Großglockner

Großglockner
	Großglockner z jihu
Vrchol	3798 m n. m.
Prominence	2428 m ↓ Brennerpass
Izolace	175 km → Gran Zebrù
Seznamy	Nejvyšší hory evropských zemí; Ultraprominentní hory Evropy #9
Poznámka	nejvyšší hora Rakouska
Poloha
Stát	Rakousko
Pohoří	Vysoké Taury, Alpy
Souřadnice	47°4′28″ s. š., 12°41′38″ v. d.
	Großglockner
Prvovýstup	28. července 1800
Hornina	zelená břidlice
Povodí	Salzach → Inn → Dunaj,; Isel → Dráva → Dunaj
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Großglockner ( [ˈɡʀoːsˌɡlɔknɐ]; 3798 m n. m.) je nejvyšší hora Rakouska, která se nachází ve skupině Glockner patřící do Vysokých Taur a na hranici spolkových zemí Korutany a Tyrolsko. Do roku 1920 byl oficiálně nejvyšší horou Rakousko-uherské monarchie Ortler (3905 m n. m.) na území jižního Tyrolska, které na základě Saintgermainské mírové smlouvy, podepsané 10. září 1919 v Saint-Germain-en-Laye poblíž Paříže a upravující zánik rakouské části Rakousko-Uherska připadlo Itálii.

Skupina Glocknergruppe

Horská skupina Glockner (Glocknergruppe) je jednou ze sedmi částí, na něž se člení Vysoké Taury. Leží na území Korutan, Tyrolska a Salcburska.

Na severu je ohraničena řekou Salzach. Na západě ji od skupiny Granatspitzen odděluje Stubachtal a od skupiny Venedigeru Tauerntal. Jižní hranicí tvoří Kalser Tal a Leitertal. Z východu ji uzavírá sedlo Hochtor, Seidlwinkl a Rauristal. K významným horám patří kromě Großglockneru také Großes Wiesbachhorn (3564 m), Johannisberg (3453 m), Hoher Riffl (3338 m), Fuscherkarkopf (3331 m), Kitzsteinhorn (3203 m). Skupina Glockner patří k nejvíce vyhledávaným oblastem rakouských Alp, nejznámějším střediskem je Kaprun. Velká část skupiny náleží do Národního parku Vysoké Taury (Nationalpark Hohen Tauern). Jádro parku tvoří původní alpské oblasti. Mohutné a vysoké vrcholy, kterým vévodí Grossglockner (3798 m n. m.) a Großvenediger (3674 m n. m.), strmé skalní stěny, oblasti věčného ledu (celkem 169 ledovců) a ledovcové řeky a říčky určují charakter této krajiny. Rostlinná říše v tomto národním parku je nesmírně bohatá, se širokým spektrem různých druhů a stejně jako veškerá zvířena je velice přísně chráněna. Jedním z divů této oblasti je pryskyřník ledovcový, který přežívá nejen na ledovcových morénách, ale je ho možné spatřit dokonce i na vrcholu Grossglockneru. Ze stromů dosahují borovice limba a modřín stáří až 1000 let. Žijí zde kamzíci, svišti, kozorožci i alpští mloci. Je zde možné spatřit i orlosupa bradatého a orla skalního.

Masiv Grossglockneru

Tento mohutný a rozsáhlý masiv, který je s vrcholem 3798 m n. m. vysokého Grossglockneru nejvyšší v celých Východních Alpách, je tvořen z mnoha druhů hornin. Masiv Grossglockneru je tvořen z ruly, na povrchu je však rula doprovázena místy i poměrně mocnými vrstvami břidlice. Velice rozšířený je výskyt kombinace vápenec s břidlicí a slída. Jádro masivu Grossglockneru je tvořeno ledovcem Pasterze. Ledovec má plochu 19,5 km² a je co se týká velikosti povrchu největším ledovcem Východních Alp. Je to údolní ledovec dlouhý 9,5 km. Je napájen jinými ledovci, které stékají z okolí vrcholu Johannisberg a obou vrcholů Burgstall. Ledovec končí nad nádrží Margaritzen-Stausee, kde jsou zachycovány jeho vody. Ledovec Pasterzenkees je pod chatou Hofmannshütte široký 1,5 km a jeho mocnost zde dosahuje 250 m. Rychlost pohybu ledovce je okolo 100 m za rok. Dnes se odhaduje celkový objem hmoty ledovce na 2 km³. V minulém století byla však tato hodnota minimálně o třetinu větší. Významný rakouský glaciolog Paschinger dokonce odhadl, že v roce 1856 byl ledovec dlouhý 11 km a jeho povrch byl 36 km². To znamená, že povrch ledovcových hmot dosahoval až téměř k dnešní vyhlídce Kaiser Franz Josefs Höhe.

Výstupy

Štíhlá, ledovcovo-skalnatá pyramida v bočním výběžku hlavního alpského hřebene připomíná svým tvarem zvon (die Glocke znamená německy „zvon“). Jako první vystoupil na vrchol Großglockneru 28. července 1800 pětičlenný tým z početné expedice, která byla zorganizována na popud biskupa Franz-Xavera Salm-Reifferscheida z korutanské diecéze Gurk. Členy vrcholové skupiny byli bratři Martin a Sepp Klotzovi, farář Horasch a dva tesaři. Dnes vede na Großglockner řada horolezeckých výstupů. Kromě zpravidla přelidněné normální cesty jsou velmi populární horolezecké výstupy:

Pallaviciniho kuloár, klasická ledová túra, sklon cca 55°^[1]^[2] (touto cestou byl i sjet na lyžích, mj. Ivou Filovou jako první ženou)
Stüdlgrat, klasická skalní a kombinovaná túra, podle podmínek^[3]
Mayerlrampe^[4]

Galerie

Grossglockner s pohledem na hřeben Stüdlgrat

Reference

Externí odkazy

Galerie Grossglockner na Wikimedia Commons
Obrázky, zvuky či videa k tématu Grossglockner na Wikimedia Commons
Encyklopedické heslo Zvon Veliký v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích

[1] Pallavicini - popis

[2] Video z roku 1985

[3] Stüdlgrat - popis

[4] Mayerlrampe - popis

[1]

[2]

[3]

[4]

Navigation

Navigace

Tématické portály