Gymnázium Aloise Jiráska

Gymnázium Aloise Jiráska
Gymnázium ze severozápadní strany (2019)
Informace
Právní forma	příspěvková organizace
Zřizovatel	Pardubický kraj
Datum založení	1640
Počet žáků	335 (2017/2018)[1]
Zaměstnanci
Ředitel	Ivana Hynková
Zástupce	Hana Flídrová
Poloha
Adresa	T. G. Masaryka 590, Litomyšl, 570 01, Česko
Zeměpisné souřadnice	49°52′9,17″ s. š., 16°18′27,08″ v. d.
Identifikátory
IČO	62032348 (VR)
IZO	000401021
REDIZO	600012701
Obory vzdělání
79-41-K/41 Gymnázium (čtyřleté studium) 79-41-K/81 Gymnázium (osmileté studium)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gymnázium Aloise Jiráska je střední škola v Litomyšli a třinácté nejstarší gymnázium v Čechách.^[2] Vzniklo v roce 1640 jako piaristické, roku 1874 přešlo do správy státu.^[3] Jako pedagog zde působil mimo jiné Alois Jirásek, jehož jméno škola nese od roku 1990.^[2] Ve školním roce 2017/2018 mělo 335 žáků v osmiletém a čtyřletém studiu.^[1]

Piaristická škola sídlila od 18. století ve vlastní budově nedaleko zámku, kterou navrhl italský architekt Giovanni Battista Alliprandi. V roce 1923 získalo gymnázium novou budovu na protějším břehu řeky Loučné. Stavba dle projektu Antonína Ausobského byla vůbec první nově postavenou budovou střední školy v samostatném Československu.^[4] Obě budovy jsou kulturními památkami České republiky.

Historie

Zakládací listinu piaristické koleje s gymnáziem podepsala 3. září 1640 majitelka litomyšlského panství Frebonie Eusebie z Pernštejna,^[2] vyučování začalo v listopadu 1644. V letech 1714–1719 získaly piaristické školy vlastní budovu na zámeckém návrší podle projektu Giovanni Battisty Alliprandiho.^[4] Průčelí budovy dominovala socha zakladatele piaristického řádu, svatého Josefa Kalasanského. Budova, kterou v následujícím století poničilo několik požárů a prošla celkovou přestavbou, je od roku 1958 chráněnou kulturní památkou a v současnosti je sídlem regionálního muzea.^[5]

Kromě gymnázia byla v roce 1733 v Litomyšli zřízena ještě samostatná filosofická studia určená studentům mířícím na studium teologie, medicíny či práva na vysokých školách. Filosofický ústav byl však trnem v oku jezuitům ovládajícím v té době pražskou univerzitu, neboť jeho fungování z jejich pohledu škodilo pražské artistické fakultě.^[6] V roce 1849 byla filosofie zrušena a dvě její třídy sloučeny s gymnáziem.^[3] To bylo v roce 1866 oficiálně prohlášeno za české, čeština se však ve výuce prosazovala již dříve.^[7]

Roku 1874 pak bylo piaristické gymnázium postátněno a jeho prvním ředitelem se stal Antonín Tille.^[8] O devět let později bylo navíc sloučeno s městskou střední reálkou.^[9] Ve školním roce 1908/1909 začala postupná transformace školy na osmitřídní reálné gymnázium, završena byla na počátku první světové války. Ta se na chodu školy s výjimkou branných cvičení příliš neodrazila, během války však musely být ze školní knihovny na příkaz úřadů odebrány Jiráskovy romány Temno a Husitský král.^[10]

První republika a období protektorátu

Po vzniku Československé republiky studenti zřídili vlastní samosprávu a začali hlasitě promlouvat do fungování školy. V prosinci 1918 vyhlásili jednodenní stávku a sepsali petici za odvolání profesora Huga Devoreckého. Vytýkali mu nevhodné chování ke studentům a pedagogické metody. Skupina studentů osobně intervenovala u ministra školství, profesor Devorecký pak byl ministerským výnosem přeložen na gymnázium do Plzně. Zemská školní rada vedení gymnáziu vytkla, že studentské protesty (včetně bojkotování Devoreckého hodin) tolerovalo, a organizátorům byly posléze uděleny ředitelské důtky.^[11]

