Grand Prix Hassan II
Grand Prix Hassan II | |
---|---|
Založeno | 1984 |
Odehráno | Grand Prix Hassan II 2024 |
Místo | Casablanca (1986–2015) Marrákeš, Maroko |
Dějiště | Královský tenisový klub v Marrákeši |
Souřadnice | 33°35′57″ s. š., 7°37′12″ z. d. |
Povrch | antuka / venku |
Soutěže | 28 dvouhra (16 kval.) / 32 čtyřhra |
Dotace | 651 865 EUR |
Prize money | 579 320 EUR |
Období | duben |
Ředitel | Hišám Arází |
ATP Tour | |
1984–1989 | Challenger Series |
1990–1997 | ATP World Series |
1998–2008 | ATP International Series |
2009– | ATP Tour 250 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Grand Prix Hassan II je profesionální tenisový turnaj mužů hraný v Marrákeši, královském městem Maroka. Založen byl roku 1984 jako challenger. Se vznikem ATP Tour v roce 1990 se stal její součástí a od sezóny 2009 patří do kategorie ATP Tour 250. V letech 1986–2015 probíhal v casablanském komplexu Al Amal, z něhož se přestěhoval na antukové dvorce Královského tenisového klubu ve vnitrozemské Marrákeši.
Grand Prix Hassan II a ženské Morocco Open v Rabatu a Jasmin Open v Monastiru jsou jediné tři africké turnaje hrané v nejvyšší úrovni tenisu, na okruzích ATP Tour a WTA Tour.[1][2] Koná se v dubnovém termínu. Název získal po marockém králi Hasanovi II., monarchovi vládnoucímu v období 1961 až 1999. Soutěže dvouhry se účastní dvacet osm hráčů a do čtyřhry nastupuje šestnáct párů. V letech 2020 a 2021 se nehrál kvůli pandemii covidu-19[3] a v roce 2021 došlo z téhož důvodu k odložení turnaje.[1]
Přehled finále
Dvouhra
Rok | vítěz | finalista | výsledek | místo konání |
---|---|---|---|---|
2024 | Matteo Berrettini | Roberto Carballés Baena | 7–5, 6–2 | Marrákeš |
2023 | Roberto Carballés Baena | Alexandre Müller | 4–6, 7–6(7–3), 6–2 | |
2022 | David Goffin | Alex Molčan | 3–6, 6–3, 6–3 | |
2021 | zrušeno pro pandemii koronaviru | |||
2020 | ||||
2019 | Benoît Paire | Pablo Andújar | 6–2, 6–3 | |
2018 | Pablo Andújar | Kyle Edmund | 6–2, 6–2 | |
2017 | Borna Ćorić | Philipp Kohlschreiber | 5–7, 7–6(7–3), 7–5 | |
2016 | Federico Delbonis | Borna Ćorić | 6–2, 6–4 | |
2015 | Martin Kližan | Daniel Gimeno Traver | 6–2, 6–2 | Casablanca |
2014 | Guillermo García-López | Marcel Granollers | 5–7, 6–4, 6–3 | |
2013 | Tommy Robredo | Kevin Anderson | 7–6(8–6), 4–6, 6–3 | |
2012 | Pablo Andújar | Albert Ramos | 6–1, 7–6(7–5) | |
2011 | Pablo Andújar | Potito Starace | 6–1, 6–2 | |
2010 | Stan Wawrinka | Victor Hănescu | 6–2, 6–3 | |
2009 | Juan Carlos Ferrero | Florent Serra | 6–4, 7–5 | |
2008 | Gilles Simon | Julien Benneteau | 7–5, 6–2 | |
2007 | Paul-Henri Mathieu | Albert Montañés | 6–1, 6–1 | |
2006 | Daniele Bracciali | Nicolás Massú | 6–1, 6–4 | |
2005 | Mariano Puerta | Juan Mónaco | 6–4, 6–1 | |
2004 | Santiago Ventura | Dominik Hrbatý | 6–3, 1–6, 6–4 | |
2003 | Julien Boutter | Júnis Al Ajnáví | 6–2, 2–6, 6–1 | |
