Kuang-si

Čuangská autonomní oblast Kuang-si 广西壮族自治区 Gvangjsih Bouxcuengh Swcigih
(c) Saigon punkid na projektu Wikipedie v jazyce angličtina, CC BY-SA 3.0 Od shora dolů, zleva doprava: 1. krasové útvary v okresu Jang-šuo, 2. město Nan-ning, 3. vodopády Te-tchien
Geografie
Čuangská autonomní oblast Kuang-si na mapě
Hlavní město	Nan-ning
Souřadnice	23°36′ s. š., 108°18′ v. d.
Rozloha	237 600 km²
Nejvyšší bod	Kočičí hora (2142 m n. m.)
Geodata (OSM)	OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	50 126 804 (2020)
Hustota zalidnění	211 obyv./km²
HDP/obyv.	5019 USD
Jazyk	čuangština, čínština, kantonština
Národnostní složení	Chanové (62 %) Čuangové (32 %) Jaové (3%) Hmongové (1 %) Tungové (0,7 %) Vietové (0,6 %)
Správa regionu
Stát	Čína Čína
Nadřazený celek	Čínská lidová republika
Druh celku	autonomní oblast
Podřízené celky	14 městských prefektur
Vznik	1958
Tajemník KS Číny	Liou Ning
Předseda vlády	Lan Tchien-li
Měna	Čínský jüan (RMB)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-2	CN-GX
Telefonní předvolba	(+86)
Oficiální web	www.gxzf.gov.cn
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kuang-si (čínsky pchin-jinem Guǎngxī, znaky zjednodušené 广西, tradiční 廣西; čuangsky Gvangjsih), oficiálně Čuangská autonomní oblast Kuang-si (čínsky v českém přepisu Kuang-si Čuang-cu c'-č'-čchü, pchin-jinem Guǎngxī Zhuàngzú Zìzhìqū, znaky zjednodušené 广西壮族自治区; čuangsky Gvangjsih Bouxcuengh Swcigih), je autonomní oblast Čínské lidové republiky ve středojižní Číně. Má rozlohu 236 700 km² a žije v ní přes padesát milionů obyvatel. Hlavním městem je Nan-ning.

Během období válčících států za dynastie Východní Čou bylo území dnešní Kuang-si obýváno kmeny Paj-jüe, domorodými národy jižní Číny. V oblasti se také nacházeli Čuangové, jejichž hospodářství bylo založeno na závlahovém pěstování rýže. Východní části Kuang-si byly dobyty Chany za dynastie Čchin v roce 214 př. n. l. V této době byl také vybudován kanál Ling, spojující řeky Siang a Kuej. Na sklonku dynastie Čchin v oblasti vznikl nezávislý stát Nan-jüe, který založil generál Čao Tchuo s čuangskou podporou. Stát Nan-jüe existoval až do let 112–111 př. n. l., kdy byl anektován dynastií Chan za vlády císaře Wu-ti. Chanští vládcové svou moc v Kuang-si opírali zejména o nadvládu nad městy Kuej-lin, Wu-čou a Jü-lin.^[1]

V roce 42 př. n. l. bylo povstání sester Trưng v Tonkinu potlačeno generálem Ma Jüanem, který v Kuang-si reorganizoval lokální vládu a zasadil se rozvoj veřejných prací, hloubení vodních kanálů a melioraci půdy ke zvýšení zemědělské produkce. Na mnoha místech v Kuang-si lze stále nalézt chrámy postavené na jeho památku.^[1]

Během období od konce dynastie Chan až do počátku dynastie Tchang do Kuang-si migrovali Jaové z Ťiang-si a Chu-nanu. Na rozdíl od Čuangů Jaové vzdorovali čínské kultuře, což přispívalo k tamějšímu etnickému napětí. Hornaté oblasti Kuej-pching, Ťin-siou a Siou-žen ve středovýchodním Kuang-si (region Ta-jao-šan), kde se Jaové usadili, se staly centrem chronických nepokojů.^[1]

