Gravitační kolaps
Gravitační kolaps (gravitační zhroucení) je velmi silná gravitační kontrakce, při které síly působící proti tlaku gravitace nestačí na zachování hydrostatické rovnováhy tělesa.
Gravitační kolaps stojí mimo jiné za vznikem hvězdy, ke kterému dochází zhroucením molekulárního mračna, a zastaví se, jakmile je v jejím jádře zažehnuta fúzní reakce. Ta začne produkovat energii působící proti gravitačnímu tlaku. Gravitační kolaps nastává také na konci života hvězdy, ve které již fúzní reakce uhasly. V případech velmi hmotných hvězd končí gravitační kolaps zhroucením do neutronové hvězdy nebo (u těch s hmotností větší než Tolman-Oppenheimer-Volkoffova mez) černé díry.
V roce 2014 vědci došli k závěru, že Hawkingovo záření při hroucení hvězdy odnáší tolik energie a hmoty, že ke kolapsu v černou díru nedojde.[1]
Reference
- ↑ MERSINI-HOUGHTON, Laura; PFEIFFER, Harald P. Back-reaction of the Hawking radiation flux on a gravitationally collapsing star II: Fireworks instead of firewalls. arxiv.org [online]. 2015-05-15. Dostupné online. (anglicky)
Média použitá na této stránce
Autor: Illustration by R.J. Hall. Redrawn in Inkscape by Magasjukur2, Licence: CC BY-SA 3.0
Simplified core collapse scenario: (a) A massive, evolved star has onion-layered shells of elements undergoing fusion. An inert iron core is formed from the fusion of Silicon in the inner-most shell. (b) This iron core reaches Chandrasekhar-mass and starts to collapse, with the outer core (black arrows) moving at supersonic velocity (shocked) while the denser inner core (white arrows) travel sub-sonically; (c) The inner core compresses into neutrons and the gravitational energy is converted into neutrinos. (d) The infalling material bounces off the nucleus and forms an outward-propagating shock wave (red). (e) The shock begins to stall as nuclear processes drain energy away, but it is re-invigorated by interaction with neutrinos. (f) The material outside the inner core is ejected, leaving behind only a degenerate remnant.