Greet Minnenová

Greet Minnenová
Greet Minnenová na French Open 2022
Greet Minnenová na French Open 2022
StátBelgieBelgie Belgie
Datum narození14. srpna 1996 (27 let)
Místo narozeníTurnhout, Belgie[1]
BydlištěTurnhout, Belgie[1]
Výška1,75
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek2 058 023 USD
Tenisová raketaWilson
Dvouhra
Poměr zápasů326–175
Tituly0 WTA, 11 ITF
Nejvyšší umístění59. místo (16. října 2023)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2020)
French Open1. kolo (2020, 2021, 2022)
Wimbledon2. kolo (2022)
US Open3. kolo (2021, 2023)
Čtyřhra
Poměr zápasů102–80
Tituly2 WTA, 2 WTA 125K, 3 ITF
Nejvyšší umístění45. místo (8. ledna 2024)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2022, 2023)
French Openčtvrtfinále (2022, 2023)
Wimbledon2. kolo (2019, 2021)
US Open3. kolo (2021)
Týmové soutěže
Billie Jean King Cupzákladní skupina finále (2021)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240116a16. ledna 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Greet Minnenová (nepřechýleně Minnen, * 14. srpna 1996 Turnhout) je belgická profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála dva deblové turnaje. V sérii WTA 125K přidala také dva tituly ve čtyřhře. V rámci okruhu ITF získala jedenáct titulů ve dvouhře a tři ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v říjnu 2023 na 59. místě a ve čtyřhře v lednu 2024 na 45. místě. Trénuje ji Philippe Dehaes. Dříve tuto roli plnil Tom Baten.[1]

V juniorském tenise si zahrála finále čtyřhry Australian Open 2015, v němž s Němkou Katharinou Hobgarskou podlehly české dvojici Markéta Vondroušová a Miriam Kolodziejová ve dvou setech.

V belgickém týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2021 základní skupinou pražského finále proti Bělorusku. V zápase vyhrála dvouhru nad Irynou Šymanovičovou. Belgičanky zvítězily 2:1 na zápasy. Do dubna 2024 v soutěži nastoupila k čtyřem mezistátním utkáním s bilancí 3–2 ve dvouhře a 1–1 ve čtyřhře.[3]

Tenisová kariéra

V rámci událostí okruhu ITF debutovala v červenci 2013, když na turnaj v belgickém Maaseiku s dotací 10 tisíc dolarů obdržela divokou kartu. Po čtyřech vyhraných zápasech postoupila až do finále, v němž nestačila na Francouzku z páté světové stovky Manon Arcangioliovou.[2] Premiérový titul v této úrovni tenisu vybojovala během září 2015 na turnaji v lucemburském Pétangu s rozpočtem 15 tisíc dolarů, kde v závěrečném duelu přehrála Slovenku Michaelu Hončovou.[2][4]

V kvalifikaci Wimbledonu 2023

Na okruhu WTA Tour debutovala říjnovým BGL Luxembourg Open 2018 v Lucemburku. Na deblovém žebříčku jí patřila až 1 235. příčka. S krajankou Alison Van Uytvanckovou proto získaly divokou kartu do čtyřhry. Rovněž jako na túře ITF postoupila při prvním startu na okruhu WTA až do finále. V něm zdolaly bělorusko-lucemburský pár Věra Lapková a Mandy Minellaová po dvousetovém průběhu a připsaly si titul.[5] Čtvrtfinále dvouhry si poprvé zahrála na Hobart International 2019, na němž prošla kvalifikačním sítem. Ve dvouhře vyřadila Ukrajinku Katerynu Kozlovovou a Polku Magdu Linetteovou, než ji zastavila šestá nasazená Francouzka z konce první padesátky klasifikace Alizé Cornetová. Ve druhém kole stuttgartského Porsche Tennis Grand Prix 2019 jí stopku vystavila světová trojka a pozdější šampionka Petra Kvitová. Mezi poslední osmičku hráček se opět probojovala na travnatém Libema Open 2019. Ve třech setech však podlehla ruské světové šedesátce Veronice Kuděrmetovové.[4]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenala ve čtyřhře Wimbledonu 2019, do níž s Van Uytvanckovou nastoupily jako náhradnice. Ve druhém kole prohrály s tchajwanskými sestrami Čan Chao-čching a Latishou Chanovou. Dvouhru na grandslamu si poprvé zahrála na Australian Open 2020 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci. V úvodním kole melbournského singlu porazila Bělorusku Aljaksandru Sasnovičovou. Ve druhé fázi však nestačila na 20letou dvacátou devátou nasazenou Jelenu Rybakinovou, která vyhrála jedenáctý z předchozích dvanácti zápasů.[6]