2002 | Júnis Al Ajnáví | Guillermo Cañas | 3–6, 6–3, 6–2 | |
2001 | Guillermo Cañas | Tommy Robredo | 7–5, 6–2 | |
2000 | Fernando Vicente | Sébastien Grosjean | 6–4, 4–6, 7–6(7–3) | |
1999 | Alberto Martín | Fernando Vicente | 6–3, 6–4 | |
1998 | Andrea Gaudenzi | Alex Calatrava | 6–4, 5–7, 6–4 | |
1997 | Hišám Arází | Franco Squillari | 3–6, 6–1, 6–2 | |
1996 | Tomás Carbonell | Gilbert Schaller | 7–5, 1–6, 6–2 | |
1995 | Gilbert Schaller | Albert Costa | 6–4, 6–2 | |
1994 | Renzo Furlan | Karím Alamí | 6–2, 6–2 | |
1993 | Guillermo Pérez-Roldán | Júnis Al Ajnáví | 6–4, 6–3 | |
1992 | Guillermo Pérez-Roldán | Germán López | 2–6, 7–5, 6–3 | |
1991 | turnaj se nekonal | |||
1990 | Thomas Muster | Guillermo Pérez-Roldán | 6–1, 6–7, 6–2 | |
1989 | Tarik Benhabiles | Mark Koevermans | 7–6, 6–3 | |
1988 | Josef Čihák | David de Miguel | 6–4, 6–2 | |
1987 | Lawson Duncan | Massimiliano Narducci | 7–5, 6–1 | |
1986 | Hans Schwaier | Jorgen Windahl | 6–3, 6–3 | |
1985 | Ronald Agénor | Ricki Osterthun | 2–6, 6–3, 6–4 | |
1984 | Chuck Willenborg | Blaine Willenborg | 6–7, 6–2, 6-1 |
Čtyřhra
Rok | vítězové | finalisté | výsledek |
---|---|---|---|
2024 | Harri Heliövaara Henry Patten | Alexander Erler Lucas Miedler | 3–6, 6–4, [10–4] |
2023 | Marcelo Demoliner Andrea Vavassori | Alexander Erler Lucas Miedler | 6–4, 3–6, [12–10] |
2022 | Rafael Matos David Vega Hernández | Andrea Vavassori Jan Zieliński | 6–1, 7–5 |
2021 | zrušeno pro pandemii koronaviru | ||
2020 | |||
2019 | Jürgen Melzer Franko Škugor | Matwé Middelkoop Frederik Nielsen | 6–4, 7–6(8–6) |
2018 | Nikola Mektić Alexander Peya | Benoît Paire Édouard Roger-Vasselin | 7–5, 3–6, [10–7] |
2017 | Dominic Inglot Mate Pavić | Marcel Granollers Marc López | 6–4, 2–6, [11–9] |
2016 | Guillermo Durán Máximo González | Marin Draganja Ajsám Kúreší | 6–2, 3–6, [10–6] |
2015 | Rameez Junaid Adil Shamasdin | Rohan Bopanna Florin Mergea | 3–6, 6–2, [10–7] |
2014 | Jean-Julien Rojer Horia Tecău | Tomasz Bednarek Lukáš Dlouhý | 6–2, 6–2 |
2013 | Julian Knowle Filip Polášek | Dustin Brown Christopher Kas | 6–3, 6–2 |
2012 | Dustin Brown Paul Hanley | Daniele Bracciali Fabio Fognini | 7–5, 6–3 |
2011 | Robert Lindstedt Horia Tecău | Colin Fleming Igor Zelenay | 6–2, 6–1 |
2010 | Robert Lindstedt Horia Tecău | Rohan Bopanna Ajsám Kúreší | 6–2, 3–6, 10–7 |
2009 | Łukasz Kubot Oliver Marach | Simon Aspelin Paul Hanley | 7–6(7–4), 3–6, 10–6 |
2008 | Albert Montañés Santiago Ventura | James Cerretani Todd Perry | 6–1, 6–2 |
2007 | Jordan Kerr David Škoch | Łukasz Kubot Oliver Marach | 7–6(7–4), 1–6, 10–4 |
2006 | Julian Knowle Jürgen Melzer | Michael Kohlmann Alexander Waske | 6–3, 6–4 |
2005 | František Čermák Leoš Friedl | Martín García Luis Horna | 6–4, 6–3 |
2004 | Enzo Artoni Fernando Vicente | Yves Allegro Michael Kohlmann | 3–6, 6–0, 6–4 |
2003 | František Čermák Leoš Friedl | Devin Bowen Ashley Fisher | 6–3, 7–5 |
