Guy-Crescent Fagon

Guy-Crescent Fagon
Guy-Crescent Fagon
Guy-Crescent Fagon
Narození11. května 1638
Paříž
Úmrtí11. března 1718 (ve věku 79 let)
Paříž
BydlištěFrancie
Povoláníhlavní královský lékař
ZaměstnavatelLudvík XIV.
Oceněníčlen Francouzské akademie věd
PředchůdceAntoine Daquine
DětiAntoine Fagon
FunkcePremier médecin du roi (Ludvík XIV. Francouzský; 1693–1715)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Guy-Crescent Fagon (11. května 163811. března 1718) byl francouzský lékař, hlavní lékař krále Ludvíka XIV. a botanik. Měl šlechtický původ a jeho strýc Guy de La Brosse se podílel na založení Královských zahrad. Fagon byl rovněž také ředitelem zahrad.[1] Díky svému postavení jej vyučovali vynikající učitelé té doby: Gilles-François Boulduc, Antoine de Saint-Yon a Étienne François Geoffroy.[2]

Díky jeho působení v botanice byl později podle něj pojmenován rostlinný rod Fagonia.[3] Jeho hlavní pracovní náplní však bylo působení jako hlavní královský lékař krále Ludvíka XIV.[4] O užívaných terapeutických postupech aplikovaných na králi či používaných recepturách na výrobu léčiv pro krále máme detailní záznam v podobě Deníku králova zdraví (Journal de la santé du roi Louis XIV), který po celý život krále psali tři jeho hlavní lékaři. V mládí Antoine Vallot, později Antoine Daquine a posledním byl právě Guy-Crescent Fagon.[5] V roce 1669 byl jmenován čestným členem Francouzské akademie věd. Kromě Ludvíka XIV. patřili mezi jeho královské pacienty i Jakub II. a jeho manželka Marie Beatrice d'Este.

O místo hlavního lékaře přišel po smrti Ludvíka XIV., což bylo vzhledem ke smrti královského pacienta obvyklé. Za královu smrt byl kritizován, protože svého pacienta podroboval často a v krátkých intervalech pročišťovacím metodám (klystýr nebo dávidlo) a také pouštění žilou. Všechny tyto metody byly obvyklými postupy v 17. a v první polovině 18. století, jelikož v té době nebyli lékaři schopni ve většině stanovit správnou diagnózu. I přes silné a intenzivní bolesti však nepodal králi opium, přestože tento lék prokazatelně znal a sám jej užíval. Opium totiž užil u dalšího člena královské rodiny – umírající manželky králova vnuka a následníka trůnu, Marie-Adelaide, vévodkyně Burgundské, která zemřela 11. února 1712 na spalničky.[4] Na stejné onemocnění do týdne zemřel i její choť Ludvík, vévoda Burgundský. Nakaženi byli i jejich 2 synové, oba po sobě následující následníci trůnu. Starší Ludvík, vévoda bretaňský byl lékaři v čele s Fagonem podroben opakovanému pouštění žilou, které nepřežil. Bylo mu pouhých 5 let. Mladšího, teprve dvouletého, prince Ludvíka, vévodu z Anjou, zachránila jeho guvernantka, když jej odmítla vydat lékařům, aby mu rovněž pustili žilou. Tím princi a budoucímu králi Ludvíkovi XV. zachránila život.[6] Není tedy divu, že po králově smrti ztratil veškerou důvěru.[7]

Navzdory neúspěchům zůstal ve vedení Královské zahrady až do své smrti v roce 1718.[8]

Odkazy

Externí odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Guy-Crescent Fagon na anglické Wikipedii.

  1. JOHNS HOPKINS HOSPITAL. Bulletin of the Johns Hopkins Hospital.. Johns Hopkins Hospital bulletin. 1891, s. 118 v.. Dostupné online [cit. 2022-10-22]. ISSN 0097-1383. 
  2. Histoire de la chimie au Muséum. Molécules de Communication et Adaptation des Micro-organismes (MCAM) [online]. 2017-11-28 [cit. 2022-10-22]. Dostupné online. (francouzsky) 
  3. UC/JEPS: Jepson Manual treatment for FAGONIA. ucjeps.berkeley.edu [online]. [cit. 2022-10-22]. Dostupné online. 
  4. a b CRONIN, Vincent. Ludvík XIV. : král Slunce, velký panovník z rodu Bourbonů. 1. vyd. vyd. Praha: Brána 271 s., [12] s. barev. obr. příl. s. Dostupné online. ISBN 80-242-0243-3, ISBN 978-80-242-0243-3. OCLC 45491522 
  5. VALLOT, Antoine. Le journal de santé de Louis XIV. 2e éd. corrigée. vyd. Grenoble: J. Millon 1 v. (445 p.) s. Dostupné online. ISBN 2-84137-159-X, ISBN 978-2-84137-159-4. OCLC 470114721 
  6. BORDONOVE, Georges. Ludvík XV. : milovaný - nemilovaný král. 1. vyd. vyd. Praha: Brána 267 s., [8] s. barev. obr. příl. s. Dostupné online. ISBN 80-7243-297-4, ISBN 978-80-7243-297-4. OCLC 85723027 
  7. GILLISPIE, Charles Coulston. Science and polity in France : the end of the old regime. Princeton, N.J.: Princeton University Press 1 online resource (xii, 601 pages) s. Dostupné online. ISBN 978-1-4008-2461-8, ISBN 1-4008-2461-3. OCLC 646805513 
  8. ROGER, Jacques. Buffon : a life in natural history. Ithaca, N.Y.: Cornell University Press xvii, 492 pages s. Dostupné online. ISBN 0-8014-2918-8, ISBN 978-0-8014-2918-7. OCLC 36045918 

Média použitá na této stránce