Gustav Pallas
Gustav Pallas | |
---|---|
Narození | 21. července 1882 Víska u Hořovic Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 12. dubna 1964 (ve věku 81 let) Praha Československo |
Místo pohřbení | Vokovický hřbitov |
Povolání | literární historik a kritik, překladatel ze severských jazyků, středoškolský profesor a nakladatelský redaktor |
Národnost | česká |
Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
Témata | literární historie, literární kritika, překlad a editace |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Gustav Pallas (21. července 1888, Víska u Hořovic, dnes součást Hořovic – 12. dubna 1964, Praha) byl český literární historik a kritik, překladatel ze severských jazyků,středoškolský profesor a nakladatelský redaktor.[1][2]
Život
Byl synem knížecího zahradníka. Obecnou školu začal navštěvovat v Berényi u Velké Kanyže (Nagykanizsa) v Uhrách, kde dočasně jeho otec pracoval, čtvrtou a pátou třídu již ale vychodil v Chrudimi. Od roku 1893 studoval na gymnáziu v Hradci Králové, a po maturitě v letech 1901 až 1905 slavistiku, germanistiku a literární komparatistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde také získal roku 1908 doktorát.[1][3]
Od roku 1905 působil jako středoškolský profesor češtiny a němčiny na gymnáziu na Královských Vinohradech, v letech 1906 až 1907 v Místku a v letech 1907 až 1909 v Benešově. Pak působil do roku 1919 na reálce v pražských Vršovicích a potom až do předčasného penzionování za okupace na dívčím gymnáziu Elišky Krásnohorské v Praze na Novém Městě.[1]
Při zaměstnání se věnoval literárněhistorické, kritické a překladatelské práci. O původní domácí i přeložené cizí literatuře pravidelně psal do různých časopisů a novin jako byl například Přehled (v letech 1912-1913), Zlatá Praha (1915-1919), kulturní rubrika Venkova (1916). V letech 1917-1929 byl redaktorem časopisu Zlatá Praha a od roku 1928 patřil k stálým spolupracovníkům Lidových novin, kam takřka výhradně přispíval články o severských literaturách. Redakčně spolupracoval také s Ottovým nakladatelstvím a s nakladatelstvím Sfinx. Vykonal četné cesty do zahraničí, především do zemí svých literárních zájmů: do Dánska, Finska, Norska, Švédska a na Island.[1]
Jeho odborná práce literárního historika a kritika byla přednostně zaměřena na popularizační činnost, a to jak v oblasti české literatury, tak v oblasti severských literatur, k jejichž propagátorům ve své době patřil. Své pčeklady, které pořizoval zásadně z originálů, stavěl na své odborné erudici, na citu pro autorskou jedinečnost a na její adekvátní vyjádření v češtině.[1] K jeho nejvýznamnějším převodům patří kompletní soubor pohádek a povídek Hanse Christiana Andersena.[4]. Překládal rovněž z němčiny a angličtiny.[1] Pedagogické povolání jej vedlo i k tomu, že napsal několik literárních příruček a čítanek pro střední školy.[2]
Výběrová bibliografie
Překlady ze švédštiny
- 1911 - Viktor Rydberg: Štědrovečerní dobrodružství malého Vigga.
- 1916 - Oscar Levertin: Rokokové novely.
- 1918 - Gustaf af Geijerstam: Moji hoši
Překlady z norštiny
- 1912 - Knut Hamsun: Pan.
- 1915 - Knut Hamsun: Královna ze Sáby, spolupřekladatel.
- 1917 - Henrik Ibsen: Císař a Galilejský.
- 1918 - Knut Hamsun: Poslední radost.
- 1929 - Henrik Ibsen: Nápadnicí trůnu, úprava překladu Jaroslava Vrchlického podle norského originálu.
Překlady z němčiny
- 1913: Karl Rössler: Pšt frankfurtských.
Překlady z dánštiny
- 1914 - Johannes Vilhelm Jensen: Exotické novely .
- 1914 - Hans Christian Andersen: Úplný soubor jeho pohádek a povídek I.
- 1914 - Hans Christian Andersen: Úplný soubor jeho pohádek a povídek II.
- 1915 - Hans Christian Andersen: Úplný soubor jeho pohádek a povídek III.
- 1916 - Hans Christian Andersen: Úplný soubor jeho pohádek a povídek IV.
Překlady z angličtiny
- 1916 - Elinor Glynová: Jeho chvíle.
Uspořádané antologie
- Mistři novelistiky severské (1920), antologie.
- Světem humoru: anthologie z humoru cizího i domácího (1921), čtyři svazky.
- Nová legenda zlatá: obrazová antologie z legendární tvorby prostonárodní a umělé, domácí i cizí (1927), spolueditor.
- Čarovná skřínka kouzelníka Merlína a jiné pohádky (1933), převyprávěmé pohádky.
- Severské pohádky (1957), antologie převyprávěných pohádek.
Vlastní práce
- Slovníček cizích slov v češtině (1916).
- Dějiny literatury české pro školy obchodní (1919).
- Populární dějiny literatury české a slovenské (1919).
- Slovníček literární (1923).
- Obrazové dějiny literatury české (1926), společně s Vojtěchem Zelinkou..
- Henrik Ibsen. Studie životopisná a kritická (1927).
- August Strindberg a naturalismus švédský (1933).
- Selma Lagerlöfová a novoidealismus ve Švédsku (1933).
- Knut Hamsun a soudobá norská beletrie (1933).
- Severské literatury nové doby (1939).
- Idey života. Essaye o životním optimismu i skepsi (1940).
- Hvězdy severu. Kapitoly z kulturních dějin severských (1948).
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e f OPELÍK, Jiří a kol. Lexikon české literatury 3/II P-Ř. Praha: Academia 2000. S. 770–772.
- ↑ a b Ottův slovník naučný nové doby, díl IV., sv. 2. Praha: Argo a Paseka 2001. S. 851.
- ↑ Gustav Pallas. Obec překladatelů. Dostupné online
- ↑ Před 140 lety se ve Vísce u Hořovic narodil Gustav Pallas, jako první přeložil Andersenovy pohádky z originálu. Berounský Region. Dostupné online
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Gustav Pallas
- Gustav Pallas. Databáze českého uměleckého překladu. Dostupné online
- Gustav Pallas v Databázi knih.
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“