Gustav Schorsch

Gustav Schorsch
Gustav Schorsch (před rokem 1942)
Gustav Schorsch (před rokem 1942)
Narození29. ledna 1918
Hořice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtíleden 1945 (ve věku 27 let)
Fürstengrube
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Povoláníspisovatel, režisér a herec
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gustav Schorsch někdy uváděn též jako Gustav Šorš (29. ledna 1918 Hořiceleden 1945 Fürstengrube)[1] byl mladý český herec, divadelní režisér a překladatel.

Rodina, vzdělání

Narodil se v židovské rodině soukromého textilního podnikatele v Hořicích Eugena Schorsche, jako nejmladší ze třech dětí (bratr Karel nar. 1911, sestra Julie nar. 1913). Vystudoval reálné gymnázium v Praze na Smíchově. Již na gymnáziu založil recitační soubor. Zajímal se o poezii i prózu, účastnil se recitačních soutěží, kde recitoval i latinsky. Po maturitě v roce 1937 začal studovat filosofii a estetiku na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy a současně i druhý ročník dramatického oddělení Konzervatoře v Praze, kterou dokončil v roce 1940.[2]

Divadelní činnost do roku 1940

Na Konzervatoři hrál v řadě inscenací. Vystoupil také v pražské Unitarii s Dělnickým ochotnickým divadlem v Gorkého hře Na dně, kterou sám režíroval.[3] Od roku 1937 až do roku 1940 vystupoval příležitostně v pražském Národním divadle v menších rolích, zvláště v režiích Karla Dostala, Jiřího Frejky a Jana Bora.[4] Dostalovi také asistoval a ten jej pověřil nastudováním recitačních sborů v inscenaci J. W. Goetha Faust v Národním divadle v roce 1939.[5]

Na podzim roku 1939 začal Schorsch se svojí skupinou v Topičově salóně na Národní třídě v Praze uvádět literární pořady, a to přímo ve výstavní síni mezi vystavenými obrazy a sochami.[6] Spolu se Schorschem se na představeních podíleli např. Jiří Orten, Felix le Breux a Vlasta Schönová. Od července 1939 již nemohl z důvodů zavedení protižidovských zákonů veřejně vystupovat. V divadélku byl uveden Horův Jan Houslista (přednes provedl za zástěnou Jiří Orten) a pořad s verši Ivana Blatného.[5] Tak byl položen základ Divadélka pro 99, které zahájilo oficiálně provoz 2. února 1940 literárním pořadem Verše o Praze. Na jaře 1940 se pak řízení divadélka ujal Jindřich Honzl, který však již třetím pořadem (pásmo korespondence Román lásky a cti) šel jinou dramaturgickou cestou než Schorschova skupina a namísto „divadla poezie“ směřoval ke skutečné divadelní činnosti.[7]

Další činnosti

Za svůj krátký život, již na gymnáziu, se stačil zabývat také překlady z latiny; v roce 1938 se objevil na filmovém plátně a v témže roce provedl pro rozhlas dramatizaci jedné Mannovy hry.

Deportace

V červnu roku 1941 byl Schorsch nucen odjet do internačního pracovního tábora v Lípě u Německého Brodu, kde pracoval jako pomocný dělník do ledna 1942. Krátce pak ještě pobýval a pracoval v Praze; navštěvoval zde rovněž tajný filozofický seminář vedený dr. Josefem Benešem a přednášky o teorii umění a scházel se s přáteli, kteří stejně jako on již neměli přístup do veřejných podniků (Kamil Bednář, Věra Bednářová, Josef Hiršal, Jan Kotík, Josef Hlinomaz, Karel Pech a další).[8] Dne 22. prosince 1942 byl deportován do koncentračního tábora Terezín.[1]

Činnost v Terezíně, Osvětim

Zapojil se do divadelní činnosti v Terezíně a vedl divadelní seminář. Se svým hereckých souborem se věnoval především činohře a recitacím. Úspěšně uvedl hru Petra Kiena Loutky a Ženitbu N. V. Gogola.[9]

V Terezíně spolupracoval mj. s výtvarníkem Františkem Zelenkou. Dramaturgem v Schorschově skupině byl Mirko Tůma.