Soukromý život

V závěru roku 2015 navázala partnerský vztah s tenistkou Alison Van Uytvanckovou. Pro obě se jednalo o první homosexuální poměr.[7]

V červenci 2019 se na turnaji série WTA 125K v Karlsruhe obě partnerky utkaly v prvním vzájemném zápase. Duel prvního kola vyhrála šedesátá šestá hráčka žebříčku Van Uytvancková, která zdolala sto dvacátou třetí ženu klasifikace Minnenovou ve třech setech.[8] V deblové soutěži se spolu probojovaly do semifinále.

Finále na okruhu WTA Tour

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (0)
Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (0)
Premier / WTA 500 (0–1 Č)
International / WTA 250 (2–1 Č)

Čtyřhra: 4 (2–2)

Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčkasoupeřky ve finálevýsledek
Vítězka1.20. října 2018Lucemburk, Lucemburskotvrdý (h)Belgie Alison Van UytvanckováBělorusko Věra Lapková
Lucembursko Mandy Minellaová		7–6(7–3), 6–2
Finalistka1.21. května 2021Bělehrad, SrbskoantukaBelgie Alison Van UytvanckováSrbsko Aleksandra Krunićová
Srbsko Nina Stojanovićová		0–6, 2–6
Vítězka2.18. září 2021Lucemburk, Lucembursko (2) tvrdý (h)Belgie Alison Van UytvanckováNový Zéland Erin Routliffeová
Belgie Kimberley Zimmermannová		6–3, 6–3
Finalistka2.7. ledna 2024Brisbane, AustrálietvrdýSpojené království Heather WatsonováUkrajina Ljudmyla Kičenoková
Lotyšsko Jeļena Ostapenková		5–7, 2–6

Finále série WTA 125

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
WTA 125 (0–2 D; 2–0 Č)

Dvouhra: 2 (0–2)

Stavč.datumturnajpovrchsoupeřka ve finálevýsledek
Finalistka1.květen 2023Saint-Malo, FrancieantukaUSA Sloane Stephensová3–6, 4–6
Finalistka2.srpen 2023Grodzisk Mazowiecki, PolskotvrdýUkrajina Dajana Jastremská6–2, 1–6, 3–6

Čtyřhra: 2 (2–0)

Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčkasoupeřky ve finálevýsledek
Vítězka1.prosinec 2021Angers, Francietvrdý (h)Slovensko Tereza MihalíkováRumunsko Monica Niculescuová
Rusko Věra Zvonarevová		4–6, 6–1, [10–8]
Vítězka2.květen 2023Saint-Malo, FrancieantukaNizozemsko Bibiane SchoofsováNorsko Ulrikke Eikeriová
Japonsko Eri Hozumiová		7–6(9–7), 7–6(7–3)

Finále na okruhu ITF

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments80 000 $ tournaments
60 000 $ tournaments50 000 $ tournaments
40 000 $ tournaments25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments10 000 $ tournaments

Dvouhra: 22 (11–11)

