Gormond a Isembart

Gormond a Isembart
Král Ludvík I. (ilustrace z 15. století)
Král Ludvík I. (ilustrace z 15. století)
Původní názevGormond et Isembart
ZeměFrancie
Jazykanglonormanština
Žánrchansons de geste
Datum vydánípočátek 12. století
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gormond a Isembart (Gormond et Isembart) je francouzský středověký hrdinský epos, jeden z tzv. chansons de geste, patřící do Karolínského (královského) cyklu. Pochází z počátku 12. století a podle některých historiků může být dokonce starší než Píseň o Rolandovi. Z písně se dochoval jen tzv. bruselský zlomek (dva pergamenové listy vzniklé kolem roku 1130) se 666 asonovanými verši v anglonormandštině, její obsah však byl zrekonstruován podle následujících prozaických zpracování.[1][2] Samotný zlomek obsahuje závěrečné scény z rozhodující bitvy mezi Saracény a franským vojskem.[3]

Epos je založen na pověsti dochované v kronice opatství Saitn-Vaast dokončené roku 1088. Historická událost, která je v pozadí písně, je však nájezd Normanů z Anglie do severní Francie v letech 880–881, nad kterými zvítězil král Ludvík III. (v písni je však o Ludvíka I.).[2]

Obsah písně

Rytíř Isembard, po matce synovec krále Ludvíka, se stane obětí intrik a zažije mnohá bezpráví. Jeho bratr je zavražděn a jeho sestru král donutí, aby se stala ženou vraha. Když mu dá král vybrat mezi popravou a vyhnanstvím, Isembard nalezne útočiště u saracénského král Gormonda. Odvrhne křesťanství a stane se muslimem. Zradí tak svého pána i víru otců. S Gormondovým vojskem vtrhne do hrabství Ponthieu v dolní Pikardii, do svého dědictví po otci. Vyplení kraj a zapálí klášter v Saint-Riquier. Nakonec padne společně s Gormondem ve veliké bitvě a je pochován jako odpadlík v nesvěcené půdě. Ze sedla jej vyhodí vlastní otec, který jej před bitvou prosil, aby se vrátil k Bohu a šetřil rodnou zemi.[2]

Postavy Isembarta, Ludvíka i Gormonda nejsou v eposu schematické. Saracénský král Gormond je pravý epický hrdina, kterému je Ludvík důstojným soupeřem. Samotný Ludvík je sice krutý a vůči Isembartovi nespravedlivý, ale jako pravý král dokáže ochránit svou zemi a v Gormondovi ctí rytířského odpůrce. Isembart sice zapřel Krista, ale v úzkostech volá Pannu Marii. Stane se sice odpůrcem Franků, ale v nitru duše ctí krále Ludvíka, který tak dobře hájí svou vlast. V posledních okamžicích svého života, proklínán jako zrádce svými rodáky, se stane zase křesťanem.[2]

Odkazy

Reference

  1. ↑ HOLMES, Urban Tigner, Jr. A History of Old French Literature from the Origins to 1300. 1. vyd. New York: F. S. Crofts, 1938. 351 s. S. 90–92. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d ŠIMEK, Otokar. Dějiny francouzské literatury v obrysech. Díl první, Středověk: (od IX. stol. do renesance). 1. vyd. Praha: Sfinx, Bohuml Janda, 1947. 256 s. cnb000655571. S. 49–50. 
  3. ↑ KIBLER, William W., a kol. Medieval France: An Encyclopedia. 1. vyd. New York & London: Garland Publishing, 1995. 2028 s. Dostupné online. ISBN 978-0824044442. S. 763-764. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce