Gottfried Hohenlohe-Schillingsfürst

Gottfried princ Hohenlohe-Schillingsfürst
Rakousko-uherský velvyslanec v Německu
Ve funkci: 4. srpna 1914 – 11. listopadu 1918
Panovník	František Josef I., Karel I.
Předchůdce	Ladislaus Szögyény-Marich
Nástupce	funkce zanikla
C. k. tajný rada (1913)
C. k. komorník (1891)
Vojenská služba
Hodnost	1900: kapitán, 1906: major, 1917: generálmajor
Narození	8. listopadu 1867 Vídeň
Úmrtí	7. listopadu 1932 (ve věku 64 let) Vídeň
Choť	Marie Jindřiška Rakousko-Těšínská (od 1908)
Rodiče	Konstantin z Hohenlohe-Schillingsfürstu a Marija Petrovna Vitgenštejn
Děti	Alžběta z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu Natálie z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu Bedřich z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu
Příbuzní	Konrad z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu (bratr)
Profese	diplomat a politik
Ocenění	rytíř Řádu zlatého rouna
Commons	Prince Gottfried von Hohenlohe-Schillingsfürst
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gottfried Maxmilián Maria princ zu Hohenlohe-Schillingsfürst (Gottfried Maximilian Maria Prinz zu Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürst) (8. listopadu 1867, Vídeň – 7. listopadu 1932, Vídeň) byl rakousko-uherský generál a diplomat z významné německé šlechty. Od mládí sloužil souběžně v armádě a diplomacii, dosáhl hodnosti generálmajora a důležitou úlohu měl v době první světové války jako rakousko-uherský velvyslanec v Německu (1914–1918). Po roce 1918 žil v soukromí. Jeho starší bratr Konrad (1863–1918) byl mimo jiné rakouským ministrem vnitra, ministerským předsedou a císařským nejvyšším hofmistrem.

Pocházel z významného německého rodu Hohenlohe, patřil k linii Hohenlohe-Schillingsfürst. Narodil se jako čtvrtý syn c. k. generála jízdy a císařského nejvyššího hofmistra prince Konstantina Hohenlohe (1828–1896) a jeho manželky Marie Pauliny, rozené princezny zu Sayn-Wittgenstein (1837–1920). Gottfried absolvoval prestižní katolické gymnázium ve Vídni, poté vstoupil do armády (1887)^[1] V roce 1889 byl povýšen na poručíka a v letech 1893–1895 si doplnil vojenské vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni. V hodnosti nadporučíka byl v roce 1895 zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Jako štábní důstojník sloužil mimo jiné u 9. jezdecké brigády v Pardubicích.^[2] V roce 1898 byl povýšen na kapitána a byl přidělen k jezdecké divizi v Krakově.^[3] Mezitím vstoupil do diplomatických služeb a v letech 1902–1907 působil jako vojenský atašé v Petrohradě.^[4][5][6] V této funkci navázal řadu prospěšných kontaktů, osobní náklonnost mu projeoval i car Mikuláš II..^[7] Během diplomatické mise v Rusku byl Hohenlohe povýšen na majora a jmenován křídelním pobočníkem (Flügeladjutant) císaře Františka Josefa.^[8] V letech 1907–1908 byl velvyslaneckým radou v Berlíně.^[9] Do této funkce byl jmenován na podnět ministra zahraničí Lexy z Aehrenthalu. V důsledku sňatku v roce 1908 Hohenlohe dočasně ukončil veřejné aktivity a několik let strávil v soukromí.

