Grand Prix Itálie 1951

Itálie Grand Prix Itálie 1951
7.. závod v sezóně 1951
Detaily závodu
Datum16. září 1951
Oficiální názevXXII Gran Premio d'Italia
MístoAutodromo Nazionale Monza, Monza, Itálie
Délka trati6,300 km
Délka závodu80 kol, 504 km
Pole position
PilotArgentina Juan Manuel FangioAlfa Romeo
Čas1'53.2
Nejrychlejší kolo
PilotItálie Giuseppe FarinaAlfa Romeo
Čas1'56.5 (v 64. kole)
Stupně vítězů
PrvníItálie Alberto AscariFerrari
DruhýArgentina Jose Froilan GonzalezFerrari
TřetíItálie Giuseppe Farina/Felice BonettoAlfa Romeo

Grand Prix Itálie (XXII Gran Premio d'Italia) byla 7. závodem sezóny 1951, který se konal 16. září 1951 na okruhu Autodromo Nazionale Monza. V závodě zvítězil Alberto Ascari na voze Ferrari.

Účastníci

Tým Alfa Romeo SpA přijel do Itálie prakticky potvrdit titul mistra světa pro Juana Manuela Fangia, který vedl o 10 bodů před Ascarim na Ferrari, a pomáhat mu měli Giuseppe Farina, Toulo de Graffenried a Felice Bonetto. Ferrari muselo vyhrát, aby před poslední velkou cenou mohlo pomýšlet na titul a Scuderia Ferrari vyrukovala s vůbec nejsilnější sestavou; Alberto Ascari, Luigi Villoresi, Piero Taruffi, José Froilan González, kteří ve svých rukou třímali superrychlé Ferrari 375 poháněné 12 válcovým V motorem. Další Ferrari sedlali soukromníci Chico Landi (Ferrari 375), Rudi Fischer (Ferrari 212) a Peter Whitehead (Ferrari 125). Talbot přestal být podporován továrnou a do závodu se s těmito vozy představili jen soukromníci Louis Rosier, Louis Chiron, Pierre Levegh, Yves Giraud-Cabantous, Johnny Claes a Jacques Swaters, kteří bodovali jen sporadicky, protože překonat rudou hradbu v podobě vozů Ferrari a Alfa Romeo bylo nemožné. Dalším francouzským týmem byl Equipe Gordini, ale čtyřválcové motory ve vozech Simca Gordini T15 nestačili na konkurenci a tak piloti Robert Manzon, André Simon a Maurice Trintignant nemohli pomýšlet na bodové ohodnocení. Jediným britským týmem byl BRM Ltd, který připravil vozy BRM P15, pilotované Reg Parnellem a Keni Richardsonem.

Kvalifikace

Poř.*JezdecKonstruktérČasRozdíl
138Argentina Juan Manuel FangioAlfa Romeo1:53.2
234Itálie Nino FarinaAlfa Romeo1:53.9+ 0.7
32Itálie Alberto AscariFerrari1:55.1+ 1.9
46Argentina José Froilán GonzálezFerrari1:55.9+ 2.7
54Itálie Luigi VilloresiFerrari1:57.9+ 4.7
68Itálie Piero TaruffiFerrari1:58.2+ 5.0
740Itálie Felice BonettoAlfa Romeo1:58.3+ 5.1
830Spojené království Reg ParnellBRM2:02.2+ 9.0
936Švýcarsko Toulo de GraffenriedAlfa Romeo2:05.2+ 12.0
1032Spojené království Ken RichardsonBRM2:05.6+ 12.4
1148Francie André SimonSimca-Gordini2:08.0+ 14.8
1250Francie Maurice TrintignantSimca-Gordini2:08.9+ 15.7
1346Francie Robert ManzonSimca-Gordini2:09.0+ 15.8
1424Francie Yves Giraud-CabantousTalbot-Lago-Talbot2:09.3+ 16.1
1518Francie Louis RosierTalbot-Lago-Talbot2:10.8+ 17.6
1612Brazílie Chico LandiFerrari2:11.2+ 18.0
1720Monako Louis ChironTalbot-Lago-Talbot2:12.1+ 18.9
1844Itálie Franco RolOSCA2:13.4+ 20.2
1916Spojené království Peter WhiteheadFerrari2:16.2+ 23.0
2022Francie Pierre LeveghTalbot-Lago-Talbot2:16.5+ 23.3
2126Belgie Johnny ClaesTalbot-Lago-Talbot2:18.6+ 25.4
2228Belgie Jacques SwatersTalbot-Lago-Talbot2:18.8+ 25.6
2314Švýcarsko Rudi FischerFerrariŽádný čas
2432Západní Německo Hans StuckBRMŽádný čas
Zdroj:[1]

