Gustav Pallas

Gustav Pallas
Narození21. července 1882
Víska u Hořovic Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí12. dubna 1964 (ve věku 81 let)
Praha ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVokovický hřbitov
Povoláníliterární historik a kritik, překladatel ze severských jazyků, středoškolský profesor a nakladatelský redaktor
Národnostčeská
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Témataliterární historie, literární kritika, překlad a editace
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Gustav Pallas (21. července 1888, Víska u Hořovic, dnes součást Hořovic12. dubna 1964, Praha) byl český literární historik a kritik, překladatel ze severských jazyků,středoškolský profesor a nakladatelský redaktor.[1][2]

Život

Byl synem knížecího zahradníka. Obecnou školu začal navštěvovat v Berényi u Velké Kanyže (Nagykanizsa) v Uhrách, kde dočasně jeho otec pracoval, čtvrtou a pátou třídu již ale vychodil v Chrudimi. Od roku 1893 studoval na gymnáziu v Hradci Králové, a po maturitě v letech 1901 až 1905 slavistiku, germanistiku a literární komparatistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde také získal roku 1908 doktorát.[1][3]

Od roku 1905 působil jako středoškolský profesor češtiny a němčiny na gymnáziu na Královských Vinohradech, v letech 1906 až 1907 v Místku a v letech 1907 až 1909 v Benešově. Pak působil do roku 1919 na reálce v pražských Vršovicích a potom až do předčasného penzionování za okupace na dívčím gymnáziu Elišky Krásnohorské v Praze na Novém Městě.[1]

Při zaměstnání se věnoval literárněhistorické, kritické a překladatelské práci. O původní domácí i přeložené cizí literatuře pravidelně psal do různých časopisů a novin jako byl například Přehled (v letech 1912-1913), Zlatá Praha (1915-1919), kulturní rubrika Venkova (1916). V letech 1917-1929 byl redaktorem časopisu Zlatá Praha a od roku 1928 patřil k stálým spolupracovníkům Lidových novin, kam takřka výhradně přispíval články o severských literaturách. Redakčně spolupracoval také s Ottovým nakladatelstvím a s nakladatelstvím Sfinx. Vykonal četné cesty do zahraničí, především do zemí svých literárních zájmů: do Dánska, Finska, Norska, Švédska a na Island.[1]

Jeho odborná práce literárního historika a kritika byla přednostně zaměřena na popularizační činnost, a to jak v oblasti české literatury, tak v oblasti severských literatur, k jejichž propagátorům ve své době patřil. Své pčeklady, které pořizoval zásadně z originálů, stavěl na své odborné erudici, na citu pro autorskou jedinečnost a na její adekvátní vyjádření v češtině.[1] K jeho nejvýznamnějším převodům patří kompletní soubor pohádek a povídek Hanse Christiana Andersena.[4]. Překládal rovněž z němčiny a angličtiny.[1] Pedagogické povolání jej vedlo i k tomu, že napsal několik literárních příruček a čítanek pro střední školy.[2]

Výběrová bibliografie

Překlady ze švédštiny

  • 1911 - Viktor Rydberg: Štědrovečerní dobrodružství malého Vigga.
  • 1916 - Oscar Levertin: Rokokové novely.
  • 1918 - Gustaf af Geijerstam: Moji hoši

Překlady z norštiny

  • 1912 - Knut Hamsun: Pan.
  • 1915 - Knut Hamsun: Královna ze Sáby, spolupřekladatel.
  • 1917 - Henrik Ibsen: Císař a Galilejský.
  • 1918 - Knut Hamsun: Poslední radost.
  • 1929 - Henrik Ibsen: Nápadnicí trůnu, úprava překladu Jaroslava Vrchlického podle norského originálu.

Překlady z němčiny

  • 1913: Karl Rössler: Pšt frankfurtských.

Překlady z dánštiny

  • 1914 - Johannes Vilhelm Jensen: Exotické novely .
  • 1914 - Hans Christian Andersen: Úplný soubor jeho pohádek a povídek I.
  • 1914 - Hans Christian Andersen: Úplný soubor jeho pohádek a povídek II.
  • 1915 - Hans Christian Andersen: Úplný soubor jeho pohádek a povídek III.
  • 1916 - Hans Christian Andersen: Úplný soubor jeho pohádek a povídek IV.

Překlady z angličtiny

  • 1916 - Elinor Glynová: Jeho chvíle.

Uspořádané antologie

  • Mistři novelistiky severské (1920), antologie.
  • Světem humoru: anthologie z humoru cizího i domácího (1921), čtyři svazky.
  • Nová legenda zlatá: obrazová antologie z legendární tvorby prostonárodní a umělé, domácí i cizí (1927), spolueditor.
  • Čarovná skřínka kouzelníka Merlína a jiné pohádky (1933), převyprávěmé pohádky.
  • Severské pohádky (1957), antologie převyprávěných pohádek.

Vlastní práce

  • Slovníček cizích slov v češtině (1916).
  • Dějiny literatury české pro školy obchodní (1919).
  • Populární dějiny literatury české a slovenské (1919).
  • Slovníček literární (1923).
  • Obrazové dějiny literatury české (1926), společně s Vojtěchem Zelinkou..
  • Henrik Ibsen. Studie životopisná a kritická (1927).
  • August Strindberg a naturalismus švédský (1933).
  • Selma Lagerlöfová a novoidealismus ve Švédsku (1933).
  • Knut Hamsun a soudobá norská beletrie (1933).
  • Severské literatury nové doby (1939).
  • Idey života. Essaye o životním optimismu i skepsi (1940).
  • Hvězdy severu. Kapitoly z kulturních dějin severských (1948).

Odkazy

Reference

  1. a b c d e f OPELÍK, Jiří a kol. Lexikon české literatury 3/II P-Ř. Praha: Academia 2000. S. 770–772.
  2. a b Ottův slovník naučný nové doby, díl IV., sv. 2. Praha: Argo a Paseka 2001. S. 851.
  3. Gustav Pallas. Obec překladatelů. Dostupné online
  4. Před 140 lety se ve Vísce u Hořovic narodil Gustav Pallas, jako první přeložil Andersenovy pohádky z originálu. Berounský Region. Dostupné online

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“