2002 | Stephen Huss Myles Wakefield | Martín García Luis Lobo | 6–4, 6–2 |
2001 | Michael Hill Jeff Tarango | Pablo Albano David Macpherson | 7–6(7–2), 6–3 |
2000 | Arnaud Clément Sébastien Grosjean | Lars Burgsmüller Andrew Painter | 7–6(7–4), 6–4 |
1999 | Fernando Meligeni Jaime Oncins | Massimo Ardinghi Vincenzo Santopadre | 6–2, 6–3 |
1998 | Andrea Gaudenzi Diego Nargiso | Cristian Brandi Filippo Messori | 6–4, 7–6 |
1997 | João Cunha-Silva Nuno Marques | Karím Alamí Hišám Arází | 7–6, 6–2 |
1996 | Jiří Novák David Rikl | Tomás Carbonell Francisco Roig | 7–6, 6–3 |
1995 | Tomás Carbonell Francisco Roig | Emanuel Couto João Cunha-Silva | 6–4, 6–1 |
1994 | David Adams Menno Oosting | Cristian Brandi Federico Mordegan | 6–3, 6–4 |
1993 | Mike Bauer Piet Norval | Girts Dzelde Goran Prpić | 7–5, 7–6 |
1992 | Horacio de la Peña Jorge Lozano | Girts Dzelde T.J. Middleton | 2–6, 6–4, 7–6 |
1991 | turnaj se nekonal | ||
1990 | Todd Woodbridge Simon Youl | Paul Haarhuis Mark Koevermans | 6–3, 6–1 |
1989 | Jaroslav Bulant Richard Vogel | Libor Pimek Florin Segărceanu | 6–1, 6–3 |
1988 | Josef Čihák Cyril Suk | Arnaud Boetsch Denis Langaskens | 6–2, 6–0 |
1987 | José López-Maeso Alberto Tous | Massimo Cierro Alessandro de Minicis | 7–6, 6–2 |
1986 | Agustín Moreno Larry Scott | Tore Meinecke Ricki Osterthun | 7–5, 6–2 |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Grand Prix Hassan II na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Grand Prix Hassan II In Marrakech Postponed [online]. ATP Tour, Inc., 2021-02-17 [cit. 2021-04-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Bacsinszky Tours The Rabat Medina [online]. WTA Tennis, 2017-01-19 [cit. 2021-04-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ATP tour suspended for six weeks due to coronavirus. The Guardian [online]. 2020-03-12 [cit. 2021-04-22]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Grand Prix Hassan II na ATP Tour (anglicky)
Média použitá na této stránce
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker
zelená | rendered as RGB 0 119 73 | Pantone 3415 C |
žlutá | rendered as RGB 255 184 28 | Pantone 1235 C |
červená | rendered as RGB 224 60 49 | Pantone 179 C |
modrá | rendered as RGB 0 20 137 | Pantone Reflex Blue C |
bílá | rendered as RGB 255 255 255 | |
černá | rendered as RGB 0 0 0 |
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Finská vlajka
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).
Autor: SanchoPanzaXXI, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag of Spain during the Spanish State. It was adopted on 11 October 1945 with Reglamento de Banderas Insignias y Distintivos (Flags, Ensigns and Coats of Arms Bill)
Flag of South Africa, used between 1928 and 1982. It is identical to the 1982 to 1994 version except that the shade of blue is darker. It is also known as the "Oranje-Blanje-Blou".