Po balkánské krizi byl v únoru 1913 pověřen mimořádnou diplomatickou misí do Petrohradu, která měla zmírnit napjaté vztahy s Ruskem. Vzhedem ke svému dřívějšímu působení v Petrohradě a jako příslušník nejvyšší šlechty s příbuzenskými vazbami na rodinu Habsburků byl u carského dvora přijat příznivě, v jednání s ruskými ministry (Sazonov) ale nedošlo ke shodě v problematice Balkánu. Hohenlohe byl navíc konfrontován s nepřátelským postojem ruské veřejnosti vůči Rakousku-Uhersku.^[10] Do Ruska byl vyslán z iniciativy následníka trůnu Františka Ferdinanda, s nímž měl velmi přátelské vztahy, i když se v některých detailech zahraniční politiky míjeli. Hohenlohe mimo jiné předvídal celosvětový válečný konflikt a prosazoval preventivní válku se Srbskem. V dubnu 1914 byl jmenován rakousko-uherským velvyslancem v Berlíně, opět na popud Františka Ferdinanda..^[11] Fakticky funkci převzal až 4. srpna 1914 již během probíhající první světové války.^[12] V této důležité funkci se za první světové války snažil prosazovat rovnoprávné postavení mocností Trojspolku. Během války se ale začala zhoršovat ekonomická situace Rakouska-Uherska a po nástupu Karla I. na trůn se Gottfried stal zastáncem myšlenky uzavření separátního míru. Mimo aktivní vojenskou službu byl v roce 1917 povýšen do hodnosti generálmajora a téhož roku se stal rytířem Řádu zlatého rouna (spolu se svým starším bratrem Konradem). Diplomatickou misi v Německu ukončil 11. listopadu 1918 a od té doby žil v soukromí.

V roce 1908 se oženil s arcivévodkyní Marií Henriettou (1883–1956), dcerou vrchního velitele rakousko-uherské armády arcivévody Bedřicha. Zásnuby proběhly počátkem roku 1908 v Tatranské Lomnici, sňatek se konal 3. června 1908 v Badenu u Vídně. V době uzavření sňatku byl Gottfried Hohenlohe velvyslaneckým radou v Německu, podle protokolu by se Marie Henrietta jako manželka diplomata v zahraničí musela vzdát titulu císařská a královská Výsost. Na to Hohenlohe odmítl přistoupit a v roce 1908 diplomatické služby opustil.^[11] Z manželství se narodily tři děti. Dcery Marie Alžběta (1909–1987) a Natálie Isabela (1911–1989) zůstaly neprovdané, syn Bedřich Konstantin (1913–1945) sloužil za druhé světové války v německé armádě a zemřel v zajetí na Kavkazu.

Gottfriedův starší bratr princ Konrad Hohenlohe (1863–1918) byl dvakrát rakouským ministrem vnitra (1906, 1915–1916) a v roce 1906 krátce předsedou rakouské vlády.

Od narození užíval titul prince s nárokem na oslovení Jasnost (Durchlaucht). V roce 1891 získal hodnost c. k. komořího.^[13] V souvislosti s diplomatickou misí do Ruska v roce 1913 obdržel titul c. k. tajného rady^[14] Jako velvyslanec v Německu byl k datu 3. června 1917 povýšen do hodnosti generálmajora v záloze.^[15][16] Jako voják a diplomat byl nositelem několika vyznamenání v Rakousku-Uhersku a v zahraničí.^[17][18] V roce 1917 se stal rytířem Řádu zlatého rouna.^[19]

• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• rytířský kříž Leopoldova řádu (1907)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• velkokříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1918)
• velkokříž Řádu červené orlice (Německo)
• Řád pruské koruny II. třídy (Německo)
• rytíř Řádu černé orlice (Německo)
• Železný kříž II. třídy (Německo)
• Řád svaté Anny III. třídy (Rusko)
• velkokříž Řádu Petra Fridricha Ludvíka (Oldenbursko)

• Ottův slovník naučný, díl 11.; Praha, 1898 (reprint 1997), s. 469–470 ISBN 80-7185-156-6
• STELLNER, František: Poslední německý císař. Z německých dějin v epoše Viléma II.; Praha, 1995 471 s. ISBN 80-85846-04-7

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Gottfried z Hohenlohe-Schillingsfürstu na Wikimedia Commons
• Rodokmen rodu Hohenlohe-Schillingsfürst dostupné online
• Gottfried Hohenlohe in: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950; Wien, 1959; díl 2., s. 392 dostupné online