Grand Guignol
| Grand Guignol | |
|---|---|
 Budova divadla (2010) | |
| Základní informace | |
| Výstavba | 1897 |
| Poloha | |
| Adresa | 9. obvod,  Francie |
| Ulice | cité Chaptal |
| Souřadnice | 48°52′53,04″ s. š., 2°19′59,16″ v. d. |
| Další informace | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Grand Guignol (celým názvem Le théâtre du Grand-Guignol) bylo divadlo, které sídlilo v pasáži cité Chaptal v pařížské čtvrti Pigalle. Založil ho roku 1897 spisovatel Oscar Méténier, který nechal odsvěcenou gotickou kapli přebudovat na malý divadelní sál s kapacitou 293 míst. Název Grand Guignol znamená „velká loutka“ (Guignol je francouzským protějškem Kašpárka).[1]
Divadlo se proslavilo hororovými představeními, která s naturalistickými detaily předváděla různé zločiny. Místo se stalo vyhledávanou pikantní atrakcí: drastické obrazy vražd a mučení na jevišti byly umocňovány sugestivní atmosférou tmavého stísněného sálu, mnohým divákům se během produkce udělalo nevolno, takže divadlo zaměstnávalo stálou lékařskou službu.[2] Dvorním dramatikem Grand Guignolu se stal André de Lorde, kterému inspiraci k příběhům o vraždících šílencích dodával psycholog Alfred Binet. Hlavní hvězdou ansámblu byla Paula Maxa, označovaná za rekordmanku mezi herečkami, protože za svou kariéru zemřela na scéně nejméně deset tisíckrát.[3]
Po druhé světové válce návštěvnost upadala, což bylo vysvětlováno tím, že reálné hrůzy války a koncentračních táborů daleko překonaly výjevy z Grand Guignolu.[4] Divadlo ukončilo činnost v lednu 1963, sál pak využíval soubor Théâtre 347, od roku 2004 v něm sídlí International Visual Theatre, hrající ve znakové řeči.
Po vzoru Grand Guignolu vznikla podobná divadla v Londýně, Petrohradu a dalších městech. V Los Angeles existuje od roku 2007 soubor The Grand Guignolers, inscenující originální hry z dob největší slávy tohoto divadla.[5] Na styl Grand Guignolu navazuje filmový žánr splatter nebo britský televizní seriál Penny Dreadful. V šedesátých letech používala filmová kritika pro filmy jako Co se stalo s Baby Jane? označení Grande Dame Guignol.[6] Avantgardní hudebník John Zorn nazval své album z roku 1992 Grand Guignol. Podle divadla se také pojmenovala německo-lucemburská hudební skupina Grand Guignol, provozující symfonický black metal, nebo japonská manga Grand Guignol Orchestra.
Reference
- ↑ [cit. 2016-01-21]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ The Paris Horror Show [online]. 2014-11-28 [cit. 2016-01-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Archivovaná kopie. www.gothic.stir.ac.uk [online]. [cit. 2016-01-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-28.
- ↑ Archivovaná kopie. time.com [online]. [cit. 2016-01-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-07-17.
- ↑ http://www.grandguignolers.com/
- ↑ http://www.terrortrap.com/specialfeatures/grandguignol/
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Grand Guignol na Wikimedia Commons - http://www.grandguignol.com/ Archivováno 27. 9. 2007 na Wayback Machine.
- http://horrorpedia.com/2014/10/09/theatre-du-grand-guignol-location/
Média použitá na této stránce
.svg)
Théatre du Grand Guignol de Paris. L'homme qui a tué la mort, drame en 2 actes de M René Berton - mise en scène de C. Choisy (affiche)
Autor: Pline, Licence: CC BY-SA 3.0
International Visual Theater in Paris