Grignardova reakce

Grignardova reakce, pojmenovaná po francouzském chemikovi Victoru Grignardovi, je reakce alkyl- nebo arylmagnesiumhalogenidů s elektrofilními sloučeninami, například karbonylovými.

Jejím výsledkem je tvorba nových vazeb uhlík-uhlík, ale i vazeb uhlíku s heteroatomy, např. s fosforem nebo křemíkem.^{[1] [2][3]} Je proto velmi často využívána v organické syntéze.

Za objev Grignardových činidel a jejich chemických reakcí získal Victor Grignard v roce 1912 Nobelovu cenu. Jejich nevýhodou je, že snadno reagují s protickými rozpouštědly jako je voda, se sloučeninami obsahujícími kyselé atomy vodíku, jako jsou alkoholy nebo aminy, a s kyslíkem. Při jejich přípravě i reakcích je proto třeba vyloučit přítomnost vody i kyslíku. Jako rozpouštědla se obvykle používají bezvodé ethery, hlavně diethylether nebo tetrahydrofuran. Volné elektrony kyslíkových atomů v těchto etherech totiž Grignardovo činidlo stabilizují. Adice Grignardova činidla ke karbonylové skupině probíhá obvykle přes šestičlenný přechodový stav: ^[4]

Příprava Grignardových činidel

Grignardova činidla se připravují přidáváním alkyl- nebo arylhalogenidů (jodidů, bromidů nebo chloridů) do suspenze kovového hořčíku v etherech, nejlépe v ochranné atmosféře dusíku nebo argonu. Reakce často začíná neochotně, takže je vhodné povrch hořčíku aktivovat např. jodem nebo 1,2-dibromethanem. Mnoho Grignardových činidel dnes není třeba připravovat, protože jsou komerčně dostupná.

Reakce Grignardových činidel

Reakce s karbonylovými sloučeninami shrnuje následující schema:

Grignardova činidla reagují i s různými dalšími elektrofilními sloučeninami:

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Grignard reaction na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Grignardova reakce na Wikimedia Commons