Gruzínská Helsinská skupina

Gruzínská Helsinská skupina
ZakladatelZviad Gamsachurdia
Vznikleden 1977
Typnezisková NGO
Účeldohled nad dodržováním Helsinských dohod o lidských právech
Mateřská organizaceHelsinki Committee for Human Rights
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gruzínská Helsinská skupina vznikla po vzoru Moskevské Helsinské skupiny v lednu 1977 jako lidskoprávní organizace dohlížející na dodržování Helsinských dohod v Gruzii. Svou činnost ukončila po soudních procesech s jejími zakladateli v létě 1978.[1]

Založení a činnost

Gruzínská Helsinská skupina byla založena v lednu 1977. Zakládajícími členy byli Zviad Gamsachurdia (předseda), Viktor Rtsiladze, Grigory Goldstein[2] Isai Goldstein[3], Tengiz a Edward Gudava a další. Merab Kostava byl nedeklarovaným členem. Skupině se podařilo vydat několik výzev na podporu osob pronásledovaných z politických důvodů (především společně s Akční skupinou na obranu lidských práv v Gruzii).

Dne 7. dubna 1977 byli zatčeni vedoucí Gruzínské Helsinské skupiny, člen Akční skupiny na obranu lidských práv v Gruzii a člen sovětské skupiny Amnesty International Zviad Gamsachurdia, člen Gruzínské helsinské skupiny Victor Rtskhiladze a člen Akční skupiny Merab Kostava.[4]

Členové

  • Zviad Gamsachurdia, filolog, roku 1955 spolu s Kostavou zakladatel tajného spolku mládeže Gorgasliani. V roce 1956 byl zatčen za svou účast na demonstraci proti sovětské politice rusifikace národa. V roce 1958 byl zatčen za distribuci protikomunistické literatury a proklamací a byl půl roku internován v tbiliské psychiatrické léčebně. V roce 1972 se zúčastnil kampaně zaměřené proti korupci. Byl spoluzakladatelem Organizace na obranu lidských práv a v roce 1974 se stal prvním gruzínským členem Amnesty International. V lednu 1977 zakladatel a předseda Gruzínské Helsinské skupiny. Zatčen v dubnu 1977, odsouzen ke třem letům v pracovním táboře na Sibiři a dvěma letům vyhnanství v Dagestánu.
  • Viktor Rtsiladze, Zatčen v dubnu 1977, propuštěn ze zdravotních důvodů se zákazem opustit Tbilisi a opakovaně předvoláván k výslechům, definitivně zatčen 25. ledna 1978 a odsouzen ke třem letům v pracovním táboře na Sibiři a dvěma letům vyhnanství.
  • Grigory Goldstein, fyzik, MTS, od roku 1971 neúspěšný žadatel o povolení k emigraci (refusenik). Zatčen 25. ledna 1978 a odsouzen na jeden rok v pracovním táboře v Archangelském regionu[2]
  • Isai Goldstein, od roku 1971 neúspěšný žadatel o povolení k emigraci (refusenik), hudebník Phantom Orchestra. Jeho syn Avi Goldstein ho navštívil roku 1985 s Boston’s Klezmer Conservatory Band. Následně byli zatčeni a uvězněni bratři Edward a Tengir Gudavovi[5], v jejichž bytě se odehrál koncert.[6][7]
  • Edward a Tengir Gudavovi[8], katoličtí disidenti, po devět let neúspěšně žádali o povolení emigrovat, zatčeni 1985[9] a vězněni do roku 1987.
  • Merab Kostava, muzikolog. Od roku 1975 člen Amnesty International. Zatčen 25. ledna 1978 a odsouzen k devíti letům v pracovním táboře (Perm), propuštěn roku 1987.

Obnovení činnosti na jaře 1985

Gruzínská Helsinská skupina byla obnovena na jaře 1985, v září 1989 pak změnila název na Gruzínský helsinský svaz, který se stal politickou stranou v čele se Z. Gamsachurdijou. Od konce 80. let Gruzínský helsinský svaz koordinoval masové protestní akce. Inicioval vznik předvolebního bloku "Kulatý stůl - Svobodná Gruzie", který zvítězil ve volbách do gruzínského parlamentu (28. 10. 1990) a strana v něm získala 9 křesel. Zviad Gamsachurdia byl roku 1991 prvním svobodně zvoleným prezidentem Gruzie (87 % hlasů). Svaz se rozpadl v letech 1992-1993 po svržení prezidenta Zviada Gamsachurdii ozbrojeným pučem organizovaným z Ruska. V současné době pod názvem "Gruzínský helsinský svaz - národní obrození Gruzie"[10] existuje malá politická strana založená Zviadem Gamsachurdiou a Merabem Kostavou, která se považuje za nástupce GHG.[1]

Roku 2012 byla v Gruzii založena Georgian Democracy Initiative (GDI), kterou tvoří především právníci. Je to nezávislá, nevládní a nezisková organizace, která se věnuje výzkumu, analýzám a vzdělávání s cílem podpořit demokratický rozvoj země a euroatlantickou integraci.[11]

Související články

Reference

Literatura

  • Sarah B. Snyder, Human Rights Activism and the End of the Cold War. A Transnational History of the Helsinki Network, Cambridge University Press 2011, ISBN 9780511851964
  • Thomas, Daniel, The Helsinki effect: international norms, human rights, and the demise of Communism. Princeton, N. J.: Princeton University Press, 2001, ISBN 978-0691048598
  • Elliot, Iain, "The Helsinki process and human rights in the Soviet Union", In: Hill, Dilys (ed.), Human rights and foreign policy: principles and practice. Macmillan 1989, pp. 91–114
  • Goldberg, Paul, The Final Act: the dramatic, revealing story of the Moscow Helsinki Watch Group. William Morrow & Co., 1988, ISBN 978-0688068592.
  • Documents of the Helsinki Watch Group in the USSR, No 1–8. New York. 1977–1984

Externí odkazy