Grumman F11F-1F Super Tiger

F11F-1F Super Tiger
Prototyp s motorem J79 v roce 1956
Prototyp s motorem J79 v roce 1956
Určenípalubní stíhací letoun
PůvodSpojené státy americké
VýrobceGrumman
První let25. května 1956
Charakterprogram opuštěn
UživatelUS Navy (plánovaný)
Vyrobeno kusů2
Vyvinuto z typuGrumman F11F Tiger
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Grumman F11F-1F Super Tiger (označením výrobce G-98J) byl jednomístný stíhací letoun vyvinutý pro Námořnictvo Spojených států amerických na základě typu F11F Tiger. Projekt byl skončen po vyrobení pouhých dvou prototypů.

Vznik a vývoj

Společnost Grumman navrhla stroj F11F-1F Super Tiger jako vylepšení svého typu F11F-1 (pozdějším označením F-11A) na základě studie z roku 1955, která kombinovala drak F11F s motorem General Electric J79. Americké námořnictvo o projekt projevilo zájem a zadalo modifikaci dvou sériových F11F-1 se zvětšenými vstupy vzduchu a motory YJ79-GE-3, pod označením F11F-1F, indikující sériový stroj odlišující se nainstalovanou nestandardní pohonnou jednotkou.

Letové zkoušky prototypů započaly 25. května 1956 a již o deset dní později prototyp BuNo 138646 dosáhl letové rychlosti Mach 1,44.[1]:s.381 Po přidání vírových přechodů o úhlu 60° na kořeny náběžných hran křídel, prodloužení trupu o 13,5 palce (~ 34,3 cm) a zabudování sériového motoru J79 dosáhl 2. května 1957 stroj BuNo 138647 rychlosti M 2,04,[1]:s.382 čímž se stal prvním námořním letounem který dvojnásobně překonal rychlost zvuku, dva roky před typy F4H, F8U-3 a A3J. Tento výkon překvapil i výrobce, který očekával maximální rychlost pouze M 1,4,[2]:s.114–115 za situace kdy standardní F11F-1 s motorem Wright J65 jen s problémy překonával rychlost M = 1,1. Běžný dostup letounu byl 59 000 stop (~ 17 983 m), ale 16. dubna 1958 bylo během zkušebního letu na Edwards AFB dosaženo oficiálního světového rekordu v hodnotě 76 832 stop (~ 23 418 m).[1]:s.382

Sériová výroba přesto nebyla námořnictvem objednána.

Operační historie

F11F-1F (třetí odshora) s dalšími pokusnými letouny na základně Edwards AFB.

Po neúspěchu u US Navy se firma Grumman pokusila typ Super Tiger nabídnout zahraničním zákazníkům. Stroj výkony překonal typy Saab Draken, Lockheed F-104 Starfighter, Dassault Mirage III a Fiat G.91 v soutěži na vyzbrojení Švýcarských vzdušných sil, v níž ale byla nakonec vybrána Mirage III jako bezpečnější a ekonomičtější volba, dosahující výkonů těsně za F11F-1F.[3][4]

Značný zájem o Super Tiger projevily Japonské vzdušné síly sebeobrany, německá Luftwaffe, pro kterou Grumman navrhl zástavbu motoru Rolls-Royce Avon,[5] a Royal Canadian Air Force, ale ve všech těchto případech nakonec uspěl F-104 Starfighter. Tento výsledek byl ovlivněn korupcí firmy Lockheed, která vlivným politikům těchto zemí vyplatila značné částky aby zajistila úspěch svého typu.[6]

Varianty

F11F-1F Super Tiger
Dva stroje s motory J79-GE-3A (označení výrobce G-98J, BuNo 138646 a 138647).[2]:s.114–115
F11F-2
Před rokem 1962 plánované označení sériových letounů Super Tiger.
F-11B
Označení po roce 1962 rezervované pro případné sériové stroje.
XF12F
Polooficiální označení pro další vývoj typu F11F-1F/-2.[2]:s.126

Zachované stroje

První vyrobený F11F-1F (BuNo 138646) byl používán pro výcvik v hašení požárů a zničen v 80. letech 20. století. Druhý prototyp (BuNo 138647) byl vyřazen v lednu 1961 a poté používán jako pozemní instruktážní pomůcka. V současné době je zachován v Naval Museum of Armament & Technology na kalifornské základně Naval Air Weapons Station China Lake.

