Grand Prix Itálie 1952
8. závod v sezóně 1952 | |
---|---|
Detaily závodu | |
Datum | 7. září 1952 |
Oficiální název | XXIII GRAN PREMIO D'ITALIA |
Místo | Monza, Itálie |
Délka trati | 6,300 km (3,915 mil) |
Délka závodu | 80 kol, 504,000 km (313,171 mil) |
Pole | |
Pilot | Alberto Ascari Ferrari |
Čas | 2:05.7 |
Nejrychlejší kolo | |
Pilot | Alberto Ascari Ferrari |
Čas | 2:06.1 (v 56. kole) |
Stupně vítězů | |
První | Alberto Ascari Ferrari |
Druhý | José Froilán González Maserati |
Třetí | Luigi Villoresi Ferrari |
Grand Prix Itálie 1952 (oficiálně XXIII GRAN PREMIO D'ITALIA) se jela na okruhu Autodromo Nazionale Monza v Monze v Itálii dne 7. září 1952. Závod byl osmým a zároveň posledním v pořadí v sezóně 1952 šampionátu Formule 1.
Kvalifikace
Poř. | No. | Jezdec | Konstruktér | Čas | Ztráta |
---|---|---|---|---|---|
1 | 12 | Alberto Ascari | Ferrari | 2:05.7 | — |
2 | 16 | Luigi Villoresi | Ferrari | 2:06.6 | +0.9 |
3 | 10 | Nino Farina | Ferrari | 2:07.0 | +1.3 |
4 | 4 | Maurice Trintignant | Gordini | 2:07.2 | +1.5 |
5 | 26 | José Froilán González | Maserati | 2:07.6 | +1.9 |
6 | 14 | Piero Taruffi | Ferrari | 2:07.8 | +2.1 |
7 | 2 | Robert Manzon | Gordini | 2:08.2 | +2.5 |
8 | 8 | André Simon | Ferrari | 2:09.1 | +3.4 |
9 | 32 | Stirling Moss | Connaught-Lea Francis | 2:09.8 | +4.1 |
10 | 34 | Élie Bayol | OSCA | 2:10.6 | +4.9 |
11 | 6 | Jean Behra | Gordini | 2:10.8 | +5.1 |
12 | 42 | Mike Hawthorn | Cooper-Bristol | 2:11.2 | +5.5 |
13 | 22 | Felice Bonetto | Maserati | 2:11.6 | +5.9 |
14 | 18 | Rudi Fischer | Ferrari | 2:11.8 | +6.1 |
15 | 40 | Ken Wharton | Cooper-Bristol | 2:12.2 | +6.5 |
16 | 24 | Franco Rol | Maserati | 2:12.7 | +7.0 |
17 | 62 | Louis Rosier | Ferrari | 2:12.7 | +7.0 |
18 | 48 | Chico Landi | Maserati | 2:13.0 | +7.3 |
19 | 30 | Dennis Poore | Connaught-Lea Francis | 2:14.0 | +8.3 |
20 | 36 | Eric Brandon | Cooper-Bristol | 2:14.0 | +8.3 |
21 | 38 | Alan Brown | Cooper-Bristol | 2:15.0 | +9.3 |
22 | 28 | Kenneth McAlpine | Connaught-Lea Francis | 2:15.1 | +9.4 |
23 | 50 | Eitel Cantoni | Maserati | 2:15.9 | +10.2 |
24 | 46 | Gino Bianco | Maserati | 2:17.1 | +11.4 |
DNQ | 70 | Charles de Tornaco | Ferrari | 2:17.5 | +11.8 |
DNQ | 58 | Alberto Crespo | Maserati-Platé | 2:17.8 | +12.1 |
DNQ | 60 | Toulo de Graffenried | Maserati-Platé | 2:18.4 | +12.7 |
DNQ | 54 | Peter Collins | HWM-Alta | 2:18.6 | +12.9 |
DNQ | 68 | Peter Whitehead | Ferrari | 2:18.8 | +13.1 |
DNQ | 56 | Tony Gaze | HWM-Alta | 2:20.3 | +14.6 |
DNQ | 64 | Bill Aston | Aston Butterworth | 2:20.7 | +15.0 |
DNQ | 52 | Lance Macklin | HWM-Alta | 2:21.0 | +15.3 |
DNQ | 20 | Hans Stuck | Ferrari | 2:22.8 | +17.1 |
DNQ | 44 | Piero Dusio | Cisitalia-BPM | Bez času | — |
DNQ | 66 | Johnny Claes | Simca-Gordini-Gordini | Bez času | — |
Zdroj:[1][2] |
Závod
Poř. | No. | Jezdec | Konstruktér | Počet kol | Čas/Odstoupení | Pořadí na startu | Body |
---|---|---|---|---|---|---|---|
1 | 12 | Alberto Ascari | Ferrari | 80 | 2:50:45.6 | 1 | 8,5[pozn. 1] |
2 | 26 | José Froilán González | Maserati | 80 | +1:01.8 | 5 | 6.5[pozn. 1] |
3 | 16 | Luigi Villoresi | Ferrari | 80 | +2:04.2 | 2 | 4 |