Stavč.datumturnajpovrchsoupeřka ve finálevýsledek
Finalistka1.červenec 2013Maaseik, BelgieantukaFrancie Manon Arcangioliová2–6, 6–3, 5–7
Finalistka2.červenec 2015Nieuwpoort, BelgieantukaBelgie Sofie Oyenová2–6, 1–6
Vítězka1.září 2015Pétange, Lucemburskotvrdý (h)Slovensko Michaela Hončová6–0, 3–6, 6–3
Vítězka2.říjen 2015Antalya, TureckotvrdýRumunsko Daiana Negreanuová6–3, 3–0skreč
Finalistka3.říjen 2015Antalya, TureckotvrdýMaďarsko Anna Bondárová6–3, 2–6, 1–6
Finalistka4.červen 2016Šarm aš-Šajch, EgypttvrdýČína Čao Siao-si6–7(6–8), 2–6
Vítězka3.červenec 2016Šarm aš-Šajch, EgypttvrdýRumunsko Ioana Pietroiuová7–6(7–2), 6–2
Finalistka5.srpen 2016Cukuba, JaponskotvrdýThajsko Peangtarn Plipuečová4–6, 0–6
Vítězka4.březen 2018Solarino, Itáliekoberec (h)USA Quinn Gleasonová2–6, 6–2, 6–4
Vítězka5.květen 2018Antalya, TureckoantukaBulharsko Julia Stamatovová6–0, 6–1
Finalistka6.červenec 2018Alkmaar, NizozemskoantukaŠvédsko Marina Yudanová0–6, 2–6
Vítězka6.srpen 2018Oldenzaal, NizozemskoantukaNizozemsko Arianne Hartonová6–2, 6–2
Vítězka7.září 2018Santarém, PortugalskoskotvrdýSpojené království Samantha Murrayová7–5, 6–3
Finalistka7.září 2018Óbidos, Portugalskokoberec (h)Itálie Giulia Gatto-Monticoneová5–7, 4–6
Vítězka8.březen 2019Jokohama, JaponskotvrdýRumunsko Elena-Gabriela Ruseová6–4, 6–1
Finalistka8.srpen 2021Landisville, Spojené státytvrdýŠpanělsko Nuria Párrizasová Díazová6–7(6), 6–4, 6–7(7–9)
Vítězka9.únor 2022Altenkirchen, Německokoberec (h)Ukrajina Darija Snigurová6–4, 6–3
Finalistka9.únor 2022Nur-Sultan, Kazachstántvrdý (h)Rusko Anželika Isajevová4–6, 0–0skreč
Vítězka10.leden 2023Sunderland, Spojené královstvítvrdý (h)Německo Mona Barthelová6–2, 1–6, 6–0
Vítězka11.únor 2023Porto, Portugalskotvrdý (h)Chorvatsko Tara Würthová6–2, 6–2
Finalistka10.únor 2023Altenkirchen, Německokoberec (h)Dánsko Clara Tausonová6–7(5), 6–4, 2–6
Finalistka11.květen 2023Trnava, SlovenskoantukaBelgie Yanina Wickmayerová0–6, 3–6

Čtyřhra (3 tituly)

Č.datumturnajpovrchspoluhráčkaporažené finalistkyvýsledek
1.únor 2023Altenkirchen, Německokoberec (h)Belgie Yanina WickmayerováSpojené království Freya Christieová
Spojené království Ali Collinsová		6–1, 6–3
2.březen 2023Trnava, Slovenskokoberec (h)Belgie Yanina WickmayerováŘecko Sapfo Sakellaridiová
Slovensko Radka Zelníčková		6–4, 6–4
3.duben 2023Croissy-Beaubourg, Franciekoberec (h)Belgie Yanina WickmayerováSpojené království Jodie Burrageová
Turecko Berfu Cengizová		6–4, 6–4

Finále na juniorce Grand Slamu

Čtyřhra juniorek: 1 (0–1)

Stavrokturnajpovrchspoluhráčkasoupeřky ve finálevýsledek
Finalistka2015Australian OpentvrdýNěmecko Katharina HobgarskáČesko Markéta Vondroušová
Česko Miriam Kolodziejová		5–7, 4–6

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Greet Minnen na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c Greet Minnenová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20240116a16. ledna 2024
  2. ↑ a b c Greet Minnenová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20240116a16. ledna 2024
  3. ↑ Greet Minnenová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20240116a16. ledna 2024
  4. ↑ a b Greet Minnen Matches | Past Tournaments & More [online]. WTA Tennis [cit. 2020-08-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ WTA Luxembourg: Alison Van Uytvanck et Greet Minnen remportent le double [online]. Le Soir, 2018-10-20 [cit. 2018-10-22]. Dostupné online. (francouzsky) 
  6. ↑ Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz, Luboš Zabloudil. Obhájkyně titulu Ósakaová na Australian Open pokračuje bez ztráty setu, postupuje i světová jednička Bartyová. TenisPortal.cz [online]. 2020-01-22 [cit. 2020-01-23]. Dostupné online. 
  7. ↑ ECCLESHARE, Charlie. Belgian tennis couple blazing a trail for LGBT community: 'We want to inspire people struggling with coming out'. The Telegraph [online]. 2019-05-01 [cit. 2019-08-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ AFP. Alison Van Uytvanck and Greet Minnen share special moment after WTA showdown. FOX Sports [online]. 2019-07-30 [cit. 2019-08-01]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Belgium.svg

Belgická vlajka

This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.

Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Flag of Thailand.svg
The national flag of Kingdom of Thailand since September 2017; there are total of 3 colours:
  • Red represents the blood spilt to protect Thailand’s independence and often more simply described as representing the nation.
  • White represents the religion of Buddhism, the predominant religion of the nation
  • Blue represents the monarchy of the nation, which is recognised as the centre of Thai hearts.
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“