Gustav Křivinka
Gustav Křivinka | |
---|---|
Základní informace | |
Narození | 24. dubna 1928 Doubravice nad Svitavou, Morava Československo |
Úmrtí | 17. února 1990 (ve věku 61 let) Brno Československo |
Místo pohřbení | Ústřední hřbitov v Brně |
Žánry | klasická hudba a scénická hudba |
Povolání | hudební skladatel a televizní režisér |
Děti | Gustav Křivinka Pavlína Hoggard |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Gustav Křivinka (24. dubna 1928 Doubravice nad Svitavou – 17. února 1990 Brno) byl český hudební skladatel.
Život
Studoval na Státní konzervatoři v Brně hru na housle Františka Kudláčka a skladbu u Václava Kaprála a Viléma Petrželky. Ve studiu kompozice pak pokračoval na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně u Jaroslava Kvapila, které dokončil v roce 1957.[1] O jeho kvalitách svědčí i to, že 1. smyčcový kvartet, kterým absolvoval, hrálo Janáčkovo kvarteto a již v době studia byly na koncertech uváděny jeho skladby (Kasace pro čtyři dechové nástroje, Domácí hudba, Travařské písně, Koncert pro housle a orchestr, Symfonie č. 1, Concerto grosso).
V roce 1961 se stal režisérem hudebních pořadů v Československé televizi. Připravoval přímé přenosy koncertů, divadelních představení vážné i populární hudby. Režíroval operní cykly i pořady o hudebních interpretech a hudebních nástrojích. Pro rozhlasové a televizní pořady komponoval i hudbu. Přispíval svými rozbory a kritikami do odborného i denního tisku a pracoval i v tehdejším Svazu československých skladatelů a koncertních umělců.
Mimořádně úspěšná je jeho kantáta-oratorium Motýli tady nežijí z roku 1963, komponovaná na básně dětí z koncentračního tábora v Terezíně. Získala mezinárodní ohlas, nejen díky atraktivnímu tématu, ale zejména díky uměleckým kvalitám. Některé jeho skladby se staly trvalou součástí repertoáru předních světových umělců.
Jeho dcera Pavla Hoggard (1964–2018) byla autorkou divadelních her, muzikoložkou, překladatelkou a vysokoškolskou pedagožkou. Syn Gustav Křivinka ml. (*1961), je architektem.
Dílo
Klavír
- Variace všedního dne (1951)
- Nálady (1956)
- Preludium, passacaglia a fantasie-toccata (1956)
Komorní skladby
- Klavírní trio op. 1 (1948)
- I. domácí hudba pro dvoje housle (1949)
- Sonatina pro housle a klavír (1949)
- II. domácí hudba pro housle, violu a klavír (1950)
- Smyčcový kvartet op. 17 (1954)
- Houslová sonáta (1960)
Orchestrální skladby
- Líšeňská taneční suita (1950)
- Concerto grosso pro klavír a smyčcový orchestr (1950)
- 1. houslový koncert (1950)
- Furiant pro housle orchestr (1950)
- Moravské tance (1951)
- Májová suita (1951)
- 1. symfonie op. 14 (1951)
- Skočná pro housle orchestr (1951)
- 2. houslový koncert (1952)
- Čardáš – Nevěrná milá (1952)
- 2. symfonie in cis op. 18 (1955)
- Jednačtyřicátý (1958)
- Čapajev (suita pro orchestr a recitátora na slova D. Furmanova (1958)
- Concerto grosso pro smyčcový kvartet a komorní orchestr (1963)
- Legenda o velkém hříšníkovi na motivy F. M. Dostojevského
Scénická hudba a hudba k rozhlasovým hrám
- Povídky z Canterbury pro koncertní cembalo, kytaru a dechový septet (Geoffrey Chaucer, 1957)
- Zdravý nemocný pro cembalo a smyčcový orchestr (Molière, 1957)
- Slavík (František Pavlíček, 1957)
- Pohádka máje pro symfonický orchestr (Vilém Mrštík,1958)
- Kavárnička pro cembalo a dechový kvintet (Carlo Goldoni, 1959)
- Joe Hill pro klavír, sbor a orchestr (Barrie Stavis, 1959)
Písně a sbory
- Lidové balady a legendy (1951)
- Živote, buď pozdraven (trojdílný písňový cyklus)
- Milostné nálady (1958)
- Travařské písně (1949)
- Ohlasy písní ruských (1950)
- Holubička sivá (text Oldřich Mikulášek, 1960)
Kantáty
- 25 000, kantáta pro soprán, alt, smyčce a tympány na slova Oldřicha Mikuláška (1960)
- Vánoční suita (1962)
- Motýli tady nežijí (1962)
Filmová hudba
- Podivná paní Savageová (TV inscenace, 1975)
- Paradajs (TV film, 1969)
- Velká samota (1959)
- Škola otců (1957)
Odkazy
Reference
- ↑ Vivat academia. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 1997. Dostupné online. S. 150.
Literatura
- Československý hudební slovník osob a institucí I. (A–L), 1963, SHV, Praha
- Čeněk Gardavský a kol.: Skladatelé dneška, Panton, Praha, 1961
- Josef Tomeš: Český biografický slovník XX. století (II. díl K-P), Paseka a Petr Meissner, Praha a Litomyšl, 1999
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Gustav Křivinka
- Gustav Křivinka ve Filmové databázi
- Gustav Křivinka v informačním systému abART
- Svazek obcí Svitava
- Encyklopedie Brna
- Co je co?
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“