Grand Prix Argentiny 1979
1. závod v sezóně 1979 | |
---|---|
Detaily závodu | |
Datum | 21. leden 1979 |
Oficiální název | XV Gran Premio de la Republica Argentina |
Místo | Buenos Aires, Argentina |
Délka trati | 5,810 km (3,610 mil) |
Délka závodu | 53 kol, 307,930 km (191,330 mil) |
Pole position | |
Pilot | Jacques LaffiteLigier |
Čas | 1:44.20 |
Nejrychlejší kolo | |
Pilot | Jacques LaffiteLigier |
Čas | 1:46.91 (v 42. kole) |
Stupně vítězů | |
První | Jacques LaffiteLigier |
Druhý | Carlos ReutemannLotus |
Třetí | John WatsonMcLaren |
Grand Prix Argentiny 1979 (oficiálně XV Gran Premio de la Republica Argentina) se jela na okruhu Autódromo Oscar y Juan Gálvez v Buenos Aires v Argentině dne 21. ledna 1979. Závod byl prvním v pořadí v sezóně 1979 šampionátu Formule 1.
Závod
Poř. | No. | Jezdec | Konstruktér | Počet kol | Čas/Odstoupení | Pořadí na startu | Body |
---|---|---|---|---|---|---|---|
1 | 26 | Jacques Laffite | Ligier-Ford | 53 | 1:36:03.21 | 1 | 9 |
2 | 2 | Carlos Reutemann | Lotus-Ford | 53 | +14.94 | 3 | 6 |
3 | 7 | John Watson | McLaren-Ford | 53 | +1:28.81 | 6 | 4 |
4 | 25 | Patrick Depailler | Ligier-Ford | 53 | +1:41.72 | 2 | 3 |
5 | 1 | Mario Andretti | Lotus-Ford | 52 | +1 kolo | 7 | 2 |
6 | 14 | Emerson Fittipaldi | Fittipaldi-Ford | 52 | +1 kolo | 11 | 1 |
7 | 18 | Elio de Angelis | Shadow-Ford | 52 | +1 kolo | 16 | |
8 | 30 | Jochen Mass | Arrows-Ford | 51 | +2 kola | 14 | |
9 | 27 | Alan Jones | Williams-Ford | 51 | +2 kola | 15 | |
10 | 28 | Clay Regazzoni | Williams-Ford | 51 | +2 kola | 17 | |
11 | 22 | Derek Daly | Ensign-Ford | 51 | +2 kola | 24 | |
Ret | 12 | Gilles Villeneuve | Ferrari | 48 | Motor | 10 | |
Ret | 31 | Héctor Rebaque | Lotus-Ford | 46 | Zavěšení | 19 | |
Ret | 17 | Jan Lammers | Shadow-Ford | 42 | Řazení | 21 | |
Ret | 20 | James Hunt | Wolf-Ford | 41 | Elektrika | 18 | |
Ret | 4 | Jean-Pierre Jarier | Tyrrell-Ford | 15 | Motor | 4 | |
Ret | 15 | Jean-Pierre Jabouille | Renault | 15 | Motor | 12 | |
Ret | 5 | Niki Lauda | Brabham-Alfa Romeo | 8 | Palivový systém | 23 | |
Ret | 16 | René Arnoux | Renault | 6 | Motor | 25 | |
Ret | 11 | Jody Scheckter | Ferrari | 0 | Kolize | 5 | |
Ret | 3 | Didier Pironi | Tyrrell-Ford | 0 | Kolize | 8 | |
Ret | 8 | Patrick Tambay | McLaren-Ford | 0 | Kolize | 9 | |
Ret | 6 | Nelson Piquet | Brabham-Alfa Romeo | 0 | Kolize | 20 | |
Ret | 24 | Arturo Merzario | Merzario-Ford | 0 | Kolize | 22 | |
DNS | 29 | Riccardo Patrese | Arrows-Ford | 0 | Nehoda | 13 | |
DNQ | 9 | Hans-Joachim Stuck | ATS-Ford | ||||
Zdroj:[1] |
Průběžné pořadí po závodě
- Pohár jezdců
Pořadí | Jezdec | Body | |
---|---|---|---|
1 | Jacques Laffite | 9 | |
2 | Carlos Reutemann | 6 | |
3 | John Watson | 4 | |
4 | Patrick Depailler | 3 | |
5 | Mario Andretti | 2 | |
Zdroj:[2] |
- Pohár konstruktérů
Pořadí | Konstruktér | Body | |
---|---|---|---|
1 | Ligier-Ford | 12 | |
2 | Lotus-Ford | 8 | |
3 | McLaren-Ford | 4 | |
4 | Fittipaldi-Ford | 1 | |
Zdroj:[2] |
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1979 Argentine Grand Prix na anglické Wikipedii.
- ↑ 1979 Argentine Grand Prix [online]. formula1.com [cit. 2015-12-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 February 2014. (anglicky)
- ↑ a b Argentina 1979 - Championship • STATS F1 [online]. [cit. 2019-03-06]. Dostupné online. (anglicky)
Média použitá na této stránce
Autor: Gustavo Girardelli, Licence: CC BY-SA 4.0
Autódromo Oscar y Juan Gálvez Circuito N° 15, calcado de OpenStreetMap con adiciones propias.
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Zelený pruh má znázorňovat většinové katolické obyvatelsto Irska, oranžový pruh reprezentuje protestantskou menšinu a bílý pruh uprostřed znázorňuje mír a harmonii mezi nimi.
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Flag of South Africa, used between 1928 and 1982. It is identical to the 1982 to 1994 version except that the shade of blue is darker. It is also known as the "Oranje-Blanje-Blou".