Guillaume-Chrétien de Lamoignon de Malesherbes

Guillaume-Chrétien de Lamoignon de Malesherbes
Narození	6. prosince 1721 Paříž
Úmrtí	22. dubna 1794 (ve věku 72 let) Paříž
Příčina úmrtí	poprava stětím
Místo pohřbení	Hřbitov Errancis
Rodiče	Guillaume de Lamoignon de Blancmesnil
Děti	Antoinette de Lamoignon de Malesherbes Françoise Pauline de Lamoignon de Malesherbes
Příbuzní	Marie-Élisabeth de Lamoignon de Blancmesnil a Anne Marie Louise Nicole de Lamoignon de Blancmesnil (sourozenci) Louis Lepeletier de Rosanbo, Louise Le Peletier de Rosanbo a Aline Thérèse Le Peletier de Rosanbo (vnoučata)
Profese	politik, spisovatel, magistrát, biolog, Keeper of the Seals of France, právník a botanik
Commons	Chretien-Guillaume de Lamoignon de Malesherbes
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Guillaume-Chrétien de Lamoignon de Malesherbes ([guijóm krétien d^elamoaňoⁿ d^emalzerbe]; 6. prosince 1721, Paříž – 23. dubna 1794 tamtéž) byl francouzský osvícenský právník, botanik, ministr, kritik a nakonec obhájce krále Ludvíka XVI., popraveného za Francouzské revoluce.

Život

Narodil se v právnické rodině a jeho otec Guillaume de Lamoignon de Malesherbes byl v letech 1723–1736 předsedou nejvyššího soudu. Studoval práva, krátce působil jako obhájce a v roce 1741 se stal náměstkem nejvyššího státního zástupce. Roku 1749 se oženil a s paní Grimod de la Reynière měl dvě dcery. Jedna z jeho vnuček se později stala švagrovou François René de Chateaubrianda, druhá matkou Alexise de Tocquevilla.

Královský úředník

Roku 1750 se stal předsedou nejvyššího finančního úřadu (cour des aides) a vrchním cenzorem. V této funkci udělil povolení k tisku Francouzské encyklopedie a když bylo povolení zrušeno a Diderotovi hrozilo zabavení všech rukopisů, nabídl mu Malesherbes, že je může uložit u něho. Po zrušení vrchních soudů roku 1771 začal psát králi svá „Napomenutí“ (Remontrances), za což byl vyhoštěn z Paříže na své venkovské sídlo. Po smrti Ludvíka XV. ho král Ludvík XVI. jmenoval – spolu s reformním ekonomem Turgotem – ministrem s širokou kompetencí, ale když se mu nepodařilo zrušit ani tajné zatykače, v následujícím roce odstoupil. Roku 1785 vydal pojednání o protestantských sňatcích a když se roku 1787 stal členem Královské rady (nejvyššího sboru poradců), prosadil Versailleský edikt, který upravil občanství nekatolíků a tak připravil otevření náboženské tolerance. Protože jeho další reformy neuspěly, po roce opět odstoupil.

Botanik a agronom

Od mládí byl Guillaume-Chrétien vášnivý botanik. Navštěvoval přednášky Bernarda de Jussieu, cestoval po Evropě a sbíral rostliny, dopisoval si o zemědělství s Rousseauem a Jeffersonem a vydal o tom několik pojednání. Roku 1750 byl zvolen členem Akademie věd a roku 1775 Francouzské akademie (křeslo 38).

Revoluce

V roce 1792 byl u dcery ve Švýcarsku, rychle se ale vrátil a napsal předsedovi Konventu, že je ochoten se ujmout obhajoby Ludvíka XVI., i když si nedělal iluze o výsledku. Ludvík mu za to poděkoval, ale varoval ho, že riskuje život. Jeho obhajoba, na níž pracoval spolu s dvěma dalšími kolegy, je hodnocena jako nepodařená.^[1] Spolu s ministrem a prokurátorem oznámil Malesherbes 20. ledna 1793 rozsudek králi a odjel na své venkovské sídlo. V prosinci téhož roku byl s celou rodinou zatčen a 23. dubna 1794 s dcerou, vnučkou, s jejich manžely i dvěma sekretářkami popraven gilotinou.

Odkazy

Reference

Literatura

• Ottův slovník naučný, heslo de Malesherbes. Sv. 16, str. 701

Související články

• Ancien régime
• Velká francouzská revoluce

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Guillaume-Chrétien de Lamoignon de Malesherbes na Wikimedia Commons
• (anglicky) Životopis na Encyclopedie Brittanica
• (francouzsky) Rodokmen
• (francouzsky) Životopis na stránkách Francouzské akademie