Gustav Křivinka

Gustav Křivinka
Základní informace
Narození24. dubna 1928
Doubravice nad Svitavou, Morava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí17. února 1990 (ve věku 61 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníÚstřední hřbitov v Brně
Žánryklasická hudba a scénická hudba
Povoláníhudební skladatel
DětiGustav Křivinka
Pavlína Hoggard
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gustav Křivinka (24. dubna 1928 Doubravice nad Svitavou17. února 1990 Brno) byl český hudební skladatel.

Život

Studoval na Státní konzervatoři v Brně hru na housle Františka Kudláčka a skladbu u Václava Kaprála a Viléma Petrželky. Ve studiu skladby pak pokračoval na Janáčkově akademii múzických umění v Brně u Jaroslava Kvapila. O jeho kvalitách svědčí i to, že 1. smyčcový kvartet, kterým absolvoval, hrálo Janáčkovo kvarteto a již v době studia byly na koncertech uváděny jeho skladby (Kasace pro čtyři dechové nástroje, Domácí hudba, Travařské písně, Koncert pro housle a orchestr, Symfonie č. 1, Concerto grosso).

V roce 1961 se stal režisérem hudebních pořadů v Československé televizi. Připravoval přímé přenosy koncertů, divadelních představení vážné i populární hudby. Režíroval operní cykly i pořady o hudebních interpretech a hudebních nástrojích. Pro rozhlasové a televizní pořady komponoval i hudbu. Přispíval svými rozbory a kritikami do odborného i denního tisku a pracoval i v tehdejším Svazu československých skladatelů a koncertních umělců.

Mimořádně úspěšná je jeho kantáta-oratorium Motýli tady nežijí z roku 1963, komponovaná na básně dětí z koncentračního tábora v Terezíně. Získala mezinárodní ohlas, nejen díky atraktivnímu tématu, ale zejména díky uměleckým kvalitám. Některé jeho skladby se staly trvalou součástí repertoáru předních světových umělců.

Jeho dcera Pavla Hoggard (*1964) je autorkou divadelních her, muzikoložkou, překladatelkou a vysokoškolskou pedagožkou. Syn Gustav Křivinka ml. (*1961), je architektem.

Dílo

Klavír

  • Variace všedního dne (1951)
  • Nálady (1956)
  • Preludium, passacaglia a fantasie-toccata (1956)

Komorní skladby

  • Klavírní trio op. 1 (1948)
  • I. domácí hudba pro dvoje housle (1949)
  • Sonatina pro housle a klavír (1949)
  • II. domácí hudba pro housle, violu a klavír (1950)
  • Smyčcový kvartet op. 17 (1954)
  • Houslová sonáta (1960)

Orchestrální skladby

  • Líšeňská taneční suita (1950)
  • Concerto grosso pro klavír a smyčcový orchestr (1950)
  • 1. houslový koncert (1950)
  • Furiant pro housle orchestr (1950)
  • Moravské tance (1951)
  • Májová suita (1951)
  • 1. symfonie op. 14 (1951)
  • Skočná pro housle orchestr (1951)
  • 2. houslový koncert (1952)
  • Čardáš – Nevěrná milá (1952)
  • 2. symfonie in cis op. 18 (1955)
  • Jednačtyřicátý (1958)
  • Čapajev (suita pro orchestr a recitátora na slova D. Furmanova (1958)
  • Concerto grosso pro smyčcový kvartet a komorní orchestr (1963)
  • Legenda o velkém hříšníkovi na motivy F. M. Dostojevského

Scénická hudba a hudba k rozhlasovým hrám

Písně a sbory

  • Lidové balady a legendy (1951)
  • Živote, buď pozdraven (trojdílný písňový cyklus)
  • Milostné nálady (1958)
  • Travařské písně (1949)
  • Ohlasy písní ruských (1950)
  • Holubička sivá (text Oldřich Mikulášek, 1960)

Kantáty

  • 25 000, kantáta pro soprán, alt, smyčce a tympány na slova Oldřicha Mikuláška (1960)
  • Vánoční suita (1962)
  • Motýli tady nežijí (1962)

Filmová hudba

  • Podivná paní Savageová (TV inscenace, 1975)
  • Paradajs (TV film, 1969)
  • Velká samota (1959)
  • Škola otců (1957)


Literatura

  • Československý hudební slovník osob a institucí I. (A–L), 1963, SHV, Praha
  • Čeněk Gardavský a kol.: Skladatelé dneška, Panton, Praha, 1961
  • Josef Tomeš: Český biografický slovník XX. století (II. díl K-P), Paseka a Petr Meissner, Praha a Litomyšl, 1999

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“