Grünská kyselka

Grünská kyselka
V červenci 2018
V červenci 2018
Poloha
SvětadílEvropa
StátČeskoČesko Česko
KrajKarlovarský
ObecNová Ves
Místní částLouka
Zeměpisné souřadnice50°4′ s. š., 12°47′17″ v. d.
Parametry
Objevení17. století
První záchyt1899
Teplota7,5 °C
Mineralizace1920 mg/l[1]
3000 mg/l (duben 1968)[2]
Obsah CO22110 mg/l[1]
2600 mg/l (březen 2019)[3]
Ostatní
Typsilně mineralizovaná studená kyselka
Nadm. výška705 m n. m.
Přístupnostvolně přístupná
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Grünská kyselka (dříve též Luční kyselka) je jediný volně přístupný zdroj z minerálních pramenů využívaných pro výrobu komerční minerálky Magnesia. Vyvěrá severozápadně od vesnice Louka, části obce Nová Ves v okrese Sokolov v Karlovarském kraji.

Geografická poloha

Grünská kyselka vyvěrá v centrální části Slavkovského lesa uprostřed CHKO Slavkovský les v k. ú. Louka u Mariánských Lázní.

Přírodní poměry

Horninové podloží tvoří pásmo hadců (tzv. Mnichovských hadců) mariánskolázeňského metabazitového komplexu, největšího tělesa metamorfovaných bazických hornin v celém Českém masivu.[4][5]

Lokalitou protéká potok Kyselka, pramen Grünské kyselky vyvěrá při jeho levém břehu. Přibližně 500 metrů severozápadně od pramene se nachází přírodní památka Dominova skalka, 900 metrů jižně národní přírodní rezervace Pluhův bor.[6]

Historie

Pramen pravděpodobně znali místní obyvatelé již v 17. století. Poté, co bečovské panství koupili v roce 1813 od Kouniců Beaufort-Spontinové, nechal hrabě Jindřich Beaufort-Spontin místo vývěru upravit a začal jej využívat. Na počest jeho druhé manželky byl krátce nazýván jako Arnoštin pramen. Později se vžilo pojmenování Grünská kyselka podle obce Louka (německy Grün).[7]

Roku 1893 koupil prostor pramene bohatý statkář Engelbert Zuleger z Louky, který nechal provést důkladný chemický rozbor. Po potvrzení vysoké kvality začal vodu od roku 1899 stáčet do láhví a rozvážet do okolí.[1][7] Minerálka se prodávala pod názvem Zulegerova minerálka a vyvážela do Vídně, ale také do Ameriky a Japonska. Denní výkon stáčírny byl až tisíc láhví.[8]

Po statkáři Zulegerovi patřila kyselka několika majitelům a nájemcům. Roku 1928 ji získali manželé Löserovi z Karlových Varů. Rozšířili stáčírnu a nad pramenem postavili osmiboký pavilon. K vlastnímu prameni s trojitým kohoutkem v 6 metrů hluboké šachtici vedlo 21 kamenných schodů. Místo odběru muselo být kvůli koncentraci uvolňovaného oxidu uhličitého odvětráváno ventilátorem s elektrickým pohonem. K transportu prázdných a plných láhví sloužil řetězový výtah. Vedle pramene byla postavena výletní kavárna Café Almbrünnl s terasou a tančírnou, která byla hodně navštěvovaná, a pro lázeňské hosty sem byla zavedena autobusová linka z Mariánských Lázní. V době hospodářské krize došlo ke značnému omezení podnikání s kyselkou, ale později se výroba minerálky vrátila na původní úroveň. Nastal však problém s klesající vydatností pramene. K zvýšení jeho vydatnosti se zvažovalo prohloubení, ke kterému však již nedošlo.[7]

