Guáno

Těžba guána na ostrovech Chincha u pobřeží Peru (kol. 1860)

Guáno je nahromaděný trus mořských ptáků či netopýrů, ale také pravěkých ptakoještěrů[1], který se postupně za velmi dlouhou dobu nashromáždil do mohutných vrstev. Vzhledem k tomu, že mořští ptáci se živí především mořskými rybami, které samy o sobě ve svém těle obsahují velké množství hořčíku a fosforu, jsou tyto nadbytečné látky z ptačích těl zpětně vylučovány ven z jejich těla v ptačím trusu. Velké množství jedinců v ptačích koloniích pak způsobuje, že vrstvy jejich trusu relativně rychle přibývají.

Pro vysoký obsah amoniaku a fosforu se těží zvláště jako surovina pro výrobu hnojiv např. v Nauru nebo Chile.

Česká obdoba

Ptačího trusu jako hnojiva se odedávna využívalo i v českých zemích při hnojení zahrad a polí. Na českém venkově se pro tyto účely používal či používá zejména trus kura domácího (neboli slepic) nebo trus holubí. Koncentrace dusičnanů a fosforečnanů (či jiných jim podobných látek) v ptačím trusu je mimořádně vysoká a pro rostliny v tak vysoké koncentraci bývá i škodlivá. Pro účely výroby hnojiva se prakticky každé guáno vyrobené z ptačího trusu musí ředit ve vhodném poměru (např. 1:100, 1:80, 1:50 apod.).

Škodlivé účinky ptačího trusu

Ptačí trus, zejména od divokých či zdivočelých holubů volně žijících ve velkých městech (např. v Benátkách, Římě, Praze a v dalších historických městech) dělá velké problémy zejména při údržbě a ochraně cenných památek a venkovních uměleckých děl, neboť v kombinaci s dalšími nečistotami obsaženými v městském vzduchu (spaliny z motorů aut, kouř z lokálních topidel apod.) spolu s kyselým deštěm způsobuje rychlé zvětrávání hornin (např. pískovcových či opukových kvádrů či barokních soch na Karlově mostě v Praze), podstatně urychluje a zvyšuje i velmi nežádoucí korozi kovových předmětů (např. rez na karoseriích aut zaparkovaných na ulici apod.).

Odkazy

Reference

  1. Gregory J. Retallack, Gregory E. Carr, and Adrian P. Broz (2023). Early Cretaceous pterosaur guano deposit from central Oregon, USA. Lethaia. 56 (1): XXX. doi: https://doi.org/10.18261/let.56.1.3

Externí odkazy

Média použitá na této stránce