Gloxinie

Jak číst taxoboxGloxinie
alternativní popis obrázku chybí
Gloxinie Sinningia bullata
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleďpodpětovité (Gesneriaceae)
Rodgloxinie (Sinningia)
Nees, 1825
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ilustrace gloxinie nádherné z roku 1827

Gloxinie[1] (Sinningia), též někdy uváděná jako gloxínie, je rod rostlin z čeledi podpětovité. Zahrnuje asi 75 druhů a je rozšířen výhradně ve Střední a Jižní Americe. Gloxinie jsou vytrvalé byliny a keře vyrůstající z podzemní hlízy nebo oddenku. Mají zvonkovité nebo válcovité, nejčastěji červené nebo oranžové květy. Gloxinie nádherná je pěstována již od 19. století v mnoha kultivarech jako pokojová rostlina.

Popis

Gloxinie jsou vytrvalé, většinou pozemní, chlupaté byliny nebo keře. Vyrůstají z podzemního oddenku nebo z dřevnaté hlízy. Stonky jsou přímé nebo poléhavé, často nevětvené. Listy jsou vstřícné nebo v přeslenech, někdy nahloučené na krátkých stoncích vyrůstajících z hlízy. Listy jsou přisedlé nebo řapíkaté, podlouhlé, kopinaté nebo okrouhlé. Květenství jsou úžlabní vrcholíky či okolíky nebo zdánlivě vrcholové hrozny. Kalich je zvonkovitý, s 5 trojúhelníkovitými laloky. Koruna je obvykle červená nebo oranžová, řidčeji bílá, zelenavá aj., se zvonkovitou nebo válcovitou, na bázi vypouklou korunní trubkou. Koruna je na konci dvoupyská nebo řidčeji zakončená 5 více méně stejnými laloky. Tyčinky jsou 4 a jsou přirostlé na bázi korunní trubky. Semeník je svrchní až polospodní, s tenkou čnělkou. Tobolky jsou vejcovité, pukající 2 nebo 4 chlopněmi. Obsahují mnoho drobných lesklých semen.[2]

Rozšíření

Rod gloxinie zahrnuje asi 75 druhů. Je rozšířen v Americe od Mexika po Bolívii, severní Argentinu a Uruguay.[2] Centrum rozšíření je v jihovýchodní Brazílii.[3]

Jméno

Rod Sinningia má v češtině i v jiných jazycích poněkud matoucí jméno gloxinie a může tak být zaměňován s rodem Gloxinia (gloxiniovka). Tato skutečnost má historické kořeny. Nejznámější pěstovaný druh, Sinningia speciosa, byl v roce 1817 zveřejněn jako Gloxinia speciosa. Do rodu Sinningia byl oficiálně přeřazen až v roce 1877, mezitím se však tato oblíbená rostlina zapsala do širokého povědomí jako Gloxinia a jméno Gloxinia speciosa se objevovalo až do 20. století místy i v odborné literatuře. Zažitý český název gloxinie byl pro rod Sinningia ponechán a pro rod Gloxinia je doporučováno jméno gloxiniovka.[4][1]

Ekologie

Gloxínie rostou zejména na skalnatých výchozech v atlantickém deštném lese, některé druhy rostou v normální půdě nebo jako epifyty. Většina gloxínií má vytrvalou dřevnatou hlízu, z níž vyrůstají jednoleté nadzemní stonky. Hlíza pomáhá rostlinám přečkat suché období. Některé druhy (celkem 9) jsou vytrvalé a nezatahující.

Květy jsou tvarem, barvou i složením nektaru přizpůsobené různým opylovačům, mezi nimiž převažují kolibříci, můry, netopýři nebo včely. Druhy s dlouze trubkovitými květy jsou vesměs opylovány kolibříky. Nektar v těchto květech je sladký a obsahuje asi 24 % cukru. Dlouhá korunní trubka zabraňuje přístupu hmyzu loupícího nektar. Květy opylované včelami jsou zvonkovité nebo nálevkovité, většinou modré, purpurové, bílé nebo žluté. Nektar je velmi sladký (asi 29 % cukru). Květy opylované netopýry bývají zelenavé nebo krémové a široce rozevřené. Nektar obsahuje málo cukru (asi 7 %) a vůní připomíná pálící se plast. Květy opylované můrami jsou bílé a mají dlouhou a úzkou korunní trubku. Některé druhy mají velmi úzkou korunní trubku a fialové květy a jsou opylovány pravděpodobně motýly.[3][5]

