Grizon velký

Jak číst taxoboxGrizon velký
alternativní popis obrázku chybí
grizon velký
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádšelmy (Carnivora)
Čeleďlasicovití (Mustelidae)
Rodgrizon (Galictis)
Binomické jméno
Galictis vittata
(Schreber, 1776)
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Grizon velký (Galictis vittata) je druh velké lasicovité šelmy žijící v jižním Mexiku, Střední a Jižní Americe.

Popis

Grizon velký je štíhlé zvíře s krátkýma nohama, dlouhým krkem a krátkým huňatým ocasem. Je si vzhledem podobný s blízce příbuzným grizonem malým, od kterého jej lze nejsnáze odlišit podle velikosti, kdy se délka hlavy a těla grizona velkého pohybuje od 45 do 60 cm. Dospělí jedinci váží ve volné přírodě mezi 1,5 a 3,8 kilogramy, ale při chovu v zajetí mohou být větší a vážit více.[2]

Hřbet, boky, temeno hlavy a ocas jsou zbarveny šedě, zatímco zbytek těla je mnohem tmavší a obvykle souvisle černý. Úzký bělavý pruh odděluje tmavší a světlejší srst na hlavě a ramenou, nikoli však dále vzadu, kde mohou obě barvy u některých jedinců splývat. Ocas je dlouhý 14 až 20 cm a pokrytý huňatou srstí podobné barvy jako hřbet zvířete. Hlava je zploštělá a široká, s krátkýma, kulatýma ušima a tmavě hnědýma až černýma očima. Nohy jsou svalnaté, s pěti prsty spojenými plovací blánou, z nichž každý je zakončen ostrým, zahnutým drápem.[2]

Rozšíření a stanoviště

Grizoni velcí pochází ze Severní a Jižní Ameriky, kde se vyskytují od jižního Mexika na severu až po střední Brazílii, Peru a Bolívii na jihu. Obývají širokou škálu lesních a cerradových biotopů a obvykle se vyskytují v blízkosti řek a potoků. Obvykle se vyskytují v nadmořských výškách pod 500 m, ale v některých částech bolivijských And se mohou vyskytovat až ve výšce 2000 m.[2] V některých oblastech se mohou vyskytovat i v obdělávaných oblastech, jako jsou plantáže a rýžová pole.[3] Jsou známy čtyři žijící a jeden fosilní poddruh:[4]

  • Galictis vittata vittata – severní část Jižní Ameriky
  • Galictis vittata andina – Peru a Bolívie
  • Galictis vittata brasiliensis – Brazílie
  • Galictis vittata canaster – Střední Amerika a jižní Mexiko
  • Galictis vittata fossilispleistocén Brazílie[2]

Chování

Grizoni velcí jsou převážně suchozemští, i když umí šplhat po stromech a dobře plavat. Jsou převážně denní, v noci jsou aktivní jen výjimečně.[5] Žijí osaměle nebo v párech, jejich domovský okrsek má rozlohu nejméně 4,2 km² a populační hustota je velmi nízká, takže se s nimi v přírodě setkáme jen zřídka. Nocují v dutinách v dutých kmenech nebo pod kořeny stromů, případně v opuštěných norách jiných zvířat[5].

O jejich potravě je známo jen málo, ačkoli se z velké části skládá z drobných obratlovců, jako jsou ryby, obojživelníci, ptáci a další savci.[6] Při lovu kličkují, dělají krátké kroky a občas se zastaví, aby se rozhlédli se zdviženou hlavou a zavětřili. Při opatrnějším pohybu tisknou tělo těsně k zemi s pohybem, který je popisován jako „hadí“. Na ohrožení prý reagují sérií vrčení, které nabývá na intenzitě a frekvenci, až přechází v rychlé štěkání a nakonec v jediný hlasitý výkřik s vyceněnými zuby[2].

Biologie

Stejně jako mnoho jiných lasicovitých mají i grizoni anální pachové žlázy, které vylučují nažloutlý nebo nazelenalý výměšek. Ten sice není v porovnání s jinými druhy nijak zvlášť odporný, ale může být vystříknut na útočníky a slouží také ke značení teritoria[2].

Vrhají až čtyři mláďata od března do září po 39 dnech březosti. Novorozená mláďata váží méně než 50 gramů a zpočátku jsou slepá. Mají krátkou srst, která již připomíná dospělého jedince. Po dvou týdnech se jim otevřou oči a ve třech týdnech začínají přijímat pevnou potravu, přičemž dospělého vzrůstu dosáhnou již ve čtyřech měsících.[5] V zajetí se dožívají přinejmenším 10 let.[2]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Greater Grisom na anglické Wikipedii.

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-23]
  2. a b c d e f g Yensen, E.; TARIFA, T. Galictis vittata. Mammalian Species. 2003, s. 1–8. DOI 10.1644/727. (anglicky) 
  3. Cuarón, A.D.; REID, F.; GONZÁLEZ-MAYA, J.F.; HELGEN, K. Galictis vittata. IUCN Red List of Threatened Species. 2016, s. e.T41640A45211961. DOI 10.2305/IUCN.UK.2016-1.RLTS.T41640A45211961.en. (anglicky) 
  4. Mammal Species of the World: A Taxonomic and Geographic Reference. Redakce Wilson D.E.. 3rd. vyd. [s.l.]: Johns Hopkins University Press, 2005. Dostupné online. ISBN 978-0-8018-8221-0. OCLC 62265494 (anglicky) 
  5. a b c Handbook of the Mammals of the World, Volume 1: Carnivora. Redakce Wilson, D.E.. Barcelona: Lynx Edicions, 2009. ISBN 978-84-96553-49-1. S. 636–637. (anglicky) 
  6. Bisbal, F.J. Food habits of some Neotropical carnivores in Venezuela (Mammalia, Carnivora). Mammalia. 1986, s. 329–340. Dostupné online. DOI 10.1515/mamm.1986.50.3.329. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Status iucn3.1 LC cs.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY 2.5
Greater grison.jpg
Autor: Tony Hisgett, Licence: CC BY 2.0
Great Grison