Za dynastie Tchang se Kuang-si stala součástí větší provincie zvané Ling-nan. Známý učenec Liou Cung-jüan byl v této době správcem prefektury Liou-čou. Čuangové, podrážděni čínskou expanzí, se přiklonili ke království Nan-čao v Jün-nanu. Kuang-si tak bylo rozděleno mezi území pod nadvládou Čuangů, na západ od Kuej-linu a Nan-ningu, a území pod čínskou nadvládou na východě. Po zániku říše Tchang, během období pěti dynastií a deseti říší, na území Kuang-si existoval stát Jižní Chan. Ten poté roku 971 podlehl říši Sung.^[1]

V roce 1052 zde vyvolal čuangský vůdce Nung Č'-kao povstání a založil nezávislé království. Vzpoura sice byla o rok později potlačena, ale v regionu nadále přetrvávala nespokojenost. Mezietnické vztahy se v Kuang-si nadále komplikovaly s příchodem národa Miao z Kuej-čou a s další migrací Čuangů z Ťiang-si a Chu-nanu.^[1] Za dynastie Jüan, roku 1274, se území Kuang-si stalo součástí provincie Chu-kuang.

Dynastie Ming, tváří v tvář složité situaci, aktivně podporovala vojenskou kolonizaci regionu ve snaze podkopat kmenový způsob života. Menšinovým národům se snažila vládnout také s pomocí systému dědičných úřadů tchu-s'. Tento přístup ale vedl k některým z nekrvavějších konfliktů v Kuang-si, zejména válce s kmeny Jao během povstání u Velké ratanové soutěsky v roce 1465 poblíž Kuej-pchingu. V roce 1726 dynastie Čching převedla menšiny v Kuang-si pod přímou císařskou vládu, nicméně ani to nebylo garancí míru. V roce 1831 vypuklo povstání Jaoů, poté povstání tchaj-pchingů v roce 1850.^[1]

Série incidentů, včetně popravy francouzského misionáře Auguste Chapdelainena v západním Kuang-si, vedla k francouzské účasti během druhé opiové války v roce 1857. Po čínsko-francouzské válce v letech 1884–1885 a následném ustavení francouzské nadvlády nad Vietnamem bylo Kuang-si vystaveno cizímu vlivu. V roce 1889 bylo město Lung-čou zpřístupněno zahraničnímu obchodu, dále Wu-čou v roce 1897 a následně Nan-ning v roce 1907. Kuang-si od roku 1898 spadalo do sféry vlivu Francie.^[1]

Na počátku 20. století bylo Kuang-si, spolu se sousedním Kuang-tungem, základnou Sunjatsenovy nacionalistické revoluce. V letech 1906–1916 provinční vůdcové v Kuang-si podporovali zřízení republiky a sehráli významnou roli v reorganizaci Kuomintangu, Čínské národní strany. Po vzestupu Čankajška k moci v roce 1927 zformovali čelní představitelé Kuang-si (zejména Li Cung-žen a Li Ťi-šen) opoziční kliku.^[1]

Během druhé světové války se Kuang-si stalo významným cílem japonského útoku. Japonci podnikli invazi do jižního Kuang-si v roce 1939 a obsadili města Nan-ning a Lung-čou. V roce 1944 japonské síly v Kuang-si podnikly rozhodující kampaň a ačkoliv se jim nakrátko podařilo obsadit hlavní město Kuej-lin, tak své pozice nebyly schopné udržet. Čínské jednotky později znovuobsadily všechna velká města. Po znovuvypuknutí bojů mezi komunity a nacionalisty v rámci čínské občanské války zůstalo Kuang-si pod vládou Kuomintangu až do roku 1949.

