Gorhamova jeskyně

Gorhamova jeskyně
Gorham's Cave.jpg
Údaje o jeskyni
StátSpojené královstvíSpojené království Spojené království
MístoGibraltar
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Komplex Gorhamovy jeskyně
Světové dědictví UNESCO
Smluvní státSpojené královstvíSpojené království Spojené království
Souřadnice
Typkulturní dědictví
Kritériumiii
Odkaz1500 (anglicky)
OblastEvropa
Zařazení do seznamu
Zařazení2016 (40. zasedání)

Gorhamova jeskyně (anglicky Gorham's Cave) je vápencová příbojová jeskyně na východním pobřeží Gibraltaru. Leží u jižní části východní stěny Gibraltarské skály nedaleko břehu Alboránského moře. Jedná se o významné archeologické naleziště, totiž o jedno z posledních známých míst, kde žili neandertálci — v té době ovšem byla hladina Středozemního moře níže a jeskyně se tak nacházela zhruba pět kilometrů od pobřeží.[1]

Jeskyně v novověku

Výhled z Gorhamovy jeskyně

V roce 1907 objevil jeskyni A. Gorham z druhého praporu pluku Royal Munster Fusiliers a na stěnu jeskyně napsal mourem své jméno a datum návštěvy. Jeskyně sice dnes nese jeho jméno, ale on sám v ní žádné další objevy neučinil — naopak, na několik desítek let upadla jeskyně zase v zapomnění. Další známý návštěvník J. J. Davies zde zanechal svůj podpis s letopočtem až v roce 1943.

O dva roky později jeskyni navštívili dva ženisté, Keighley a Ward, kteří byli prvními, již zde nalezli archeologicky cenné předměty, hrnčířské výrobky, kamenné nástroje z doby neandertálců, i pozůstatky lidí a zvířat, což zmiňují i soudobé gibraltarské noviny. Návštěvu jeskyně jim usnadnila výsypka vzniklá při hloubení tunelů v Gibraltarské skále. Se svým objevem se svěřili F. E. Brownovi z Gibraltar Society, který dal o nálezech vědět přímo gibraltarskému guvernérovi. Ten jeskyni navštívil a rozhodl, že průzkum má pokračovat. Výsledek průzkumů pak byl poslán Britskému muzeu, na jehož doporučení pak byla jeskyně uzavřena.

V roce 1945 přijel do Gibraltaru poručík George Baker Alexander, promovaný geolog z Cambridgeské univerzity, který na Gibraltaru prováděl ve volném čase geologický průzkum, jehož výsledkem byla geologická mapa gibraltarské skály. Zároveň také prováděl vykopávky v Gorhamově jeskyni. Své výsledky ovšem nepublikoval a byl v roce 1948 donucen Gibraltar opustit, když komise Gibraltarského muzea zpochybnila jeho metody.

Na jaře 1948 guvernér opět psal Britskému muzeu, aby pokračovali v průzkumu jeskyně. Britské muzeum ovšem v tu dobu nemělo nikoho k disposici a tak přeposlalo guvernérovu žádost Dorothy Garrodové, která již předtím na Gibraltaru pracovala na jiném archeologickém nalezišti v letech 1927 až 1929. Ta se sice také do průzkumu jeskyně nemohla pustit, ale požádala Johna D'A Waechtera z Ankary, aby Gibraltar zahrnul do svého programu. Waechter dorazil do Gibraltaru v září 1948 a dva měsíce dělal jen zkusmé výkopy, aby se rozhodl, zda má smysl zde začít s důkladnějším výzkumem. O svých úspěších informoval gibraltarskou vládu a provedl přípravy pro větší vykopávky naplánované na následující rok. Nakonec strávil na Gibraltaru s přestávkami několik let.

Vykopávky

Vykopávky odhalily čtyři stratigrafické vrstvy. První vrstva svědčí o využívání jeskyně od osmého do třetího století před naším letopočtem Féničany. Pod ní se nalézá svědectví o krátkém využívání jeskyně v neolitu. V třetí vrstvě se nalezlo 240 dokladů z mladého paleolitu a to magdalénienského a solutréenského původu. A ve čtvrté vrstvě bylo 103 položek, včetně hlavic oštěpů, nožů a škrabek, rozpoznaných jako moustérienské, které byly používány tisíce let. Nebyly u nich nalezeny lidské ostatky, které by umožňovaly přímé zařazení obyvatel, nicméně moustérienská kultura je obvykle vnímána jako kultura evropských neandertálců. Vzhledem ke svému významu a jedinečnosti byla jeskyně v roce 2016 zapsána na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gorham's Cave na anglické Wikipedii.

  1. URBAN, Miloš. Plody moře podle neandertálce. lidovky.cz [online]. 2008-9-23 [cit. 2012-9-17]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce