Graham Moore

Admirál Sir Graham Moore
Komandér Graham Moore (1792, olej na plátně, Thomas Lawrence, sbírky Národní portrétní galerie v Londýně)
Komandér Graham Moore (1792, olej na plátně, Thomas Lawrence, sbírky Národní portrétní galerie v Londýně)
První námořní lord
Ve funkci:
1816 – 1820
PředchůdceSir Joseph Sydney Yorke
NástupceSir William Johnstone-Hope
Vojenská služba
SlužbaVlajka Spojeného království Spojené království
SložkaVojenské loďstvo Royal Navy
Hodnostadmirál 1837, viceadmirál 1819, kontradmirál 1812
Narození1764
Glasgow
Úmrtí1843 (ve věku 78–79 let)
Cobham
Místo pohřbeníChurch of St Andrew, Cobham
ChoťDora Eden
RodičeJohn Moore
PříbuzníJames Moore[1] a John Moore[1] (sourozenci)
Profeseautor deníků
OceněníŘád věže a meče 1808, Řád sv. Michala a sv. Jiří 1832, velkokříž Řádu lázně 1836
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sir Graham Moore (1764 Glasgow – 25. listopadu 1843 Cobham, Surrey, Anglie) byl britský admirál a námořní vojevůdce 18. a 19. století. U královského námořnictva sloužil od svých třinácti let, vyznamenal se v bojích proti republikánské a napoleonské Francii. Po skončení napoleonských válek byl povýšen do šlechtického stavu (1815) a v letech 1816–1820 zastával funkci prvního námořního lorda. Jeho starším bratrem byl generál John Moore (1761–1809), proslulý hrdina napoleonských válek, který padl ve Španělsku.[2]

Životopis

Vítězství kapitána Grahama Moora nad španělskou flotilou u Cádizu (4. října 1804) (obraz ze sbírek Národního námořního muzea v Greenwichi)

Narodil se jako mladší syn lékaře a cestovatele Johna Moora (1729–1802). Do námořnictva vstoupil v roce 1777 a již v roce 1782 byl poručíkem. Pod velením admirála Howea se zúčastnil bojů proti Francii u španělských břehů v rámci války proti USA. Po uzavření míru v Paříži cestoval po Evropě, později sloužil u břehů severní Ameriky a v roce 1790 byl povýšen na komandéra. V roce 1794 byl v hodnosti kapitána povolán do aktivní služby během francouzských revolučních válek, operoval v Severním moři a u břehů Francie. Vyznamenal se v bitvě o Toryjský ostrov (1798), která skoncovala s francouzskými plány vylodění v Irsku[3], v letech 1800–1801 pobýval v Karibiku. Po obnovení válečného stavu s Francií v roce 1803 proslul u Cádizu zajetím španělské flotily převážející zlato z Karibiku (říjen 1804). V hodnosti komodora byl spolu s viceadmirálem Sidney Smithem v roce 1808 pověřen převezením portugalské královské rodiny do brazilského exilu a za to obdržel Řád věže a meče.[4]

V roce 1812 byl povýšen na kontradmirála a krátce působil jako vrchní velitel v Baltském moři, později pod admirálem lordem Keithem sloužil v Lamandšském průlivu. Jako nositel rytířského kříže Řádu lázně byl povýšen do šlechtického stavu s nárokem na titul Sir (1815). V letech 1815–1816 byl zástupcem vrchního velitele ve Středomoří a poté byl povolán do Liverpoolovy vlády jako první námořní lord (1816–1820).[5] V roce 1819 byl povýšen do hodnosti viceadmirála a v letech 1820–1823 vrchním velitelem ve Středozemním moři.[6][7] V roce 1836 získal velkokříž Řádu lázně a v roce 1837 dosáhl hodnosti admirála.[8] Aktivní kariéru zakončil jako velitel v Plymouthu (1839–1842).[9]

Zemřel na svém venkovském sídle Brook Farm v Cobhamu (hrabství Surrey), kde je také pohřben.[10][11]

Od roku 1784 až do smrti si vedl podrobný námořní deník, který dosáhl rozsahu 34 svazků, rukopis je uložen v knihovně univerzity v Cambridge. Ve zkrácené verzi byl deník několikrát vydán tiskem, poprvé již rok po Moorově úmrtí (1844). Jeho jméno nese několik geografických lokalit mezi Kanadou a Arktidou (Sir Graham Moore Islands, Cape Graham Moore, Graham Moore Bay). Tato pojmenování vznikla z iniciativy admirála, průzkumníka a objevitele Williama Parryho.

