Grumman J2F Duck
Grumman J2F Duck | |
---|---|
Grumman J2F-4 Duck | |
Určení | víceúčelový obojživelný letoun |
Původ | Spojené státy americké |
Výrobce | Grumman Aircraft Engineering Corporation |
První let | 1933 |
Zařazeno | 1933 |
Uživatel | US Navy USCG, Argentina |
Výroba | 1933–1945 |
Vyvinuto z typu | Grumman JF Duck |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Grumman J2F Duck byl americký jednomotorový obojživelný dvouplošník užívaný ve druhé světové válce.
Vývoj
Vycházel z dvoumístného prototypu XJF-1 zalétaného v Baldwinu na Long Islandu 24. dubna 1933 s hvězdicovým čtrnáctiválcem Pratt & Whitney R-1830-62 Wasp o výkonu 700 H.P. (522 kW). Výzbroj tvořil pohyblivý kulomet Browning ráže 7,62 mm, který obsluhoval letecký pozorovatel. Pod obě poloviny spodního křídla bylo možné zavěsit pumu nebo hlubinnou nálož o hmotnosti 45,4 kg. V zadní části trupu byl prostor pro dva cestující přístupný dveřmi na boku trupu. Stroj byl vybaven kolovým podvozkem, který se zatahoval do boku centrálního plováku. Ovladatelná ostruha s kolečkem na zádi plováku současně sloužila jako kormidlo při pohybu po vodě. V případě přistání na palubě letadlové lodi byl letoun vybaven záchytným hákem pod zádí trupu. Během letových testů se projevila směrová nestabilita, což bylo vyřešeno zvětšením SOP a změně jejího tvaru z trojúhelníkového na lichoběžníkový.
Námořní letectvo objednalo v roce 1934 27 strojů s podstatně výkonnějším dvouhvězdicovým motorem Pratt & Whitney R-1830-62 Twin Wasp o témže výkonu (522 kW) pod označením JF-1. První stroje se dostaly v červenci 1934 na palubu letadlové lodi USS Lexington (CV-2).
US Coast Guard obdrželo 14 kusů s devítiválcovými hvězdicovými motory Wright R-1820-102 Cyclone pod označením JF-2, jeden stroj koupilo US Marines a osm strojů pod označením G-20 Argentina. Dne 10. prosince 1934 byl s touto variantou nad zátokou Chesapeake ustanoven nový mezinárodní rychlostní rekord 306,8 km/h pro stroje své třídy.
V roce 1935 US Navy odebralo dalších pět obojživelných letounů, tentokrát s motory Wright R-1820-80 Cyclone pod typovým označením JF-3.
Stálý zájem o tuto kategorii letounů vedl k modernizaci základní koncepce. Dne 25. června 1935 byl zalétán prototyp zdokonaleného XJ2F-1 s pohonnou jednotkou Wright R-1820-20 Cyclone o výkonu 750 H.P. (559 kW). US Navy objednalo 89 strojů, US Marines 30 kusů ozbrojené varianty J2F-2 s motorem Wright R-1820-30 o výkonu 589,1 kW a stavitelnou vrtulí Hamilton Standard. Výzbroj J2F-2 byla rozšířena o pevný kulomet ráže 7,62 mm instalovaný v trupu. V roce 1939 bylo devět exemplářů upraveno na variantu J2F-2A se zdvojeným pohyblivým kulometem a dalšími závěsníky pro pumy pod spodním křídlem. Tyto upravené letouny sloužily u letky VMS-3 na Panenských ostrovech. Námořní letectvo USA následně odebralo 21 letounů J2F-3 s motory Wright R-1820-26 se zvýšeným plnicím tlakem s třílistou vrtulí stálých otáček a 31 kusů J2F-4 pro vlekání vzdušných terčů s motory Wright R-1820-30 o výkonu 633,8 kW. V roce 1939 čtyři stroje J2F-4 zakoupila Argentina, která je provozovala pod označením G-15.