Následovalo obsazení Sudet po Mnichovské dohodě a území zabrala německá armáda. Za druhé světové války zde prováděly stáčení nejprve německé ženy z okolních obcí, později francouzští váleční zajatci. V blízkosti stáčírny byl asi sto metrů jižním směrem od samotného pramene vybudován tábor pro francouzské válečné zajatce. Ti stáčeli vodu z Grünské kyselky a nedaleké Novoveské kyselky. Přesný počet zajatců není znám, je odhadován mezi 100–150. Minerálka se pod názvem Sudetenquelle (Sudetský pramen) dodávala německé Rommelovo armádě Afrikakorps v Africe a údajně také do koncentračního tábora v Osvětimi. Nedaleko tábora se měl nacházet menší hřbitov, kam se pohřbívali zemřelí zajatci. Místo hřbitova je však neznámé.[1][9]

Po druhé světové válce došlo k vytvoření Vojenského prostoru Prameny a do roku 1950 se zde minerálka stáčela pro účely Československé armády. Poté byl pramen opuštěn a minerálka vytékala volně bez užitku do potoka. Zchátralé budovy byly na počátku 80. let 20. století zbourány.[1]

V letech 1958–1959 byly na lokalitě provedeny dva průzkumné vrty do hloubky 80 metrů, z nichž jeden měl vydatnost 50 litrů/min při snížení hladiny o 3 metry. V letech 1964–1965 byl ve vzdálenosti 22 metrů od původního pramenního jímání proveden vrt BJ-1 do hloubky 100 metrů. Při snížení hladiny o 15 metrů poskytoval 68 litrů/min.[2]

V roce 1991 území koupila firma Karlovarské minerální vody, která nedaleko původního vývěru vyhloubila nové jímací vrty. Minerálka se vozila autocisternami do stáčíren v Karlových Varech a Kyselce. Na počátku 21. století byla vybudována nová stáčírna v nedalekém Mnichově, kam se přivádí čerpaná minerálka podzemním potrubím. Ve stáčírně se Grünská kyselka míchá s minerálními vodami z dalších vrtů z hadcové oblasti v okolí potoka Kyselka, Mnichovského a Pramenského potoka, takže výsledný produkt minerálka Magnesia se od původní Grünské kyselky mírně liší.[10]

Chemické složení

Celková mineralizace činí 1920 mg/litr[1] až 3000 mg/litr (odběr 19.4.1968).[2] Vlivem specifického složení horniny hadce, kterým pramen po puklinách proniká na povrch, získala minerálka ojedinělé složení, zejména velmi silné obohacení hořčíkem. Jeho obsah se uvádí nejčastěji v hodnotě 290 mg/litr[1], kde se vychází z odběru ze dne 10.7.1972 z vrtu BJ-1.[2] Při chemických rozborech odběru ze dne 19.4.1968 byla laboratorně zjištěna hodnota obsahu Mg dokonce 450,6 mg/litr. Obsah dalších kationtů je nízký až zanedbatelný, výhodou je zejména nízký obsah iontů železa. Proto v uzavřené lahvi vydrží minerálka dlouho bez zákalu oxidů železa.[2]

Současný stav

Pramen Grünské kyselky je někdy mylně uváděn jako pramen minerálky Magnesie. Je však jen jednou z jejích složek. Místo původního vývěru minerálky se nachází v oploceném areálu s jímacími vrty, veřejnosti nepřístupném. Za účelem možnosti odběru minerálky pro veřejnost byl z jednoho jímacího vrtu vyveden přepad mimo oplocený areál.[11]

Přístupnost

Ke Grünské kyselce vede upravená lesní cesta, která odbočuje ze silnice z Nové Vsi do Louky. Veřejnosti přístupné místo odběru je kryté altánem u kterého se nachází informační tabule s historií pramene. Okolo Grünské kyselky je vedena (v terénu neznačená) 12 km dlouhá Naučná stezka Mnichovské hadce.[6]

