Grumman F11F-1F Super Tiger

F11F-1F Super Tiger
Prototyp s motorem J79 v roce 1956
Prototyp s motorem J79 v roce 1956
Určenípalubní stíhací letoun
PůvodSpojené státy americké
VýrobceGrumman
První let25. května 1956
Charakterprogram opuštěn
UživatelUS Navy (plánovaný)
Vyrobeno kusů2
Vyvinuto z typuGrumman F11F Tiger
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Grumman F11F-1F Super Tiger (označením výrobce G-98J) byl jednomístný stíhací letoun vyvinutý pro Námořnictvo Spojených států amerických na základě typu F11F Tiger. Projekt byl skončen po vyrobení pouhých dvou prototypů.

Vznik a vývoj

Společnost Grumman navrhla stroj F11F-1F Super Tiger jako vylepšení svého typu F11F-1 (pozdějším označením F-11A) na základě studie z roku 1955, která kombinovala drak F11F s motorem General Electric J79. Americké námořnictvo o projekt projevilo zájem a zadalo modifikaci dvou sériových F11F-1 se zvětšenými vstupy vzduchu a motory YJ79-GE-3, pod označením F11F-1F, indikující sériový stroj odlišující se nainstalovanou nestandardní pohonnou jednotkou.

Letové zkoušky prototypů započaly 25. května 1956 a již o deset dní později prototyp BuNo 138646 dosáhl letové rychlosti Mach 1,44.[1]:s.381 Po přidání vírových přechodů o úhlu 60° na kořeny náběžných hran křídel, prodloužení trupu o 13,5 palce (~ 34,3 cm) a zabudování sériového motoru J79 dosáhl 2. května 1957 stroj BuNo 138647 rychlosti M 2,04,[1]:s.382 čímž se stal prvním námořním letounem který dvojnásobně překonal rychlost zvuku, dva roky před typy F4H, F8U-3 a A3J. Tento výkon překvapil i výrobce, který očekával maximální rychlost pouze M 1,4,[2]:s.114–115 za situace kdy standardní F11F-1 s motorem Wright J65 jen s problémy překonával rychlost M = 1,1. Běžný dostup letounu byl 59 000 stop (~ 17 983 m), ale 16. dubna 1958 bylo během zkušebního letu na Edwards AFB dosaženo oficiálního světového rekordu v hodnotě 76 832 stop (~ 23 418 m).[1]:s.382

Sériová výroba přesto nebyla námořnictvem objednána.

Operační historie

F11F-1F (třetí odshora) s dalšími pokusnými letouny na základně Edwards AFB.

Po neúspěchu u US Navy se firma Grumman pokusila typ Super Tiger nabídnout zahraničním zákazníkům. Stroj výkony překonal typy Saab Draken, Lockheed F-104 Starfighter, Dassault Mirage III a Fiat G.91 v soutěži na vyzbrojení Švýcarských vzdušných sil, v níž ale byla nakonec vybrána Mirage III jako bezpečnější a ekonomičtější volba, dosahující výkonů těsně za F11F-1F.[3][4]

Značný zájem o Super Tiger projevily Japonské vzdušné síly sebeobrany, německá Luftwaffe, pro kterou Grumman navrhl zástavbu motoru Rolls-Royce Avon,[5] a Royal Canadian Air Force, ale ve všech těchto případech nakonec uspěl F-104 Starfighter. Tento výsledek byl ovlivněn korupcí firmy Lockheed, která vlivným politikům těchto zemí vyplatila značné částky aby zajistila úspěch svého typu.[6]

Varianty

F11F-1F Super Tiger
Dva stroje s motory J79-GE-3A (označení výrobce G-98J, BuNo 138646 a 138647).[2]:s.114–115
F11F-2
Před rokem 1962 plánované označení sériových letounů Super Tiger.
F-11B
Označení po roce 1962 rezervované pro případné sériové stroje.
XF12F
Polooficiální označení pro další vývoj typu F11F-1F/-2.[2]:s.126

Zachované stroje

První vyrobený F11F-1F (BuNo 138646) byl používán pro výcvik v hašení požárů a zničen v 80. letech 20. století. Druhý prototyp (BuNo 138647) byl vyřazen v lednu 1961 a poté používán jako pozemní instruktážní pomůcka. V současné době je zachován v Naval Museum of Armament & Technology na kalifornské základně Naval Air Weapons Station China Lake.