Uživatelé

Specifikace (F11F-1F)

Třípohledový nákres F11F-1F

Údaje podle[2]:s.135

Technické údaje

  • Osádka: 1
  • Délka: 14,85 m (48 stop a 9 palců)
  • Rozpětí křídel: 9,65 m (31 stop a 8 palců)
  • Nosná plocha: 23,25 m² (250 čtverečních stop)
  • Výška: 4,36 m (14 stop a 4 palce)[7]:s.250–251
  • Prázdná hmotnost: 6 277 kg (13 810 lb)
  • Vzletová hmotnost: 9 561 kg (21 035 lb)
  • Pohonná jednotka: 1 × proudový motor General Electric J79-GE-3A
  • Tah pohonné jednotky:

Výkony

  • Maximální rychlost: M = 2,04 (2 253 km/h, 1 216 uzlů, 1 400 mph) ve výši 12 192 m (40 000 stop)[7]
  • Dolet: 1 826 km (1 336 námořních mil, 1 536 mil)[7]
  • Praktický dostup: 18 288 m (60 000 stop)[7]

Výzbroj

  • 4 × 20mm kanón Colt Mk 12 se 125 náboji na zbraň
  • 4 × závěsník pro střely AIM-9 Sidewinder

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Grumman F11F-1F Super Tiger na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c Francillon 1989
  2. ↑ a b c d Buttler 2008
  3. ↑ Le Supertiger et le Mirage III surclassent leurs concurrents [online]. Forces Aériennes Suisses [cit. 2018-12-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (francouzsky) 
  4. ↑ Die Besten: Supertiger und Mirage III [online]. Schweizer Luftwaffe [cit. 2018-12-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (německy) 
  5. ↑ P.1 German Demonstration. Flight. 31. ledna 1958, s. 130. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ BAUGHER, Joe. Grumman F11F-1/F-11A Tiger [online]. Joe Baugher's Encyclopedia of American Military Aircraft, 2000-01-30 [cit. 2018-12-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b c d Angelucci a Bowers 1987

Literatura

  • ANGELUCCI, Enzo; BOWERS, Peter M. The American Fighter. Sparkford, UK: Haynes Publishing, 1987. ISBN 0-85429-635-2. (anglicky) 
  • BUTTLER, Tony. American Secret Projects: Fighters & Interceptors 1945-1978. Hinckley, Leicesterhsire, England, UK: Midland Publishing, 2008. Dostupné online. (anglicky) První vydání 2007. 
  • FRANCILLON, René J. Grumman Aircraft since 1929. London: Putnam Aeronautical Books, 1989. ISBN 0-85177-835-6. Kapitola Grumman F11F (F-11) Tiger, s. 377–386. (anglicky) 
  • SWANBOROUGH, Gordon; BOWERS, Peter M. United States Navy Aircraft since 1911. London: Putnam Aeronautical Books, 1990. ISBN 978-1891268090. (anglicky) 

Související články

Související vývoj
Letadla stejného období, uspořádání a určení

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Deleatur.svg
Deleatur - korektorská značka označující požadavek na vymazání písmenka.

Domnívám se, že samotný symbol není chráněn, neboť je to mezinárodně známý korektorský symbol.

Obrázek jako takový jsem dělal já sám.
GE test aircraft at Edwards AFB 1958.JPG
(c) The Flight magazine archive from Flightglobal, CC BY-SA 4.0
U.S. Navy and U.S. Air Force aircraft at the General Electric flight test facilities at Edwards Air Force Base, California (USA). The following aircraft are visible (l-r): McDonnell F-101A Voodoo (s/n 54-2418), Douglas F4D-1 Skyray (BuNo 124587), Grumman F11F-1F Super Tiger (BuNo 138647), Lockheed YF-104A Starfighter (s/n 55-2959), North American F-86D Sabre (s/n 50-480), Boeing B-47A Stratojet (s/n 49-1900), a Vought RGM-15 Regulus II missile. In the right background is the first XF4D-1 (BuNo 124586), which was used for spare parts.
Grumman F11F-1F Super Tiger drawings.png
Official U.S. Navy Characteristics Summary (CS) for the Grumman F11F-1F Super Tiger fighter prototype. The main difference between the F11F-1 and the F11F-1F was the General Electric J79 engine. Only two F11F-1F were produced.
F11F-1F NAN12-56.jpg
The first of two Grumman F11F-1F Tiger prototypes (BuNo 138646) with the General Electric J79-GE-3A engine instead of the Wright J65-W-18 of the F11F-1 in flight in 1956.