Závod

Poté, co Ferrari vyhrálo předchozí dva závody ve Velké Británii a v Německu, Juan Manuel Fangio vrátil úder v nemistrovském závodě v Bari. Již kvalifikace ukázala vyrovnanost obou týmů, v první řadě stáli dvě Alfy a dvě Ferrari. Druhá řada byla opět rudá a jen zelené BRM Rega Parnella narušovala její kompletnost. BRM nakonec oba své vozy stáhl a do závodu neodstartovaly pro problémy s mazáním.

Nejlépe odstartoval Fangio s Ascarim, který se ve třetím kole před Fangia dostal. Poté se strhla bitva o vedení právě mezi oběma aktéry v boji o titul. Mezitím odstoupily dvě Alfy, v prvním kole de Graffenried a v šestém kole Farina, i když Farina dokázal převzít vůz po Bonettim a dojet na třetím místě. Ve třináctém kole musel Fangio do boxu a na čele se ocitla hned trojice vozů Ferrari (Ascari, Gonzalez, Villoresi). Ascari s Gonzalezem své pozice již nikomu nepřepustili, mezitím se strhl boj o třetí příčku. Nejprve se Bonetto prosmykl před Villoresiho a vzápětí ho zdolal i Fangio, který se po návratu na trať propadl na páté místo. Ve třicátém kole se v Bonettově voze objevil Farina a po Fangiově odstoupení ve 39 kole zachránil Alfě třetí příčku. Ze zbytku světa se nejlépe dařilo, na šesté pozici, Simonovi na Simce, který ovšem ztrácel na italské vozy 6 kol. Vítězství Ascariho a odstoupení Fangia udělalo šampionát ještě zajímavějším, neboť rozdíl mezi oběma kandidáty byly pouhé dva body

Výsledky

Poř.No.JezdecKonstruktérPočet kolČas/OdstoupeníPořadí na startuBody
12Itálie Alberto AscariFerrari802:42:39.338
26Argentina José Froilán GonzálezFerrari80+24.6[2]46
340Itálie Felice Bonetto

Itálie Nino Farina

Alfa Romeo79+1 kolo7231
44Itálie Luigi VilloresiFerrari79+1 kolo53
58Itálie Piero TaruffiFerrari78+2 kola62
648Francie André SimonSimca-Gordini74+6 kol11
718Francie Louis RosierTalbot-Lago-Talbot73+7 kol15
824Francie Yves Giraud-CabantousTalbot-Lago-Talbot72+8 kol14
944Itálie Franco RolOSCA67+13 kol18
Ret38Argentina Juan Manuel FangioAlfa Romeo39Motor1
Ret50Francie Jean Behra2Simca-Gordini29Motor12
Ret46Francie Robert ManzonSimca-Gordini29Motor13
Ret20Monako Louis ChironTalbot-Lago-Talbot23Zapalování17
Ret22Francie Pierre LeveghTalbot-Lago-Talbot9Motor20
Ret28Belgie Jacques SwatersTalbot-Lago-Talbot7Přehřívání22
Ret34Itálie Nino FarinaAlfa Romeo6Motor2
Ret26Belgie Johnny ClaesTalbot-Lago-Talbot4Čerpadlo21
Ret36Švýcarsko Toulo de GraffenriedAlfa Romeo1Kompresor9
Ret16Spojené království Peter WhiteheadFerrari1Magneto19
Ret12Brazílie Chico LandiFerrari0Převodovka16
DNS30Spojené království Reg ParnellBRM0Nenastartování8
DNS32Spojené království Ken RichardsonBRM0Nenastartování10
DNS14Švýcarsko Rudi FischerFerrari0Nenastartování
DNS32Západní Německo Hans StuckBRM0Rezervní jezdec
DNS50Francie Maurice TrintignantSimca-Gordini0Nevolnost
Zdroj:[3]
Poznámky
  • ^1 – Včetně bodu navíc za nejrychlejší kolo.
  • ^2 – Jean Behra tajně nahradil Trintignanta, kterému nebylo dobře. Tým o tom neinformoval organizátory, protože by tým přišel o část startovného. Behra si dokonce vzal Trintignantovu přilbu, aby se zamaskoval.