Uživatelé

Specifikace (F11F-1F)

Třípohledový nákres F11F-1F

Údaje podle[2]:s.135

Technické údaje

  • Osádka: 1
  • Délka: 14,85 m (48 stop a 9 palců)
  • Rozpětí křídel: 9,65 m (31 stop a 8 palců)
  • Nosná plocha: 23,25 m² (250 čtverečních stop)
  • Výška: 4,36 m (14 stop a 4 palce)[7]:s.250–251
  • Prázdná hmotnost: 6 277 kg (13 810 lb)
  • Vzletová hmotnost: 9 561 kg (21 035 lb)
  • Pohonná jednotka: 1 × proudový motor General Electric J79-GE-3A
  • Tah pohonné jednotky:

Výkony

  • Maximální rychlost: M = 2,04 (2 253 km/h, 1 216 uzlů, 1 400 mph) ve výši 12 192 m (40 000 stop)[7]
  • Dolet: 1 826 km (1 336 námořních mil, 1 536 mil)[7]
  • Praktický dostup: 18 288 m (60 000 stop)[7]

Výzbroj

  • 4 × 20mm kanón Colt Mk 12 se 125 náboji na zbraň
  • 4 × závěsník pro střely AIM-9 Sidewinder

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Grumman F11F-1F Super Tiger na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c Francillon 1989
  2. ↑ a b c d Buttler 2008
  3. ↑ Le Supertiger et le Mirage III surclassent leurs concurrents [online]. Forces Aériennes Suisses [cit. 2018-12-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (francouzsky) 
  4. ↑ Die Besten: Supertiger und Mirage III [online]. Schweizer Luftwaffe [cit. 2018-12-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (německy) 
  5. ↑ P.1 German Demonstration. Flight. 31. ledna 1958, s. 130. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ BAUGHER, Joe. Grumman F11F-1/F-11A Tiger [online]. Joe Baugher's Encyclopedia of American Military Aircraft, 2000-01-30 [cit. 2018-12-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b c d Angelucci a Bowers 1987

Literatura

  • ANGELUCCI, Enzo; BOWERS, Peter M. The American Fighter. Sparkford, UK: Haynes Publishing, 1987. ISBN 0-85429-635-2. (anglicky) 
  • SWANBOROUGH, Gordon; BOWERS, Peter M. United States Navy Aircraft since 1911. London: Putnam Aeronautical Books, 1990. ISBN 978-1891268090. (anglicky) 
  • BUTTLER, Tony. American Secret Projects: Fighters & Interceptors 1945-1978. Hinckley, Leicesterhsire, England, UK: Midland Publishing, 2008. Dostupné online. (anglicky) První vydání 2007. 
  • FRANCILLON, René J. Grumman Aircraft since 1929. London: Putnam Aeronautical Books, 1989. ISBN 0-85177-835-6. Kapitola Grumman F11F (F-11) Tiger, s. 377–386. (anglicky) 

Související články

Související vývoj
Letadla stejného období, uspořádání a určení

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

GE test aircraft at Edwards AFB 1958.JPG
(c) The Flight magazine archive from Flightglobal, CC BY-SA 4.0
U.S. Navy and U.S. Air Force aircraft at the General Electric flight test facilities at Edwards Air Force Base, California (USA). The following aircraft are visible (l-r): McDonnell F-101A Voodoo (s/n 54-2418), Douglas F4D-1 Skyray (BuNo 124587), Grumman F11F-1F Super Tiger (BuNo 138647), Lockheed YF-104A Starfighter (s/n 55-2959), North American F-86D Sabre (s/n 50-480), Boeing B-47A Stratojet (s/n 49-1900), a Vought RGM-15 Regulus II missile. In the right background is the first XF4D-1 (BuNo 124586), which was used for spare parts.
Grumman F11F-1F Super Tiger drawings.png
Official U.S. Navy Characteristics Summary (CS) for the Grumman F11F-1F Super Tiger fighter prototype. The main difference between the F11F-1 and the F11F-1F was the General Electric J79 engine. Only two F11F-1F were produced.
F11F-1F NAN12-56.jpg
The first of two Grumman F11F-1F Tiger prototypes (BuNo 138646) with the General Electric J79-GE-3A engine instead of the Wright J65-W-18 of the F11F-1 in flight in 1956.