Jeho manželkou byla Dora Eden (1789–1875), s níž se oženil v roce 1812. Dora byla dcerou auditora greenwichského špitálu Thomase Edena a neteří vlivného diplomata a politika 1. barona Aucklanda.[12] Z jejich manželství se narodil syn John Moore (1822–1866), který u námořnictva dosáhl hodnosti kapitána, byl tajemníkem prvního lorda admirality vévody ze Somersetu a nakonec námořním pobočníkem královny Viktorie.[13]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Oxford Dictionary of National Biography. Oxford: Oxford University Press. 2004.
  2. ↑ KOLEKTIV AUTORŮ. Ottův slovník naučný. Sedmnáctý díl. Praha: J. Otto, 1901. 1083 s. Dostupné online. Kapitola Moore, s. 592–593. 
  3. ↑ ŠŤOVÍČEK, Michal: Francie proti Evropě. Války revoluční Francie 1792–1802; Praha, 2017; s. 310–311, 492 ISBN 978-80-7557-041-3
  4. ↑ ELBL, Pavel B.: Admirál Sidney Smith; Praha, 2021; s. 220–221 ISBN 978-80-7497-351-2
  5. ↑ Personální obsazení úřadu prvního námořního lorda na webu The British History Online dostupné online
  6. ↑ Přehled vrchních velitelů Royal Navy ve Středozemním moři na webu morethannelson dostupné online
  7. ↑ Přehled vrchních velitelů ve Středozemním moři dostupné online
  8. ↑ Profesní životopis admirála Sira Grahama Moora dostupné online
  9. ↑ Přehled velitelů v Plymouthu na webu morethannelson dostupné online
  10. ↑ Rodina Moore na sídle Brook Farm dostupné online
  11. ↑ Náhrobek admirála Grahama Moora webu findagrave dostupné online
  12. ↑ Rodina Grahama Moora na webu geni.com dostupné online
  13. ↑ Profesní životopis kapitána Johna Moora dostupné online

Literatura

  • GARDINER, Robert: Memoir of Admiral Sir Graham Moore; Londýn, 2018; ISBN 978-1-332-32163-6

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Sir Graham Moore by Sir Thomas Lawrence.jpg

Sir Graham Moore, by Sir Thomas Lawrence (died 1830), given to the National Portrait Gallery, London in 1898. See source website for additional information.

This set of images was gathered by User:Dcoetzee from the National Portrait Gallery, London website using a special tool. All images in this batch have been confirmed as author died before 1939 according to the official death date listed by the NPG.
Four frigates capturing Spanish treasure ships (5 October 1804) by Francis Sartorius, National Maritime Museum, UK.jpg
Four Spanish frigates with a rich shipment from Montevideo headed for Cadiz. The cargo was ultimately destined for France and therefore potentially for use against the British. Four British frigates lay in wait to capture them and the two squadrons met on 5 October. The senior British commander Captain Graham Moore asked the Spanish Admiral to surrender. When he refused, action commenced, and within ten minutes the Spanish ‘Mercedes’ had blown up with the loss of all but one officer and 45 men. Half an hour later the Spanish ships ‘Medea’ and ‘Clara’ both surrendered. The Spanish ‘Fama’ tried to escape but also surrendered after she was chased by the British ‘Lively’. Sartorius has arranged the eight ships of the two opposing squadrons across the canvas in pairs. In the right foreground the ‘Lively fires into the ‘Clara’. Ahead of them is the exploding ‘Mercedes’ with the stern of the British ‘Amphion’ beyond her. To the left and ahead the British ‘Indefatigable’ and Spanish ‘Medea’ on the right are in close action. Beyond them the British ‘Medusa’ and Spanish ‘Fama’ are also firing at each other.