Gusta Fučíková

Gusta Fučíková
Gusta Fučíková
poslankyně Federál. shromáždění (SL)
Ve funkci: 1971 – 1981
Stranická příslušnost
Členství	KSČ
Rodné jméno	Gusta Kodeřičová
Narození	28. srpna 1903 Ostředek Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	25. března 1987 (ve věku 83 let) ? Československo Československo
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Choť	Julius Fučík
Profese	politička, spisovatelka, novinářka, prozaička a překladatelka
Ocenění	Řád republiky Řád práce Řád Klementa Gottwalda Řád Vítězného února
Commons	Gusta Fučíková
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gusta Fučíková, rozená Gusta (Augusta) Kodeřičová, poprvé provdaná Ležáková^[1] (28. srpna 1903 Ostředek^[2] – 25. března 1987^[3]), byla česká a československá publicistka, nakladatelská redaktorka, politička Komunistické strany Československa, aktivistka ženských a mírových levicových organizací, poslankyně Sněmovny lidu Federálního shromáždění za normalizace. Byla manželkou komunistického novináře a odbojáře Julia Fučíka popraveného za 2. světové války.

Narodila se v dělnické rodině. V časném dětství zemřela její matka. Roku 1921 absolvovala obchodní akademii v Praze a pak studovala na vysoké obchodní škole, kterou ale nedokončila. V roce 1923 se seznámila s Juliem Fučíkem a o rok později se stala členkou KSČ. Za první republiky pracovala na Ministerstvu školství a národní osvěty, v Mezinárodním všeodborovém svazu a na so­větském obchodním zastupitelství. Od roku 1936 byla překladatelkou v re­dakci komunistického deníku Rudé právo.

Ve 20. letech se poprvé provdala za novináře Vladimíra Borina–Ležáka. (Biografický slovník uvádí, že první sňatek za publicistu Vladimíra Borina–Ležáka byl účelový. Gusta Kodeřičová měla použít tzv. výbavné (peníze vyplácené státem nevěstě), které sňatkem získala, na zaplacení sálu pro komunistické shromáždění.)^{[4][pozn. 1]} První manželství bylo rozvedeno v roce 1933.

Dne 30. července 1938 se v Dejvicích (civilní sňatek) provdala podruhé, za Julia Fučíka. Svědky byli Jan Šverma a Bedřich Reicin.^[1]

Za druhé světové války byla aktivní v odboji. V dubnu 1942 zatčena a do konce války vězněna na různých místech, včetně koncentračního tábora Ravensbrück a Terezína.^[6]

Po válce působila v publicistice. V letech 1945–1967 pracovala jako redaktorka nakladatelství Svoboda. Redigovala dvanáct svazků díla svého popraveného manžela a napsala řadu článků o tematice odboje a války. Je rovněž autorkou dvou vzpomín­kových prací: Vzpomínky na Julia Fučíka (1961) a Život s Juliem Fučíkem (1971). V letech 1953–1968 byla členkou Výboru československých žen a v letech 1969–1974 předsedkyní Rady československých žen, zároveň v letech 1969–1975 zastávala post místopředsedkyně a od roku 1975 čestné místopředsedkyně Mezinárodní demokratické federace žen. V roce 1963 jí byla udělena Zlatá medaile Světové rady míru. Od roku 1970 byla také místopředsedkyní Československého výboru pro evropskou bezpečnost a spolupráci a členkou předsednictva Československého mírového výboru. Od roku 1980 zastávala funkci čestné předsedkyně Světové rady míru.^[7][8][6][9]

Zastávala i stranické posty v normalizačním Československu. XIV. sjezd KSČ ji zvolil za členku Ústředního výboru Komunistické strany Československa. XV. sjezd KSČ a XVI. sjezd KSČ ji v této funkci potvrdil.^[7]

K roku 1949 se profesně uvádí jako manželka Julia Fučíka.^[10]

K roku 1971 se profesně uvádí jako předsedkyně Rady československých žen.^[11] Ve volbách roku 1971 byla tehdy zvolena do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod č. 9 – Břevnov–Střešovice, Praha). Mandát získala i ve volbách roku 1976 (obvod Praha 6–jihozápad). Ve FS setrvala do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1981.^[12][13][14]

V roce 1963 získala Řád práce, roku 1970 a 1973 Řád republiky, roku 1973 Řád Vítězného února a roku 1983 Řád Klementa Gottwalda.^[7]

• Řád republiky 1970 a 1973
• Řád práce 1963
• Řád Klementa Gottwalda 1983
• Řád Vítězného února 1973

• František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 260

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Gusta Fučíková na Wikimedia Commons
• Gusta Fučíková v parlamentu