Nejrychlejší kolo

  • Giuseppe Farina 1'56.5 Alfa Romeo
  • 5. nejrychlejší kolo pro Giuseppe Farinu
  • 12. nejrychlejší kolo pro Alfu Romeo
  • 5. nejrychlejší kolo pro Itálii
  • 1. nejrychlejší kolo pro vůz se startovním číslem 40

Vedení v závodě

  • 1-3 kolo Juan Manuel Fangio
  • 4-7 kolo Alberto Ascari
  • 8-13 kolo Juan Manuel Fangio
  • 14-80 kolo Alberto Ascari

Postavení na startu

  • Juan Manuel Fangio 1'53.2 Alfa Romeo
  • 8. Pole position pro Juana Manuela Fangia
  • 10. Pole position pro Alfu Romeo
  • 9. Pole position pro Argentinu
  • 1. Pole position pro vůz se startovním číslem 38

Zajímavosti

  • V závodě debutovali Chico Landi, Ken Richardson, Hans Stuck
  • Byly představeny vozy Alfa Romeo 159M, OSCA 4500G
  • První pole positions pro startovní číslo 38
  • První nejrychlejší kolo pro startovní číslo 40
  • 10 pole positions pro Alfu Romeo
Pole positionVítězstvíNej. kolo
Juan Manuel FangioAlberto AscariGiuseppe Farina
Alfa Romeo 159Ferrari 375Alfa Romeo 159
1'53.22:42'39.31'56.5
200.353 km/h185.915 km/h194.678 km/h

Stav MS

*JezdecBody
1 Juan Manuel Fangio27
2 Alberto Ascari25
3 José Froilan González21
4 Giuseppe Farina17
5 Luigi Villoresi15
6 Piero Taruffi10
7 Lee Wallard9
8 Mike Nazaruk6
9 Felice Bonetto6
10 Luigi Fagioli5
11 Reg Parnell5
12 Louis Rosier3
13 Consalvo Sanesi3
14 Andy Linden3
15 Jack McGrath2
16 Manny Ayulo2
17 Yves Giraud-Cabantous2
18 Toulo de Graffenried2
19 Bobby Ball2
*JezdecBody
1 Itálie91
2 Argentina48
3 USA24
4 Francie5
5 Velká Británie5
5 Švýcarsko2

Průběžné pořadí po závodě

Pohár jezdců

Poř.JezdecBody
1Argentina Juan Manuel Fangio27 (28)
2Itálie Alberto Ascari25
3Argentina José Froilán González21
4Itálie Nino Farina17 (18)
5Itálie Luigi Villoresi15 (18)
Zdroj:[4]

Reference

  1. Italy 1951 - Qualifications • STATS F1 [online]. [cit. 2019-03-05]. Dostupné online. 
  2. LANG, Mike. Grand Prix! Vol 1. [s.l.]: Haynes Publishing Group, 1981. ISBN 0-85429-276-4. S. 35. 
  3. 1951 Italian Grand Prix [online]. formula1.com [cit. 2015-12-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 January 2015. 
  4. Italy 1951 - Championship • STATS F1 [online]. [cit. 2019-03-01]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce