by the Tissandier brothers.
Autor: Alexander Gerst , Licence: CC BY-SA 2.0
Glory (optical phenomenon) seen from the international space station and photographed on 14 September by German astronaut Alexander Gerst.
- Surprised to see a pilot's glory from the International Space Station. This optical phenomenon is often visible from airplanes, or when on a volcano looking down into a foggy crater with the sun in the back. Our shadow is (theoretically) right in the middle of the rainbow, but we don't have a core shadow due to our altitude.
A layer of stratocumulus clouds over the Pacific Ocean served as the backdrop for this rainbow-like optical phenomenon known as a glory. Glories generally appear as concentric rings of color in front of mist or fog. They form when water droplets within clouds scatter sunlight back toward a source of illumination (in this case the Sun). The Moderate Resolution Imaging Spectroradiometer (MODIS) on NASA’s Terra satellite acquired the image on June 21, 2012. The image was saturation-enhanced to make the glory effect more visible.
Although glories may look similar to rainbows, the way light is scattered to produce them is different. Rainbows are formed by refraction and reflection; glories are formed by backward diffraction. The most vivid glories form when an observer looks down on thin clouds with droplets that are between 10 and 30 microns in diameter.
The brightest and most colorful glories also form when droplets are roughly the same size. From the ground or an airplane, glories appear as circular rings of color.
The space shuttle Columbia observed a circular glory from space in 2003. In the image above, however, the glory does not appear circular. That’s because MODIS scans the Earth’s surface in swaths perpendicular to the path followed by the satellite.
And since the swaths show horizontal cross sections through the rings of the glory, the glory here appears as two elongated bands of color that run parallel to the path of the satellite, rather than a full circle.
Glories always appear around the spot directly opposite the Sun, from the perspective of the viewer. This spot is called the anti-solar point. To visualize this, imagine a line connecting the Sun, a viewer, and the spot where the glory appears. In this case, the anti-solar point falls about halfway between the two colored lines of the glory.
Another notable feature in this image are the swirling von karman vortices that are visible to the right of the glory. The alternating double row of vortices form in the wake of an obstacle, in this instance the eastern Pacific island of Guadalupe.
Autor: Tkbrett, Licence: CC BY 4.0
A video of a glory, an optical phenomenon, viewed from an aircraft descending into a cloud layer. This video was shot above 10,000' during a non-critical phase of flight.