Gotthardský železniční tunel

Gotthardský železniční tunel
Severní portál tunelu u stanice Göschenen
Základní informace
Stát	Švýcarsko
Místo	Gotthardský masiv
Provozovatel	SBB Infrastructur
1. portál	severní portál:  Göschenen (kanton Uri) (1106 m n. m.)
2. portál	jižní portál:  Airolo (kanton Ticino) (1142 m n. m.)
Provozní délka	15 003 m
Rozchod kolejí	1435 mm (normální rozchod)
Počet dopr. tubusů	2
Počet kolejí v tubusu 1	2
Výstavba
Dodavatel	Gotthardbahn-Gesellschaft
Zahájení stavby	13. září 1872 (severní portál)  24. října 1872 (jižní portál)
Poslední průraz	29. února 1880
Otevření	22. května 1882
Náklady	227 Mio. CHF
Lokalizace
Souřadnice	46°31′44,4″ s. š., 8°36′9,36″ v. d.
Gotthardský železniční tunel
Další informace
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gotthardský tunel je 15 km dlouhý železniční tunel ležící ve Švýcarsku mezi městy Göschenen a Airolo. Tunel prochází napříč Gotthardským masivem. Dopravu v tunelu provozuje především společnost SBB.

Charakteristika

Tunel je dvojkolejný normálněrozchodný. Severní portál leží u města Göschenen ve výšce 1106 m a jižní portál leží nedaleko města Airolo ve výšce 1142 m. Nejvyšší bod tunelu je v nadmořské výšce 1 151 m, přibližně v osmém km od severního portálu. V desátém km tunel prochází hranicí mezi kantonem Uri a kantonem Ticino. Jízda tunelem trvá asi 7–8 minut.

Historie

Průběh stavby tunelu

Tunel byl stavěn v letech 1871–1881. Stavba byla vedena švýcarským inženýrem Louisem Favre, který zemřel na infarkt uvnitř tunelu v roce 1879. Stavba byla znesnadňována obrovskými finančními, technickými a geologickými problémy; nedostatek financí^[1] měl za následek ztížené pracovní podmínky a úspory v oblasti zajištění bezpečnosti ražby.

V tunelu během stavby zemřelo kolem 200 pracovníků (přesné číslo není známo) a to zejména kvůli průvalům vody a následným zátopám.^[1] Mnozí byli také zabiti vlaky, které vyvážely vydolovanou horninu z tunelu. V roce 1875 proběhla velká stávka dělníků rozehnaná švýcarskou armádou, jejímiž oběťmi byli čtyři mrtví a 13 zraněných. Blízko nádražní budovy v Airolo je památník věnovaný pracovníkům, kteří zemřeli při stavbě tunelu. Památník vytvořil umělec Vincenzo Vela.

Provoz tunelu

Tunel byl nakonec uveden do provozu v roce 1882 a byl provozovaný privátní společností Gotthardbahn, která vedla z Immensee (na trase z Zürichu) do Chiassa na italské hranici. V roce 1920 projela tunelem první elektrifikovaná souprava. Kvůli potížím vzniklým při současném provozu parních a elektrických lokomotiv muselo být sníženo napětí z běžných 15 kV na 7.5 kV, protože špína a mastnota usazená na izolátorech způsobovala zkraty.

Budoucnost

Budoucnost tunelu po otevření Gotthardského úpatního tunelu (Gotthard Basistunnel), jehož zprovoznění pro pravidelnou dopravu se uskutečnilo 11. prosince 2016, je zatím nejistá. Předpokládá se využití pro těžké nákladní vlaky, zatímco rychlá osobní doprava (200–250 km/h) bude využívat nový tunel. Těžké nákladní vlaky s maximální rychlostí pouze 100–120 km/h by tak nenarušovaly provoz. Na staré trati je ve vrcholovém tunelu maximální povolená rychlost pro všechny druhy vlaků 80 km/h. To je však v rozporu s tezí využívat úpatní tunel pro dlouhé a těžké vlaky bez nutnosti využívat přípřež nebo postrk.

Sousední tunely

V sousedství Gotthardského železničního tunelu, jsou vybudovány ještě dva tunely. Jeden z nich je Gotthardský silniční tunel (16,4 km, otevřen v roce 1980) a Gotthardský úpatní tunel (57 km, otevřen 11. prosince 2016). Tento tunel je nejdelší na světě.

Související články

• Gotthardský úpatní tunel
• Gotthardský silniční tunel
• Lötschberský úpatní tunel
• Simplonský tunel

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Gotthard Rail Tunnel na anglické Wikipedii a Gotthardtunnel na německé Wikipedii.

Literatura

• Karl Lüönd: Unser Gotthard. Ringier, Zürich 1980.
• Hans Peter Nething: Der Gotthard. Ott Verlag, Thun 1976
• Werner Meyer: 1291, die Geschichte. Silva-Verlag, Zürich 1990.
• Rennhardt: Der Gotthard – SJW-Heft 1594
• Artur Wyss-Niederer: Sankt Gotthard, Via Helvetica. Edition Ovaphil, Lausanne 1979.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Gotthardský železniční tunel na Wikimedia Commons