Schorsch také v Terezíně připravoval pořady pro recitační večery (např. z díla Nerudy, Dyka a Halase)[10] a dále sám připravoval nebo se spolupodílel na pořadech z děl Josefa Hory, Franze Kafky, Moliera, Rimbauda a Karla Čapka. Rovněž spolupracoval na pořadu recitací uváděných na dětských marodkách.[11]

Dne 16. října 1944 byl Schorsch zařazen do transportu ER do Osvětimi[1] a dle dostupných svědectví byl v lednu 1945 zastřelen na marodce při likvidaci pobočného osvětimského tábora Fürstengrube a kavalec s jeho tělem zapálen.[12][13]

Citát

Gustav Schorsch. Byl z těch, k nimž nikdo nedovede být zlý. Měl úsměv, který odzbrojoval, jeho pohled, omilostněný cudností, plašil ďábly; chodil průzračným hmotným světem, samo poselství aetherných dálek, ožilá zvěst jiných, lepších světů. Patřil více tam, než sem, nemohl dlouho žít na zemi. Ale miloval ji láskou, která posvěcuje tuchou a křísí odumřelou ctnost k novému životu. V jeho přítomnosti se lidé stávali lepšími.
— Karel Dostal[14]

Divadelní role, výběr (Praha)

Divadelní režie, Terezín

Rozpracováno, ale nerealizováno:

Filmografie

Překlady

Rozhlas

Osobnosti české kultury o Gustavu Schorschovi

Josef Hlinomaz

  • Byl jsem z lidí Gustavových a vidím, jak těžké je o něm psát; vím, že se mi nepodaří říci, co bych chtěl, co pro mne znamenal jako divadelník i jako člověk. Jedno dnes vím: Gustav věděl, jak budou divadla po válce u nás vypadat, a byl jediný, kdo by dnes dovedl ukázat cestu; práce s ním by byla hledáním, kde člověk chce říci nějaké něco, co cítí…Gustav rozuměl lidem, žil a cítil s nimi a dovedl mít k lidem nekompromisní, opravdové, přátelské vztahy...Jaký je Gustavův odkaz? Netvářit se, nemazlit se, nelhat si, říkat pravdu do očí, pomáhat si, nikomu nikam nelézt, nechovat se herecky roztomile. Zůstat svým![17]

Karel Dostal

  • Ale Gustav Schorsch nežil nadarmo. Nebyl hlavou skupiny ani nebyl jejím mluvčím. Včecek utkán ze světla a ryzího kovu, stál mezi druhy a jen prozařoval jejich myšlení, jenom souzvučel s melodií jejich řeči. A přece jsi, Gustave Schorschi, svíčkou v lucerně, s níž chodili a chodí za bílého dne ulicemi měst, hledajíce člověka; ty jsi to, ten čistý akord v hlaholu zvonů i v cinkání zvonečků, svolávající lidi dobré vůle.[18]

Jiří Plachý

  • Není snadné zapamatovat si desítky těch, kteří se po tolik let snažili rok co rok vyzkoušet své schopnosti pro studium na dramatické konzervatoři. V roce 1937 byl mezi nimi 19letý Gustav Schorsch. Bylo ihned patrno, že jde o jednoho z příslušníků mladé generace výjimečných schopností. Zapamatoval jsem si jej. Lehce získal spontánní souhlas ku přijetí. Bylo radostné pozorovat jeho vývoj po celou dobu tří let, než v roce 1940 absolvoval. Pro jeho mladistvou moudrost, vrozenou inteligenci, nejněžnější vztah k věcem i lidem, duchovní sílu a poctivost.[19]

Norbert Frýd

  • Schorsch měl světlou pleť a hubený, asténický vzhled proroka. Jeho vyklenutý nos, výraz očí a barva vlasů připomínaly portréty mladého Schillera. Dovedl své posluchače fascinovat, udržet je po celou hodinu v prudkém napětí...Byl to fanatik krásy, člověk bez osobních nároků a potřeb, obdařený velikou mocí nad obcí svých obdivovatelů. Jeho přísnosti, jeho apolitickému, ne-li přímo antipolitickému patosu nechyběla ovšem ani příchuť hořké, bolestně trpné rezignace.[20]

Emil Utitz

  • S Gustavem Schorschem jsem se seznámil v Praze za války, když jsme se scházívali v nejužším kroužku, abychom rozmlouvali o otázkách z theorie umění. V Terezíně jsem se s ním setkal znovu. Protože jsme oba působili ve „Freizeitgestaltung“, dostali jsme se často do styku, a měl jsem příležitost, abych pozoroval z největší blízkosti jeho režijní a recitační činnost…Byl sám recitátorem vysoké úrovně. Když přednesl latinsky slavnou řeč Ciceronovu proti Catilinovi, vyvolalo to nejen nadšení, ale byl to vskutku výkon mistrovský, – a nemusím se ostýchat, když užívám tohoto silného slova. Ale jeho nejvlastnějším oborem byla přece jenom režie.[21]

