Grumman E-1 Tracer

E-1 Tracer
Určeníletoun včasné výstrahy
PůvodSpojené státy americké
VýrobceGrumman
První let17. prosinec 1956
Zařazeno1958
Vyřazeno1977
UživatelUS Navy
Vyrobeno kusů88
Vyvinuto z typuGrumman C-1 Trader
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Grumman E-1 Tracer byl americký palubní jednoúčelový letoun včasné výstrahy, který používalo americké námořnictvo od konce 50. let 20. století.

Letoun byl odvozený od palubního transportního letounu Grumman S-2 Tracker vznikl jako náhrada typů Grumman AF Guardian a Douglas A-1 Skyraider. Počátkem 70. let byl ve službě sám nahrazen typem Grumman E-2 Hawkeye.

Vývoj a konstrukce

E-1 Tracer byl odvozený od transportního typu Grumman C-1 Trader. Dalším příbuzným letounem, který měl stejnou koncepci, byl protiponorkový typ Grumman S-2 Tracker. Konstrukcí se jednalo o C-1, u který na vzpěrách nad trupem nesl radar Hazeltine AN/APS-82, krytý pod velkým radomem. Radar sloužil především pro sledování vzdušných cílů. Novinkou byl indikátor pohyblivých vzdušných cílů (Airborne Moving Target Indicator - AMTI), který umožňoval sledování nízko leticích cílů, které by dříve bylo obtížné odlišit od mořské hladiny.

Pro zachování stability byla původní jednoduchá svislá ocasní plocha letounu nahrazena rozměrnější dvojitou. K prvnímu letu stroje došlo 17. prosinec 1956 v továrně Grummanu v Peconic river na Long Islandu.[1] Letouny E-1 byly ve službě v letech 1958–1977. Dodnes se dochovalo pět kusů, které jsou všechny v amerických muzeích.[2]

Přezdívka letounu

Grumman E-1 Tracer byl podle starého označovacího systému námořnictva pojmenován Grumman WF a proto byla jeho původní přezdívka "Willy Fudd". Příbuzný typ S-2 Tracker byl dle starého systému označován S2F a přezdíván "Stoof". E-1, který vypadal jako S-1 s velkým radarem nad trupem se proto přezdívalo "Stoof with a Roof".

Varianty

  • XWF-1 - studie přestavby typu Grumman S2F-1 Tracker na letoun včasné výstrahy. Nerealizováno.
  • WF-2 - Sériová varianta. V roce 1962 přeznačena na E-1B. 88 kusů.
Grumman E-1 Tracer jednotky VAW-11 Early Eleven se připravuje ke startu z letadlové lodi USS Hancock, 1962
Čtveřice E-1 squadrony VAW-11 Early Eleven v letu nad letadlovou lodí USS Constellation, rok 1963–64

Specifikace

Technické údaje

  • Posádka: 4 (2 × pilot, 2 × operátor radaru)
  • Rozpětí: 21,2 m
  • Délka: 12,9 m
  • Výška: 4,9 m
  • Nosná plocha: 46,35 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 8504 kg
  • Vzletová hmotnost: 12 065 kg
  • Max. vzletová hmotnost: 13 222 kg
  • Pohonná jednotka: 2 × hvězdicový vzduchem chlazený motor Wright R-1820-82WA Cyclone
  • Výkon motoru: 1525 hp (1137 kW)

Výkony

  • Nejvyšší rychlost: 462 km/h
  • Dostup: 4800 m
  • Stoupavost: 340 m/min
  • Dolet: 2092 km

Výzbroj

  • Žádná

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku E-1 Tracer na anglické Wikipedii.

  1. ↑ GlobalSecurity.org: WF-2 / E-1 Tracer "Willie Fudd" or "Stoof with a Roof", 13. 04. 2008
  2. ↑ David D Jackson: Surviving Grumman S2F Tracker Information Repository Archivováno 18. 12. 2014 na Wayback Machine., 13. 04. 2008

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Grumman WF-2 Tracer of VAW-11 Det. L aboard USS Hancock (CVA-19) on 23 August 1962.jpg
A U.S. Navy Grumman WF-2 Tracer of Carrier Airborne Early Warning Squadron 11 (VAW-11) Det.L "Early Eleven" unfolding its wings prior to launching from the aircraft carrier USS Hancock (CVA-19) on 23 August 1962. VAW-11 Det.L was assigned to Carrier Air Group 21 (CVG-21) aboard the Hancock for a deployment to the Western Pacific from 2 February to 7 October 1962.
A month later the WF-2 was redesignated E-1B.
Grumman E-1B Tracers of VAW-11 in flight, circa in the 1960s.jpg
Three U.S. Navy Grumman E-1B Tracer (BuNo 148137, 148143 and 148144) of Carrier Airborne Early Warning Squadron 11 (VAW-11) "Early Eleven" in flight. VAW-11 with its tail code "RR" was deployed from 1959 to 1967 on the Essex-class carriers of the U.S. Pacific Fleet. Each Carrier Air Wing of Carrier Anti-Submarine Air Group was assigned a detachment of three to four aircraft.
E-1B Tracers of VAW-11 fly past USS Constellation (CVA-64), in 1963-64 (NNAM.2011.113.046).jpg

Four Grumman E-1B Tracers of Airborne Early Warning Squadron 11 (VAW-11) "Early Eleven" flying past the aircraft carrier USS Constellation (CVA-64) in 1963-64. VAW-11 was assigned to Attack Carrier Air Wing 14 (CVW-14) aboard the Constellation between February 1963 and September 1964. Aircraft of CVW-14 took part in the first attacks of the Vietnam war, following the so-called "Tonking Gulf Incident" in August 1964.

Aircraft BuNo 148146 (in the foreground) was accepted by the U.S. Navy on 30 December 1960, and subsequently served in Carrier Airborne Early Warning Squadrons (VAW) 11, 12, and 121, flying in deployed attachments on board carriers of the Atlantic and Pacific Fleets, including the USS Constellation (CVA-64), USS Wasp (CVS-18), USS Saratoga (CVA-60), and USS Franklin D. Roosevelt (CVA-42). It arrived at the National Museum of Naval Aviation at Pensacola, Florida (USA) in 1975 still in the markings of service in the latter carrier with VAW-121.