Gribovskij G-10

Gribovskij G-10
Gribovskij G-10 (1933)
Gribovskij G-10 (1933)
Určenísportovní a cvičné letadlo
VýrobceMoskevská letecká škola (Osoaviachim)
ŠéfkonstruktérVladislav Konstantinovič Gribovskij
První let1933
UživatelSSSR
Vyrobeno kusů1
Vyvinuto z typuGribovskij G-8
Další vývojGribovskij G-15
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gribovskij G-10 (rusky: ГРИБОВСКИЙ Г-10) bylo sportovní a cvičné letadlo navržené a postavené v Sovětském svazu začátkem 30. let.[1] Tento lehký letoun byl především určen pro sportovní létání.[2]

Vznik a vývoj

Letoun G-10 vznikl v roce 1933 v Moskevské letecké konstrukci Závodů na výrobu bezmotorových letadel, jejímž šéfkonstruktérem byl V. K. Gribovskij. Gribovskij sem krátce předtím (v polovině roku 1932) přemístil z pozice náčelníka Moskevské letecké školy Osoavichim.[3]

G-10 byl vyroben v roce 1933 v dílnách Osoaviachim na letišti Moskva-Tušino nebo v továrně GAZ-1, která sídlila na Frunzeho ústředním letišti v Moskvě (v tom se prameny liší).[1]

Letoun byl zaveden do sovětského civilního rejstříku pod imatrikulací CCCP-C280. V říjnu až listopadu 1933 letadlo G-10, vybavené experimentálním, sovětským tříválcovým hvězdicovým motorem M-23 o výkonu 65 koní, úspěšně absolvovalo státní zkoušky na Vojenské letecké akademii N. E. Žukovského (VVA).[4] Kromě předního zkušebního pilota T. T. Altynova letoun otestovalo dalších sedm pilotů z Výzkumného ústavu letectva a z akademie VVA, z organizace Osoaviachim (DOSAFF) a z jedné z leteckých továren. V hodnoceních pilotů bylo uvedeno, že G-10 může být použit jako sportovní výcvik pro aerokluby, letecké školy a v civilním letectvu.[5]

Sovětský motor Švecov M-23 však sdílel osud mnoha experimentálních sovětských výrobků a nebyl schválen pro sériovou výrobu. Z tohoto důvodu se letoun G-10 dlouho nepoužíval a byl uložen v hangáru.[5] Až v roce 1935 mladý, později slavný pilot N. Fedosejev z Ústředního aeroklubu SSSR osobně nainstaloval na tento letoun starší motor Walter NZ-60[4] a s ním se v září 1935 zúčastnil soutěže lehkých letadel.[6]

Walter NZ-60

Popis letounu

Byl to celodřevěný jednomístný hornoplošník poháněný sovětským motorem Švecov M-23 o jmenovitém výkonu 65 k/48 kW (z leteckého motorového závodu č. 24 Moskva konstrukce Arkadije Švecova) a nebo československým motorem Walter NZ-60. Motor byl pečlivě integrován do přídě letounu, z níž vyčnívaly pouze hlavy válců.[7]

G-10 měl velký výřez v odtokové hraně křídla nad otevřeným pilotním kokpitem, díky čemuž pilot viděl dobře jak pod, tak i nad křídlo. Křídlo bylo umístěno na velmi nízkém pylonu vystupujícím z konstrukce draku letadla. Pylon sloužil k uchycení křídla na horní části trupu. Křídlo bylo zpevněno zespodu vedenými dvěma šikmými vzpěrami.

Trup oválného průřezu byl pokryt překližkou. Svislá ocasní plocha byla téměř trojúhelníkového tvaru s nevyváženou směrovkou. Výškovky byly ze dřeva s plátěným potahem. G-10 měl pevný podvozek s ocasní ostruhou. Obě hlavní kola byla uzavřena v aerodynamickém krytu a byla zavěšena na dvojici vzpěr ve tvaru písmene V vedoucím k spodní části trupu. Podvozek byl vybaven vertikálně vedenými (ke střední části trupu) tlumiči nárazů.[7]

Nedostatek sériových sovětských motorů s výkonem kolem 60 k/44 kW neumožnil výrobu G-10 ve větším množství a vše bylo omezeno na vyrobení jediného stroje.[4] I přes velké množství vytvořených prototypů sovětské sportovní letectví utrpělo velké zpoždění oproti sportovnímu letectví v zahraničí. Dostatečným vysvětlením tohoto stavu je jediná příčina: byla to absence vhodného leteckého motoru s nízkým výkonem.[6]

Použití

Letoun G-10 se zúčastnil soutěže lehkých sportovních letounů, která startovala v Tušinu (září 1935) a pilotoval je mladý pilot N. Fedosejev. Soutěže, pořádané Ústředním aeroklubem SSSR, se účastnilo 34 letadel. Trasa soutěže dlouhé 5 000 km procházela velkou částí Sovětského svazu (Moskva - Gorkyj - Kazaň - Sarapul - Perm - Sverdlovsk - Čeljabinsk - Magnitogorsk - Kujbyšev - Saratov - Luhansk - Doněck - Dněpropetrovsk - Kyjev - Brjansk - Moskva).[8] První místo v soutěži obsadil letoun A. S. Yakovleva AIR-10 (1475 b.) a Gribovského G-10 (1368 b.) skončil druhý.[9]

