Gustav Nezval

Gustav Nezval
Gustav Nezval (1937)
Gustav Nezval (1937)
Rodné jménoAugustin Nezval
Narození18. listopadu 1907
Řečkovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí17. září 1998 (ve věku 90 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Aktivní roky1937–1997
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gustav Nezval (18. listopadu 1907 Řečkovice[1] – 17. září 1998 Praha) byl český divadelní, filmový a televizní herec.

Ve filmech působil ze začátku především v rolích milovníků, po válce pak účinkoval především v různých vedlejších rolích. Jeho nejvýznamnější rolí byla postava Jana Cimbury ve stejnojmenném filmu, natočeném podle románu Jindřicha Šimona Baara. Za tuto roli získal v roce 1942[2] Národní cenu. Co se týče divadelní kariéry, hrál krátce v Národním divadle, pak u několika venkovských společností, v Divadle Vlasty Buriana a od roku 1942 až do konce své divadelní kariéry působil ve Vinohradském divadle. Byl ženatý s tanečnicí Trudi Nortenovou (vlastním jménem Gertruda Nettlová), s níž měl dva syny, Petra a Jiřího.

Život

Narodil se jako Augustin Nezval v rodině zámečníka Františka Nezvala a jeho ženy Aloisie. Ačkoliv si maminka přála, aby se stal knězem, vystudoval průmyslovku, odešel do Prahy a začal zde pracovat jako stavební kreslič.[3] V roce 1926 uspěl v konkurzu do Národního divadla a dva roky tam působil jako elév.[4] Poté vystřídal několik angažmá u různých divadelních společností, působil mimo jiné v Českých Budějovicích (1931–1932), Ostravě (1935–1938), Brně (1938–1941) a také v Praze.[5] V roce 1942 přišel do Divadla na Vinohradech, kde zůstal až do svého odchodu do důchodu v roce 1976.[6] V osmdesátých letech v tomto divadle občas hostoval, své poslední divadelní představení tam odehrál v listopadu 1997, kdy Vinohradské divadlo (podobně jako Nezval) slavilo své devadesáté výročí. Kromě filmu úspěšně spolupracoval s rozhlasem, od počátku dramatického vysílání Československé televize ho diváci vídávali na obrazovce v mnoha inscenacích a seriálech.[7]

V červenci 1937 se oženil s Trudi Nortenovou, s níž prožil šťastné manželství, které ukončila až její smrt v roce 1994. Byl jedním z mála herců, který se zastal své kolegyně Jiřiny Štěpničkové, když byla obviněna z kolaborace.

V roce 2005 vydala Pavlína Vajčnerová o Nezvalovi profilovou knížku Gustav Nezval: Oči spíše sympatické.

Filmografie

  • 1937 Armádní dvojčata (npor. Zdeněk)
  • 1937 Jarčin profesor (dr. Karel Stržický)
  • 1938 Děti na zakázku (MUDr. Karel Matys)
  • 1938 Ideál septimy (Ing. Ivan Kareš alias skladatel Michal Martan)
  • 1939 Dvojí život (povaleč Slaba)
  • 1939 Osmnáctiletá (Antonín Perný)
  • 1939 Ženy u benzinu (sedlák Karel Loukota)
  • 1940 Babička (Černý myslivec)
  • 1940 Maskovaná milenka (Leon z Costy)
  • 1940 Muzikantská Liduška (Toník Jareš)
  • 1940 Pelikán má alibi (vrchní komisař Moudrý)
  • 1941 Jan Cimbura (Jan Cimbura)
  • 1941 Noční motýl (npor. Varga)
  • 1941 Muži nestárnou (lesník Jan Parner)
  • 1941 Tanečnice (princ Maxmilián ze Sylvánie)
  • 1944 Děvčica z Beskyd (Tomáš Hanulík)
  • 1944 Počestné paní pardubické (rychtářský písař Prokop Trubka)
  • 1946 Muži bez křídel (Petr Lom) – Film oceněný Velkou cenou na MFF v Cannes 1946
  • 1947 Nikola Šuhaj (Nikola Šuhaj)
  • 1948 Ulica Graniczna (role neurčena)
  • 1949 Vzbouření na vsi (Valenta)
  • 1950 DS 70 nevyjíždí (dr. Vítek)
  • 1950 Veselý souboj (mjr. Zahrádka)
  • 1952 Plavecký mariáš (Šebek)
  • 1953 Expres z Norimberka (plk. Prokop)
  • 1953 Ještě svatba nebyla (Francek Gajdoš)
  • 1956 Nevěra (Lang)
  • 1957 Legenda o lásce (hvězdopravec)
  • 1958 Hlavní výhra (číšník)
  • 1958 Zatoulané dělo (plk. Hanzlík)
  • 1959 Mstitel (zedník Kryštof)
  • 1959 Zkouška pokračuje (herec)
  • 1961 Malý Bobeš (Libra)
  • 1962 Prosím, nebudit (Petr Parléř)
  • 1962 Vánice (chatař na Výrovce)
  • 1969 Hvězda (Roman)
  • 1970 Velká neznámá (profesor)
  • 1971 Šance (překladatel)
  • 1973 Dny zrady (dr. Kamil Krofta)
  • 1974 Sokolovo (mjr. Vrbenský)
  • 1975 Akce v Istanbulu (Kment)
  • 1982 Šílený kankán
  • 1987 Šašek a královna
  • 1998 Je třeba zabít Sekala (sedlák Štverák)

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, vyd. Rybka Publishers, 2006, str. 130, ISBN 80-86182-51-7.
  3. ↑ Pavlína Vajčnerová: Gustav Nezval: Oči spíše sympatické, Brána, Praha, 2005, ISBN 80-7243-265-6, str.  15.
  4. ↑ http://archiv.narodni-divadlo.cz/
  5. ↑ Český film : herci a herečky II, s. 300.
  6. ↑ Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 193, ISBN 978-80-239-9604-3.
  7. ↑ Český film : herci a herečky II, s. 302.

Literatura

  • Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 68
  • Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930 – 1945, Orbis, Praha, 1966, str. 178–180, 196, 225, 231, foto 465, 466, 471, 473, 474, 518, 615, 636
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 168, 292, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 95, 186, 194, 339, 493.
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. II. díl : L–Ř. 2. vyd. Praha : Libri, 2010. 656 s. ISBN 978-80-7277-471-5. S. 299–302.
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 402, 478, 486, 499, 660–1
  • Adina Mandlová: Dneska už se tomu směju, vyd. Čs. filmový ústav, 1990, str. 119-121
  • Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 68, 130, 166, 235–6, ISBN 80-86182-51-7
  • Stanislav Motl: Prokletí Lídy Baarové, Rybka Publishers, Praha, 2002, str. 120, 137, 176, 214, ISBN 80-86182-61-4
  • V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 179
  • František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 259, 349, 350
  • Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského a Státního divadla v Brně. Díl I, 1884–1984 / uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba. Brno : Státní divadlo, 1984. 840 s. S. 543–546.
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 61, 65, 83, 183, 193, ISBN 978-80-239-9604-3
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 452. 
  • Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 120, 132, 181, ISBN 80-85837-35-8
  • Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 104, ISBN 978-80-7388-552-6
  • Pavlína Vajčnerová: Gustav Nezval: Oči spíše sympatické, Brána, Praha, 2005, ISBN 80-7243-265-6
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 155, 177, ISBN 80-207-0485-X
  • Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 192, ISBN 978-80-239-9603-6

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Gustav Nezval.jpg
Portrait of Gustav Nezval