Gustav Schmoranz

Gustav Schmoranz
Gustav Schmoranz
Narození	16. září 1858 Slatiňany, Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	21. prosince 1930 (ve věku 72 let) Praha, Československo Československo
Místo pohřbení	Slatiňany
Alma mater	České vysoké učení technické v Praze
Povolání	režisér, architekt, scénograf, učitel, teatrolog, překladatel, divadelní režisér, výtvarník a vysokoškolský učitel
Rodiče	František Schmoranz starší
Příbuzní	František Schmoranz mladší, Jan Schmoranz a Josef Schmoranz (sourozenci)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gustav Schmoranz (16. září 1858 Slatiňany^[1] – 21. prosince 1930 Praha^[2]) byl český divadelní režisér, výtvarník a ředitel Národního divadla v Praze.

Absolvoval Vysoké učení technické v Praze a stal se architektem. Studoval také na pařížské École des beaux-arts a později ve Vídni a v Londýně.^[3] Od roku 1887 byl profesorem Umělecko-průmyslové školy v Praze. Zajímal se o divadlo a psal články o divadle, např. do časopisů Lumír a Zlatá Praha. Po studijním pobytu v Káhiře napsal německy psané a jím ilustrované dílo o orientálním skle.^[3] V roce 1898 spolupracoval jako technický poradce se spolkem Máj a se spisovatelem a pozdějším režisérem Jaroslavem Kvapilem na založení Divadla Uranie, umístěného původně na pražském Výstavišti u příležitosti Výstavy architektury a inženýrství ^[4]

Jako člen Společnosti Národního divadla, která převzala správu Národního divadla po Družstvu Národního divadla, se stal na období od května 1900 do dubna 1922 ředitelem Národního divadla v Praze. Do Národního divadla přivedl Jaroslava Kvapila a Karla Kovařovice, kteří pak v dalších letech formovali činohru a operu Národního divadla.^[5] V období jeho působení jako ředitele byla na scéně ND uváděna díla nových českých dramatiků, např. Fráni Šrámka, J. Mahena, V. Dyka a S. Loma.

V Národním divadle vykonával rovněž funkci režiséra a jevištního výtvarníka. V roce 1918, po odchodu Jaroslava Kvapila, se stal i šéfem činohry. V dubnu 1920 bylo Národní divadlo převedeno pod zemskou správu a Schmoranz v roce 1922 opustil místo ředitele a jeho nástupcem se stal Jaroslav Šafařovič.^[6]

• 1910 – Jaroslav Kvapil: Princezna Pampeliška, Národní divadlo
• 1912 – Molière: Misantrop, Národní divadlo
• 1916 – F. X. Svoboda: Čekanky, Národní divadlo
• 1917 – Jaroslav Vrchlický: Noc na Karlštejně, Národní divadlo
• 1919 – Alois Jirásek: Jan Žižka, Národní divadlo
• 1920 – Leoš Janáček: Výlety páně Broučkovy (opera), Národní divadlo
• 1928 – Alois Jirásek: Lucerna, Národní divadlo

• 1902 – Jaroslav Vrchlický: Soud lásky, Národní divadlo, režie Jaroslav Kvapil
• 1905 – Alois Jirásek: Lucerna, Národní divadlo, režie Jaroslav Kvapil
• 1905 – William Shakespeare: Hamlet, Národní divadlo, režie Jaroslav Kvapil (scéna spolu s Jaroslavem Kvapilem)
• 1909 – Ambroise Thomas: Mignon (opera), Národní divadlo, režie Adolf Krössing
• 1910 – Karel Kovařovic: Psohlavci (opera), Národní divadlo, režie Adolf Krössing
• 1912 – W. A. Mozart: Don Juan (opera), Národní divadlo, režie Robert Polák

• František Černý: Hana Kvapilová, Orbis : Praha, 1960, str. 123, 160, 210, 212, 288–9, 305, 309, 310, 313–4, 317, 319, 333, 352
• František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia : Praha, 2000, str. 241, 244, 247, ISBN 80-200-0782-2
• František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta : Praha, 1978, str. 299
• Ljuba Klosová: Život za divadlo (Marie Hübnerová), Odeon : Praha, 1987, str. 55, 56, 69, 78, 105
• Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon : Praha, 1975, str. 29, 52, 55–6, 58, 62–3
• Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia : Praha, 1983, str. 22
• Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia : Praha, 1988, str. 420–441, 479
• Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon : Praha, 1983, str. 91, 94, 98, 101, 110, 116, 132, 360, 365–6, 372, 375–6, 385, 391, 403
• Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis : Praha, 1932, str. 69, 163, 200, 202–4, 234, 245, 248, 279, 285, 302, 316, 329, 390, 391, 438, 478, 489–492, 510–512, 533–4
• Josef Teichman: Postavy českého divadla a hudby, Orbis : Praha, 1941, str. 209
• Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ : Praha, 2011, str. 45, ISBN 978-80-7388-552-6

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Gustav Schmoranz na Wikimedia Commons
• Autor Gustav Schmoranz ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Gustav Schmoranz
• Gustav Schmoranz v databázi Archivu Národního divadla
• Gustav Schmoranz v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
• Město Slatiňany
• Gustav Schmoranz v informačním systému abART