Okružní let podle rozpisu soutěže trval 7 dní. Letoun G-10 byl v soutěži omezen motorem s menším výkonem než ostatní stroje vybavené sériovým motorem Švecov M-11 o jmenovitém výkonu 100 k/75 kW.[9] Přesto Fedosejev s letounem G-10 (st. č. 27) úspěšně absolvoval celou trasu, téměř na stejné úrovni jako ostatní účastníci. Pilot Fedosejev za iniciativu s přípravou letounu a úspěšný let získal cenu Lidového komisariátu obrany SSSR - zlaté hodinky.[5]

Uživatelé

Specifikace

Gribovskij G-10

Údaje dle[8][9][10]

Technické údaje

  • Posádka: 1-2
  • Rozpětí křídla: 8,40 m
  • Délka: 5,60 m
  • Výška: m
  • Nosná plocha: 11,00 m2
  • Plošné zatížení: 46,4 kg/m2 (M-23), 45,8 kg/m2 (NZ-60)
  • Hmotnost prázdného letounu: 335 kg (M-23), 330 kg (NZ-60)
  • Vzletová hmotnost: 510 kg (M-23), 505 kg (NZ-60)
  • Pohonná jednotka:
  • Vrtule: dřevěná, dvoulistá vrtule s pevnými listy

Výkony

  • Maximální rychlost: 170 km/h (M-23) 165 km/h (NZ-60)
  • Cestovní rychlost: 138 km/h
  • Minimální rychlost: 67 km/h
  • Dolet: 700 km a s pomocnými nádržemi 1 300 km (NZ-60)
  • Vytrvalost: 4 h
  • Dostup: 5 200 m (M-23), 4 800 m (NZ-60)
  • Stoupavost:
    • M-23: do 1000 m 5 min., do 2 000 m 11 min., do 3 000 m 20 min.;
    • NZ-60: do 1000 m 5,5 min., do 2 000 m 13 min., do 3 000 m 23 min.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gribovsky G-10 na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b GUNSTON, Bill. The Osprey Encyclopedia of Russian Aircraft 1875-1995. (anglicky). London: Osprey (Reed Consumer Books Ltd), 1995. ISBN 1-85532-405-9. S. 78. 
  2. ↑ Sovětská letadla od A do Z. Křídla vlasti. 1960-08-02, roč. 1960, čís. 16, s. 11. Dostupné online. 
  3. ↑ BJAKIN. Легкие крылья Грибовского. Часть 1 Планеры и самолеты от Г-1 до Г-9 (rusky) [online]. Альтернативная история (alternathistory.com, 2013-05-04 [cit. 2020-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-01-11. 
  4. ↑ a b c Грибовский Г-10 (rusky) [online]. Уголок неба (airwar.ru), 2016 [cit. 2020-01-10]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c Грибовский Г-10 (rusky) [online]. Aviamuseum (Авиару.рф) [cit. 2020-01-10]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b PRÉCOUL, Michel. Les Avions Légers Sovietiques. L'Aérophile. Janvier 1936, roč. 44. (1936), čís. 1, s. 15–18. Dostupné online. 
  7. ↑ a b NOWARRA, Heinz Joachim, DUVAL, Godfrey Richard (1971). Russian Civil and Military aircraft 1884~1969 (anglicky), A.F.M., London: Fountain Press Ltd., 288 s., ISBN 0-852-42460-4
  8. ↑ a b G-10 by V.K.Gribovskij (anglicky) [online]. ram-home.com, 1999-01-04 [cit. 2020-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-01-25. 
  9. ↑ a b c NĚMEČEK, Václav. Z historie sovětského letectví (Cvičná a sportovní letadla). Letectví. 1950-10-02, roč. 26. (1950), čís. 20, s. 466–470. Dostupné online. 
  10. ↑ Tableau des Avions Légers de L´U.R.S.S. Créés Entre 1923 et 1935 (francouzsky). L'Aérophile. Leden 1936, roč. 1936, čís. 1, s. 17. Dostupné online. 

Literatura

  • ŠAVROV, Vadim Borisovič (1994): Historie konstrukce letadel v SSSR do roku 1938 - История конструкций самолетов в СССР до 1938 г. (rusky), 4. vyd., s. 429-430, Moskva: Mašinostroenie, ISBN 5-217-02528-X
  • SIMAKOV, B.L. (1974): Encyklopedie Letadla země sovětů (Энциклопедия-справочник Самолёты страны советов), rusky, 300 s., s. 69, Moskva: vydavatelství DOSAAF (ДОСААФ), 107066
  • MASLOV, Michail. Легкие крылья Грибовского/Монография/Lehké letouny Vladislava Gribovského Archivováno 1. 3. 2021 na Wayback Machine., (rusky), АвиаМастер, No. 8, 2002, 48 s., s. 6-8.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce