Grand Prix Itálie 1951
| 7.. závod v sezóně 1951 | |
|---|---|
 | |
| Detaily závodu | |
| Datum | 16. září 1951 |
| Oficiální název | XXII Gran Premio d'Italia |
| Místo | Autodromo Nazionale Monza, Monza, Itálie |
| Délka trati | 6,300 km |
| Délka závodu | 80 kol, 504 km |
| Pole position | |
| Pilot |  Juan Manuel FangioAlfa Romeo |
| Čas | 1'53.2 |
| Nejrychlejší kolo | |
| Pilot |  Giuseppe FarinaAlfa Romeo |
| Čas | 1'56.5 (v 64. kole) |
| Stupně vítězů | |
| První | Alberto AscariFerrari |
| Druhý | Jose Froilan GonzalezFerrari |
| Třetí | Giuseppe Farina/Felice BonettoAlfa Romeo |
Grand Prix Itálie (XXII Gran Premio d'Italia) byla 7. závodem sezóny 1951, který se konal 16. září 1951 na okruhu Autodromo Nazionale Monza. V závodě zvítězil Alberto Ascari na voze Ferrari.
Účastníci
Tým Alfa Romeo SpA přijel do Itálie prakticky potvrdit titul mistra světa pro Juana Manuela Fangia, který vedl o 10 bodů před Ascarim na Ferrari, a pomáhat mu měli Giuseppe Farina, Toulo de Graffenried a Felice Bonetto. Ferrari muselo vyhrát, aby před poslední velkou cenou mohlo pomýšlet na titul a Scuderia Ferrari vyrukovala s vůbec nejsilnější sestavou; Alberto Ascari, Luigi Villoresi, Piero Taruffi, José Froilan González, kteří ve svých rukou třímali superrychlé Ferrari 375 poháněné 12 válcovým V motorem. Další Ferrari sedlali soukromníci Chico Landi (Ferrari 375), Rudi Fischer (Ferrari 212) a Peter Whitehead (Ferrari 125). Talbot přestal být podporován továrnou a do závodu se s těmito vozy představili jen soukromníci Louis Rosier, Louis Chiron, Pierre Levegh, Yves Giraud-Cabantous, Johnny Claes a Jacques Swaters, kteří bodovali jen sporadicky, protože překonat rudou hradbu v podobě vozů Ferrari a Alfa Romeo bylo nemožné. Dalším francouzským týmem byl Equipe Gordini, ale čtyřválcové motory ve vozech Simca Gordini T15 nestačili na konkurenci a tak piloti Robert Manzon, André Simon a Maurice Trintignant nemohli pomýšlet na bodové ohodnocení. Jediným britským týmem byl BRM Ltd, který připravil vozy BRM P15, pilotované Reg Parnellem a Keni Richardsonem.
Kvalifikace
| Poř. | * | Jezdec | Konstruktér | Čas | Rozdíl |
|---|---|---|---|---|---|
| 1 | 38 | Juan Manuel Fangio | Alfa Romeo | 1:53.2 | – |
| 2 | 34 | Nino Farina | Alfa Romeo | 1:53.9 | + 0.7 |
| 3 | 2 | Alberto Ascari | Ferrari | 1:55.1 | + 1.9 |
| 4 | 6 | José Froilán González | Ferrari | 1:55.9 | + 2.7 |
| 5 | 4 | Luigi Villoresi | Ferrari | 1:57.9 | + 4.7 |
| 6 | 8 | Piero Taruffi | Ferrari | 1:58.2 | + 5.0 |
| 7 | 40 | Felice Bonetto | Alfa Romeo | 1:58.3 | + 5.1 |
| 8 | 30 |  Reg Parnell | BRM | 2:02.2 | + 9.0 |
| 9 | 36 |  Toulo de Graffenried | Alfa Romeo | 2:05.2 | + 12.0 |
| 10 | 32 | Ken Richardson | BRM | 2:05.6 | + 12.4 |
| 11 | 48 |  André Simon | Simca-Gordini | 2:08.0 | + 14.8 |
| 12 | 50 | Maurice Trintignant | Simca-Gordini | 2:08.9 | + 15.7 |
| 13 | 46 | Robert Manzon | Simca-Gordini | 2:09.0 | + 15.8 |
| 14 | 24 | Yves Giraud-Cabantous | Talbot-Lago-Talbot | 2:09.3 | + 16.1 |
| 15 | 18 | Louis Rosier | Talbot-Lago-Talbot | 2:10.8 | + 17.6 |
| 16 | 12 |  Chico Landi | Ferrari | 2:11.2 | + 18.0 |
| 17 | 20 |  Louis Chiron | Talbot-Lago-Talbot | 2:12.1 | + 18.9 |
| 18 | 44 | Franco Rol | OSCA | 2:13.4 | + 20.2 |
| 19 | 16 | Peter Whitehead | Ferrari | 2:16.2 | + 23.0 |
| 20 | 22 | Pierre Levegh | Talbot-Lago-Talbot | 2:16.5 | + 23.3 |
| 21 | 26 |  Johnny Claes | Talbot-Lago-Talbot | 2:18.6 | + 25.4 |
| 22 | 28 | Jacques Swaters | Talbot-Lago-Talbot | 2:18.8 | + 25.6 |
| 23 | 14 | Rudi Fischer | Ferrari | Žádný čas | – |
| 24 | 32 |  Hans Stuck | BRM | Žádný čas | – |
| Zdroj:[1] | |||||
Závod
Poté, co Ferrari vyhrálo předchozí dva závody ve Velké Británii a v Německu, Juan Manuel Fangio vrátil úder v nemistrovském závodě v Bari. Již kvalifikace ukázala vyrovnanost obou týmů, v první řadě stáli dvě Alfy a dvě Ferrari. Druhá řada byla opět rudá a jen zelené BRM Rega Parnella narušovala její kompletnost. BRM nakonec oba své vozy stáhl a do závodu neodstartovaly pro problémy s mazáním.