Komunistické síly se zmocnily Kuej-linu v listopadu 1949 a Kuang-si se stalo součástí Čínské lidové republiky. V roce 1958 Kuang-si obdrželo status autonomní oblasti vzhledem k vysokému podílu národnostních menšin.^[1]

Kuang-si leží na jihu Číny v oblasti Jihočínské hornatiny. Na západě hraničí s provincií Jün-nan, na severu s provincií Kuej-čou, na severovýchodě s provincií Chu-nan, na východě a jihovýchodě s provincií Kuang-tung a na jihozápadě hraničí s Vietnamem. Z jihu je Kuang-si omývána Jihočínským mořem, konkrétně vodami Tonkinského zálivu. Regionálně spadá do středojižní Číny.

Kuang-si se rozkládá ve velmi rozmanitém pásu Jihočínské hornatiny, konkrétně v její části Liangkuangské hornatině (čínsky pchin-jinem liǎngguǎng qiūlíng, znaky zjednodušené 两广丘陵). Povrch oblasti samotné je částečně hornatý, především na severozápadě, v oblasti Jünnansko-kuejčouské vysočiny, a na severovýchodě, kde hranici oblasti s provincií Chu-nan tvoří pohoří Nan-ling.

37,8 % povrchu Kuang-si pokrývají krasové oblasti.^[2]

Nejvyšším vrcholem Kuang-si je Kočičí hora (2142 m n. m.), nacházející se v pohoří Jüe-čcheng, součásti Nan-lingu.

Jihozápadní krajině dominuje pohoří Š'-wan (čínsky pchin-jinem Shíwàn dàshān, znaky zjednodušené 十万大山) táhnoucí se od města Čchin-čou, podél Tonkinského zálivu, až k hranici s Vietnamem.^[3] Na pomezí okresů Šang-s' a Fu-suej se rozprostírá hřbet S'-fang, oddělená součást pohoří Š'-wan.

V západní a severozápadní části Kuang-si se nachází okraj Jünnansko-kuejčouské vysočiny, z níž v jihovýchodním směru vystupuje množství pohoří a horských hřbetů. Mezi nejvýraznější patří například pohoří Ťiou-wan (čínsky pchin-jinem Jiǔwàn dàshān, znaky zjednodušené 九万大山), rozkládající se na pomezí městských prefektur Che-čch' a Liou-čou,^[4] pohoří Feng-chuang (čínsky pchin-jinem Fènghuáng shān, znaky zjednodušené 凤凰山), táhnoucí se západně od města Che-čch',^[5] a pohoří Tu-jang (čínsky pchin-jinem Dūyáng shān, znaky zjednodušené 都阳山), nacházející se v oblasti horního toku řeky Chung-šuej.

Do severovýchodu Kuang-si zasahuje pohoří Nan-ling (čínsky pchin-jinem Nánlǐng, znaky 南岭; česky Jižní pohoří) a součásti jeho horského systému: hřbet Jüe-čcheng (čínsky pchin-jinem Yuèchéng lǐng, znaky zjednodušené 越城岭), ve kterém se nachází Kočičí hora, nejvyšší vrchol celé oblasti,^[6] pohoří Chaj-jang, hřbet Tu-pchang, a hřbet Meng-ču, táhnoucí se od města Che-čou k hranici s provincií Chu-nan.^[7] Tato dílčí pohoří se táhnou v severojižním směru a vymezují hranici mezi Kuang-si a provincií Chu-nan.

Na jihovýchodu Kuang-si se nachází pohoří Jün-kchaj (čínsky pchin-jinem Yúnkāi dàshān, znaky zjednodušené 云开大山), tvořící hranici s provincií Kuang-tung, a dále také Liou-wan-ta-šan a Ta-žung-šan. V oblasti mezi těmito třemi pohořími se nachází město Jü-lin.