Galerie

  • Odběrné místo pro veřejnost
    Odběrné místo pro veřejnost
  • Jímací vrty v oploceném areálu
    Jímací vrty v oploceném areálu
  • Jímací vrt mimo oplocený areál
    Jímací vrt mimo oplocený areál
  • Pozůstatek zajateckého tábora
    Pozůstatek zajateckého tábora
  • Mokřady nad oploceným areálem
    Mokřady nad oploceným areálem
  • Potok Kyselka pod vývěrem
    Potok Kyselka pod vývěrem

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f g JANOŠKA, Martin. Minerální prameny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Praha: Academia, 2011. 495 s. ISBN 978-80-200-1841-0. S. 242–244. 
  2. ↑ a b c d e KOLÁŘOVÁ, Margita; MYSLIL, Vlastimil. Minerální vody Západočeského kraje. Praha: Ústřední ústav geologický, 1979. 286 s. Kapitola Louka, s. 171–174. 
  3. ↑ Grünská kyselka [online]. minerálky.wz.cz [cit. 2019-07-05]. Dostupné online. 
  4. ↑ TVRDÝ, Jaromír. Česko-Bavorský Geopark, Průvodce č. 6 – V srdci Slavkovského lesa. Sokolov: Muzeum Sokolov, 2012. Kapitola Geologické zajímavosti – Mnichovské hadce, s. 23–24. 
  5. ↑ ROJÍK, Petr. Geologie a nerostné zdroje Karlovarského kraje. Karlovy Vary: Karlovarský kraj, 2015. 195 s. ISBN 978-80-88017-24-0. S. 20–21. 
  6. ↑ a b Mapy.cz [cit. 2019-04-15]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c JAŠA, Luděk. Grünská kyselka [online]. 2009 [cit. 2019-04-15]. Dostupné online. 
  8. ↑ FIKAR, Jaroslav. Karlovarská tabu 2. Karlovy Vary: vlastním nákladem, 2021. 142 s. ISBN 978-80-907930-1-9. S. 57–58. 
  9. ↑ JAŠA, Luděk. Zajatecký tábor na Grünu [online]. 2009 [cit. 2019-04-15]. Dostupné online. 
  10. ↑ JANOŠKA, Martin. Utajené skvosty Slavkovského lesa. Kam turistické značky nevedou. idnes.cz [online]. 2015-10-09 [cit. 2019-04-17]. Dostupné online. 
  11. ↑ Grünská kyselka [online]. turistika.cz [cit. 2018-04-17]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Slavkovský les potok Kyselka (2).jpg
Autor: Lubor Ferenc, Licence: CC BY-SA 4.0
Potok Kyselka, přítok Pramenského potoka ve Slavkovském lese, v místě pod Grünskou kyselkou
Grünská kyselka červenec 2018 (1).jpg
Autor: Lubor Ferenc, Licence: CC BY-SA 4.0
Grünská kyselka, Slavkovský les, okres Sokolov
Jímací vrt u Grünské kyselky březen 2019 (2).jpg
Autor: Lubor Ferenc, Licence: CC BY-SA 4.0
Grünská kyselka - jímací vrt, Slavkovský les, okres Sokolov
Pozůstatek zajateckého tábora u Grünské kyselky březen 2019 (1).jpg
Autor: Lubor Ferenc, Licence: CC BY-SA 4.0
Pozůstatek zajateckého tábora z druhé světové války u Grünské kyselky, Slavkovský les, okres Sokolov
Grünská kyselka vývěr červenec 2018.jpg
Autor: Lubor Ferenc, Licence: CC BY-SA 4.0
Grünská kyselka, uměle převedený vývěr pro obyvatelstvo a turisty, Slavkovský les, okres Sokolov
Mokřady nad Grünskou kyselkou březen 2019 (1).jpg
Autor: Lubor Ferenc, Licence: CC BY-SA 4.0
Mokřady nad Grünskou kyselkou, Slavkovský les, okres Sokolov
Grünská kyselka vrty červenec 2018 (1).jpg
Autor: Lubor Ferenc, Licence: CC BY-SA 4.0
Grünská kyselka, čerpací vrty, Slavkovský les, okres Sokolov