Grumman F-9 Cougar
| F9F/F-9 Cougar | |
|---|---|
 Grumman F9F-6 Cougar, 1952 | |
| Určení | stíhací letoun |
| Výrobce | Grumman |
| První let | 20. září 1951 |
| Vyřazeno | 1974 (US Navy) |
| Charakter | vyřazen |
| Uživatel | US Navy USMC Argentinské námořnictvo |
| Vyrobeno kusů | 1 392 |
| Vyvinuto z typu | Grumman F9F Panther |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Grumman F9F/F-9 Cougar byl jednomotorový proudový palubní stíhací letoun Námořnictva Spojených států objednaný v březnu 1951. Byl vyvinut z dřívějšího typu Grumman F9F Panther. Na rozdíl od přímého křídla Pantheru měl Cougar nosné plochy šípové. Také tah motoru byl zvýšen.
Vývoj
Prototyp letounu Grumman XF9F-6 byl zalétán 20. září 1951. Tato velmi krátká doba od objednávky do zalétání prototypu byla dosažena využitím trupu a ocasních ploch z letounu Grumman Panther. Nově byla instalována výkonnější pohonná jednotka Pratt & Whitney J48-P-8 o tahu 32,26 kN a především nové křídlo s úhlem šípu 35° se sloty na náběžné hraně, účinnějšími vztlakovými klapkami a spoilery namísto křidélek. Po palubních zkouškách byly nové Cougary zařazeny v prosinci 1952 do výzbroje. První peruť strojů F9F Cougar, která byla skutečně nasazena, byla VF-24 z USS Yorktown v srpnu 1953, ale na korejské bojiště přišla příliš pozdě na to, aby zasáhla do leteckých bojů.[1]
Sériové letouny Grumman F9F-6 Cougar byly vyrobeny v počtu 706 kusů, po nichž následovala série 168 shodných strojů F9F-7 s motory Allison J33-A-16A. Varianty vybavené kamerami pro taktický průzkum nesly označení F9F-6P a F9F-7P. Později se z nich staly létající rádiem ovládané bezpilotní terče F9F-6K a F9F-6K2, naváděné z letounů F9F-6D.
V prosinci 1953 byly zahájeny dodávky zdokonalených F9F-8 s hloubkou křídla zvětšenou o 15 %, zdokonalenou elektronikou a nástavcem pro tankování paliva za letu. Celková produkce verze F9F-8 dosáhla počtu 712 exemplářů. 110 průzkumných strojů F9F-8P bylo vybaveno kamerami. Taktická útočná verze F9F-8B byla vyzbrojena raketami Bullpup, hlavňovou výzbroj Cougarů tvořila čtveřice kanónů M-12[zdroj?!] ráže 20 mm, pod křídlo bylo možno zavěsit dvě pumy po 454 kg.
V letech 1954 a 1955 bylo postaveno 60 průzkumných letadel F9F-6P. Tyto stroje měly v nose namísto čtveřice kanónů fotografické zařízení. Kvůli tomu musel být nos letadla prodloužen o 20 cm a délka F9F-6P vzrostla na 12,86 m. Některé z těchto letadel byly vybaveny sondami pro doplňování paliva, které byly namontovány v nose.
Následně bylo vyrobeno 168 strojů ve verzi F9F-7, která byla poháněna motorem Allison J33-A-16A. Avšak stejně jako v případě typu F9F-4 Panther se ukázalo, že motor Allison je značně nespolehlivý. Proto byla později většina F9F-7 vybavená motorem Pratt & Whitney J48.
Několik F9F-8 bylo přestavěno na taktické jaderné bombardéry F9F-8B, v rámci čehož získaly "Low Altitude Bombing System" (bombardovací systém pro malé nadmořské výšky).
Bylo také postaveno 110 průzkumných strojů F9F-8P.
Poslední verzí bylo cvičné letadlo G-105 nebo F9F-8T. Jeho trup byl prodloužen a výzbroj byla zredukována na dva kanóny. Počáteční let F9F-8T se konal 4. dubna 1956 a celkově jich bylo vyrobeno 399 kusů, čímž byla dovršena v únoru 1960 produkce na 1 985 strojů. V roce 1962 byly zbylé letouny F9F-6 přeznačeny na F-9F a F9F-8 na F-9H.
Cougar byl považován za dobré a spolehlivé letadlo s vynikající ovladatelností. V 50. letech 20. století však vývoj letadel velmi rychle postupoval a stíhačky Cougar byly koncem této dekády nahrazovány výkonnějšími typy.
Uživatelé
Specifikace (F9F-6/F-9F)
Technické údaje
- Osádka: 1
- Délka: 12,47 m
- Rozpětí: 10,52 m
- Nosná plocha: 27,87 m²
- Hmotnost prázdného letounu: 5 209 kg
- Vzletová hmotnost: 7 368 kg
- Maximální vzletová hmotnost: 9 525 kg
- Pohonná jednotka: 1 × proudový motor Pratt & Whitney J48-P-8A o tahu 32,25 kN
Výkony
- Maximální rychlost: 1 051,9 km/h
- Cestovní rychlost: 870,4 km/h
- Dolet: 1 500 km bez přídavných nádrží
- Dostup: 13 564 m
- Počáteční stoupavost: 34,3 m/s
- Plošné zatížení: 34,3 m/s
Výzbroj
- Kanóny: 4 × 20mm kanón AN/M3, 190 nábojů na zbraň
- Pumy: 2 × 454 kg puma na vnitřních závěsnících plus 2 × 227 kg puma na vnějších pylonech
- Střely: 4 × AIM-9 Sidewinder, 6 × raketa HVAR nebo Zuni ráže 127 mm
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Grumman F-9 Cougar na anglické Wikipedii.
- ↑ Elward 2010, p. 114.
Literatura
- GENF, S. A. Encyklopedie letadel. Ivanka pri Dunaji: SLOVO, 1998. 432 s. ISBN 80-85711-35-4. Kapitola Grumman F9F-6/8 (F-9) Cougar, s. 151.
- KADLEC, Jan. Rozpoznávání letadel. 2.. vyd. Praha: Naše vojsko, 1958. S. 232.
- NĚMEČEK, Václav. Vojenská letadla 5. Praha: Naše vojsko, 1982. 432 s. Kapitola Americké stíhací letouny, s. 62 a 63.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Grumman F-9 Cougar na Wikimedia Commons - Grumman F9F Cougar, aviastar.org (anglicky)
- Kamufláže letounu Grumman F9F Cougar Archivováno 7. 12. 2014 na Wayback Machine. (anglicky)
Média použitá na této stránce
Line drawings for a single-seat Grumman F9F/F-9 Cougar.
A U.S. Navy Grumman F9F-8 Cougar (BuNo 141140) armed with AIM-9B Sindewinder air-to-air missiles in 1958.
The first U.S. Navy Grumman XF9F-6 Cougar fighter (BuNo 126670) in flight, circa 1952. This plane made its first flight on 20 September 1951 and is (of 2015) in storage at the National Air and Space Museum, Paul E. Garber Preservation, Restoration, and Storage Facility, Suitland, Maryland (USA).
A U.S. Navy Grumman F9F-6 Cougar fighter from fighter squadron VF-73 Jesters. VF-73 was assigned to Carrier Air Group 6 (CVG-6) aboard the aircraft carrier USS Midway (CVA-41) for a deployment to the Mediterranean Sea from 8 January to 4 August 1954.