Gustav von Thoemmel

Gustav baron von Thoemmel
Rakousko-uherský vyslanec v Srbsku
Ve funkci: 30. července 1889 – 10. září 1895
Předchůdce	Ladislaus Hengelmüller
Nástupce	Franz Schiessl von Perstorff
Rakousko-uherský vyslanec v Persii
Ve funkci: 26. srpna 1887 – 30. července 1889
Předchůdce	Gustav von Kosjek
Nástupce	Sigmund von Rosty
Rakousko-uherský vyslanec v Černé Hoře
Ve funkci: 18. února 1879 – 3. října 1883
Předchůdce	nově zřízený úřad
Nástupce	Theodor von Millinković
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	polní zbrojmistr (1895), polní podmaršál (1889), generálmajor (1884)
Narození	1829
Úmrtí	1902 (ve věku 72–73 let)
Titul	baron (1880)
Profese	důstojník a diplomat
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Gustav svobodný pán von Thoemmel (7. března 1829 Trnava – 8. srpna 1902 Peuma) byl rakousko-uherský generál a diplomat. Od mládí sloužil v armádě, později proslul jako odborník na problematiku Balkánu a uplatnil se i jako spisovatel. V diplomacii působil jako rakousko-uherský vyslanec v Cetinji (1879–1883), Teheránu (1887–1889) a Bělehradu (1889–1895).^[1] Mezitím postupoval i v armádních hodnostech a nakonec byl povýšen na polního zbrojmistra (1895). V roce 1880 získal titul barona.

Životopis

Pocházel z důstojnické rodiny a od mládí sloužil v armádě. Bojoval v prusko-rakouské válce a poté byl v hodnosti kapitána přidělen k císařské vojenské kanceláři.^[2] V hodnosti majora byl později šéfem štábu 18. pěší divize v Zadaru.^[3] Jako nositel Řádu železné koruny III. třídy požádal o povýšení do šlechtického stavu a v roce 1870 získal titul rytíře. Zúčastnil se okupace Bosny a Hercegoviny, v roce 1878 byl povýšen na plukovníka a krátce působil u generálního štábu.^[4] Svou znalost problematiky Balkánu zúročil jako vyslanec v Černé Hoře (1879–1883). Mezitím byl v roce 1880 povýšen do stavu svobodných pánů a v roce 1884 získal hodnost generálmajora, v té době ale aktivně v armádě nesloužil. Poté se vrátil do diplomacie, byl vyslancem v Persii (1887–1889) a v roce 1889 byl povýšen na polního podmaršála.^[5] Nakonec byl vyslancem v Bělehradu (1889–1895), odkud poté odešel do výslužby.^[6][7] V armádě byl penzionován k datu 1. října 1895, krátce poté ale obdržel ještě čestnou hodnost titulárního polního zbrojmistra.^[8] Při příležitosti odchodu do penze byl také jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence.^[9] Poté žil v soukromí v Gorizii.

Za zásluhy byl nositelem velkokříže Řádu Františka Josefa, rytířem Řádu sv. Štěpána, nositelem Leopoldova řádu s válečnou dekorací, Řádu železné koruny III. třídy s válečnou dekorací a Vojenské záslužné medaile. Vzhledem ke své diplomatické službě získal několik vyznamenání i od zahraničních panovníků, byl nositelem perského Řádu slunce a lva, černohorského Řádu knížete Danila II. třídy a rytířem ruského Řádu sv. Stanislava.^[10]

V roce 1890 se oženil s baronkou Adrienou Teuffenbachovou (1860–1938).^[11] Z manželství se narodily dvě děti, dcera Adriena (1893–1957) se provdala za hraběte Rudolfa Montecuccoliho.^[12] Rodina sídlila ve Ville Teuffenbach v Piumě poblíž Gorice.^[13]

Dílo

• Geschichtliche, politische und topografisch-statistische Beschreibung des Vilajet Bosnien, das ist das eigentliche Bosnien.; Vídeň, 1867

Odkazy

Reference