  • Sinningia sceptrum, druh opylovaný kolibříky
    Sinningia sceptrum, druh opylovaný kolibříky
  • Sinningia tubiflora, druh opylovaný můrami
    Sinningia tubiflora, druh opylovaný můrami
  • Sinningia eumorpha, druh opylovaný včelami
    Sinningia eumorpha, druh opylovaný včelami
  • Sinningia muscicola, druh opylovaný pravděpodobně motýly
    Sinningia muscicola, druh opylovaný pravděpodobně motýly

Taxonomie

Rod Sinningia byl v minulosti řazen do tribu Gloxinieae. V roce 1997 byl na základě molekulárních dat přeřazen spolu s dalšími 2 rody (Vanhouttea, Paliavana) do tribu Sinningieae. Do rodu Sinningia byly vřazeny rody Rechsteineria a Lietzia.[3]

Význam

Gloxinie nádherná (Sinningia speciosa) se jako okrasná rostlina pěstuje již více než 200 let. Pochází z Brazílie a do Anglie byla dovezena v roce 1815. V 19. století a na začátku 20. století byly již známy stovky kultivarů. Některé z těchto starých kultivarů přečkaly až do dnešní doby.[4] Další druhy gloxinií jsou k vidění ve sklenících českých botanických zahrad.[6]

  • Kultivar gloxinie nádherné
    Kultivar gloxinie nádherné
  • Kultivar gloxinie nádherné
    Kultivar gloxinie nádherné
  • Kultivar gloxinie nádherné
    Kultivar gloxinie nádherné

Reference

  1. ↑ a b SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. 
  2. ↑ a b BERRY, P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. V). Missouri: Timber Press, 1999. ISBN 0-915279-71-1. (anglicky) 
  3. ↑ a b c PERRET, M. et al. Systematics and evolution of tribe Sinningieae (Gesneriaceae): evidence from phylogenetic analyses of six plastid DNA regions and nuclear ncpGS. American Journal of Botany. Mar 2003, čís. 90(3), s. 445–460. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  4. ↑ a b ZAITLIN, David. Intraspecific diversity in Sinningia speciosa (Gesneriaceae: Sinningieae), and possible origins of the cultivated florist’s gloxinia. AoB PLANTS. Oct 2012. Dostupné online. 
  5. ↑ Sinningia pollinators [online]. [cit. 2015-04-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Campanilla-glosinia.JPG
Cultivar of Sinningia speciosa.
Sinningia macrostachya-tuber.JPG
© Salix / Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Sinningia macrostachya, tubercule. Serres d'Auteuil - Jardin botanique de la Ville de Paris - France
Sinningia eumorpha 02.jpg
Autor: Michael Wolf, Licence: CC BY-SA 3.0
Sinningia eumorpha im Botanischen Garten Lund
Sinningia iarae - US Botanic Garden - Stierch.jpg
Autor: Sarah Stierch, Licence: CC BY 4.0
Sinningia iarae (Sinningia iarae) at the United States Botanic Garden, Washington, D.C.
Sinningia tubiflora illustration 01.jpg
Autor: Swallowtail Garden Seeds from Santa Rosa, California, Licence: CC BY 2.0
Illustration of Sinningia (Gloxinia) tubiflora from Herbier général de l’amateur. Deuxième Série (1839-50)
Sinningia muscicola.jpg
Sinningia muscicola plant
Sinningia speciosa (cultivar) 01.jpg
Autor: Kor!An (Корзун Андрей), Licence: CC BY-SA 3.0
Gloxinia speciosa (unknown cultivar; double-flowered; main title of this page for this species is incorrect)
Sinnningia speciosa.jpg
Autor: Burkhard Mücke, Licence: CC BY-SA 4.0
Florist´s Gloxinia
Sinningia barbata (Nees & Mart.) Nichols. (9314003956).jpg
Autor: Alex Popovkin, Bahia, Brazil from Brazil, Licence: CC BY 2.0

Sinningia barbata (Nees & Mart.) Nichols.

Sinningia barbata
Sinningia sceptrum — João de Deus Medeiros 002.jpg
Autor: João Medeiros, Licence: CC BY 2.0
Sinningia sceptrum (Mart.) Wiehler - GESNERIACEAE - Parque Nacional da Chapada Diamantina - Palmeiras - Bahia - Brasil.