Nejlépe odstartoval Fangio s Ascarim, který se ve třetím kole před Fangia dostal. Poté se strhla bitva o vedení právě mezi oběma aktéry v boji o titul. Mezitím odstoupily dvě Alfy, v prvním kole de Graffenried a v šestém kole Farina, i když Farina dokázal převzít vůz po Bonettim a dojet na třetím místě. Ve třináctém kole musel Fangio do boxu a na čele se ocitla hned trojice vozů Ferrari (Ascari, Gonzalez, Villoresi). Ascari s Gonzalezem své pozice již nikomu nepřepustili, mezitím se strhl boj o třetí příčku. Nejprve se Bonetto prosmykl před Villoresiho a vzápětí ho zdolal i Fangio, který se po návratu na trať propadl na páté místo. Ve třicátém kole se v Bonettově voze objevil Farina a po Fangiově odstoupení ve 39 kole zachránil Alfě třetí příčku. Ze zbytku světa se nejlépe dařilo, na šesté pozici, Simonovi na Simce, který ovšem ztrácel na italské vozy 6 kol. Vítězství Ascariho a odstoupení Fangia udělalo šampionát ještě zajímavějším, neboť rozdíl mezi oběma kandidáty byly pouhé dva body
Výsledky
| Poř. | No. | Jezdec | Konstruktér | Počet kol | Čas/Odstoupení | Pořadí na startu | Body |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1 | 2 | Alberto Ascari | Ferrari | 80 | 2:42:39.3 | 3 | 8 |
| 2 | 6 | José Froilán González | Ferrari | 80 | +24.6[2] | 4 | 6 |
| 3 | 40 | Felice Bonetto
| Alfa Romeo | 79 | +1 kolo | 7 | 231 |
| 4 | 4 | Luigi Villoresi | Ferrari | 79 | +1 kolo | 5 | 3 |
| 5 | 8 | Piero Taruffi | Ferrari | 78 | +2 kola | 6 | 2 |
| 6 | 48 | André Simon | Simca-Gordini | 74 | +6 kol | 11 | |
| 7 | 18 | Louis Rosier | Talbot-Lago-Talbot | 73 | +7 kol | 15 | |
| 8 | 24 | Yves Giraud-Cabantous | Talbot-Lago-Talbot | 72 | +8 kol | 14 | |
| 9 | 44 | Franco Rol | OSCA | 67 | +13 kol | 18 | |
| Ret | 38 | Juan Manuel Fangio | Alfa Romeo | 39 | Motor | 1 | |
| Ret | 50 | Jean Behra2 | Simca-Gordini | 29 | Motor | 12 | |
| Ret | 46 | Robert Manzon | Simca-Gordini | 29 | Motor | 13 | |
| Ret | 20 | Louis Chiron | Talbot-Lago-Talbot | 23 | Zapalování | 17 | |
| Ret | 22 | Pierre Levegh | Talbot-Lago-Talbot | 9 | Motor | 20 | |
| Ret | 28 | Jacques Swaters | Talbot-Lago-Talbot | 7 | Přehřívání | 22 | |
| Ret | 34 | Nino Farina | Alfa Romeo | 6 | Motor | 2 | |
| Ret | 26 | Johnny Claes | Talbot-Lago-Talbot | 4 | Čerpadlo | 21 | |
| Ret | 36 | Toulo de Graffenried | Alfa Romeo | 1 | Kompresor | 9 | |
| Ret | 16 | Peter Whitehead | Ferrari | 1 | Magneto | 19 | |
| Ret | 12 | Chico Landi | Ferrari | 0 | Převodovka | 16 | |
| DNS | 30 | Reg Parnell | BRM | 0 | Nenastartování | 8 | |
| DNS | 32 | Ken Richardson | BRM | 0 | Nenastartování | 10 | |
| DNS | 14 | Rudi Fischer | Ferrari | 0 | Nenastartování | ||
| DNS | 32 | Hans Stuck | BRM | 0 | Rezervní jezdec | ||
| DNS | 50 | Maurice Trintignant | Simca-Gordini | 0 | Nevolnost | ||
| Zdroj:[3] | |||||||
- Poznámky
- ^1 – Včetně bodu navíc za nejrychlejší kolo.