Od roku 1921 se profesorský sbor poprvé rozšířil o ženu – Františka Kühnová na gymnáziu vyučovala zpěv.^[12] Roku 1923 se škola přestěhovala do nově postavené budovy v Masarykově čtvrti. Její slavnostní otevření doprovázel koncert ve Smetanově domě a průvod, v jehož čele studenti nesli bochník chleba jako připomínku chlebíčkové nadace Frebonie z Pernštejna.^[13] V témže roce se změnil i statut školy, která se stala reformním reálným gymnáziem – klasické gymnázium sídlilo v nedalekém Vysokém Mýtě, reálné gymnázium pak v Poličce.^[14]

V období protektorátu a druhé světové války byla posílena výuka němčiny, zrušen dějepis a upraveny osnovy humanitních předmětů. Následkem mnichovské dohody a odtržení Sudet z gymnázia odešlo 33 studentů a nastoupilo 55 nových. Žáci židovského původu byli v prosinci 1942 deportováni do Terezína. Ještě o rok dříve škola přišla o svou budovu, kde byla ubytována německá vojenská posádka a zřízena vojenská škola. Gymnázium pak fungovalo v prostorách někdejší městské reálky, po jejím zabrání v září 1944 sdílela budovu s průmyslovou školou a v dubnu 1945 přišla i o tyto prostory. Ve školním roce 1944/1945 byli studenti namísto pravidelné výuky svoláváni jen k příležitostným konzultacím a plnili domácí úkoly, studium navíc komplikovalo i nucené nasazení pedagogů a studentů. V dubnu 1945 byla v Mauthausenu popravena studentka gymnázia Marie Sedláčková, aktivní členka protifašistického odboje.^[4]

Poválečné dějiny

Školní řád gymnázia vedl studenty pod hrozbou vyloučení k politické zdrženlivosti. Žáci však nelibě nesli například zavedení tykání ve škole, aktivní propagaci Československého svazu mládeže ze strany některých učitelů a další projevy politických změn roku 1948. Žákovská samospráva odmítla 24. února podpořit hodinovou generální stávku vyhlášenou Ústřední radou odborů. Jelikož se jí účastnili vyučující, výuku v této hodině vedli studenti, kteří byli v daném předmětu nejlepší ze třídy.^[15]

V roce 1950 byl zatčen František Ambrož Stříteský, poslední rektor piaristické koleje, který na gymnáziu vyučoval náboženství a ruštinu. V inscenovaném procesu byly následně odsouzeny i dvě desítky litomyšlských studentů za rozvracení lidově demokratického zřízení. Byli mezi nimi i právě gymnazisté, kteří odmítli podpořit generální stávku. Rozsudek poslal 24 odsouzených do vězení celkem na 220 let, studenti byli navíc vyloučeni ze všech škol třetího stupně v Československu.^[16]

Komunistický režim mezi roky 1948 a 1989 několikrát změnil koncepci školství, což se odráželo i na fungování gymnázia. Zákon o základní úpravě jednotného školství zkrátil osmileté studium na pětileté a později čtyřleté.^[4] Od roku 1953 v Litomyšli fungovala jedenáctiletá střední škola, což v praxi znamenalo zkrácení gymnázia o další rok. V polovině 50. let přibylo večerní studium pro pracující. Pro školní rok 1959/1960 se jedenáctiletá škola stala dvanáctiletou, která byla v následujícím roce rozdělena na základní devítiletou školu a střední všeobecně vzdělávací školu. Ty byly do roku 1968 organizačně dál spojené, následně bylo obnoveno čtyřleté gymnázium s volbou humanitního či přírodovědného zaměření.^[4] Osmileté studium bylo obnoveno až po sametové revoluci, od září 1990. V témže roce škola oslavila 350. výročí a přijala čestný název Gymnázium Aloise Jiráska.^[4]