Kuang-si leží v subtropickém podnebném pásu, panuje v něm vlhké subtropické podnebí (dle Köppenovy klasifikace podnebí typy Cfa a Cwa). Léta jsou dlouhá, zimy krátké. V létě je podnebí horké a vlhké, ovlivňované monzuny, zimy jsou mírné.^[8][9] Průměrná roční teplota se ve většině Kuang-si pohybuje mezi 16 °C – 23 °C, především díky vyrovnaným letním a zimním teplotám. Nejvyšší roční teploty se pohybují mezi 33.7 °C a 42.5 °C, nejnižší mezi -8.4 °C a -2.9 °C. Průměrný roční úhrn srážek je v Kuang-si 1070 mm.^[9]

Kuang-si protíná množství řek, z nichž většina jsou přítoky do povodí Si-ťiang, neboli Západní řeky.

• Si-ťiang je u města Wu-čou tvořena soutokem řek Kuej (Kuej-ťiang) a Sün (Sün-ťiang)
  • Kuej-ťiang přitéká ze severu, kde je u města Pching-le tvořena soutokem řek Li, Lipu a Čcha.
    • Řeka Li protéká městem Kuej-lin a pramení v pohoří Jüe-čcheng severně od něj.
  • Sün-ťiang je sice dlouhá jen necelých 150 km, nicméně odvodňuje většinu oblasti Kuang-si. Vzniká soutokem řek Jü (Jü-ťiang) a Čchien (Čchien-ťiang) u města Kuej-pching.
    • Jü-ťiang vzniká soutokem řek Jou a Cuo západně od Nan-ningu, hlavního města Kuang-si, kterým protéká pod jménem Jung-ťiang.
      • Jou-ťiang teče na jihovýchod od svých zdrojnic poblíž města Paj-se.
      • Cuo-ťiang teče na severovýchod od svých zdrojnic ve Vietnamu
    • Čchien-ťiang, severnější ze dvou řek, vzniká soutokem řeky Liou a objemnější řeky Chung-šuej (Chung-šuej-che).
      • Liou-ťiang protéká městem Liou-čou, je tvořena soutokem řek Žung a Lung u města Feng-šan.
        • Žung-ťiang pramení v provincii Kuej-čou, protéká městem Che-čch' pod jménem Ťin-čcheng-ťiang.
        • Lung-ťiang protéká městem Žung-šuej, pramení v horách na severu Kuang-si
      • Chung-šuej-che, dlouhá 638 km, je jednou z nejvýznamnějších řek v Kuang-si. Je zde vybudováno množství přehradních nádrží s vodními elektrárnami. Vzniká soutokem řek Pej-pchan a Nan-pchan na hranici s provincií Kuej-čou

Mezi další řeky, které nejsou součástí povodí Si-ťiangu, patří například Nan-liou-ťiang či Čchin-ťiang.

• Nan-liou-ťiang pramení severně od města Jü-lin, kterým protéká. Teče na jih a ústí do Jihočínského moře u města Pej-chaj.
• Čchin-ťiang protéká městem Čchin-čou a ústí do Jihočínského moře.

Velkou část území pokrývají lesy, kde roste vzácná reliktní dřevina Cathaya argyrophylla.

Členění Čuangské autonomní oblasti Kuang-si

Mapa oblasti	Název (čínsky)			Sídelní městský obvod	Počet obyvatel (2020)
	český přepis	znaky	pchin-jin
Nan-ning Liou-čou Kuej-lin Wu-čou Pej-chaj Fang-čcheng-kang Čchin-čou Kuej-kang Jü-lin Paj-se Che-čou Che-čch' Laj-pin Čchung-cuo	Městská prefektura
	Paj-se	百色市	Bǎisè Shì	Jou-ťiang	3 571 505
	Che-čch’	河池市	Héchí Shì	Ťin-čcheng-ťiang	3 417 945
	Liou-čou	柳州市	Liǔzhōu Shì	Čcheng-čung	4 157 934
	Kuej-lin	桂林市	Guìlín Shì	Siang-šan	4 931 137
	Che-čou	贺州市	Hézhōu Shì	Pa-pu	2 007 858
	Čchung-cuo	崇左市	Chóngzuǒ Shì	Ťiang-čou	2 088 692
	Nan-ning	南宁市	Nánníng Shì	Čching-siou	8 741 584
	Laj-pin	来宾市	Láibīn Shì	Sing-pin	2 074 611
	Kuej-kang	贵港市	Guìgǎng Shì	Kang-pej	4 316 262
	Wu-čou	梧州市	Wúzhōu Shì	Wan-siou	2 820 977
	Fang-čcheng-kang	防城港市	Fángchénggǎng Shì	Kang-kchou	1 046 068
	Čchin-čou	钦州市	Qīnzhōu Shì	Čchin-nan	3 302 238
	Pej-chaj	北海市	Běihǎi Shì	Chaj-čcheng	1 853 227
	Jü-lin	玉林市	Yùlín Shì	Jü-čou	5 796 766