V roce 1941 přišla velká zakázka na 144 strojů J2F-5 s motory Wright R-1820-54 o výkonu 1050 H.P. (783 kW) v prodlouženém krytu. Z této série odebrala některé kusy pobřežní stráž (USCG), jeden v roce 1942 armádní letectvo jako OA-12, který za války sloužil na Newfoundlandu a v Novém Skotsku. V roce 1948 zakoupila 22 kusů J2F-5 Argentina.
V roce 1943 převzala licenční výrobu společnost Columbia Aircraft Corp. sídlící ve Valley Stream na Long Islandu, která vyráběla verzi J2F-6 s motory R-1820-64 o výkonu 1050 H.P. (783 kW). Jednalo se o stroj originální konstrukce, který byl vyráběn až do roku 1945. Pět strojů odebrala v roce 1948 Argentina a dalších pět J2F-6 z přebytků námořního letectva bylo upraveno pro operace v arktických oblastech jako OA-12A. Tři OA-12B přestavěné z vyřazených námořních strojů obdržela v roce 1948 Kolumbie a tři J2F-6 používalo mexické námořnictvo. Ještě na počátku 60. let jeden J2F sloužil u peruánského námořnictva.
Uživatelé
Specifikace (J2F-6)
Údaje dle[1]
Technické údaje
- Osádka: 2-3
- Rozpětí: 11,89 m
- Délka: 10,37 m
- Výška: 4,62 m
- Nosná plocha: 38,05 m²
- Hmotnost prázdného letounu: 2472 kg
- Vzletová hmotnost normálně: 3310 kg
- Vzletová hmotnost s přetížením: 3525 kg
- Pohonná jednotka: 1 × hvězdicový devítiválec Wright R-1820-54 Cyclone, čtyřdobý zážehový vzduchem chlazený
- Vzletový výkon motoru: 1050 hp (783 kW)
Výkony
- Maximální rychlost u země: 283 km/h
- Maximální rychlost v 4300 m: 306 km/h
- Cestovní rychlost: 170 km/h
- Dostup: 8140 m
- Počáteční stoupavost: 6,8 m/s
- Dolet s 567 l paliva: 1086 km
- Dolet s 147 kg pum: 882 km
Výzbroj
- Zpravidla žádná, případně dva kulomety Browning ráže 7,62mm a 2 hlubinné pumy o hmotnosti po 325 librách (cca 147 kg)
Odkazy
Reference
- ↑ NĚMEČEK, Václav. Grumman J2F Duck. Letectví a kosmonautika. Prosinec 1984, roč. LX., čís. 26, s. 27
Literatura
- NĚMEČEK, Václav. Grumman J2F Duck. Letectví a kosmonautika. Prosinec 1984, roč. LX., čís. 26, s. 27.
- MÁČE, Jan. Grumman J2F Duck. Letectví a kosmonautika. Listopad 2021, roč. 100., čís. 11, s. 52 a 53. ISSN 0024-1156.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Grumman J2F Duck na Wikimedia Commons
- (anglicky) Kamufláže letounu Grumman J2F Duck Archivováno 25. 11. 2015 na Wayback Machine.
Média použitá na této stránce
A U.S. Navy Grumman J2F-1 Duck utility plane (BuNo 0169) on the midships elevator of the aircraft carrier USS Yorktown (CV-5), 2 November 1937. This aircraft was plane No. 4 of the ship's utility unit.
A 3-view line drawing of the Grumman J2F Duck.
A Grumman OA-12 Duck (s/n 48-563) of the U.S. Air Force Museum at Dayton, Ohio (USA). The OA-12 Duck was the U.S. Air Force version of the Navy J2F-6 amphibian. After the Second World War, the U.S. Air Forces' Air Rescue Service needed special aircraft for overwater missions, and in 1948 the USAF acquired eight surplus Navy J2F-6s. Designated the OA-12, five of these aircraft went to Alaska for duty with the 10th Air Rescue Squadron, and the other three apparently went to an allied country (Colombia?) under the Mutual Defense Assistance Program.