Guidobald z Thun-Hohensteinu

Jeho Eminence Guidobald z Thun-Hohensteinu
Kardinál-kněz Kníže-biskup řezenský
Církev	římskokatolická
Diecéze	řezenská
Jmenování	16. března 1667
Emeritura	1. června 1688
Svěcení
Kněžské svěcení	22. ledna 1645
Biskupské svěcení	24. srpna 1654 světitel Arnošt Vojtěch z Harrachu 1. spolusvětitel Franz Virgil von Spaur und Valör 2. spolusvětitel Johannes Markus von Aldringen
Kardinálská kreace	7. března 1667 kreoval Alexandr VII.
Titul	kardinál-kněz
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	princ-arcibiskup salcburský (1654–1667)
Osobní údaje
Datum narození	16. prosince 1616
Místo narození	Castelfondo
Datum úmrtí	1. června 1668 (ve věku 51 let)
Místo úmrtí	Řezno nebo Salcburk
Rodiče	Jan Zikmund z Thun-Hohensteinu
Povolání	katolický kněz
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Guidobald hrabě z Thunu a Hohensteinu (německy Guidobald Graf von Thun und Hohenstein; 16. prosince 1616 Castelfondo, Tyrolsko – 1. června 1668 Salcburk) byl italsko-rakouský šlechtic, římskokatolický duchovní, biskup a kardinál. V letech 1654–1668 byl kníže-arcibiskupem Salcburského knížecího arcibiskupství. V roce 1662 se stal hlavním komisařem na říšském sněmu a v roce 1666 biskupem v Řezně.

Narodil se jako syn českého místodržitele Jana Zikmunda z Thun-Hohensteinu a jeho první manželky.

Dne 3. února 1654 byl zvolen arcibiskupem salcburské knížecí diecéze. Biskupské svěcení přijal 24. září téhož roku od pražského arcibiskupa, kardinála Arnošta Vojtěcha z Harrachu. Dvorní a komorní rada a kronikář Franz Dückher (Franziskus Dückher von Hasslau zu Urstein a Winckl; 1609–1671), který pro něj pracoval, jej popsal těmito slovy:

Guidobald z Thunu byl milovníkem velkolepé nádhery a cenil si okázalé reprezentace.

Za jeho vlády byly dostavěny věže salcburské katedrály do současné podoby a byly přistavěny další dva oblouky. Byla také postavena nádherná kašna na Residenzplatz a byla postavena zimní jízdárna (dnešní Felsenreitschule). Salcburskou univerzitu rozšířil o katedru medicíny a dokončil výstavbu univerzitní budovy.

V roce 1662 jej císař Leopold I. jmenoval hlavním komisařem na stálém říšském sněmu v Řezně, což jej zaměstnalo natolik, že od té doby se v Salcburku vyskytoval jen zřídka a v době jeho nepřítomnosti je zastupoval biskup z Chiemsee František Vigilius ze Spauru.

Dne 7. březnu 1666 byl zvolen také biskupem řezenským. Doufalo se, že volba povede ke snížení dluhové zátěže kláštera a Guidobald se skutečně svých příjmů vzdal. Přesně o rok později, 7. března 1667 byl jmenován kardinálem ve třídě (ordo) kardinál-kněz.

Guidobald byl prvním arcibiskupem, který používal titul Primas Germaniae. Titul mu připadl díky papežskému legátství, které bylo tradičně spojováno s metropolitním stolcem a dávalo salcburskému arcibiskupovi významné postavení mezi německými biskupy.

Dne 8. května 1668 cestoval arcibiskup do Hellbrunnu, kde chtěl rybařit. Když přecházel můstek mezi dvěma rybníky, pod jeho nohama se zlomilo prkno a kardinál Guidobald se probořil po kolena do vody. Této malé nehodě, při níž se ani neroztrhly jeho punčochy, věnoval jen malou pozornost. Utrpěl však odřeniny a malé pohmožděniny na obou holeních. Na levé noze se mu vytvořil zánět a rozšířil se na stehno. Přes povrchovou odřeninu bakteriální infekce způsobily gangrénu, která vedla k otravě krve. ^[2]

Kardinál Guidobald hrabě z Thunu a Hohenstein zemřel 1. června 1668, na následky sepse 24 dní po nehodě.^[3] Byl pohřben v kryptě salcburské katedrály.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Guidobald von Thun und Hohenstein na německé Wikipedii.

• Michael Buchberger (vyd.): 1200 Jahre Bistum Regensburg. Festschrift zur 1200-Jahrfeier. Pustet in Kommission, Regensburg 1939, S. 60.
• Heinz Dopsch, Hans Spatzenegger (vyd.): Geschichte Salzburgs. Stadt und Land. Band 2: Neuzeit und Zeitgeschichte. Teil 1. Pustet, Salzburg 1988, ISBN 3-7025-0243-2.
• Karl Hausberger: Das Bistum Regensburg. Seine Geschichte. Pustet, Regensburg 2004, ISBN 3-7917-1914-9.
• Karl Hausberger: Geschichte des Bistums Regensburg. Band 1: Mittelalter und frühe Neuzeit. Pustet, Regensburg 1989, ISBN 3-7917-1188-1, S. 345 f.
• Roswitha Juffinger, Christoph Brandhuber, Walter Schlegel, Imma Walderdorff: Erzbischof Guidobald Graf von Thun 1654–1668. Ein Bauherr für die Zukunft. Residenzgalerie, Salzburg 2008, ISBN 978-3-901443-32-9.
• Franz Ortner: Salzburgs Bischöfe in der Geschichte des Landes (696–2005) (= Wissenschaft und Religion. Bd. 12). Peter Lang, Frankfurt am Main u. a. 2005, ISBN 3-631-53654-2.
• Josef Staber: Kirchengeschichte des Bistums Regensburg. Habbel, Regensburg 1966, S. 146 f.
• Christoph Brandhuber / Edith Tutsch-Bauer: Kräuterkunst & Knochensäge. Medizin am Hof der Salzburger Barockfürsten. Vyd.: Ursula Schachl-Raber. müry salzmann, Salzburg / Wien 2015, ISBN 978-3-99014-120-5. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Guidobald z Thun-Hohensteinu na Wikimedia Commons
• Eintrag zu Guidobald von Thun und Hohenstein auf catholic-hierarchy.org
• Biografie in Austria-Lexikon

Předchůdce: Paris z Lodronu

Arcibiskup salcburský 1654–1668

Nástupce: Maxmilián Gandolf z Kuenburgu

Předchůdce: Adam Lorenz von Toerring-Stein

biskup řezenský 1666–1668

Nástupce: Albrecht Zikmund Bavorský