Politický systém oblasti je de facto strukturován jako systém vlády jedné strany, Komunistické strany Číny, podobně jako tomu je na celostátní úrovni.

Vrcholným výkonným orgánem oblasti je Lidová vláda, v jejímž čele stojí předseda, nominálně nejvýše postavený představitel autonomní oblasti. Předseda lidové vlády zpravidla bývá zástupcem tajemníka stranického výboru, tedy až druhým nejvýše postaveným stranickým hodnostářem v oblasti. Fakticky je tak předseda vlády podřízen stranickému tajemníkovi.

V roce 2021 dosáhl hrubý domácí produkt Kuang-si 2,47 biliony jüanů (~8,8 bilionů CZK) a zaznamenal tak meziroční růst 3,7 %.^[10] Důležitým přístavem je Pej-chaj, v jeho okolí byla zřízena zvláštní ekonomická zóna. Významný je turistický ruch: cílem návštěvníků je starobylé město Kuej-lin, Jihočínská krasová oblast a hornatý region Lung-šeng, v nichž domorodci obdělávají terasová pole a udržují starobylé zvyky.

Kuang-si je dlouhodobým hostitelem China-ASEAN Expo a častým pořadatelem konferencí jako je Pan-Beibu Gulf Economic Cooperation Forum.^[10]

Zemědělství je soustředěno v říčních údolích a na vápencových pláních, celkem je tedy obdělávána pouze malá část oblasti. Tam, kde je to možné, jsou svahy upraveny na terasovitá pole. Od 50. let 20. století postupně dochází k nárůstu rozlohy obdělávané plochy, zlepšování zavlažování a k vyšší míře využívání zemědělské techniky. Mezi hlavní pěstované plodiny patří rýže setá, kukuřice, pšenice a povijnice batátová. Hlavní komerční plodinou je cukrová třtina, dále je také pěstována podzemnice olejná, sezam, ramie, tabák, čaj, bavlna a indigovník. Kuang-si je také významným producentem široké škály ovoce. Chov hospodářských zvířat má spíše doplňkový charakter. Buvoli domácí se dříve využívali jako tažná zvířata na rýžových polích, v současnosti již v menší míře. Chována jsou také prasata, kuřata, kachny a kozy. Na mnoha místech se chová i bourec morušový.^[11] Kuang-si je největším producentem kenafu a badyánu.

Rozsáhlá je těžba dřeva, nacházejí se zde i manganové a bauxitové doly. Průmysl je v Kuang-si rozvinutý méně než v jiných čínských regionech, největší továrnou je automobilka SGMW v Liou-čou.

• Beibu Gulf Economic Zone
• Beihai National High-tech Industrial Development Zone
• Guilin National Hi-tech Industrial Development Zone
• Nanning Economic & Technological Development Area
• Nanning National Hi-Tech Industrial Development Zone

