Gustav Schwab
Gustav Schwab | |
---|---|
Gustav Schwab kolem roku 1834 | |
Narození | 19. června 1792 Stuttgart |
Úmrtí | 4. listopadu 1850 (ve věku 58 let) Stuttgart |
Povolání | básník a prozaik, literární historik, pedagog, farář a evangelický teolog, překladatel a autor literatury pro děti a mládež. |
Národnost | německá |
Alma mater | Univerzita Tübingen |
Literární hnutí | romantismus |
Významná díla | Nejkrásnější pověsti klasického starověku |
Manžel(ka) | Sophie Karoline Gmelinová (1795-1865) |
Děti | syn Christoph Theodor (1821-1883) a dcera Sophie |
Příbuzní | Charlotte Jäger (sourozenec) Pauline Schwab (neteř)[1] |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Gustav Benjamin Schwab (19. června 1792, Stuttgart – 4. listopadu 1850, tamtéž) byl německý romantický básník a prozaik, literární historik, pedagog, farář a evangelický teolog, překladatel a autor literatury pro děti a mládež.[2]
Život
Pocházel z rodiny württemberského dvorního rady. V letech 1809–1814 vystudoval na Tübingenské univerzitě teologii, filosofii a filologii. Seznámil se zde s Ludwigem Uhlandem a Justinem Kernerem a společně s nimi se zařadil do tzv. švábské romantické školy. Roku 1815 cestoval po severním Německu, setkal se s Goethem, Fouquém a Chamissem. Roku 1817 se stal profesorem řečtiny a latiny na gymnáziu ve Stuttgartu (v současné době Eberhard-Ludwigs-Gymnasium) a oženil se se Sophií Gmelinovou, dcerou profesora práva Friedricha von Gmelina. V letech 1827–1837 redigoval literární část časopisu Morgenblatt für gebildete Stände a v letech 1833–1838 časopis Musen-Almanach.[3][4]
Roku 1837 převzal farnost v obci Gomaringen. Roku 1839 podnikl cestu do Švýcarska a roku 1841 do Dánska a Švédska. Roku 1841 získal farnost u sv. Leonharda ve Stuttgartu, roku 1842 se stal děkanem a roku 1845 konsistoriálním a studijním radou vysokých škol ve Württembersku. V roce 1847 získal čestný doktorát teologie na univerzitě v Tübingenu. Byl odpůrcem Heinricha Heina a revolučních aktivit roku 1848 vůbec.[3][4]
Jako básník byl žákem Ludwiga Uhlanda a stal se autorem lidově zpěvných básní, studentských písní, balad a romancí někdy blízkých i biedermeieru. Jako prozaik se zasloužil o popularizaci kulturního dědictví, protože převyprávěl antické a německé pověsti a knížky lidového čtení. Protože tyto převody byly určeny především mládeži, zmírnil v nich, případně zcela odstranil, násilné a erotické scény. Podporoval rovněž mladé talenty (například Nikolause Lenaua), psal odborné práce o literatuře a do němčiny přeložil básně Alphonsa de Lamartina[4]
Výběrová bibliografie
Básně
- Poetischer Almanach (1812), almanach romantických básní, včetně vlastních, připravený společně s dalšími představiteli švábské romantiky Ludwigem Uhlandem a Justinem Kernerem.
- Deutscher Dichterwald (1813), další almanach romantických básní, opět připravený společně s Ludwigem Uhlandem a Justinem Kernerem.
- Gedichte (1828-1829, Básně), dva svazky. Z nejznámějších básní je možno jmenovat:
- Johannes Kant (1835).
- Fünf Bücher deutscher Lieder und Gedichte (1835, Pět knih německých písním a básní).
Próza
- Die Neckarseite der Schwäbischen Alb (1823).
- Die Schweiz in ihren Ritterburgen und Bergschlössern (1828, Švýcarsko ve svých rytířských zámcích a horských hradech).
- Wanderungen durch Schwaben (1837, Procházky Švábskem).
- Das Buch der schönsten Geschichten und Sagen (1836-1837, Kniha nejkrásnějších příběhů a pověstí), dva svazky převyprávěných německých pověstí a knížek lidových čtení.
- Die schönsten Sagen des klassischen Altertums (1838-1840, Nejkrásnější pověsti klasického starověku), tři svazky antických pověstí. Kniha, určená především mládeži, byla přeložena do dvanácti jazyků a je stále vydávána. První díl obsahuje mimo jiné báje o Prométheovi, Deukaliónovi a Pyrrze, Faetónovi, Perseovi, Daidalovi a Íkarovi, Argonautech, Tantalovi, Héraklovi, Théseovi, Oidipovi a další, druhý díl je věnován Trojské válce a třetí Odysseovi a Aenovi.
- Schillers Leben in drei Büchern (1840, Schillerův život ve třech knihách).
- Die deutsche Prosa von Mosheim bis auf unsere Tage (1842, Německá próza od Mosheima po dnešek).
- Doctor Faustus (1843, Doktor Faust), převyprávěná knížka lidového čtení.
Překlady
- Alphonse de Lamartine: Auserlesene Gedichte (1826, Vybrané básně).
Česká a slovenská vydání
- Doktor Faust, Jan Štenc, Praha 1921, převyprávěl František Táborský.
- Najkrajšie grécke báje, Mladé letá, Bratislava 1958, přeložil Vojtech Fronc.
Odkazy
Reference
- ↑ Stuttgart Database of Scientific Illustrators 1450–1950. Dostupné online. [cit. 2019-03-29]
- ↑ Slovník spisovatelů německého jazyka a spisovatelů lužicko-srbských, Odeon, Praha 1987, S. 629.
- ↑ a b Ottův slovník naučný XXIII., Argo a Paseka, Praha a Polička 2000, S. 74.
- ↑ a b c Slovník německy píšících spisovatelů - Německo, Libri, Praha 2018, S. 668-669.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Gustav Schwab na Wikimedia Commons
- Dílo Gustav Schwab ve Wikizdrojích (německy)
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Gustav Schwab
- Digitalizovaná díla Gustav Schwab v digitální knihovně Kramerius NK ČR.
- (německy) Gustav Schwab Leben und Werk – Projekt Gutenberg
- (německy) Gustav Schwab – Zeno.org
- (německy) Gustav Schwab in Gomaringen
- (slovensky) Gustav Benjamin Schwab – Databáze knih
Média použitá na této stránce
Autor: Elke Wetzig, Licence: CC BY-SA 4.0
Die schönsten Sagen des klassischen Altertums, Gustav Schwabs, Innentitel Erster Theil
Grave of Gustav Schwab on the Hoppenlau graveyard in Stuttgart, Germany
Gustav Schwab. Kupferstich von August Weger und Singer nach einem Stich von Carl Barth