4 | 10 | Nino Farina | Ferrari | 80 | +2:11.4 | 3 | 3 |
5 | 22 | Felice Bonetto | Maserati | 79 | +1 kolo | 13 | 2 |
6 | 8 | André Simon | Ferrari | 79 | +1 kolo | 8 | |
7 | 14 | Piero Taruffi | Ferrari | 77 | +3 kola | 6 | |
8 | 48 | Chico Landi | Maserati | 76 | +4 kola | 18 | |
9 | 40 | Ken Wharton | Cooper-Bristol | 76 | +4 kola | 15 | |
10 | 62 | Louis Rosier | Ferrari | 75 | +5 kol | 17 | |
11 | 50 | Eitel Cantoni | Maserati | 75 | +5 kol | 23 | |
12 | 30 | Dennis Poore | Connaught-Lea Francis | 74 | +6 kol | 19 | |
13 | 36 | Eric Brandon | Cooper-Bristol | 73 | +7 kol | 20 | |
14 | 2 | Robert Manzon | Gordini | 71 | +9 kol | 7 | |
15 | 38 | Alan Brown | Cooper-Bristol | 68 | +12 kol | 21 | |
Ret | 32 | Stirling Moss | Connaught-Lea Francis | 60 | Zavěšení | 9 | |
Ret | 46 | Gino Bianco | Maserati | 46 | Motor | 24 | |
Ret | 6 | Jean Behra | Gordini | 42 | Motor | 11 | |
NC | 42 | Mike Hawthorn | Cooper-Bristol | 38 | Neklasifikován | 12 | |
Ret | 24 | Franco Rol | Maserati | 24 | Motor | 16 | |
Ret | 4 | Maurice Trintignant | Gordini | 5 | Motor | 4 | |
Ret | 28 | Kenneth McAlpine | Connaught-Lea Francis | 4 | Zavěšení | 22 | |
Ret | 18 | Rudi Fischer | Ferrari | 3 | Motor | 14 | |
Ret | 34 | Élie Bayol | OSCA | 0 | Převodovka | 10 | |
DNQ | 70 | Charles de Tornaco | Ferrari | Nekvalifikován | — | ||
DNQ | 58 | Alberto Crespo | Maserati-Platé | Nekvalifikován | — | ||
DNQ | 60 | Toulo de Graffenried | Maserati-Platé | Nekvalifikován | — | ||
DNQ | 54 | Peter Collins | HWM-Alta | Nekvalifikován | — | ||
DNQ | 68 | Peter Whitehead | Ferrari | Nekvalifikován | — | ||
DNQ | 56 | Tony Gaze | HWM-Alta | Nekvalifikován | — | ||
DNQ | 64 | Bill Aston | Aston Butterworth | Nekvalifikován | — | ||
DNQ | 52 | Lance Macklin | HWM-Alta | Nekvalifikován | — | ||
DNQ | 20 | Hans Stuck | Ferrari | Nekvalifikován | — | ||
DNQ | 44 | Piero Dusio | Cisitalia-BPM | Nekvalifikován | — | ||
DNQ | 66 | Johnny Claes | Simca-Gordini-Gordini | Nekvalifikován | — | ||
Zdroj:[3] |
- Poznámky
- ↑ a b Alberto Ascari a José Froilán González získali půl bodu za zajetí nejrychlejšího kola.
Konečné pořadí po závodě
- Pohár jezdců
Pořadí | Jezdec | Body | |
---|---|---|---|
1 | Alberto Ascari | 36 (53,5) | |
2 | Nino Farina | 24 (27) | |
3 | Piero Taruffi | 22 | |
4 | Rudi Fischer | 10 | |
5 | Mike Hawthorn | 10 |
Odkazy
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Grand Prix Itálie 1952 na Wikimedia Commons
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1952 Italian Grand Prix na anglické Wikipedii.
- ↑ 1952 Italian Grand Prix - Qualifying and Race Results [online]. F1 Pulse [cit. 2012-07-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Italy 1952 - Qualifications [online]. StatsF1.com [cit. 2014-04-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ 1952 Italian Grand Prix [online]. formula1.com [cit. 2015-08-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 November 2014. (anglicky)
Média použitá na této stránce
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Finská vlajka
Plánek trati v Monze (Formule 1 se na této trati jela v letech 1950-1954).