- ^2 – Jean Behra tajně nahradil Trintignanta, kterému nebylo dobře. Tým o tom neinformoval organizátory, protože by tým přišel o část startovného. Behra si dokonce vzal Trintignantovu přilbu, aby se zamaskoval.
Nejrychlejší kolo
Giuseppe Farina 1'56.5 Alfa Romeo- 5. nejrychlejší kolo pro Giuseppe Farinu
- 12. nejrychlejší kolo pro Alfu Romeo
- 5. nejrychlejší kolo pro Itálii
- 1. nejrychlejší kolo pro vůz se startovním číslem 40
Vedení v závodě
- 1-3 kolo Juan Manuel Fangio
- 4-7 kolo Alberto Ascari
- 8-13 kolo Juan Manuel Fangio
- 14-80 kolo Alberto Ascari
Postavení na startu
Juan Manuel Fangio 1'53.2 Alfa Romeo- 8. Pole position pro Juana Manuela Fangia
- 10. Pole position pro Alfu Romeo
- 9. Pole position pro Argentinu
- 1. Pole position pro vůz se startovním číslem 38
Zajímavosti
- V závodě debutovali Chico Landi, Ken Richardson, Hans Stuck
- Byly představeny vozy Alfa Romeo 159M, OSCA 4500G
- První pole positions pro startovní číslo 38
- První nejrychlejší kolo pro startovní číslo 40
- 10 pole positions pro Alfu Romeo
| Pole position | Vítězství | Nej. kolo |
|---|---|---|
 |  | |
| Juan Manuel Fangio | Alberto Ascari | Giuseppe Farina |
| Alfa Romeo 159 | Ferrari 375 | Alfa Romeo 159 |
| 1'53.2 | 2:42'39.3 | 1'56.5 |
| 200.353 km/h | 185.915 km/h | 194.678 km/h |
Stav MS
| * | Jezdec | Body |
|---|---|---|
| 1 | Juan Manuel Fangio | 27 |
| 2 | Alberto Ascari | 25 |
| 3 | José Froilan González | 21 |
| 4 | Giuseppe Farina | 17 |
| 5 | Luigi Villoresi | 15 |
| 6 | Piero Taruffi | 10 |
| 7 |  Lee Wallard | 9 |
| 8 | Mike Nazaruk | 6 |
| 9 | Felice Bonetto | 6 |
| 10 | Luigi Fagioli | 5 |
| 11 |  Reg Parnell | 5 |
| 12 |  Louis Rosier | 3 |
| 13 | Consalvo Sanesi | 3 |
| 14 | Andy Linden | 3 |
| 15 | Jack McGrath | 2 |
| 16 | Manny Ayulo | 2 |
| 17 | Yves Giraud-Cabantous | 2 |
| 18 |  Toulo de Graffenried | 2 |
| 19 | Bobby Ball | 2 |
| * | Jezdec | Body |
|---|---|---|
| 1 | Itálie | 91 |
| 2 | Argentina | 48 |
| 3 | USA | 24 |
| 4 | Francie | 5 |
| 5 | Velká Británie | 5 |
| 5 | Švýcarsko | 2 |
Průběžné pořadí po závodě
Pohár jezdců
| Poř. | Jezdec | Body | |
|---|---|---|---|
 | 1 | Juan Manuel Fangio | 27 (28) |
| 2 | Alberto Ascari | 25 |
| 3 | José Froilán González | 21 |
| 4 | Nino Farina | 17 (18) |
| 5 | Luigi Villoresi | 15 (18) |
| Zdroj:[4] | |||
Reference
- ↑ Italy 1951 - Qualifications • STATS F1 [online]. [cit. 2019-03-05]. Dostupné online.
- ↑ LANG, Mike. Grand Prix! Vol 1. [s.l.]: Haynes Publishing Group, 1981. ISBN 0-85429-276-4. S. 35.
- ↑ 1951 Italian Grand Prix [online]. formula1.com [cit. 2015-12-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 January 2015.
- ↑ Italy 1951 - Championship • STATS F1 [online]. [cit. 2019-03-01]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Grand Prix Itálie 1951 na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
.svg)
.svg)
.svg)
.svg)
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0..svg)
Bundesdienstflagge (Flag of the federal authorities of Germany). Under German law, federal states, municipalities, institutions or private persons are not allowed to use this flag.
.svg)
Plánek trati v Monze (Formule 1 se na této trati jela v letech 1950-1954).