• Dálnice G59 Chöch chot – Pej-chaj (vede z Chu-nanu na jih, přes Kuej-lin a Jü-lin do Pej-chaje)
• Dálnice G65 Pao-tchou – Mao-ming (vede z Chu-nanu na jih, přes Kuej-lin a Wu-čou do Mao-mingu v sousední provincii Kuang-tung)
• Dálnice G69 Jin-čchuan – Paj-se (vede z Kuej-čou na jih, přes okresy Le-jie a Ling-jün do Paj-se)
• Dálnice G72 Čchüan-čou – Nan-ning (vede z Chu-nanu na jihozápad, přes Kuej-lin a Che-čou do Nan-ningu, hlavního města Kuang-si)
• Dálnice G75 Lan-čou – Chaj-kchou (vede z Kuej-čou na jih, přes Che-čch' do Nan-ningu, dále na východ přes Čchin-čou a Pej-chaj do prefektury Čan-ťiang v Kuang-tungu)
• Dálnice G76 Sia-men – Čcheng-tu (vede z Chu-nanu na západ přes prefekturu Kuej-lin do autonomního kraje Čchien-tung-nan v provincii Kuej-čou)
• Dálnice G78 Šan-tchou – Kchun-ming (vede z Kuang-tungu na západ přes Che-čou, Liou-čou, Che-čch' a Paj-se do autonomního kraje Čchien-nan v provincii Kuej-čou)
• Dálnice G80 Kanton – Kchun-ming (vede z Kuang-tungu na západ přes Jü-lin, Nan-ning a Paj-se do autonomního kraje Wen-šan v provincii Jün-nan)
• Dálnice G7211 Nan-ning – Jou-ji-kuan (vede z Nan-ningu na jihozápad, přes Čchung-cuo k čínsko-vietnamské hranici)
• Dálnice G7511 Čchin-čou – Tung-sing (vede z Čchin-čou na jihozápad, přes Fang-čcheng-kang k čínsko-vietnamské hranici)

Nejrušnějším letištěm v Kuang-si je Mezinárodní letiště Nan-ning Wu-sü, obsluhující oblast hlavního města Nan-ningu. V roce 2021 bylo 28. nejrušnějším letištěm v Číně.^[12] Druhým mezinárodním letištěm v Kuang-si je Mezinárodní letiště Kuej-lin Liang-ťiang, nacházející se na severu autonomní oblasti u města Kuej-lin. Letiště bylo otevřeno v roce 1996, aby nahradilo Letiště Kuej-lin Čchi-feng-ling. To nadále slouží výhradně jako letecká základna Letectva Čínské lidové osvobozenecké armády.

V Kuang-si se dále nachází Letiště Paj-se Pa-ma, Letiště Pej-chaj Fu-čcheng, Letiště Che-čch' Ťin-čcheng-ťiang, Letiště Liou-čou Paj-lien, Letiště Jü-lin Fu-mien a Letiště Wu-čou Si-ťiang, které v roce 2019 nahradilo starší Letiště Wu-čou Čchang-čou-tao.

Autonomní oblastí Kuang-si prochází pět vysokorychlostních železničních koridorů, které jsou součástí čínské sítě „osmi vertikálních a osmi horizontálních“ vysokorychlostních koridorů. Jedná se o čtyři koridory procházející Čínou v severojižním směru, tedy tzv. „vertikály“ – jmenovitě pobřežní koridor, koridor Chöch chot – Nan-ning, koridor Pao-tchou (Jin-čchuan) – Chaj-nan a koridor Lan-čou (Si-ning) – Kanton – a jeden koridor „horizontální“, tedy ve směru z východu na západ, jmenovitě koridor Kanton – Kchun-ming.

Pobřežní koridor zasahuje pouze krátce do těch nejjižnějších – pobřežních – částí Kuang-si. Vede ze sousední provincie Kuang-tung na západě a táhne se na východ, směrem k hranici s Vietnamem, kde také celý koridor končí. První úsekem tohoto koridoru v Kuang-si bude plánovaná vysokorychlostní trať Che-pchu – Čan-ťiang. Ve stanici Che-pchu naváže na vysokorychlostní trať Čchin-čou – Pej-chaj,^[13] a dále na vysokorychlostní trať Čchin-čou – Fang-čcheng-kang, které jsou obě v provozu již od roku 2013.^[14] Posledním úsekem pobřežního koridoru jak v Kuang-si, tak jako celku, bude vysokorychlostní trať Fang-čcheng-kang – Tung-sing, vedoucí do města Tung-sing na vietnamské hranici. Do provozu by měla být uvedena v roce 2023.^[15]

