Gotha Go 145

Gotha Go 145
Britové si prohlížejí Go 145
Určení	cvičný letoun
Výrobce	Gothaer Waggonfabrik A. G.
Šéfkonstruktér	ing. Albert Kalkert
První let	únor 1934
Zařazeno	1934
Uživatel	Německo Rumunsko Španělsko Rakousko Slovensko
Vyrobeno kusů	cca 10 000 až 12 000
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gotha Go 145 byl německý cvičný jednomotorový dvoumístný dvouplošník z poloviny 30. let 20. století. Jednalo se o letoun smíšené konstrukce potažený plátnem, který byl prvním letadlem podniku GFW po znovuzavedení letecké výroby 2. října 1933.

Vývoj

První prototyp Go 145 V1 vzlétl v únoru roku 1934 a ještě téhož roku se začal sériově vyrábět. Jeho obliba byla velká nejen u německých pilotů, ale i v zahraničí. Licenčně se proto začal vyrábět v tuzemských firmách Ago, Focke-Wulf a Bayerische Flugzeugwerke, ve Španělsku jako CASA 1145-L a v Turecku u firmy THK.

Verze Go 145 A se vyráběla pro vojenský letecký výcvik. Do výzbroje Luftwaffe byla zařazena v roce 1935.

Typ Go 145 B z roku 1935, určený pro civilní zákazníky, byl vybaven zakrytým kokpitem a kapotovanými koly podvozku. V sérii se nestavěl.

Verze Go 145 C se používala pro střelecký a pozorovatelský výcvik. Byla vyzbrojena pohyblivým kulometem MG 15 ráže 7,9 mm, měla zaměřovač a pumové závěsníky pro dvě pumy SD-50.

Jeden letoun Go 145 A se v roce 1934 zkoušel s řadovým šestiválcem Argus As 17A o 165 kW, který se však sériově nevyráběl. Stejný letoun v roce 1940 sloužil jako zkušebna pulsačního motoru Argus As 014 pro letounové střely Fieseler Fi 103.

Nasazení

Školními jednotkami používajícími stroje Go 145 byly letecké školy FFS A/B 4 v Praze, FFS A/B 23 v Kaufbeurenu, FFS A/B 41 ve Frankfurtu nad Odrou, FFS A/B 72 v Detmoldu a FFS A/B 116 v Göttingenu.

Za druhé světové války byly tyto letouny od prosince 1942 používány jako noční lehké bombardéry např. u jednotek 1. a 2./NSGr. 1, NSGr. 2, 1./NSGr. 3 a NSGr. 6, které velel nositel Rytířského kříže major Rupert Frost. Od února 1944 byly Go 145 dodány také NSGr. 5 vedené majorem Böllnerem, která operovala na jižním úseku východní fronty. V rámci nočních bitevních skupin byly Go 145 nasazovány proti sovětským vojskům až do konce války.

Stroje Go 145 zůstaly po ukončení bojů v poválečném Československu, kde sloužily pod označením C-15.

Specifikace

Technické údaje

• Osádka: 2
• Rozpětí: 9,00 m
• Délka: 8,56 m
• Výška: 2,90 m
• Nosná plocha: 21,75 m²
• Hmotnost prázdného letounu: 812 kg
• Vzletová hmotnost: 1350 kg
• Pohonná jednotka: 1 × vzduchem chlazený osmiválcový vidlicový motor Argus As 10C
• Výkon pohonné jednotky: 176 kW

Výkony

• Maximální rychlost: 212 km/h
• Cestovní rychlost: 180 km/h
• Stoupavost u země: 4,5 m/s
• Dostup: 4100 m
• Dolet: 630 km

Odkazy

Literatura

• MURAWSKI, Marek. Letadla Luftwaffe Část 2. 1. vyd. Hostomice: Intermodel, 1997. ISBN 80-901976-3-9. 
• GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 251. 
• NĚMEČEK, Václav. Gotha Go 145. Letectví a kosmonautika. Březen 1984, roč. LX, čís. 6, s. 29. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Gotha Go 145 na Wikimedia Commons
• Kamufláže letounu Gotha Go 145 Archivováno 12. 6. 2016 na Wayback Machine.