Gustav Schmoranz

Gustav Schmoranz
Gustav Schmoranz
Gustav Schmoranz
Narození16. září 1858
Slatiňany, Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí21. prosince 1930 (ve věku 72 let)
Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníSlatiňany
Alma materČeské vysoké učení technické v Praze
Povolánírežisér, architekt, scénograf, učitel, teatrolog, překladatel, divadelní režisér, výtvarník a vysokoškolský učitel
RodičeFrantišek Schmoranz starší
PříbuzníFrantišek Schmoranz mladší, Jan Schmoranz a Josef Schmoranz (sourozenci)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gustav Schmoranz (16. září 1858 Slatiňany[1]21. prosince 1930 Praha[2]) byl český divadelní režisér, výtvarník a ředitel Národního divadla v Praze.

Život

Absolvoval Vysoké učení technické v Praze a stal se architektem. Studoval také na pařížské École des beaux-arts a později ve Vídni a v Londýně.[3] Od roku 1887 byl profesorem Umělecko-průmyslové školy v Praze. Zajímal se o divadlo a psal články o divadle, např. do časopisů Lumír a Zlatá Praha. Po studijním pobytu v Káhiře napsal německy psané a jím ilustrované dílo o orientálním skle.[3] V roce 1898 spolupracoval jako technický poradce se spolkem Máj a se spisovatelem a pozdějším režisérem Jaroslavem Kvapilem na založení Divadla Uranie, umístěného původně na pražském Výstavišti u příležitosti Výstavy architektury a inženýrství [4]

Jako člen Společnosti Národního divadla, která převzala správu Národního divadla po Družstvu Národního divadla, se stal na období od května 1900 do dubna 1922 ředitelem Národního divadla v Praze. Do Národního divadla přivedl Jaroslava Kvapila a Karla Kovařovice, kteří pak v dalších letech formovali činohru a operu Národního divadla.[5] V období jeho působení jako ředitele byla na scéně ND uváděna díla nových českých dramatiků, např. Fráni Šrámka, J. Mahena, V. Dyka a S. Loma.

Hrob rodiny Schmoranzů ve Slatiňanech

V Národním divadle vykonával rovněž funkci režiséra a jevištního výtvarníka. V roce 1918, po odchodu Jaroslava Kvapila, se stal i šéfem činohry. V dubnu 1920 bylo Národní divadlo převedeno pod zemskou správu a Schmoranz v roce 1922 opustil místo ředitele a jeho nástupcem se stal Jaroslav Šafařovič.[6]

Režie, výběr

Scéna, výběr

Citát

Hřmotný zjev Gustava Schmoranze byl pravým opakem jeho dobrácké a někdy až prostomyslné povahy. Za mládí vznosný krasavec černé brady, jenž vypadal jako by nezkrotný dobyvatel ženských srdcí, byl Schmoranz už tenkrát jenom tím předobrým synem, bratrem a strýčkem, jímž zůstal do posledka, a se vším svým neobyčejným smyslem pro život rodinný nikdy si nedovedl a také nechtěl založit vlastní domácnost.
— Jaroslav Kvapil[7]

Odkazy

Reference

  1. SOA Zámrsk, Matrika narozených 1842-1862 ve Slatiňanech, sign.1035, ukn 8839, str.155. Dostupné online.
  2. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia : Praha, 1988, str. 440
  3. a b Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis : Praha, 1932, str. 490
  4. .Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis : Praha, 1932, str. 199–200
  5. František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia : Praha, 2000, str. 244, ISBN 80-200-0782-2
  6. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia : Praha, 1988, str. 479
  7. Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis : Praha, 1932, str. 489

Literatura

  • František Černý: Hana Kvapilová, Orbis : Praha, 1960, str. 123, 160, 210, 212, 288–9, 305, 309, 310, 313–4, 317, 319, 333, 352
  • František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia : Praha, 2000, str. 241, 244, 247, ISBN 80-200-0782-2
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta : Praha, 1978, str. 299
  • Ljuba Klosová: Život za divadlo (Marie Hübnerová), Odeon : Praha, 1987, str. 55, 56, 69, 78, 105
  • Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon : Praha, 1975, str. 29, 52, 55–6, 58, 62–3
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia : Praha, 1983, str. 22
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia : Praha, 1988, str. 420–441, 479
  • Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon : Praha, 1983, str. 91, 94, 98, 101, 110, 116, 132, 360, 365–6, 372, 375–6, 385, 391, 403
  • Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis : Praha, 1932, str. 69, 163, 200, 202–4, 234, 245, 248, 279, 285, 302, 316, 329, 390, 391, 438, 478, 489–492, 510–512, 533–4
  • Josef Teichman: Postavy českého divadla a hudby, Orbis : Praha, 1941, str. 209
  • Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ : Praha, 2011, str. 45, ISBN 978-80-7388-552-6

Externí odkazy

ředitelé Národního divadla v Praze
Předchůdce:
František Adolf Šubert
19021922
Gustav Schmoranz
Nástupce:
Jaroslav Šafařovič

Média použitá na této stránce

Flag of the Habsburg Monarchy.svg

↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)
↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary (1867-1918)
House colours of the House of Habsburg
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Album representantů všech oborů veřejného života československého - 1927 – Gustav Schmoranz.jpeg
Autor: NeznámýUnknown author, Licence: CC BY-SA 4.0
Album representantů všech oborů veřejného života československého - 1927 - Bedřich Bendelmayer
Slatiňany - hřbitov, Schmoranz, rodina.jpg
Autor: Adam Rejha, Licence: CC BY-SA 4.0
Slatiňany - hřbitov, Schmoranz, rodina