Odkazy

Reference

  1. a b c Holocaust.cz: http://www2.holocaust.cz/cz/victims/PERSON.ITI.1825058 Archivováno 10. 11. 2014 na Wayback Machine.
  2. Julie Válková: Život a dílo Gustava Schorsche a divadlo v Terezíně – Bakalářská práce, Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav pro studium divadla a interaktivních médií, oddělení teorie a dějin divadla, Brno, 2006. http://is.muni.cz/th/109221/ str. 9–10, 14
  3. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 328
  4. Národní divadlo v Praze: http://archiv.narodni-divadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=Umelec.aspx&ju=6071
  5. a b Rozhlas.cz: Marie Valtrová: K jadérkům smutků svých a milování svého (cyklus Schůzky s literaturou) http://www.rozhlas.cz/vltava/literatura/_zprava/k-jaderkum-smutku-svych-a-milovani-sveho--840859
  6. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 458
  7. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 458–9
  8. Julie Válková: Život a dílo Gustava Schorsche a divadlo v Terezíně – Bakalářská práce, Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav pro studium divadla a interaktivních médií, oddělení teorie a dějin divadla, Brno, 2006. http://is.muni.cz/th/109221/, str. 14, 16
  9. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 556
  10. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 560
  11. Julie Válková: Život a dílo Gustava Schorsche a divadlo v Terezíně – Bakalářská práce, Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav pro studium divadla a interaktivních médií, oddělení teorie a dějin divadla, Brno, 2006. http://is.muni.cz/th/109221/, Příl. č. 7
  12. Julie Válková: Život a dílo Gustava Schorsche a divadlo v Terezíně – Bakalářská práce, Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav pro studium divadla a interaktivních médií, oddělení teorie a dějin divadla, Brno, 2006. http://is.muni.cz/th/109221/, str. 38
  13. Mirko Tůma: Terezínský divadelník, In: Josef Träger a kol.: Divadelní zápisník, ročník I., 1945–1946, vyd. Sdružení pro divadelní tvorbu v Umělecké besedě, Praha, str. 476
  14. Jan Kopecký: Nevyúčtován zůstává život, vyd. Václav Petr, Praha, 1948, str. 153
  15. Josef Träger a kol.: Divadelní zápisník, ročník I., 1945–1946, vyd. Sdružení pro divadelní tvorbu v Umělecké besedě, Praha, str. 474
  16. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 556, obr. 219
  17. Jan Kopecký: Nevyúčtován zůstává život, vyd. Václav Petr, Praha, 1948, str. 156-7
  18. Jan Kopecký: Nevyúčtován zůstává život, vyd. Václav Petr, Praha, 1948, str. 153
  19. Jan Kopecký: Nevyúčtován zůstává život, vyd. Václav Petr, Praha, 1948, str. 173
  20. Norbert Frýd: Kultura v předposlední stanici, In:František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 219
  21. Jan Kopecký: Nevyúčtován zůstává život, vyd. Václav Petr, Praha, 1948, str. 177

Literatura

  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 85, 219, 220, 223–4, 233–4, 236, 389, 390, 416
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 328, 458, 556, 560, 589, 636, 669
  • Jan Kopecký: Nevyúčtován zůstává život (Sborník prací Gustava Schorsche a vzpomínek jeho přátel), vyd. Václav Petr, Praha, 1948
  • Eva Šormová: Divadlo v Terezíně 19411945, Severočeské nakladatelství pro Památník Terezín, Ústí nad Labem, 1973, str. 21, 32, 38–40, 52–6, 69, 75, 83, 91, 96, 98, 104, 107
  • Josef Träger a kol.: Divadelní zápisník, ročník I., 19451946, vyd. Sdružení pro divadelní tvorbu v Umělecké besedě, Praha, str. 39–41, 473–481, obr. str. 476
  • Marie ValtrováOta Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 34, 36, 152, ISBN 80-85625-19-9

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of German Reich (1935–1945).svg
National flag and merchant ensign of Germany from 1935 to 1945.
Flag of Germany (1935–1945).svg
National flag and merchant ensign of Germany from 1935 to 1945.
Gustav Schorsch.JPG
Gustav Schorsch, český herec a divadelní režisér (portrét před r.1942)