Osobnosti

V letech 1806–1807 na gymnáziu vyučoval fyziolog Jan Evangelista Purkyně.^[17] Rovněž v první polovině 19. století ve škole působil malíř Antonín Dvořák, napřed jako student a později učitel kreslení.^[18] Od roku 1873 zde jako pedagog pracoval spisovatel Alois Vojtěch Šmilovský, profesor českého jazyka a přírodopisu. Později byl školním inspektorem pro Litomyšlsko a Poličsko. V Litomyšli napsal například díla Krupař Kleofáš, Za ranních červánků, Starohorský filozof či Nebesa.^[19] V říjnu 1834 na gymnázium nastoupil jako profesor dějepisu, českého jazyka a zeměpisu Alois Jirásek, který ve škole působil 14 let. Jeho novela Filosofská historie pojednává právě o studentském životě v Litomyšli.^[20]

Významní absolventi

• Alois Vojtěch Šembera (1807–1882), jazykovědec a literární historik^[21]
• František August Brauner (1810–1880), právník a politik^[22]
• Josef Štěpánek (1842–1915), historik a spisovatel^[21]
• Karel Zahradník (1848–1916), matematik a první rektor České vysoké školy technické v Brně^[23]
• Josef Theurer (1862–1928), matematik a fyzik, rektor Vysoké školy báňské^[24]
• František Klapálek (1863–1919), entomolog, první předseda České společnosti entomologické^[25]
• Zdeněk Nejedlý (1878–1962), historik a komunistický politik, ministr školství^[26]
• František Hoffmann (1920-2015), historik a archivář
• Josef Špak (1929–2016), biskup-patriarcha Církve československé husitské^[27]
• Tomáš Havránek (ekonom) (1985–), profesor ekonomie na Univerzitě Karlově

Budova

Výstavba nové budovy gymnázia se v Litomyšli chystala již na sklonku 19. století, kdy na jejích plánech pracoval Ferdinand Havlíček. Realizace byla ale dlouho odkládána, přistoupilo se k ní až po vzniku samostatného Československa. Projekt vypracoval profesor ČVUT Antonín Ausobský, samotnou výstavbu pak řídil Ferdinand Rudolf.^[28] Základní kámen byl v nově budované Masarykově čtvrti položen 24. dubna 1921,^[29] v týž den byla uložena i měděná schránka s pamětní listinou.^[28] Gymnázium se do nové budovy stěhovalo v srpnu 1923.^[29] Celkové náklady na stavbu činily 7,7 milionů korun a litomyšlské gymnázium se stalo první nově postavenou střední školou v Československu.^[28]

Trojkřídlá budova připomínající půdorysem písmeno H (ovšem nepravidelné, neboť jihozápadní křídlo je menší) byla vystavěna ve stylu geometrické moderny ovlivněné neoklasicismem. Stavbě dominuje předsazený trojboký rizalit se schodištěm a vstupním portálem neseným polosloupy v konvexně prohnutých zdech členěných pilastry. Nad vstupní částí budovy ční věž s krytým ochozem. Budova má sedlovou zvalbenou střechu, nad tělocvičnou v severozápadní části je střecha mansardová. Od 3. května 1958 je budova chráněná jako kulturní památka.^[30]

Galerie

• 
  Hlavní budova gymnázia z přední strany
• 
  Pohled na severní křídlo budovy
• 
  Zadní část budovy a sportovní areál
• 
  Průčelí před vchodem
• 
  Busta Jana Amose Komenského na průčelí budovy
• 
  Detail věže

Odkazy

Reference

Literatura

• KOVÁŘ, Josef; SKŘIVÁNEK, Milan. Tři sta padesát let litomyšlského gymnázia. [s.l.]: Gymnázium Litomyšl, 1990. 112 s. 
• GLOSER, Jaroslav Jan. Litomyšl : městem krok za krokem. [s.l.]: Argo, 2005. 366 s. ISBN 80-7203-749-8. 

Související články

• Piaristická kolej (Litomyšl)
• Seznam gymnázií v Česku

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Gymnázium Aloise Jiráska na Wikimedia Commons

• Oficiální stránky Gymnázia Aloise Jiráska
• Informace o nové budově gymnázia v katalogu Národního památkového ústavu
• Dějiny c.k. vyššího gymnazia v Litomyšli