Koridor Chöch chot – Nan-ning do Kuang-si vstupuje ze severovýchodu, ze sousední provincie Chu-nan. Jeho součástmi v Kuang-si jsou prozatím vysokorychlostní trať Cheng-jang – Liou-čou,^[16] a meziměstská trať Liou-čou – Nan-ning.^[17] V prosinci 2022 by měla být uvedena do provozu nová vysokorychlostní trať Nan-ning – Cheng-jang, 665 km dlouhá trať projektovaná pro provoz při rychloti 350 km/h.^[18]

Koridor Pao-tchou (Jin-čchuan) – Chaj-nan vede ze severu, z provincie Kuej-čou. Její první úsek na území Kuang-si, vysokorychlostní trať Kuej-jang – Nan-ning, spojující hlavní města Kuej-čou a Kuang-si, by měl být zprovozněna v roce 2023.^[19] Dalšími úseky koridoru jsou vysokorychlostní trať Nan-ning – Čchin-čou, vysokorychlostní trať Čchin-čou – Che-pchu a plánovaná vysokorychlostní trať Che-pchu – Čan-ťiang, která bude společná také pro pobřežní koridor.

Jediný, avšak dlouhý úsek koridoru Lan-čou (Si-ning) – Kanton, který zasahuje do autonomní oblasti Kuang-si a celou ji protíná ze seveozápadu na jihovýchod, je vysokorychlostní trať Kuej-jang – Kanton. Trať je v provozu od roku 2014 a spojuje Kanton, hlavní město provincie Kuang-tung, a Kuej-jang, hlavní město provincie Kuej-čou.^[20] V Kuang-si prochází městskými prefekturami Liou-čou, Kuej-lin a Che-čou.

Koridor Kanton – Kchun-ming vede z kuangtungské metropole Kantonu na západ, přes Kuang-si do provincie Jün-nan. V porovozu jsou oba úseky tohoto koridoru, přičemž oba zasahují na území Kuang-si. Jedná se o vysokorychlostní trať Nan-ning – Kanton, zprovozněnou v roce 2014, zajišťující spojení mezi nádražím Nan-ning a nádražím Kanton jih, a vysokorychlostní trať Nan-ning – Kchun-ming, zprovozněnou ve dvou fázích v letech 2015 a 2016, spojující Nan-ning s hlavním městem Jün-nanu, Kchun-mingem.

Ve výstavbě je také vysokorychlostní trať Nan-ning – Pching-siang, směřující k hranici s Vietnamem na jihozápadě provincie.

• železniční trať Kuej-čou – Kuang-si
• železniční trať Chu-nan – Kuang-si
• železniční trať Ťiao-cuo – Liou-čou
• železniční trať Li-tchang – Čchin-čou
• železniční trať Li-tchang – Čan-ťiang
• železniční trať Liou-čou – Wu-čou
• železniční trať Luo-jang – Čan-ťiang
• železniční trať Nan-ning – Kchun-ming

Ve městě Kuej-lin je plánována výstavba nadzemní monorail dráhy. Celý monorail v Kuej-linu by měl sestávat ze sedmi linek o celkové délce 273,2 km, z čehož by 189,3 km bylo přímo v městě. Obsluhováno bude 117 stanic, z nichž 11 bude přestupných. Prvních šest linek a 100 stanic by mělo být postaveno do roku 2030 a ve 40. letech 21. století by měla být zprovozněna celá síť.

Systém metra je od roku 2016 je v provozu v Nan-ningu, hlavním městě autonomní oblasti Kuang-si. V roce 2021 bylo na pěti linkách o celkové délce 128 km obsluhováno 101 stanic.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Guangxi na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kuang-si na Wikimedia Commons
• Encyclopaedia Britannica