Grotte di Frasassi

Grotte di Frasassi
"Varhanní píšťaly" (Canne d'Organo) v Grotte di Frasassi
Údaje o jeskyni
Stát	Itálie Itálie
Místo	Genga, provincie Ancona, Marche
Zeměpisné souřadnice	43°24′3,24″ s. š., 12°57′47,52″ v. d.
Hloubka	400 m
Délka	cca 30 km
Nadmořská výška	300 m n. m.
Datum objevu	28. 6. 1948, 25. 9. 1971 (hlavní prostory jeskyně)
Objevitel	Členové speleologické skupiny CAI regionu Marche z Ancony (Gruppo Speleologico Marchigiano di Ancona) - Mario Marchetti (1948), Rolando Silvestri a Umberto di Santo (1971)
Geologie	vápencový kras
Datum zpřístupnění	1974
Otevírací doba	denně kromě 4. a 25. 12. a 10. - 30. ledna
Zpřístupněná délka	cca 1,5 km
Osvětlení	ano
Památkový status	Regionální přírodní park Gola della Rossa e di Frasassi (Parco naturale regionale della Gola della Rossa e di Frasassi)
Grotte di Frasassi
Webové stránky
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Grotte di Frasassi jsou rozsáhlý systém krasových jeskyní, nacházející se u obce Genga v provincii Ancona ve střední Itálii (region Marche). Jeskyně patří mezi nejznámější a nejnavštěvovanější v Itálii. Poprvé v moderní době speleologové našli vstup do jeskyní v roce 1948, hlavní podzemní prostory objevili členové anconské speleologické sekce CAI (Club Alpino Italiano) 25. září 1971.^[1][2] Grotte di Frasassi byly pro veřejnost zpřístupněny v roce 1974. Jeskyně se později staly součástí Regionálního přírodního parku Gola della Rossa e di Frasassi, který byl ustaven v roce 1997.

V jeskyni je celoročně stálá teplota 14 °C přičemž relativní vlhkost se blíží 100 %. Jeskyně Frasassi jsou oblíbené kvůli bohaté krápníkové výzdobě, vyplňující obrovské prostory. Jedny z nejpůsobivějších míst jsou Sala delle Candeline (česky „Síň svící“) s velkým množstvím drobných stalaktitů na stropě nebo Sala dell′Infinito (česky „Síň nekonečna“), plná majestátních stalagnátů. Ty připomínají sloupy, které jakoby podpírají strop jeskyně.

Součástí jeskynního systému je tzv. Propast Ancona (italsky L´Abiso Ancona), monumentální vnitřní prostora o rozměrech 120 × 180 metrů a výšce 200 metrů. Dno dutiny, která patří k největším podzemním prostorám nejen na evropském kontinentě, ale i ve světě, je zavaleno bloky horniny, která se zřítila v průběhu tisíciletí. Uprostřed této prostory se nacházejí mimořádně velké stalagmity o průměru 2–5 metrů a výšce od 1,5 až do 20 metrů, přezdívané I Giganti (Obři).^[3] Za Propastí Ancona se terén snižuje do další prostory, která je dlouhá 200 metrů a proto se jí říká Sala dei duecento či Sala 200 (Síň dvě stě). V této dutině jsou též zajímavé krápníkové útvary, mezi něž patří například sněhobílé Niagarské vodopády (Cascata del Niagara). Uprostřed Síně dvě stě stojí 15 metrů vysoký stalagmit, nazývaný Obelisk (L´Obelisco).^[3]

Jeskyně obývá množství živočichů – netopýři, obojživelníci i bezobratlí. Například netopýři druhu Miniopterus schreibersii zde vytvářejí kolonii o celkovém počtu až 12 000 jedinců. V jeskyni se také vyskytují specifické italské druhy mloků - mlok jeskynní (Speleomantes italicus), mlok brýlatý (Salamandrina terdigitata) a italský vodní mlok Lissotriton italicus.

Celkem bylo na této lokalitě registrováno 67 druhů, mezi nimi i několik druhů endemických. Endemickým druhem je například malý jeskynní korýš Niphargus frassasianus, který žije v podzemních jezírkách se sirnatou vodou.

• 
  Italský jeskynní mlok Speleomantes italicus
• 
  Netopýr Miniopterus schreibersi
• 
  Mlok brýlatý (Salamandrina tergididata)
• 
  Niphragus ictus, příbuzný frasasského korýše

Jeskyně je otevřena s výjimkou několika dnů celoročně. V období od března do října se prohlídky konají v každou celou hodinu od 10 do 17 hodin, v měsíci srpnu dokonce v intervalu 10 minut. V zimním období od začátku listopadu do konce února se v pracovní dny konají pouze dvě prohlídky - v 11.30 a v 15.30 hod., více možností je o víkendu. 4. a 25. prosince a 9.-30. ledna jsou jeskyně návštěvníkům uzavřeny.

Plné vstupné činilo v roce 2023 18 eur, snížené 15 eur a pro děti od 6 do 14 let 12 eur. Návštěva trvá přibližně 75 minut a trasa je dlouhá 1 500 metrů. Správa jeskyně umožňuje za vyšší poplatek také delší a náročnější prohlídku podzemních prostor, které jsou běžným návštěvníkům nepřístupné.^[4]

Návštěvníkům jeskyně slouží kyvadlová autobusová doprava, která je dopravuje od 1,5 km vzdáleného parkoviště a návštěvnického centra. Vzhledem ke skvělé akustice se v prostorách jeskyně při speciálních příležitostech pořádají též koncerty.

Vypráví se, že kdysi u nedalekého opatství San Vittore žili mladík a dívka, kteří byli do sebe zamilovaní. Jejich rodiny však byly znepřátelené a bránily jim v lásce. Mladí lidé, když neviděli jiné řešení, v zoufalství uprchli soutěskou do kopců, kde se usadili poblíž jeskyně a začali zde spokojeně žít. Jednou večer při západu slunce se mladá žena vydala do hloubi jeskyně dále, než obvykle. Najednou ji uchvátila jakási zlá síla a ona omdlela. Když se probrala, zjistila, že místo své tváře má hlavu kozy. Mladý muž, který v té době byl dál od jeskyně, najednou zaslechl tichý hlas, který mu šeptal, že jeho žena se proměnila v ducha a již nikdy nebude moci opustit jeskyni. Muž se zoufale rozběhl k jeskyni, když ale dorazil ke vchodu, jeho tělo náhle změnilo barvu a on se proměnil v kámen. Od té doby tam ten kámen stojí jako strážce jeskyně. Vždy večer při západu slunce jsou v údolí slyšet výkřiky a stromy a kameny se začnou otřásat.^[5]

• Grotta Gigante

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Grotte di Frasassi na Wikimedia Commons
• Oficiální web jeskyní Frasassi